JessieEx komentáře u knih

4,5*
Už dlouho mě žádná "odeonka" neoslovila tak, jako Cop. Trochu jsem se bála onoho všude zmiňovaného feminismu, ale upřímně, kdyby tam autorka doslovu ten feminismus tak neprotlačovala, ani by mě to nenapadlo.
Je to prostě příběh tří žen, které stihl krutý osud, které se s tím rozhodly porvat a jejichž osudy se krásným, zajímavým a symbolickým způsobem propletly. Já symbolismus zbožňuji, takže tohle jsem si fakt užila.
Všechny příběhy byly drsné, ale mě nejvíce dostal osud Indky Smity. Byl pro mě problém uvěřit, že všechny příběhy se odehrávají ve stejné době. O Indii si žádné iluze nedělám, ale tohle byla síla, hnus. Mnohokrát jsem měla na krajíčku a na konci už jsem ty slzy nezadržela...
Doporučuji k přečtení!

35 30.06.2021

K Máji se vracím moc ráda, tentokrát jsem se rozhodla už si ho konečně pořídit na doma. Dokonce jsem z něj maturovala, tehdy to bylo nejtěžší téma ale děs a hrůza se změnil ve skvělý požitek.
Poezii běžně nečtu ale v takovýchto případech dělám výjimku. Při každém čtení tu objevím něco jiného. Ódu na vlast a přírodu zde střídá až cosi erotického a později téměř hororového. V Máji toho lze najít hodně. Jak si autor pohrál se slovy je už jen třešnička na dortu.
Tentokrát jsem četla do výzvy.

4,75*
Opět skvělá kniha od Aleny Mornštajnové, i když jsem z první třetiny tolik nadšená nebyla. Byť se to skvěle četlo (jako vždy), měla jsem pocit, že když se autorka rozhodovala, jaký vývoj situace po "neúspěšném" průběhu listopadových protestů vybere, vybrala snad nejdrsnější možnou variantu, možná jsem i místy měla pocit, že je tendenční.
Musím ale říct, že příběh mě chtě nechtě vtáhnul a já jsem nakonec jen zírala a bylo mi z toho úzko.

Ano, Alena Mornštajnová píše na můj vkus moc plytce, osobně si myslím, že by mohla jít více do hloubky a mohla zintenzivnit, ale už jsem si na ten její styl tak nějak zvykla a navíc v Listopádu se docela překonala, tam už to bylo hodně podle mých představ, téměř perfektní :) Podařilo se jí více ukazovat dění očima hlavních protagonistek i když...stále tam byla místa, kde převládal reportážní styl, ale jako celek to působilo velmi dobře.

I když jsem vyústění celého příběhu docela dlouho tušila, konec mě přesto rozložil, byl to silný příběh, díky Bohu, že dystopický.
Doporučuji!

33 11.01.2022

Nechci příliš srovnávat s Hanou, i když to k tomu svádí. Když prostě zapomenu, že Alena Mornštajnová už někdy něco napsala, tak musím říct, že Tiché roky jsou skvělý román. Rodinné tajemství tomu rozhodně dodává na čtivosti ale i bez toho umí paní spisovatelka skvěle psát. I když tady čas utíkal na můj vkus docela rychle (obsáhla prakticky celý Svatoplukův život), tak se jí dobře povedlo vykreslit postavy a já se musím přiznat, že jsem díky tomu měla pro Svatopluka slabost, bylo mi ho líto, i když byl takový, jaký byl. Dobře jsem si pobrečela a dávám pět hvězdiček i když to bylo něco úplně jiného, než poslední dobou čtu (a o tom to je).
Více v recenzi zde na DK ;)

33 30.05.2019

Jé, jak ráda jsem se k této knížce po asi 15-20letech vrátila. Bylo to jako setkání se starým známým. Četla jsem ji synovi večer před spaním na pokračování a vzpomínala, co pro mě tehdy znamenala. Popravdě, pro mě znamenala všechno. Jako jsem v pubertě žila seriálem Přátelé, tak jsem jako dítě žila Dětmi z Bullerbynu. Byli to pro mne kamarádi, které jsem ve skutečnosti nikdy neměla, vždy jsem byla spíš samotářský typ. O to více jsem dobrodružství známé šestky prožívala. I po tolika letech je považuji za nejlepší dětskou knihu a dojímám se nad společnými vzpomínkami.

Než jsem přečetla tuto knihu, myslela jsem si o sobě, že jsem blázen na úklid a vytváření různých systémů v domácnosti. Teď jsem zjistila, že někdo může být horší - tisíckrát!!! Marie Kondo je magor! Líbezná holčička co vyrůstala v domácnosti bohatých rodičů, kde mohla mít, co se jí zlíbilo. Když na ni rodiče neměli čas, neboť si pořídili další dítě, chodila po domě a snažila se uklízet. Rodina měla tisíce věcí, které se všude povalovaly a Marie byla ve svém živlu, když ty věci mohla ukládat na své místo. V pubertě zjistila, že ukládat nestačí, věci se hromadily, peněz bylo dost na nákup dalších blbostí ale ubývalo úložných prostor. Tehdy KonMari procitla a objevila skryté kouzlo vyhazování věcí, na němž později založila byznys. Jezdila do domů bohatých Japonek, aby jim poradila, co vyhodit - nejlépe všechno. Byla posedlá množstvím naplněných odpadkových pytlů, jichž na každou domácnost spotřebovala desítky. Další úchylkou, která se u ní projevila, je promlouvání k neživým věcem - především oblečení a kabelkám. Dost často se tato nemoc projevuje těsně před tím, než s nimi nemilosrdně mrskne do odpadkového koše. Jenže klientela byla brzy vyčerpaná a KonMari se rozhodla zvýšit svůj příjem sepsáním svých vědomostí do knihy. Jenže čtení této knihy projevilo se ztrátou času, neboť Marie ráda opakuje svoji hlavní a jedinou myšlenku stokrát na každé straně a nejdůležitější informace shrnula do nadpisů. Jedinou zajímavostí v knize je náhled do domácností nepořádných Japonek, ale je to spíš až k nevíře, že někdo může mít tolik věcí, že jimi má posetou podlahu v celém domě a že jejich likvidací může zaplnit desítky odpadkových pytlů. Je namístě zmínit, že pro ekologičtí nadšenci jistě zuřï a s nimi i další normální lidé, jelikož každý normální člověk ví, že nepotřebné papíry patří do sběru, oblečení na charitu a knihy (jež jsou ale potřebné vždy) v nejhorším případě do antikvariátu. Jediná kniha, která by měla přijít do koše, je tato.

30 17.09.2016

Kniha naprosto splnila má očekávání! Protože jsem si ale nečetla předem anotaci (a jsem za to ráda, vždyť prozrazuje to, co se dozvíme až v poslední třetině!) dost mě překvapila detektivní linka, na kterou jsem si musela zvyknout. V příběhu Kye mě zpočátku rušila a teprve až později jsem si uvědomila, že o tom to celé vlastně je :D a ano, vedlo to k nevyhnutelnému, celou dobu jsem to tušila, ale jsem ráda, že jsem se vše dozvídala postupně.

A příběh Kyi? Ach to byla krása! Bylo to samozřejmě bolestné, smutné, téměř po celou dobu čtení jsem měla slzy v očích. Ještě snad nikdy žádné literární postavy mi nebylo tak moc líto a to od začátku až do konce. Strašně moc jsem jí fandila.

Nejkrásnější na celé knize je ovšem příroda. MILUJU knihy, kde hraje hlavní roli příroda a jsou to ty nejlepší knihy vůbec. Nikdy mě nenudí popisy ale naopak, chci jich co nejvíc, abych si vše dokázala živě představit. Opravdu, jako bych to místo v Severní Karolíně navštívila. Fascinovalo mě to souznění Kyi s přírodou.

Kniha mi velmi připomínala knihu Velká samota. Jiné místo v USA, jiný příběh, ale mnoho spojitostí. A taky ještě knihu Strážci světla z podobných důvodů. Vše jsou to knihy, kde hraje příroda prim. A jedna je pro mě nejlepší knihou roku 2019, druhá nejlepší knihou roku 2020 a je klidně možné, že Kde zpívají raci pro mě bude nej knihou roku 2021!

28 13.03.2021

Knížka měla pomalejší rozjezd (cca 200 stran!) ale přesto jsem ji neodložila - protože byla vtipná hned od začátku, dobře se četla a hlavní hrdinka mi byla sympatická. Animant byla fakt číslo, trošku drzá, chytrá, odvážná a k tomu navíc velká knihomolka. Pan Reed byl správný bručoun a když se do něj Animant pomalu zamilovávala, byla to krása. Zpočátku mě štvala autorčina inspirace Pýchou a předsudkem, ale hlavní rozdíl byl v tom, že jsem místy měla pocit, že některé věci a situace prostě do viktoriánské Anglie nepatří, že to bylo nereálné. Takhle krásně popsané pocity hlavní hrdinky vůči muži jejího srdce byste v románech Jane Austen nenašli. A mě se ty její pocity líbily, to jiskření mezi ústřední dvojicí bylo popsáno tak krásně, že jsem to prožívala spolu s nimi a musím říct, že nějaký současný erotický román je, co se citů týče, oproti Kronikám úplná hadra. A přitom tady se odehrávalo vše ve vší počestnosti! Slowburn a hate-to-love romance mám prostě moc ráda a tady to bylo přesně podle mého gusta, takže mě hodně zklamal samotný konec, příliš rychlý a pravý opak celé knihy. Pana Reeda jsem si naprosto zamilovala, díky tomu jak ho viděla Animant. Měla jsem problém knížku odložit a nechtěla jsem, aby skončila, a to se mi u takových bichlí příliš nestává. Takže doporučuji! Povinná četba všech knihomolek :)

27 19.02.2020

Výjimečně jsem sáhla po knize přesto, že mě nezaujala anotace. Zaujala mě však skutečnost, jak rychle se z knihy stal hit a autorka v kategorii současných českých spisovatelek předčila i Radku Třeštíkovou.
Příběh, který vychází ze skutečných událostí, líčí osud malé Miry, která v dětství přišla o rodinu a ocitla se u své záhadné tety Hany. V další části knihy pak autorka líčí osudy předešlých generací a především tedy osud Hany, který vysvětluje, proč se z Hany stalo to, co Mira nemohla pochopit. Vše vyprávěno v ich formě.
Jsem ráda, že jsem se anotací odradit nenechala a už chápu "co na té knížce všichni vidí". Četla jsem ji jedním dechem, naprosto mě pohltila. Malinko mi připomněla moji oblíbenou Hertu Müllerovou. Syrovost a drsnost příběhu je tady opravdu nezbytná, kvůli době a prostředí ve kterém se příběh odehrává. Dokonce přemýšlím že se podívám do Valašského Meziříčí, jelikož ho mám dá se říci "za humny" a nikdy jsem tam nebyla. Ani by mě vlastně nenapadlo že to může být hezké město. Ale jak jej a osudy jeho obyvatel líčí Alena Morštajnová, je působivé a dojemné.
Výtku mám jedinou (ano, vždycky si něco najdu) a totiž že mě trochu vadila struktura knihy. To, jak autorka nejprve vylíčila osud Miry a pak až osud její tety Hany. Zrovna v případě této knihy by se mi více libilo, kdyby se příběhy proplétaly, jak je dnes moderní např. u spousty zahraničních autorek. Zároveň rozdělení do tří částí kdy první dvě jsou vyprávěny z pohledu Miry a poslední z Hanina pohledu a každá ta část je vlastně úplně jiná z hlediska časového období a způsobu jakým je příběh vyprávěn... nevím přišlo mi to malinko chaotické, ale pokud je to autorčin styl, a to zjistím až u jejích dalších knih, tak to beru.

27 01.11.2017

Takhle, přesně takhle si představuju dokonalou romantickou "feel good" oddechovku. Nové sliby byly dokonce lepší než Nové začátky a to už je co říct. Měly totiž všechno, ano i milostný "trojúhelník", což mě zpočátku zaskočilo, ale nebojte, autorka to zpracovala na výbornou.

Už v předchozí knize mě Will a Izzy zaujali, chemie mezi nimi byla hned od začátku a musím říct, že to celou dobu jiskřilo naprosto perfektně. Nedávno jsem zatoužila po nějaké romantice, kde se z přátel stanou milenci (friends-to-lovers) a aniž bych to tušila, když jsem po knize sahala (nečetla jsem anotaci), dostala jsem ji se vším všudy. I zde je ta romantika okořeněná nějakou tou pikantnější scénkou, ale autorka se toho zhostila s citem, nesklouzla k lascivitě a anatomickým popisům a zůstala u té romantiky, za což jsem jí moc vděčná.

Když si k příběhu přičtete to naprosto dokonalé prostředí - zasněžené Skalisté hory a srub kdesi na samotě, dostanete tak skvělou kombinaci, že knihu neodložíte, dokud nebude přečtená.
Doporučuji!

26 06.04.2022

4,5*
Tak já jsem spokojená! Erika mi byla protivná, Kate je o dost sympatičtější... I když si za spoustu věcí, které se jí staly, může sama. Ale možná i proto mi připadá více lidská a navíc se fakt snažila být lepší. Příběh sám o sobě... začátek byl naprosté "wow", úvod z roku 1995 mě dostal. O 15 let později to není o moc horší. Kate už není policistka, vyučuje kriminologii no a když se objeví nové vraždy, které připomínají ty z roku 95, Kate se o ně začne zajímat, byť pouze soukromě. Dějová linka s Caitlyn mi přišla zbytečná a navíc, příběh by se bez ní obešel, byl by kratší a tak akorát. Objevují se tu už typické prvky pro Bryndzu, např. že jedna mrtvola nestačí (musela jsem si vypsat seznam mrtvých dívek, už jsem se v tom přestávala orientovat).
Knížka není tak děsivá a úchylná, jak jsem se podle názvu obávala. Jsem ráda, že tentokrát se autor zdržel těch největších nechutností. Já na to nemám žaludek. I tak byl Peter odporný cvok a scény z vězení/ústavu byly fakt zajímavé.
Někdy uprostřed knihy jsem se chvíli i nudila, ale pak se to zase rozjelo a konec byl akce.
Doporučuji i těm, kteří se s autorem a jeho předešlou sérií ještě nesetkali.

26 07.02.2020

Wow! Ani nevím, co k tomu říct... Napadají mě jen samé superlativy. Tohle bylo dokonalé (až na pár překlepů v textu), žádná laciná love story, jak se mohlo zdát na začátku. Už teď si troufám říct, že tohle bude nejlepší kniha co jsem přečetla v únoru a jedna z nejlepších za celý rok! Dokonce jsem se rozhodla snížit hodnocení jedné knížce (též z druhé světové války), kterou jsem četla v lednu a která prostě na toto nemá.
Pohled na život (civilistů) v Německu za druhé světové války zase trochu jinak než třeba ve Zlodějce knih a opět je pro mě velkým přínosem. Tyhle knihy inspirované skutečnými událostmi jsou mi nejlepším dějepisem, na škole jsem tomu nikdy nevěnovala pozornost.
Takže si dovolím malinko politikaření s myšlenkou, která mi pořád vyskakuje: Není relevantní ohánět se argumentem, že toho a toho politika "volila většina, chce většina". Protože, to že něco nebo někoho chce většina, ještě neznamená, že tak je to správně. Budiž nám příkladem Německo třicátých let a jeho propagandou zblblí, hloupí občané. Taky jich byla většina.

26 06.02.2020

Co říct o Zlodějce knih, co ještě nebylo řečeno?
Ačkoliv je to dnes už skoro kultovní román a málokdo ji nezná, mě zase tolik nedostala. Alespoň ne zpočátku. Nemohla jsem se začíst, styl vyprávění mi totiž bohužel nesedl. Nevadilo by mi, že je to vyprávěno z pohledu Smrti, ale místy jsem úplně nechápala, hlavně to s barvami... Nakonec jsem se přeci jen začetla a asi za polovinou mě příběh naprosto pohltil. Takže i když jsem si nejprve myslela, že to bude sotva na 3*, nakonec dávám zasloužené 4!
Každopádně to byl velmi silný příběh a já jsem ještě nečetla nic, co by se odehrávalo přímo v Německu (vyjma koncentračních táborů) za druhé světové války a viděla tak tu hrůzu očima německých obyvatel. Po přečtení jsem měla jedinou otázku: Jak je vůbec možné, že je Německo stále tak lidnaté, když tam bylo zabito tak obrovské množství obyvatel?! Opravdu silný příběh!

26 24.08.2019

4,75*
Kdo by to byl řekl, že mě budou bavit několika stránkové popisy hry šachu?! Ale je to tak, autor to napsal naprosto geniálně, žrala jsem to, prožívala každou hru více než Beth i když jsem vlastně netušila, co jednotlivé tahy znamenají :-) Fantastické!

Zajímavé mi přišlo i to, že jsem Beth velmi fandila a přitom jsem ji jako člověka neměla moc ráda. Nebyla mi sympatická, nebyla zrovna příkladem hodného dítěte a v dospělosti spořádaného člověka, ale já samozřejmě beru na vědomí, že to bylo hlavně vinou podmínek, v jakých vyrůstala.

Jo, bylo tam i pár věcí, které mi nesedly, hlavně na začátku i nějaká ta nechutnost, což mi připomnělo knihu Vrány, ale naštěstí tohle bylo úplně jiné a lepší :-)

Knížka krásně poukazuje na problematiku dětských ústavů, chybějící rodiny, závislostí, jaký má úspěch vliv na psychiku, hlavně u dětí. Líbilo se mi vykreslení toho, jak žena, mladá dívenka prorazila v prostředí, kterému doposud vládli jen muži.

Byla to skvělá kniha a opravdu moc doporučuji!

25 01.03.2022

4,75*
Knihu jsem četla hrozně dlouho. Bylo to z jednoho prostého důvodu: dva příběhy a jejich prolínání. Zatímco příběh z minulosti mi sedl hned a chytil mě za srdce, vždy když byl přerušen příběhem ze současnosti, ztratila jsem zájem. Místo, abych rychle četla dál a mohla se k příběhu Skye a jejích přátel co nejříve vrátit, knihu jsem na týden či dva odložila. A to se opakovalo několikrát.

Nakonec ani příběh Kat nebyl vůbec špatný, jen měl sem tam nějaká hluchá místa. I příběh Skye mě na pár místech zklamal, proto nemůžu dát plný počet hvězdiček, ale jinak? To bylo neskutečné! Miluju srdceryvné romantické příběhy a ach, tenhle mi naprosto zlomil srdce. Nebylo to jen dojetí, nene, po dočtení knihy jsem vzlykala a ronila krokodýlí slzy ještě půl hodiny.

Kombinace kruté doby, hrozné nespravedlnosti a zároveň vášnivé lásky a osudovosti, která vám rozbuší srdce, se tady opravdu povedla a nebýt těch několika málo slabých míst, byla by to pro mě nej kniha roku. Možná to ještě přehodnotím a těch 5* jí dám, protože za to, co se mnou udělala si to asi zaslouží :)
Moc doporučuji!

P.S. Byť mě dějová linka o šatech a módě moc nebavila, velmi mě zaujal osud Catherine Dior a ráda bych si o ní přečetla něco víc.

25 29.11.2021

Tohle bylo tak krásné! Musím říct, že Jojo Moyes je v nejlepší formě! Asi jsem to ani nečekala, protože její poslední knihy byly sice fajn, ale žádné wow...

Tato kniha mě dostala! Zamilovala jsem si to prostředí, postavy, koně... Vše se mi líbilo i proto, že jsem sama knihovnice. Kromě příběhu o knihách a koňské knihovně je ale tohle hlavně krásný obraz ženské emancipace, té opravdové, ryzé a tolik důležité. Dnešní podoba feminismu se ve světle takových příběhů stává úplně směšnou.
Hodně mě překvapilo, že se tohle všechno odehrávalo na začátku 20. století! Z příběhu, prostředí i chování postav jsem měla pocity, jako bychom se ocitli o sto let dříve. Ale ona je to i ukázka toho, jak se jednotlívé části USA od sebe lišily a stálé liší, v Kentucky (a navíc v horách) holt byli sto let za opicema.

Příběh mě velmi dojal, už dlouho jsem si takhle hezky nepobrečela :) byla tu i (pro mě) ideální dávka romantiky a já nemůžu jinak, než knihu doporučit!!!

Jen tu siluetu dívky s koněm na obálce bych upravila...

25 01.06.2021

Tak tohle byl jeden z nejsilnějších příběhů letošního roku!!! Šel fakt hodně do hloubky a vykreslil pocity postav bravurně.
Pokud si někdo stěžuje, že se tam toho málo děje, musí si uvědomit, že tahle kniha je psychologický román a ne thriller. A jako psychologický román to splnilo, ba i předčilo veškerá očekávání.
Dalo by se to také nazvat komorním/rodinným dramatem. Navzdory tomu, že mi byl vyspoilerován závěr (což mě dost naštvalo) jsem si knihu užila až do konce.
Více mě ovšem bavily Adamovy kapitoly, více jsem to s ním prožívala a bolelo mě to za něj. Livie byla trochu povrchní, stejně jako její kapitoly. A to jsem si na začátku myslela, že Adama nebudu mít ráda, ale jeho postava se krásně vyvíjela.
Stoprocentně doporučuji!!!

25 18.12.2020

4,5*
Perfektní reklama na Aljašku :) Marně hledám slova, která by popsala tuto knihu a moje pocity po přečtení. Shodou okolností už několikátý "srdceryvný" příběh tohoto roku, který jsem měla tu čest si přečíst.
Bylo to drsné, nervy drásající a krásné. Že v knize najdu i love story jsem nečekala. Ernta mi bylo zpočátku líto, ale pak už jsem ho jen nenáviděla. S Corou jsem soucítila ale zároveň nechápala její sobeckost. Její bezvýhradná a vše odpouštějící láska byla však pochopitelná, kdo už někdy opravdu miloval, ten jí rozumí.
Konec až skoro neuvěřitelný, ale zároveň se k tomu už tak dost krutému příběhu hodil.
Nemám žádné konkrétní výhrady, knížka mě vtáhla, bavila, dojímala, popisy přírody mě fascinovaly, přesto nedokážu dát plný počet hvězdiček a netuším proč... Třeba se mi to ale ještě rozleží v hlavě, knížku mám čerstvě dočtenou...
Co víc dodat, doporučuji!! Takové příběhy já můžu :)
.
Matthew se zamyslel. "Strašlivá a nádherná. Teprve v zimě poznáš, jestli jsi stavěná na to, stát se obyvatelkou Aljašky. Většina lidí ani nepočká do jara a zdrhne zpátky Dolů."
"Velká Samota," hlesla Leni. Tak Robert Service nazval Aljašku.

25 04.03.2020

Po těch nepříliš nadšených recenzích jsem od knížky ani nic moc neočekávala...ale tohle byla prostě super nálož!!! Já jsem nadšená! Moc se mi líbila tajemná atmosféra celého příběhu (která se ale bohužel na konci trochu změnila ve prospěch akčnosti a napětí). Hrozně moc jsem si oblíbila hlavního hrdinu, navzdory tomu, jak posedle pronásledoval pachatele nehledě na vlastní bezpečí. Navzdory tomu že jeho schopnosti byly nejen geniální ale místy až nadpřirozené. Moc se mi líbily vědecké odbočky, dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí, jen u těch více technických jsem se občas začala nudit, ale moc jich tam nebylo. Jak vidíte, pár výhrad bych měla ale to nic není oproti tomu, jak se knížka skvělé četla, bavila a byla rozhodně originální. Po Bryndzovi příjemná změna... doporučuji!!!!!!
https://bookaholicjessie.blogspot.com/2019/06/profesor-theo-cray-aka-naturalista.html

25 08.03.2019

Knížka mě moc bavila, byla velmi čtivá a kratičké kapitoly tomu velmi pomáhaly. Bavilo mě sledovat jednotlivé postavy, jejich myšlenky a dynamiku jejich vztahů. To se opravdu povedlo.

Když se konečně dostali do lesa, těšila jsem se, co přijde. Přišlo to, ale musela jsem teda protáčet panenky. Na mě hodně velká fantasmagorie :) Nicméně jsem se nenechala odradit, vsugerovala si jediné možné vysvětlení a četla dál, protože mě to fakt bavilo.

Rozuzlení pak bylo přesně takové (jediné možné), nepřekvapivé, neoriginální ale vcelku uspokojující. Samozřejmě bych uvítala lepší vysvětlení některých událostí, jevů, ale na druhou stranu se mi líbil konec, který mě přiměl si to částečně domyslet.

Určitě zkusím i předchozí autorčinu knihu. Obzvláště proto, že autorka pochází přímo od nás ze Zlína :)

24 03.06.2022