Po delší době jsem si chtěla přečíst něco oddechového, kde se nemusí moc přemýšlet. Byla to klasická červená knihovna, příběh psaný ve dvou časových liniích - líbil se mi. A co ta zahrada v měsíčním svitu? Nechte se překvapit :-)
Knížka se mi líbila, ač nevím, jestli to byla válečná literatura, nebo milostný román. Nicméně otázka po přečtení - co všechno je zamilovaný člověk podstoupit, vydržet, obětovat?
Knížku jsem přečetla jednim dechem. Příběh dvou rodin, jejich prožívání/přežívání válečných let, krátký popis let poválečných. Akorát ten konec byl dost navodny a od začátku očekávaný.
Přečteno jedním dechem. Přes imaginární postavy oceňuji popis válečného Danska, o kterém jsem neměla vůbec tušení. A poučení po sté - pravda vyjde najevo, lež podložená další lží nemá smysl.
Není mnoho knih, u kterých bych závěr probrecela. Ale toto byla jedna z nich. Popis, jak to fungovalo v lágrech s politickými vezmi, zakoušení rodin komunistickým systémem, celkové osudy lidí a posun doby. Silné čtení. A ten závěr - kruh se uzavřel.
Čtení jsem si užila, doba je autorem zmapována perfektně. Některé části se mi četly fakt špatně. Dobu komunismu jsem nezažila, a dle popisu autora bych v ní fakt žít nechtěla, muselo to být opravdu těžké. Idea byla pěkna, ale to provedení ... Tak jdu pokračovat a dočíst tuto trilogii
Sudetský dům jsem měla ke čtení vyhlédnutý již delší dobu, ale dostala jsem se k němu až teď. První díl byl pro mě složitý čist - ne jazykem, ale emočně. Předtím jsem přečetla spoustu knih o holokaustu a vnímám v ději paralelu. Jak se uvádí - kolektivní vina, to je to, oč tu běží. Jdu pokračovat ve čtení dalšího dílu.
Knížku jsem četla po Houslistce z Berlína a ta mě teda zaujala víc. Příběh byl celkem pěkný, ale v mnoha místech se mi to táhlo. Eli si dal slib a za tím šel. Popis jeho života byl fajn, neměl ho lehký. A já si říkám - když má člověk cíl, má pro co žít.
Knížka mě zaujala svým obalem, tak jsem si ji koupila. A neudělala jsem chybu. Příběh se mi líbil. Říkám si, že mnohdy je třeba přemýšlet nad důvody jednání, nic nemusí být tak, jak se na první pohled může zdát.
Děj knížky navazoval tam, kde skončil díl první. Příběh jsem přečetla jedním dechem. Zaujalo mě postavení žen, myšlenka rozvodu, pohled na homosexualitu. Lily byla z mého pohledu neuvěřitelná žena, která se nebála vyjádřit svůj názor. Její těžký osud ji opravdu nezávidím. Knížka zůstala z mnoha pohledů otevřená...
Příběh Lily byl pro mě silný, zajímavý. I ostatních postav. Pěkné je popsáno období konce 19. století v Hamburku. Nerovnosti mezi lidmi, chudoba a bohatství, žen a mužů... Jsem zvědavá, co mě čeká v pokračování.
Příběh se mi líbil, i když jsem se že začátku nemohla začíst. Nesouvisí s předchozími třemi díly. I tak je dobré popsána etapa německé historii v souvislosti s berlínskou zdi. A taky příběhy obou silných žen mě oslovily.
Po Dvou hrstech života jsem plynule přešla k tomuto pokračování. Dej se mi líbil, i nastínění života dál po válce v obou částech rozděleného Berlína. Nevím, jak dlouho si budu dej obou knih pamatovat, nicméně během čtení jako kdybych byla s postavami. Uvidíme, jak mě osloví třetí část série.
Na začátku čtení jsem s knížkou fakt bojovala, ale nakonec jsem se začetla tak, že nešlo přestat. Příběh a osudy Charlotte a Anny byly radostné i smutné, hezký popsaná doba, kdy žily. Pokračuju ve čtení dalšího dílu.
