Můj brácha se jmenuje Jessica přehled

09.03.2025

Autor Chlapce v pruhovaném pyžamu lehce pozměnil žánr. I když tento příběh není s tématikou druhé světové války, politikou se také zaobírá. A děj je sám o sobě silný, však posuďte sami.
Knihu na podobné téma, Melissu, jsem zde také recenzovala, ale tady máme možnost nahlédnout do jedné rodiny, konkrétně života dvou bratrů, Sama a Jamese, kteří žijí vcelku běžným školním i rodinným životem. Do doby než James oznámí rodině důležitou věc - cítí se ve svém těle špatně. To vyvolá skoro skandál, který je nutné okamžitě řešit. Rodiče si kladou pořád tu stejnou otázku, co se stalo, že tak najednou? Nestalo se nic, ale to, co se přihodilo, z celé rodiny dokáže za nějaký čas pochopit jen mladší brácha, což je na příběhu hezké, ale z velké části smutné.
Kniha je napsaná trochu dětským stylem, než jaký je uvedený na obalu. Young adult neznamená druhá třída základky.

27.12.2024

(SPOILER) Ve zkratce: o transgender problematice, coming-outu, úskalích tranzice a problémech s tím spojených se nedozvíte skoro nic. Kniha není pojata zjednodušeně pro cílovou skupinu odrostlejších dětských čtenářů, je lacině a otřesně prostoduchá.

Trans tematika je zde zpracována VELMI povrchně a upozaděna na úkor "pocitů" hlavního hrdiny. Ono napsat knihu o tranzici z pohledu blízké osoby není samo o sobě špatné — jak moc celý proces ovlivňuje nejbližší okolí a že i další členové domácnosti by nezřídka potřebovali pomoc vše zpracovat, se často opomíjí. Jenže tady je to pojato úplně špatně.

Postavy jsou ploché, schematicky černo-bílé a úplně pitomé. Rodiče pohybující se ve vysoké politice (a se zjevně nadprůměrnými příjmy) si kromě "státního" řidiče nedokážou zajistit schopné vychovatelky, hospodyně, kuchařky… ani specialisty na dys-potíže svého syna. Navíc to jsou brexitáři, latentní xenofobové a celkově velmi omezení a netolerantní lidé. Otec ke všemu podpantoflák a prasák. (Autor zjevně nemá rád konzervativní bílé heterosexuální Brity a Britky s politickými ambicemi.) Jsou "zlí zlouni", aby tu byl naprosto očividný a idiotský konflikt.

Hlavní hrdina je podivín, který nezapadá a v porovnání se svým starším sourozencem působí jako naprostý tragéd. Místy ke svému věku působí až mentálně zaostale. Plus neřešená šikana, naprosto neschopní učitelé a další zaměstnanci, příšerní a netolerantní spolužáci, absence kamarádů… A celé to má nějak vyvažovat praštěná a super-ultra-liberální duhová teta, která se (logicky) nemusí se svou konzervativní sestrou.

Do toho fakt divné zacházení s konceptem deadnamingu a misgenderingu – ani jedno není pořádně vysvětleno, ke konfrontaci problematického přístupu dojede asi 2x za celou knihu v rozhovorech hlavního hodiny s tetou a Jessicou.

K tomu naprosto bizarní a nevěrohodný cukrkandlový happyend. (Kde se podle všeho jen stačí omluvit, obejmout se a je to v cajku, a kromě netolerantní rodiny se to týká i našich úhlavních šikanátorů, ze kterých se tak stanou best bros - protože tak přesně to v životě chodí, že?)

A pak mi to secvaklo. Autor je člověk, který napsal jednu z nejnablbějších "pohádek" o holocaustu, kterou táhne neméně nablblá ale dobře obsazená filmová verze. Ten chlap neumí psát o vážných věcech a tohle je jen další důkaz, protože si není schopný ani udělat pořádné rešerše.