Po strništi bos

15.11.2025

Podmanivý mix klukovského převážně letního dobrodružství a úsměvných, každodenních i dramatických momentů z vyrůstání na venkově během okupace. Poznáte v tom takovou dramatičtější variaci na Bylo nás pět či Mikulášovy patálie. Možná až příliš okatou variaci, ale čert to vem, když to především díky typicky svěrákovsky laskavému humoru funguje. Jen by to celé díky nevídané krátkosti nemuselo působilo jako prvotní nástřel a osnova pro značně obsáhlejší látku.

Velmi poetický, laskavý, někde lehce úsměvný, jinde zase malinko smutný příběh dětství nazíraný pohledem malého kluka Edy, který se přestěhoval s rodiči z města na venkov. Eda se snaží v novém prostředí postupně aklimatizovat (někdy s menšími, někdy s většími obtížemi), "zapadnout" mezi místní kluky a prožívá celou řadu typických chlapeckých dobrodružství. Viděl jsem i velmi zdařilé filmové zpracování (dokonce několikrát). Celkově je to typický Svěrák (jak ho dobře známe) s jeho specifickým stylem vyprávění, hezké a milé čtení.

Pěkně napsané vzpomínky očima malého kluka. Prakticky bez zápletky nebo pokusu o ucelenější příběh. Ideální spíš asi pro děti do hodin čtení na základní škole.

Jak by vypadaly vaše vzpomínky na dětství? Něco jste prožili a něco vám odvyprávěli vaši rodiče, prarodiče, sousedi, kamarádi. A to poskládá z jednotlivých střípků tu krásnou mozaiku. Krásně se to propojí dohromady a dobře do sebe zapadne. Takové je vyprávění malého Edíka Součka, který se musí z města přestěhovat na vesnici. Svět kolem vidíme jeho očima. Jsou to vzpomínky na dětství v období 2 sv. války. Svěrák se narodil v roce 1936. Takže má na co vzpomínat a ne vždy to asi byly vzpomínky pouze hezké. Zdeněk Svěrák umí vytvořit atmosféru doby a hezky poklidně do ní čtenáře přesunout. Bylo to moc milé a hezké čtení.

Bolestně krásné. Poslouchala jsem jako audio knihu namluvenou samotným panem Svěrákem a až mi z jeho hlasu běhal mráz po zádech.

Skvělé, ostatně jako všechno od Zdeňka Svěráka. Smutné, laskavé, poetické a báječné čtení.

Audiokniha
Úsměvné i smutné, ale hlavně hodně laskavé vyprávění, načtené samotným autorem.

Svěráka já prostě žeru!

Krásné esence páně Svěráka. Návrat do dětství. Krátká knížka s ještě kratšími kapitolami. Stačí přivřít oči... je to tam!

Krátká kniha, ale hrozně rkrásná. Sáhla jsem po ní v knihovně ani vlastně nevím proč a pak jsem se nedokázala od ní odtrhnout. Začátek je trochu pomalý, ale pak už je to radost pro oči.

Milé povídání a jako bonus dobová bankovka s holčičkou; místo záložky!

Tato kniha obsahuje trochu vtipu a hodně dětských pohledů na svět. Za začátku jsem si nemohl zvyknout na dělení knihy, ale postupem času je to lepší a lepší. Jazyk se čte hezky, 4/5.

Krásná poetická kniha vzpomínek na dětství. Rozhodně se k ní ještě vrátím.

Moc milé čtení, pohlazení po duši. Líbí se mi, jak se pan Svěrák mazlí s jazykem. Přečíst si pár stránek bylo potěšení před usnutím.

Klasický styl Zdeňka Svěráka, s nádhernou češtinou, lehkým humorem, ze kterého ale někdy, vzhledem k době, kdy se děj odehrává, mrazí.
Přesto je vidět, že jde spíš o scénář, takže mnohé epizody jsou spíš vizuálně nastíněné a nerozvinuté, což je trochu škoda.

Milá knížka, ale číst podruhé ji nejspíš nebudu. Vlastně mě nejvíc oslovil odstavec z úvodu:
"Abych se do toho vpravil, včera při procházce liduprázdným podzimním krajem jsem si na polní cestě klekl. Měl jsem přece ve svých sedmi osmi letech ty oči, co mám teď, akorát byly níž. V kolenou mi zapraskalo a stromy podél cesty rázem vyrostly. Cesta se rozšířila, a co bylo přede mnou na zemi, listí, větvičky, štěrk, stopy pneumatik traktoru, bylo blíž a chtělo se mi vzít to do ruky nebo si na to sáhnout. Připadal jsem si trochu směšně. Dědek klečí v krajině a prosí, aby se mu vrátil chlapecký věk. Ale tak to vlastně je."

V knize jsou zachycena klukovská dobrodružství, která rámuje období konce druhé světové války. Je to příjemně naivní vyprávění, které, díky své struktuře, rychle ubíhá. Jako jednohubka na nedělní dopoledne posloužila skvěle.

Ako už u Svěráka býva zvykom: v jednoduchosti je krása.

8/10

Tahle knížka je sice malá svým rozsahem, ale přesto se dokáže člověka svým způsobem dotknout. Trocha melancholie, hodně lidství. Zdeňka Svěráka má řada z nás spojeného s humorem, ale faktem je, že tato kniha vlastně není humorná. Je však hodně dojemná a laskavá, milá. Kniha je hodně fragmentovaná, ale dohromady to skládá zajímavou mozaiku vzpomínek. Přitom se to čte dost dobře, je to napsané hodně přístupně, širokému čtenářskému publiku.