JanaT. komentáře u knih

Jak popsat čerstvý dojem po dočtení?Uff...přátelé,je mi z této knihy poněkud nevolno. K něčemu takovému by měli přidávat příbalový leták s dávkováním,vedlejšími účinky a varováním pro rizikové uživatele. Skvěle napsaný příběh, ale nervák od prvních stran.

17 06.07.2023

Tak toto byla divně příjemná změna.Zajímavé rozptýlení od mých obvyklých čtenářských výprav.Trochu i deja vu,na totáč mám z dětství ještě živé vzpomínky-všudypřítomná absurdita,masáž našich dětských mozků,nedůvěra a strach.Věci se děly divně,smysl dávalo jen máloco,ale my to jako děti brali jako přirozenou realitu,jedinou možnou a existující.Celé se mi to připomnělo,kniha tou dávno vyčpělou atmosférou úplně dýchá.Což je pro mě velmi zajímavé a jedinečné,nyní ale už také dost děsivé -taková socialistická dystopie,která má stále čím oslovit...

17 14.04.2022

Někteří si povšimli,že styl knihy připomíná divadelní hru. A ano,také mám ten pocit, jen si marně představuji, kdo a jak by uměl Lennyho ztvárnit tak, aby byl pocit v závěru představení stejný z přečtení knihy. A dokonce si ho ani nechci narušit tím, že si ho zhlédnutím vytvořím...
Docela zvláštní, ale Steinbeck byl jedním z "nej" autorů mé
rané dospělosti a náhodný návrat k této knize mě přinutil přemýšlet proč. Proč?Snad,že vyprávět o ní je trochu jako mluvit o sobě. Nic umělého, venkovský život, obyčejné lidství, moudrost získaná zkušenostmi a ne z knih, dětsky naivní, ale přitom úžasné sny, které dokážou dát životu smysl a směr, nalít do žil touhu a odhodlání, přátelství a oddanost skrytá pod špínou a potem, příroda všude kolem a ryzí existence v té nejpřirozenější formě...melancholie, když není koho pohladit...a odvaha snít o králících...a lidech.

16 23.02.2022

Ta kniha je jako tlustý krajíc chleba s máslem po dni plném vysilující práce. Obyčejná, prostá, ale přesto nesmírně vydatná a posilňující. Jsem z ní smutně nadšená. Snad nejrychleji přečtená tlustá kniha v mém životě.

15 04.08.2017

V životickém památníku jsem kdysi skládala jiskerský slib.Někdo nám tam při té příležitosti tehdy dávnou tragédii vylíčil tak názorně,že to půlka dětí obrečela,někteří dokonce zvraceli,ostatní pak roztřeseným hláskem slibovali ctít svou zemi,aby byla šťastná. Silný dojem tak ten drsný příběh na nás zanechal už tehdy,kdy nám bylo pouhých 7 let. Nebylo to v našem kraji nikdy jednoduché...Nějak se mi zdá,že historie dělá s lidmi pořád stejné kotrmelce,jenom třeba někde jinde. Jestliže o tom dokáže někdo zajímavě a atraktivní formou vyprávět,dělá pro lidi mnohem víc,než by se mohlo zdát.Děkuji, paní Karin...

11 23.04.2022

To teda byla podpásovka.Já jsem si namlouvala,že druhý díl je poslední a já se dozvím,jak vše dopadlo...a ono nic.K přečtení knihu doporučuji,ale s varováním,že je série silně návykovou záležitostí,což je ve chvíli,kdy není k mání pokračování, dost frustrující.

11 08.10.2018

Já jsem právě knize Petry Hůlové udělila plný počet a sama sebe se přitom ptala proč.A asi je to tím,že mi knížka dát něco navíc,nejenom pobavit,rozptýlit...Tady jsem si našla své - jednak v jazyce,strašně mě bavily mongolské výrazy,jména...tu řeč vůbec neznám a jsem ráda,že jsem si ji aspoň tímto způsobem trochu naposlouchala skrze vyprávění hrdinek.A za další, přimělo mě to celé k různým úvahám o rodině,o síle rodinných vazeb i zvyklostí,o poutu pokrevní příbuznosti,vlivu výchovy a prostředí. Ta osudová provázanost...jak se někde něčeho ubere a ono se to později projeví úplně jinak a jinde...

9 21.02.2021

Jedna z knih, která mě donutí zítra ještě před otevíračkou nervózně stepovat před knihkupectvím a hned po otevřením utíkat směrem k regálu s Fajou...Říkám to s nadsázkou, ale další díl si přečíst chci, ba přímo musím - v knihách, jako je tato, by mělo být varování, že k rozuzlení zápletky jen tak nedojde a že je vhodné zakoupit si najednou rovnou i pokračování. Kdo jsou naraestry? Jak vypadá svět v nížinách? Zůstane utajena Ilanina identita? Tohle vážně potřebuju vědět, a to brzo. Knížku jsem si koupila náhodně a šlo o super překvapení, moc se mi zalíbil styl autorčina psaní. A těší mě, že jde o českou autorku.
PS: Všimla jsem si na FCB autorky, že vkládá i statusy s databázovými komenty- tímto Vás, paní Petro, zdravím a děkuji za fajn zážitek!

9 01.10.2018

Takové hezké české čtení. Jako bych poslouchala svou babičku, jak vypráví o tom, jaké to kdysi bylo...Vyprávění Mornštajnové je takové domácky blízké, známé a samozřejmé, jakoby se týkalo někoho od vedle. Příběh nás nese pozvolna dál a dál...a jestli se mě zeptáte, o čem to celé vlastně je, řeknu prostě jen: o lidech.

8 05.09.2016

K této knize mě přivedla postava Hansiho, o které mi někdo vyprávěl. Z tohoto vyprávění jakoby se vytratila milenecká dvojice i cokoliv jiného: Hansi je neobyčejný, hrůzu nahánějící charakter, jakýsi zmnohonásobený obraz toho nejodpornějšího, co je v naší společnosti, co je malilinko v každém z nás. Hansi byl doslova zdeformován svým okolím, duševně i fyzicky. A to samé se mělo stát i Vereně a Oliverovi, jen do kolotoče událostí vrhli s trochu lepšími vstupními podmínkami nežli Hansi. Co v nich bylo opravdu upřímné a ryzí, nemělo šanci se rozvinout. Název by mohl zavádět, nejde jen o červenou knihovnu, řeší se tu mnohem více - otázka postojů a vzpoury vůči zavedeným stereotypům, generační konflikt, osudy pokřivené prožitkem války. Doporučuji.

8 08.07.2015

Taková malá exkurze do jiného,paralelního světa autistů. Jakoby se míjel s tím naším, těžko hledat průnik. O autistech dnes už něco málo tušíme,kniha nám poodhalí,jak vnímají oni nás. Christopherův příběh je zajímavě šílený ...a šíleně zajímavý zároveň.

7 05.02.2016

Takové to milé, laskavé české pohlazení...Je to dar umět se na svět dívat s takovým nadhledem a humorem...Ajaj, podobnou frázi už sem někdo napsal, ale je to tak, určitě zas po nějaké té svěrákovině sáhnu, až se budu cítit smutně nebo osaměle. Ve Svěrákově světě se cítím doma, rozumím mu, poznávám v něm samu sebe, v jiné době a v jiném čase, ale přeci. Jak důvěryhodně umí vylíčit rozmanité charaktery, jak jednoduše a přeci výstižně řekne vše podstatné. Žádný přebytečný pathos, žádné fráze. Tímto způsobem lze na zlou dobu nahlížet asi až s větším časovým odstupem. Tak i já až dnes dokážu vidět dobu před revolucí jako strašnou i strašně krásnou zároveň. Svěrák vzpomíná a dává čtenáři možnost vzpomínat také. Krajina, do které nás zve, je nám totiž důvěrně známá.

7 09.07.2015

Kniha se čte rychle,ale nevím,jestli zrovna tohle považovat za výhodu.Nápad s paralelními realitami je sice fajn,špikování textu filosofickými poznámkami učinilo výsledek také trochu šťavnatějším,ale něco mi na tom jako na celku nesedlo-nejspíš značná předvídatelnost vývoje děje, některé zápletky,nevyužité možnosti, kam to celé ještě posunout...To je ale asi spíš o mně než o knize,protože jsem k ní na základě doporučení přistupovala s velkým očekáváním, které se nenaplnilo. Ale věřím,že své čtenáře (čtenářky) si jistě najde...

6 30.12.2022

Přidávám se na stranu nadšenců. V knize se objevila spousta nových nápadů, prostředí, postav. Nepřišla mi nastavovaná nebo zdlouhavá,jak to u pokračování někdy bývá. Líbí se mi symbolika čísel, příběh je prošpikován tajemstvími, dává příležitost si zapřemýšlet. A to mě na něm hodně baví. Už mám v hlavě jakousi plastickou představu duvalského světa, ale líbila by se mi v dalším dílu kromě slovníčku taky mapa. A tím se dostávám k jediné své výhradě - další díl ještě není! Kvůli Nasteree jsem si přečetla podruhé Faju i Naslouchače a udělala jsem dobře. Zopakovat si oba předchozí díly doporučuji, mě osobně bavily jako poprvé a přechod ke 3. dílu byl pak plynulý a přirozený. Mít tak další díl rovnou...

6 19.07.2021

Silný příběh o nezlomné vůli žít. Milionář ze smetiště, zamilovaný vzteklý dědek, židovský SSman, i takhle absurdní může být pravda. Bernard Mares je pichlavý a ostrý jako kaktus, stejně tak houževnatý a vytrvalý; antihrdina, kterého si musíte oblíbit.

6 10.02.2016

Přidávám na stranu kritiků. Vždy když knihu přečtu za pár hodin,o něčem to svědčí. V tomto případě jde o velmi snadný čtenářský level-hlavně děj,dialogy, žádné úvahy,hlubokomyslnosti,nic komplikovaného,předvídatelná zápletka i její rozuzlení.Číst se to dá,ale je to taková nikotinofilní verze dojáků ala Rosamunde Pilcher.

5 11.08.2016

To je tak milá dospělácká pohádka...Jak prosté a jednoduché je šířit dobro. A jak samozřejmě a jednoduše o tom lze povyprávět...

5 20.11.2015

V knize se píše o mistech,která dobře znám,proto je mi dvakrát milá.Čtu ji dokonce uz podruhé a baví mě pořád stejně. Šmíd je bezvadný vypravěč.

4 25.06.2019

První komentář pár týdnů (měsíců?) po vydání knihy...a přitom jde o poslední díl kultovní trilogie, ověnčené řadou cen, jak často uvádí. Po přečtení série jsem hledala jakékoliv informace o Domu, chtěla jsem srovnat, utřídit myšlenky. V češtině jsem našla jedinou recenzi (odkaz zde na Databázi) a komentář překladatele o tom, jak se mu na překladu dobře pracovalo. Přitom souhlasím s tím, že si tato série zaslouží pozornost, je tak zvláštní, jiná. Tomu, kdo se pročetl skrze oba předchozí díly, nemusím moc vysvětlovat čím a proč. A kdo je četl, neumím si představit, že by nepociťoval nutkavou potřebu přečísti i tento třetí...Přemýšlela jsem dlouho, co mi to celé připomíná, jak to pojmenovat...surrealistické fantasy, nebo co? Asi je to jedno, jenom ještě podotknu, že podobně rozrušená, napjatá, nervózní z toho, co si myslet, jak do dopadne, jsem kdysi dávno cítila snad jen u knih od Kafky. Setkání s Domem pro mě bylo jedinečným čtenářským zážitkem, skvělou příležitostí tušit, luštit náznaky a symboly, představovat si, pochybovat a zamýšlet se...Určitě si sérii někdy přečtu ještě jednou.

4 07.01.2018

Kdo po této knize sáhne, měl by vědět, že nejde ani o to, jak je to napsané, ale o čem se v ní píše. Není to literárně stylizovaný a předem promyšlený literární počin, jsou jenom to paměti, obyčejné vyprávění osudem zkoušeného člověka, autentické, pravdivé, literárními serepetičkami nepřibarvené, a právě proto tak silné a důležité. Jak je možné, že se tohle všechno mohlo stát? Leysonovi a tisícům dalších. Napište svá trápení a kruté křivdy na vás spáchané na lísteček a tyto lístečky si střádejte 6 let. Nasbíráte tolik, kolik by se vešlo do obálky? Do krabičky od čaje? Nebo snad do dřevěné bedny, na které musel malý Leyson stát, aby dosáhl na stroje v Schindlerově továrně? Leyson svou černou skříňku schovával mnoho let a vytáhl z ní právě tolik, kolik se vešlo na 240 stran.

4 07.10.2016