Deník Věrky Kohnové: Jak ráda bych tak zůstala
Jana Poncarová , Jiří Sankot
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/508451/bmid_denik-verky-kohnove-Rlk-508451.jpg
5
249
249
Skutečný příběh české Anne Frankové a jejího deníku. Kohnovi v lednu roku 1942 nastoupili do transportu na plzeňském nádraží a už se nevrátili. Do jejich bytu se nastěhovali jiní nájemníci, jejich věci se postupně poztrácely. Zmizelo vše, kromě deníku, který si dvanáctiletá Věrka Kohnová schovala u kamarádky své matky. Jaké rodinné tajemství k němu po letech přivedlo spisovatelku Janu Poncarovou? Jedinečná publikace vznikla ve spolupráci s historikem Jiřím Sankotem a odhaluje pohnutý příběh židovské dívky, jejíž život násilně ukončila druhá světová válka.... celý text
Přidat komentář
Zajímavé spojení - nalezený deník, vzpomínky pamětníků, trochu spisovatelské fikce a hlavně těžké a smutné ohlédnutí za osudem jedné z mnoha rodin, které neměly být součástí našeho světa, ani ve vzpomínkách...
Smutné a tak potřebné čtení. Autentické strany malé Věrky mě neskutečně dojímaly. Velký svět malého dítěte v hrozné době. Silné čtení.
Kniha je poskládaná ze smyšleného vyprávění Jany Poncarové (založeného na zkoumání dějin a historie rodiny Kohnových), skutečného deníku Věrky Kohnové, doplňujících informací a reálií, příběhem nálezkyně deníku, mnohými přílohami, fotografiemi, popisky apod. To všechno se velmi těžko hodnotí jako dílo krásné literatury, je to takový soubor různých stylů. Nicméně dohromady to kupodivu tvoří vcelku soudržné dílo, které lze dobře přečíst a představit si ty roky před válkou a během ní v Plzni, život lidí. Věrka působí sympaticky, její věty jsou lehounké jako peříčko, sledujeme její radosti i starosti, dětskou čistou mysl. Autorka Jana Poncarová čtenáře provádí roky před psaním deníku a po jeho dokončení. Velmi oceňuji také práci Jiřího Sankota.
Stále znovu, i po všech přečtených knihách o holocaustu, je pro mě nepochopitelné, co může udělal člověk člověku pod vlivem chorobného fanatismu (nejen v podobě nacismu).
Označení "česká Anne Franková" je skutečně nešťastné, ne-li nevhodné.
Toto nebudu hvězdičkovat, protože u skutečných příběhu to nedělám. Bylo to silné, to bezesporu, leč nemohu souhlasit s označením, česká Anna Frank, to opravdu ne, Anně toto nesahá ani po kotníky, Anna byla jen jedna a myslím, že byť to Bylo poučné a smutné, společné těm dívkám bylo jen to, že prožily tragédii šoa v celé její zrůdnosti, jinak se to nedá porovnávat.
Hezké čtení to bylo, kromě toho i hodně poučné z historie.
Autorku ráda doporučím.
Díky knize člověk mohl nakouknout do života židovského děvčete,které mělo celý život před sebou.bohuzel byl její život ukončen tím nejhorším způsobem.meli bychom si uvědomit,že zlo opravdu na světě existuje a pokud proti němu nebudeme jednotní,tak není možnost zvítězit. představa, že se třeba něco podobného odehrává v jiných částech světa, z toho mne mrazí.
Vzhledem k rozsahu vysvetlivek, poznamek, fotografii a dobovych dokumentu, jimiz je kniha protkana, si dovbre dovedu predstavit, ze bych ji cetla jako jednu z prvnich k tematu. Kniha mi doplni bila mista, o kterych jsem ani nevedeli, ze je mam - treba o variantach skolni dochazky, apod. Kniha se mi libila vic, nez jsem cekala, co me ale trosku rusilo - zdalo se mi, ze se o nekterych udalostech pise vickrat a casove mi to moc nesedelo.
Tahle kniha si bohužel zasluhuje plný počet hvězdiček. Nemám moc ráda pojmenování "česká Anna Franková" potírá to tu individualitu děvčat, osud měly podobný nebo možná spíš jen ten konec života, ale jinak byla každá úplně jiná. Co se týče knihy, moc se mi líbila její kompozice, že začínala a končila autorky fikcí a samotný obsah deníku zde byl doslova přepsán. A že v textu byly odkazy na dobové novinové články a vysvětlivky k historickým událostem, hodně to zasadilo děj do kontextu a moc mě to bavilo. Velmi smutný mi přišel na konci ten výčet osob, o kterých Věrka v deníku psala, a že vlastně skoro nikdo válku nepřežil. Líbily se mi příběhy jednotlivých postav, že každý měl ten svůj vlastní život a nikdo nepředpokládal, že jednou je někdo nažene do vlaku odveze pryč, odkud se už nikdo nikdy nevrátí. Zrůdnost toho, že jejich domovy obsadili jiní lidé a že po nich nezůstalo moc památek, že měli být vymazáni z historie. A mezitím čtete, jak je Věrka velmi šikovná a pilná žačka, jak ráda chodí do školy a má spoustu kamarádů, se kterými tráví čas. Velmi kruté, ale jsem ráda, že se deník dochoval, a že ho lidé mohou dnes číst.
Mrazivé, ale zároveň velmi potřebný text – s důležitou výpovědí o době, která se může v různých obměnách opakovat.
Kniha o Věrce a její rodiny je velmi smutná i přesto se četla dobře. Z deníku se dozvídáme jak se za hrůz druhé světové války snažili děti i jejich rodiče o normální život. Toto si v dnešní době málokdo dokáže představit nebo se o tom aspoň zamyslet.
Mrazí mě v zádech, když si uvědomím, že Věrka, její rodina i další lidé skutečně žili a co všechno museli prožít. Kolik takových děvčátek asi žilo a dnes je jejich osud neznámý?
Z této knihy mi puká srdce. Jak její podtitul napovídá, malá Věrka Kohnová by tak ráda zůstala doma a vedla obyčejný život. Bohužel ten její skončil tragicky během druhé světové války.
Deník Věrky Kohnové je tak nádherná knížka, ovšem ale také velmi smutná. Janě Poncarové se podařilo beletristickou část vykreslit tak autenticky, že jsem věřila, že mi o svém životě vypráví sama Věrka. Kniha je napsaná velmi srozumitelně, dokonce i naučné části byly zajímavé a dobře se četly. Bohužel zaznamenáno máme v deníku velmi málo, a dodnes ani s jistotou nevíme, jak Věrka vlastně vypadala, což nevíme ani u její rodiny, kromě její maminky. Je zkrátka neuvěřitelné, kolik životů za tak krátkou dobu dokázali nacisti doslova vymazat... Myslím, že Věrčin deník na mě zatím zapůsobil, ze všech knih o holocaustu, nejvíce. Nejsem z Plzně, ale znám ji velmi dobře, navíc jsem měla štěstí zažít komentovanou prohlídku města s panem Sankotem zakončenou autorským čtením paní Poncarové. Byl to opravdu silný zážitek a během čtení jsem se na tuto procházku v myšlenkách vracela. Nakonec jsem ráda, že jsem knihu četla až po té procházce. Co víc říct? Kniha je velmi emotivní, dojemná, čtenáře zasáhne na těch správných místech, ať už jde o bezstarostné letní prázdniny v Dobřívě, napjatou atmosféru před Mnichovskou dohodou, nebo bezmocnou cestu k transportu. Deník Věrky Kohnové doporučuji na plné čáře a ráda se k němu v budoucnu vrátím.
Silná kniha - celý příběh rodiny Kohnovy, příběh ukrývání a nalezení deníku, i část, kde autoři domýšlejí celý příběh se zasazením do dobového kontextu. Nikdy více!
Smutné čtení o 12leté holčičce, její rodine, životě,.., kdy po ní zůstal jen deník, který si psala.
Při čtení takový knih si říkám, že moje starosti jsou malicherné. Musela to být hrozná doba...
V minulém roce jsem navštívila Terezín. Dávat si dohromady prostředí a děj knihy bylo velmi náročné, často jsem ji odkládala. Takové knihy jsou potřeba.
Bylo mi smutno. Hodně. Ale je to potřeba. Uvědomit si, jak se máme dobře a že se prostě máme.