Chlapec v pruhovaném pyžamu
John Boyne
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7852/bmid_chlapec-v-pruhovanem-pyzamu-6546848571946.jpg
4
1913
1913
Devítiletý německý chlapec Bruno neví nic o konečném řešení židovské otázky, ani o koncentrácích. Neví nic o strašlivém utrpení, které jeho národ uvalil na miliony Evropanů. Ví jenom to, že byl odtržen od svého šťastného domova v Berlíně a převezen do odporného domu uprostřed oplocené pustiny, kde se nemůže ani zabavit, ani si najít přátele. Až se jednoho dne setká se stejně starým chlapcem Šmuelem, který žije podobně vykořeněný život, jenže na druhé straně vysokého plotu. I on, jako ostatní, nosí pruhované pyžamo. Bruno je zvídavý a přátelství se Šmuelem mu dá příležitost zjistit, co se to za tím plotem vlastně děje. Proto si i on oblékne pruhované pyžamo a protáhne se dovnitř, netuše, že jeho nevinná zvědavost ho dovede k odhalení strašlivé pravdy. Mladistvý čtenář prožívá s Brunem krok za krokem zmatek dítěte náhle přesazeného z pohodlného života ve městě do pusté krajiny utrpení a neštěstí.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2008 , BB artOriginální název:
The Boy in the Striped Pyjamas , 2006
více info...
Přidat komentář
Přes tuto knihu, která zaujme skvělým čtivým zpracováním, jedinečnou perspektivou, smutným a překvapivým koncem, mě ještě víc zasáhl chlapec na vrcholu hory, kterého velice doporučuji všem, zvláště lidem mé generace.
Neuvěřitelné.
Hořkosladký příběh odehrávající se na strašném místě, ve strašné době. Nevinná perspektiva, ze které je vyprávěn a její použití je neskutečně originální a povedené. Zatímco Bruno absolutně netuší, co se děje, čtenáři je to jasné a to knize dodává něco jedinečného, stejnou měrou hezkého i smutného. Milá dětská naivita.
Wow. Pohled devítiletého kluka tomu příběhu dodává hloubku a je to jenom hrůza...
Strašné.
Ne kniha, ale doba. Vlastně ať jste byli, kým jste chtěli, ovlivnilo vás to. I když jste byli třeba komandant.
První jsem viděla film, který mě hodně zasáhl. Takže když jsem četla knihu, snažila jsem si moc nevytvořit vztah k Brunovi nebo Šmuelovi. Šlo to hodně těžko.
Autor má talent, kniha povedená.
Smutné, naivní a přesto člověk ví, jak to je... dětská naivita je tak krásná věc, až je člověku smutno... kniha krátká, výstižná, přesto velmi emotivní a velmi čtivá...
Pan John Boyne prostě umí, umí napsat knihu, která vás vtáhne do děje a nepustí a na konci vás totálně odrovná a to píšu z pohledu dospěláka,i když je tato kniha určitě spíše pro náctileté,aby pochopili tuto opravdu hnusnou a zkaženou historii naší planety.
Kniha o jednom z mnoha tragických osudů za druhé světové války, tentokrát z pohledu obyčejného malého kluka, který navzdory okolním hrůzám jen touží žít běžný dětský život s kamarády, naplněný klukovinami a prosluněný láskou jeho blízkých. O to víc na vás dolehne ta tíže, protože vy - narozdíl od Bruna - víte a chápete, co znamená plot za jeho novým domovem a pruhované oblečení jeho nového kamaráda.
O holokaustu bylo napsáno již hodně, a už jsem četla knihy, které se mnou otřásly důkladněji než Chlapec v pruhovaném pyžamu. Nicméně je třeba, aby tohle téma nebylo nikdy zapomenuto, takže já každý literární počin v tomhle směru vítám.
Film jsem viděla několikrát, ale knihu jsem nikdy nečetla a byla jsem na ni moc zvědavá. Vlastně některé části jsou v knize a filmu jinak. Co mě překvapilo je že konec je tu popsán mnohem jemněji než tomu bylo ve filmu. Za mě je to fajn kniha ačkoliv se do půlky moc nic nedělo a proto mám radši film.
Kdysi jsem viděla film, který mě závěrem šokoval a rozbrečel, takže jsem knihu měla dlouhou dobu v merku, ale dostala jsem se k ní až nyní.
Příběh je psán jednoduše, naivně, z dětského pohledu. Proto si myslím, že kniha je skvělé dílo, které může mladší populaci přiblížit bez zbytečných složitostí téma holocaustu. Samozřejmě, že příběh je sám o sobě poněkud nereálný, pochybuji, že by šlo, aby se dětský vězeň jen tak poflakoval u plotu a povídal si s někým z venčí, aniž by si chlapců kdokoli po tak dlouhou dobu všiml. Ale i tak se jedná o velmi silný příběh o silném a ne tak úplně naplněném přátelství.
Konec je velmi smutný, ačkoli ve filmu působil ještě hůř a drsněji. Řekněme, že kdo s čím zachází... (mám na mysli Brunova otce).
Líbilo se mi to, ačkoli mi vadila ta přehnaná naivita a to, že Bruno v některých okamžicích působil docela rozumně a jindy, hlavně při komunikaci se Šmuelem, jako úplný ignorantský blbeček. S dětmi pracuji mnoho let a nemyslím si, že by Bruno v devíti letech vůbec nic nedokázal pochopit a byl tak zabedněný. Toť můj názor.
Jinak se jedná o působivou knihu, kterou bych opravdu doporučila mladším čtenářům.
Chlapec v pruhovaném pyžamu mi ležel v poličce už od roku 2021. Proto jsem si říkala, že bych jo už konečně měla přečíst. Byla jsem zvědavá, jak budou hrůzy Osvětimi popsány pohledem malého Bruna, který je synem velitele koncentračního tábora a musí se z krásného domu v Berlíně přestěhovat právě do Osvětimi, kde bude jeho otec vykonávat jeho práci.
Překvapilo mě, že celá první polovina knihy byla v podstatě jen o stěhování a o tom, jak si Bruno zvyká na nové místo. Až tak lehce za polovinou se vlastně vydal na průzkum, jak tomu on sám říkal, a seznámil se se Šmuelem. Moc se mi líbilo to čisté dětské přátelství, které si mezi sebou Bruno a Šmuel vytvořili. Z dětské perspektivy se události v táboře nezdály až tak hrozné. Konec, ten samozřejmě hrozný je, ať už je to popsáno jakkoliv.
Vidět Osvětim a všechny ty hrůzy dětskýma očima bylo zajímavé a zároveň bych knihu určitě určitě doporučila všem, které téma zajímá, ale nezvládají takovéhle knihy kvůli všem těm popisům hrůz a vražd, co se na takových místech odehrály.
Velice čtivě psaná kniha.Snadno srozumitelná i malému čtenáři.Konverzace chlapců, byla tak čistá oproštěná světu dospělých. Měla by se dostat do rukou čtenářů, kde jen to jde.Za mě jednotka.
Opět kniha, ke které jsem se dostala až po shlédnutí filmu. Tudíž jsem věděla, jak skončí. A i přesto mě to vzalo. Autor po celou dobu krásně ukazuje jak je dětská mysl čistá, jak nerozumí zvěrstvům doby. Líbilo se mi přátelství Bruna a Šmuela, i když se Bruno občas jako přítel nechoval. Asi jako každé dítě. Takových přátelství bylo během války rozbito mnoho. A krásně se ukazuje jak by žádné dítě nemělo takové hrůzy jako válka, natož koncentrák zažít.
Námět byl naprosto fantastický, ale co mě celou dobu iritovalo, byla ta naivita. Ano, v 9 letech nemůžeme chtít zázraky, ale kdyby se k tomu rodiče postavili čelem a vše mu vysvětlili, nemusel by být konec takový, jako byl. Stejně jako u knihy " Kdysi" to u mě zabila naivita....i v současné době je potřeba dětem vysvětlovat fakta a ne mediální propagandu.
Psát knihu z dětského pohledu je vždy trochu záludné, protože je pro dospělého obvykle nemožné se do dětství vrátit. Navíc Boyne tu má vymyšlenou nějakou dramatickou linku, kterou se snaží s dětským pohledem zkombinovat. Za mne dobře fungují scény kolem stěhování, neshod rodičů, vztahů s prarodiči, ale ve chvíli, kdy do děje vstoupí Šmuel, začíná pro mne být realita příliš znásilňovaná. Bruno musí zůstat až nepřirozeně naivní, aby mu realita nijak nedošla (a aby se se Šmuelem nedokázal domluvit, jak se věci mají.) Navíc se prostě dalo jen těžko věřit tomu, že by měl Šmuel možnost chodit pravidelně na schůzky s Brunem, aniž by si toho někdo všiml. Podobně i Brunovi rodiče museli být hodně slepí... Prostě jsme v tomhle příběhu nedokázala věřit a tím pádem mě ani přátelství chlapců moc nezasáhlo.
Zo začiatku som si vravela, že kniha je celkom fajn napísaná aj pre detského diváka. Že by mohla byť takým mostom k tematike "konečného riešenia židovskej otázky" počas 2.svetovej vojny. Ale záver ma presvedčil o tom, že toto ešte pre deti nie je.
Z toho som aj ostala trocha v rozpakoch. Ak chcela autor infantilný pohľad na vec, nemal to ukončiť tak neprístupne pre detského diváka. Ale ak to chcel písať dospelému čitateľovi, tak to bolo ozaj príliš infantilné.
Inak sa to čítalo dobre. Myslím, že pekný príbeh. Neuveriteľný, ale pekný. Vravím, celý čas som to brala ako kniha pre väčšie deti, ktoré by mohli byť už postupne zasvätené do dospeláckeho sveta. Ale to asi iba v tom prípade, ak záver ostane nevysvetlený. Neviem od akého veku by mohli byť na to deti pripravené.
Knihu jsem četla do výzvy. Je také ve výčtu knih pro četbu k maturitě střední školy. Čtenáři v mé knihovně si ji vybírají z důvodu, že je to útlá kniha. Příběh jednoho roku z pohledu malého chlapce, který netouží mít nic jiného než normální dětství. Za neinformovanost krutě zaplatí.
Kniha napsaná z dětského pohledu. Ten konec....Proboha ten KONEC!!! Myslím, že budu rozdýchávat dlouho
Každoročně v lednu k příležitosti mezinárodního dne památky obětí holocaustu (27.1.) čtu nějakou knihu k tématu. Četla jsem Tatéra z Osvětimi, Mengeleho děvče, Jak Hitler ukradl růžového králíčka, Hanu, Kdysi, Pootm, Cilčinu cestu a tentokrát jsem se pustila do Chlapce v pruhovaném pyžamu než se do něj pustíme s dětma. A ta knížka mě úplně dostala. Jakmile přešel na druhou stranu plotu, četla jsem bez dechu a brečela jak želva. Tak silné čtení jsem hodně dlouho nezažila. Nevím, zda zvládnu film.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) přátelství děti zfilmováno děti a válka holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2017 |  Chlapec na vrcholu hory |
| 2020 |  Můj brácha se jmenuje Jessica |
| 2019 | Skrytá zuřivost srdce |
| 2017 | Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa |
| 2020 | Chlapec v pruhovaném pyžamu |
Zajímavé vidět toto téma očima chlapce, který žije na druhé straně plotu...a konec? No, to bylo rychlé..jsem jen zalapala po dechu a bylo...