Cejch

Cejch https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/6900/bmid_cejch-lML-6900.png 5 246 71

Sága německého rodu na české straně Krušných hor není jen příběhem o lásce a pomstě zasazeném do drsné přírody. Příběh horské vsi od jejího založení v 15. století až po její zánik ve století minulém je spíše svědectvím o údělu prostých lidí, kteří ani netuší, že nejsou ničím víc než figurkami na cynické šachovnici dějin.... celý text

Komentáře (71)


petr7416
petr7416
předevčírem 5 z 5

Kniha z nějakého důvodu zůstala pro mě ukrytá více než dvacet let, přestože téma je mi blízké a autora jsem znal. Ale potom přišlo něco jako satori. První co mě napadlo po dočtení je srovnání se Šikmým kostelem, což je skvěle napsaná kniha, ale po jejím dočtení na mě ještě dlouho zůstával viset pocit zmaru a beznaděje. Cejch je také o stejné době, která nebyl procházkou rajskou zahradou, ale je napsaný s takovým lehounkým nadhledem, který nesnižuje závažnost tématu, ale nenutí vás jít a hodit si smyčku.

Lenka276
Lenka276
15.01.2024 3 z 5

Zajímavá kniha o odsunu Němců, poučná. Nečetla se lehce, zvláštní autorův styl psaní bez přímé řeči, velké množství jmen, které jsem si těžko pamatovala. Na druhou stranu velmi vtipné úseky. Celkem hodnotím kladně.


Lenka276
Lenka276
15.01.2024 3 z 5

Hezká kniha, poučná, zajímavě popsaný odsun Němců, bohužel jsem se ztrácela ve velkém množství jmen, někdy jsem nechápala, co chtěl autor říct. Na druhou stranu i velmi vtipné pasáže. Celkem hodnotím kladně.

rodak
rodak
12.12.2023 3 z 5

Četl jsem asi 14 dní, což je na mne dlouhá doba. A moc se mi nechtělo vracet ke knize. A vůbec nevím proč. Zřejmě styl vyprávění, ale příběh velmi zajímavý.

kockazereknizky
kockazereknizky
30.11.2023 5 z 5

Román Cejch od Zdeňka Šmída, vydaný poprvé už v roce 1992, letos v říjnu opět ožívá a dostává se ke čtenářům ve formě čtvrtého upraveného vydání z nakladatelství MOBA (v tomto nakladatelství jako vydání první).

Dle anotace jsem původně očekávala „klasický“ historický román z období 20. století, který mě provede drsným krušnohorským krajem a seznámí mě s osudy jeho obyvatel.
Autorův poutavý styl vyprávění mě pohltil už od prvních stránek knihy. Mezi líčení krás tamního kraje a charakteristik postav ale začala sem tam nenápadně probleskovat nějaká vtipná nebo cynická průpovídka. Říkala jsem si, že se mi to nejspíš jen zdá, že je to přece historický román a tak tady asi nebude úplně cílem mě pobavit. Nicméně s dalšími přečtenými stránkami začaly přibývat i podobné zkazky a mně došlo, že kromě krásného jazyka, kterým je román napsán, je i humor nedílnou součástí autorského rukopisu.

Úvod a poslední kapitolu knihy spojuje obraz postavy Josefa, který se snaží obnovit život ve svém rodišti, které už dávno pohltil les. Mezi první a poslední kapitolou knihy pak uplyne ve vyprávění neuvěřitelných 5 století (což je na třísetstránkovou knihu obdivuhodné). S okolím Bachu v Krušných horách se totiž poprvé setkáváme v patnáctém století a opouštíme ho v druhé polovině století dvacátého.

Ve vyprávění se s historickými událostmi prolínají také osobní spory a nevraživost mezi rodinou Schmelzerů a Vogelů, které se v každé z rodin snad dědí spolu s geny. Tyto konflikty dokreslují historický kontext a vtipně komentují sousedské a mezilidské vztahy obecně.

Jakýmsi tajemným, nehmatatelným prvkem v příběhu je také neznámé zvíře, které obývá okolí místního Poledního kamene, a které nikdo z obyvatel dosud nespatřil.

Celkově hodnotím jako jedno velmi milé knižní překvapení a ráda doporučuji dál. Humorné podání nelehkých časů je umění :).

jitka7326
jitka7326
26.11.2023 5 z 5

Sudety a příběh jedné německé rodiny propletený s osudy dalších žijících na konci světa.Autor používá zvláštní jazyk vyprávění s absenci přímé řeči .

david9690
david9690
23.11.2023 4 z 5

Zajímavá kniha o osudech česko-německých obyvatel krušných hor, aneb jak šla historie v sudetech. Před nedávnem jsem četl knihu Sudetský dům, kde se autor tímto tématem také velmi podrobně zabýval a tak tato kniha byla vhodným rozšířením a zase jiným úhlem pohledu. Autorovi se povedlo výborně poukázat, že být Němcem nutně nemuselo znamenat být špatný a naopak, že by Češi byli nějací šlechetní, nevinní a stateční hrdinové. Válečná a těsně poválečná doba byla v Sudetech opravdu šílená a je dobré, že jsou autoři jako pan Šmíd, kteří se k těm ožehavým otázkám a historickým událostem a také i křivdám a bezpráví v té době páchaným ve jménu nacionalismu (ať jedné nebo druhé strany), vracejí a přinášejí svědectví všem mladším čtenářům, kteří nic z toho nemuseli zažít. Rozhodně kniha stojí za přečtení a velmi výrazně rozšiřuje obzory

Janadvorackova
Janadvorackova
10.11.2023 5 z 5

Jak se žilo a umíralo v pohraničí od pradávna až po nechvalně známou nedávnou minulost. A vlastně až dodnes.

martina.riz
martina.riz
10.11.2023 5 z 5

Cejch je to nejlepší, co jsem v poslední době přečetla. Krušnohoří je hodně specifické, ta historie je tam stále vidět a cítit.

Kanylka
Kanylka
10.11.2023 5 z 5

Knihy o Němcích a odsunu si pečlivě vybírám...Nejprve jsem se podivila nad stylem psaní, hlavou mi proběhlo, proč tak vysoké hodnocení na Databázi knih....A pak mě ta dlouhatánská souvětí naprosto uchvátila. Autor vás jednoduše vtáhne do svého příběhu....Každý z nás přece aspoň jednou v životě potkal nějakého "hajzla" a zatoužil v skrytu duše po pomstě.

Bedřich63
Bedřich63
08.11.2023 4 z 5

Autor pro napsání této knihy použil velice osobitý styl dlouhých souvětí. Zkratkovitý popis a vlastně zcela chybějící přímé řeči celý dojem z knihy jen podtrhují.
Prvních 60 stran jsem zvažoval, jestli budu číst dále, pak mě však kniha a děj v ní zaujaly a pustil jsem se do toho s větší chutí.
Zajímavé téma, dobře zpracované, trochu neobvyklý styl psaní, ale zvykl jsem si.
Autora si dám do Oblíbených, časem si přečtu jeho další knihy. Kdysi dávno jsem už četl Proč bychom se netopili, takže i to si časem zopakuji.

kaja77
kaja77
05.11.2023 4 z 5

Byl to velmi zajímavý a zase takový jiný pohled na problematiku Sudet z jiné strany než jsme zvyklí..očima Němců. Velmi mě zajímal ten proces jejich naštvání, pocitu pokoření a postupného nadšení pro vůdce a jeho vizi světa. Knihu doporučuji, mě osobně rozšířila obzory.

Janina2609
Janina2609
20.08.2023 5 z 5

"Ztichla, protože jí nic jiného nezbývalo, nic jim nezbylo, ani tomu kraji, ani tomu světu, než začít znova, jestli mají naplnit své plahočení tím, čím naplněno býti má."

Nádherný příběh o německých horalech usazených od prvních generací na české straně drsných Krušných hor. Autor čtivě popisuje násilnosti války a poválečný odsun, chmurný návrat poté, co opuštěnou vesnici pohltí les. S rodem Schmelzerů se táhne cejch určité rodové viny, s níž se v různých generacích neustále střetávají s rodem Vogelů.
Historické události ale nakonec zamávají se všemi stejně, smyšlená vesnice Bach je v knize jedna z těch zaniklých vesnic, kterou komunisté zlikvidovali.
Doporučuji k přečtení a dávám víc než 5 hvězd.

LucieT
LucieT
10.05.2023 2 z 5

Bohužel, ani za těch 300 stran jsem si nezvykla na styl psaní. Pro mě moc příkré, neosobní (a není to jen absencí přímé řeči), k žádné z postav jsem si nevytvořila vztah. Škoda, přitom téma Sudet mě zajímá. Dvě hvězdy dávám alespoň za autorovu nestrannost a nadhled.

Helena568
Helena568
14.04.2023 5 z 5

...teď se karta vobrátila,teď budete zase trpět vy,řičel vítězně, jako by právě v tom ping-pongu utrpení spočivalo základní tajemství vývoje lidstva.
Nádherné, smutné.

lilites
lilites
29.01.2023 5 z 5

Vynikající!
Tahle kniha je tak skvělá, až člověk ztrácí slova..
Putujeme časem s rodem jež se nachází v tehdy takřka zapomenutém kraji.. V horách, v Sudetech... Prožíváme s nimi jejich osudy, radosti i utrpení, někdy až prokletí, které se celým rodem táhne..
Je to vymyšlený příběh, román, který na čtenáře působí jako pravý a nefalšovaný ,,životopis,, jednoho rodu v Krušných horách.
Je to opravdu skvěle napsaná kniha, od které se člověk těžko odtrhává..
Vřele všem doporučuji.

babicka_amalka
babicka_amalka
14.12.2022 5 z 5

smutná kniha o nešťastné době, plná beznaděje - přesto je výborná a zdaleka kvalitou převyšuje všechny Šmídovy humorné knihy dohromady;

Sitting-Bull
Sitting-Bull
11.12.2022 5 z 5

Nádherná kniha, která ve mně bude ještě dlouho rezonovat. Skoro se bojím otevřít autorovy jiné knihy (= ty humorné), abych si pocit z něj nezkazila.

konicekbily
konicekbily
12.07.2022 5 z 5

Zvláštním stylem napsaná knížka se zabývá velice aktuálním tématem - vztahy mezi odlišnými národy osídlující stejné území. Lidé se snaží žít svým vlastním životem a najednou jsou z něj vytrženi a je jim vnucováno něco zcela jiného novými- měnícími se vrchnostmi. A je úplně jedno, která vrchnost vše započne - odnesou to vždy ti nevinní. Nevinní na obou stranách!

meluzena
meluzena
12.04.2022 5 z 5

Vynikající kniha, která mi ukázala, že jsem Zdeňka Šmída měla chybně zařazeného pouze ve škatulce humor.
Je to hutné, zhutnělé - styl, který jiní autoři používají, když potřebují stylem medailonku rychle představit nějakou postavu, zde opanuje celou knihu. Žádná přímá řeč, žádná zpomalení, kola dějin se točí dál. To na první pohled působí tíživě, ale po pár stranách zjistíte, že vlastně nemáte čas přiliš s hrdiny prožívat všechny ty křivdy a útrapy, protože se na vás (na ně) valí další události. A to vás paradoxně přivede k sebezáchovnému nadhledu a možná i klidu z poznání, že jsme jen zrnka písku a že i naše vlastní dnešní útrapy se přes nás dřív nebo později převalí a bude líp. (Nebo hůř, každopádně jinak). Pan Šmíd umí. Protože v tomto sprintu vypráví jakoby s odtažitou lehkostí, ale vy za tím cítíte hloubku, pochopení a soucit a taky moudrého autora, který to všechno mistrovsky poskládal.
Rozhodně doporučuji.
---
Stál kus dál a kus výš od chalup Bachu rozběhlých po lukách jako ovce, co spolu nemluví.
---
Po celou dobu tu žily staleté rody jiných nebožáků (...), které vyhnaly původní obyvatelstvo. (A to obyvatelstvo samozřejmě taky nebylo původní, to se vždycky jen tak říká, vždyť oni rovněž vyhnali všechny, co tam žili dřív, a porozbíjeli jim lebky, ale ti porozbíjení, když ještě měli lebky v pořádku, vyhnali zas jiné nešťastníky, co tu byli před nimi a taky měli lecos na svědomí, takže co bychom je litovali, všichni mají, co jim patří, až na ty poslední, to je jasné. Ale však ona to matka historie časem srovná.)