Etule komentáře u knih

Vypadá to, že tenhle komentář budu muset rozdělit do několika bodů.
1. Je půl páté ráno a já za chvíli vstávám do práce. Nicméně nic mě nedokázalo přimět odložit knihu, dokud se prostě nedostanu na konec. Což vypovídá o její úžasné čtivosti.
2. Díl od dílu je to lepší a lepší.
3. Jsem ráda, že se Kai nakonec projevil jako osoba s mozkem.
4. Vlka prostě žeru!
5. Já věděla, že i na Thorna čeká jeho "princezna". :) Neskutečně mi k němu ta Cress sedí.
6. Kdy že má vyjít ta Winter??? *naprosto nepříčetný pohled*
7. Proč mi sakra tak dlouho trvalo se pro tuto sérii rozhodnout, když už mi tak dlouho leží v hlavě? :D Ale jak o něco níže podotkla Anne Leyyd - dlouhé čekání na Winter by nejspíš ohrozilo i moje, už tak dost chatrné, psychické zdraví.

Co závěrem? Nejspíš jen to, že se nemůžu dočkat Winter. ;) A toho až budu mít tuhle skvostnou sbírku doma na poličce! :) A klidně si ji s vydáním Winter přečtu zase od začátku.

P.S.: Jsem opravdu velice zvědavá jakou roli v příběhu sehraje Jacin. :3

Upřímně musím říct, že tahle kniha mě vůbec nelákala, protože jsem všude narážela na to, jak strašně skvělá a úžasná je. Poté, co jsem se na takovéto recenze párkrát nechala nalákat a byla zklamaná, jsem k tomu přistupovala dost skepticky.
Ale! Tohle byla opravdu dokonalost. Dlouho, opravdu dlouho (jestli kdy vůbec, teď si nejsem schopná vybavit, zda vůbec) se mi nestalo, že bych se tak moc bála knihu dočíst. Kyu jsem litovala, bála jsem se o ni, fandila jsem jí, prostě to ve mě vyvolalo všechny emoce, které to vyvolat mělo a bylo to dokonalé. A závěr, byla prostě jen třešnička na dortu.

(SPOILER) Vynecháme-li ty "techno bláboly", kterým jsem prostě nerozuměla, tak byla kniha naprosto boží. :D (ano fyzika, chemie ani biologie nebyly zrovna moje silné stránky ani na škole ani teď :D)
Četlo se to dobře (a to je co říct, protože sci-fi skoro nečtu), Markovi nemůžete jinak než fandit, aby vše dobře dopadlo, protože je to prostě sympaťák a být já na jeho místě, jsem v podstatě mrtvá okamžitě. Líbilo se mi, že byl takový MacGyver (což byl můj idol v dětství, ale koho sakra ne!) na Marsu a dokázal se z toho všeho nezbláznit. Když se spojil s NASA tak to začalo být o kousek vtipnější, jejich interakce mě bavili. :D
Dokonce i části, kdy jsme nebyli s Markem se mi líbily a byla jsem napnutá jako struna, jak to teda všechno nakonec dopadne. A musím říct, že jsem "ráda", že to nebyla žádná zázračná záchranná akce na první dobrou, ale potýkali se s problémy. Dodalo to knize na autentičnosti.

Ach můj bože, já zapomněla, jak nádherné to bylo. Zábavné, srdceryvné. Každé z dětí bylo tak krásně jedinečné, jejich příběhy dojemné. Postupné budování důvěry mezi nimi a Linusem mě místy dohánělo k slzám. Stejně tak jako Linusův vývoj od kolečka v mašinérii, které se na nic neptá a žije si ve své bublině, až po někoho s vlastním názorem, kdo se nebojí zabojovat za sebe a ty co miluje.
Prostě nádhera, která mě opět chytla za srdce. Ještě o kousek víc než při prvním čtení. Ale takhle to u Kluneho mám. Na první čtení mě jeho knihy baví a dojímají. Na ten druhý mě totálně okouzlí.

(SPOILER) Tohle byl nesmírně bolestný, srdcervoucí a zároveň tak potřebný příběh. Ano, už se mi stalo, že jsem měla při poslechu audioknihy slzy v očích, ale že bych naplno plakala a ještě na veřejnosti? Ne. Až do poslechu téhle knihy. Srdce mě z ní bolí ještě několik hodin po poslechu.
Nicméně i tenhle pohled na válku (pohled těch, co žili v Německu a "museli" souhlasit s tím, co dělá Hitler, nebo přišel trest) je nesmírně důležitý. Protože to nebyly jen fanatici, co chtějí vyhladit vše nearijské. Byli mezi nimi i obyčejní lidé, kteří nerozlišovali Židy a Němce, pro ně byli všichni stejnými lidmi jako oni sami.
Z téhle knihy mi bude asi ještě dlouho smutno, ačkoliv na konci jsme přece jen dostali aspoň maličkou, úplně pidi midi, útěchu.

Fakt mě bavilo číst o mém městě. :-) Člověk si dokázal mnohem lépe představit reálie. Knihu jsem poslouchala jako audio. Bavilo mě to velice, ačkoliv jsem si zpočátku říkala, že manželská krize jednoho z vyšetřovatelů je mi lehce proti srsti, ale nakonec se to srovnalo.
Vyšetřovatelé sympatičtí, jejich drahé polovičky celkem taky, detektivní linka mě taky bavila, byť jsem závěr tak trochu uhodla, ale za to nemůže autorka, nýbrž množství thrillerů, které jsem přečetla.
Samé plusy.
Jen se mi trochu zdálo, že mi tam unikají nějaké předchozí události, což se ukázalo jako pravdivé a bylo by asi lepší mít přečteného Vodníka před touhle knihou. Pokud jsem správně pochopila, tak jsou tam stejní vyšetřovatelé, proto trochu nechápu proč to není vedeno jako série.

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILER
První myšlenka, která mi proletěla hlavou, když jsem přečetla poslední větu byla: "Sakra, to si chci přečíst znovu." Ale ne za týden, nebo za měsíc, ale hned. Vzápětí následovalo: "To dvouměsíční čekání se teda ku*evsky vyplatilo." Další pak: "Sakra, to bylo ještě lepší než první díl." To by tak nějak ve třech větách shrnovalo mé pocity po bezprostředním přečtení knihy.
Upřímně jsem se druhého dílu trochu bála, protože jsem si říkala, o čem by to tak asi mohlo být. Autorky se toho ale zhostily naprosto dokonale. Jasně, bylo tady daleko méně sexu, ale! tím, jak se jejich vztah vyvíjel to jaksi nabývalo na reálnější podobě a bylo to uvěřitelné. Krom toho to ukázalo, že i když najdete svou spřízněnou duši, ne vždy je všechno dokonalé.
Taky to zodpovědělo několik otázek, jež vytanuly v knize Hodnej kluk (minimálně já si nad tím docela lámala hlavu, hlavně nad tou první.) 1. Kde byl sakra Wes, když byl Jamie nemocný? Nešlo mi do hlavy, že by tam s ním nebyl, prokrista zrovna Wes! Naštěstí se mi v tomhle díle dostalo potvrzení, že se moje intuice nemýlila. Jeho reakce, když se dozvěděl, že je Jamie v nemocnici. Sakra, že se mi svíralo srdce pohnutím. (Právě tady jsem si zamilovala Blakea) 2. Kdo koho požádá o ruku? Můj typ byl mylný. Samozřejmě neprozradím, kdo to nakonec byl, ale netrefila jsem se. ;) Což ale ve finále vůbec nevadí. Škoda, že autorky nenapsaly, jak proběhlo Jamieho uvítání mezi Wagskami, protože porovnám-li to s Jess, tak to muselo být k popukání. :D A dost mě mrzí, že jsem nedostala odpověď na tu nejzásadnější otázku ze všech: Nechal si Jamie taky vytetovat snubní prsten? (Já vím, že v téhle knize to nebylo kam vložit, ale fakt mě to strašně zajímá.)
Myslím, že je trošku škoda, že Baronet nevydal nejprve tuhle sérii a teprve poté až Wags, protože musím říct, že v tomhle příběhu se mi Blake moc zamlouval, přestože v jeho vlastním mě ze začátku dost iritoval. Stejně tak Erikkson.
Co se mi dost zamlouvalo bylo přijetí té zprávy týmem Wese. Moje cynické já (podobně jako Wesovo) si tak nějak říkalo, že to vzali až nějak moc v pohodě. Jenže pak jsem si uvědomila, že to přece sakra je v pohodě (nebo by prostě mělo být vy zas*aní puritáni!), protože média, náboženství a tak dále a tak dále, nás masírují jen tím negativním. A je spousta ovcí, která se prostě přidá a bečí spolu se stádem (Blake by se mnou určitě souhlasil :D). Což je špatně, a proto mě potěšilo, jak se k tomu tým postavil. Jasně, uvědomuju si, že je to smyšlený příběh, ale takhle by to podle mě prostě vážně mělo být. Je ostuda, že v dnešním moderním světě ještě existuje tenhle strach z toho, že je někdo homosexuál. Ten strach před někým (ať už rodiči, přáteli, kolegy z práce) to přiznat. Jasně, nemá to tak každý, ale myslím, že se najde dost takových. A to je nesmírně smutné.
Finální scéna v restauraci, byla stejnou měrou dojemná i k popukání a to gesto bylo opravdu nádherné. Upřímně by se mi zamlouval klidně i třetí díl, protože by prostě byl o Nich. :)

Ach můj bože! :D Dostat uprostřed noci totální záchvat smíchu, který nelze zastavit je fakt dost na houby. Ještě, že moje spolubydlící zaspí i atomovou bombu. Číst to někde na veřejnosti, tak se asi právě pohupuju dopředu a dozadu ve svěrací kazajce v hezky vypolstrovaný cele. (Scéna s Winstonem a Loganem v koupelně mě totálně zničila). :D
Tohle bylo neuvěřitelný. Nasmála jsem se u toho ještě víc, než u předchozího dílu a to jsem tedy rozhodně nečekala. Deana mám ráda a i Allie jsem si oblíbila z předchozích dílů, takže jsem byla ráda, že se dají zrovna oni dva dohromady.
Jejich cesta sice nebyla dlážděná růžemi, ale nakonec to zvládli. Líbil se mi vývoj Deana. :)
Jediné co mě trošku mrzí je, že v tomhle díle dost postoupil do pozadí Tucker. :( Mám toho kluka fakt ráda, ačkoliv se z nich "projevoval" tak nějak nejméně. Nicméně tady se skoro úplně ztratil, což mě trošku mrzelo. Nicméně teď mě čeká jeho příběh, takže si ho užiju vrchovatě. :)

Musím říct, že jsem se naprosto zamilovala a to hned do pětadvaceti chlapů. :D Oni jsou prostě božani. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat dál s jejich vztahem s Ilan. Co se týká světa, tak ten mě také uchvátil. Moc se mi líbí, jak je to propojené s našimi reálnými dějinami (viz Djatlovova expedice), to byl super nápad. Sice jsem si s touhle sérií dala načas, protože ten boom kolem mě trošičku odrazoval, ale jsem ráda, že se tak stalo. V té době jsem totiž moc české autory nečetla, ale to se změnilo a já zjistila, že naši autoři fantasy opravdu umí, což se ostatně u téhle knihy opět potvrdilo. :)

(SPOILER) No do prdele!
Pardon za slovník, ale jako uf. Takhle mě během poslechu vyšokovat, to už se dlouho někomu nepodařilo. Musela jsem to na tři hodiny vypnout, než jsem se odhodlala to doposlouchat, protože jsem se bála, jak to dopadne. A taky jsem asi dvacet minut nadávala (až mi došel kyslík :D), protože jsem prostě odmítala přijmout, že se to opravdu stalo.
Nechci spoilerovat, až tak moc, ačkoliv jsem koukala, že už to tady stejně proběhlo. Ale řeknu k tomu jednu jedinou věc - miluju Tě, Garcío.
Jinak, co se knihy týká, opět naprostý skvost. Budu se opakovat, ale oba detektivové jsou mí oblíbenci a to se nestává až tak často, že by mi sedli oba. Jo a taky je miluju. :D
Děj odsýpá, spolupráce s FBI byla zajímavá, i když agentka byla dost na přes držku, ale pak se to celkem srovnalo, a pak se to zase posralo. Sice jsem tak nějak tušila, co se stane, když vraha nasrali, ale ničemu to rozhodně neubralo. Ani na napětí, ani na čtivosti (poslechovosti). Prostě Carter je bůh a nikdo mě nepřesvědčí o opaku. :D

Tak tohle mě neuvěřitelně bavilo! Po přečtení některých hodnocení tady a na fb jsem se knihy bála. Ale rozhodně nebylo proč.
To, co většině nesedlo (střídání stylů vyprávění, papírky atd.) se mi naopak šíleně líbilo. Dokonce se mi vyprávění Leonovým pohledem líbilo mnohem víc, než Tiffyno. Bylo to prostě něco jiného, než obvyklé knihy, které se mi dostanou do ruky. Příběh pro mě byl uvěřitelný, dokázala jsem se vcítit jak do Tiffy tak do Leona.
Bylo tu celkem požehnaně vedlejších postav a příběhů, ale o to víc se mi kniha zamlouvala. Fandila jsem Richiemu, soucítila s panem Priorem, nesnášela Justina. Kniha vyvolala vcelku pestrou škálu emocí, a nijak mi nevadilo, že na sebe hned nevlítli.

Panečku tak tohle byla jízda. O.o Ty dva si prostě nejde nezamilovat. Když jsem četla ukázku, ještě než se mi dostala do ruky kniha, říkala jsem si, že jsem dost zvědavá, jak se autorky vypořádají s tím, že Jamie je hetero. Povedlo se jim to "uhrát" na jedničku s hvězdičkou.
Vzhledem k Hodnému klukovi, ti co ho četli samozřejmě, ví jak to dopadne. Přesto se moc těším na další díl a jsem zvědavá, kdo z nich učiní onu nabídku. :)
Oba jsou k sežrání, a přestože je to plné sexu, kterým to vlastně celé začne, já zbožňuju to jejich sbližování mimo postel. Ty letmé doteky, líbání či pohledy. A konec, kdy se Wes seznamuje s Jamieho rodinou? To je prostě úžasné. :)

Není jednoduché k této knize napsat komentář, stejně jako nebylo jednoduché její čtení, v mém případě poslech. Mrazivé, kruté, realistické.
Po doposlechnutí jsem jen seděla a hlavou mi táhlo: "Ne, takhle to nemělo být. Takhle to nemělo skončit." Když jsem to mimoděk pronesla nahlas, kolegyně, která věděla, co jsem poslouchala pronesla: "Byla to válka."
Ano, válka. Nesmyslná, kde umíralo tolik mladých a nevinných. Válka, do které byla generace v podstatě vmanipulována lidmi, kteří měli velké huby, ale neměli se k činům. Však oni to za ně přece odbojují mladí.
Zoufalství, beznaděj, strach. Tím vším tahle kniha čpí, až z toho člověka mrazí a má pocit, že je v těch zákopech s nimi. Brilantní dílo, které bych před nějakými deseti lety, kdy jsem měla knihu číst na střední škole, nedokázala docenit tak jako teď. Smekám před autorem.
Měla jsem toho původně na srdci mnohem, mnohem víc, ale nedokážu vyjádřit slovy tu smršť pocitů, kterou kniha dokázala vyvolat. Silný příběh, který v člověk prostě zůstane.

Našla jsem knihu tohoto roku! Tohle byla teda naprostá pecka. Už rozhovor s panem Heclem se mi moc líbil, ale tohle je pro mě ještě o stupínek lepší. :) Mám ráda true crime, tudíž tenhle náhled do toho jak pracuje mordparta a na jejich případy, mě extrémně chytla. Z nějakého vyprávění jsem měla až husinu (viz člen zásahovky, jemuž přeřezávali lano, když visel z pátého patra).
Pan Mareš je sympaťák, ačkoliv jeho podřízení i nadřízení si to jistě často nemysleli, když je to takový paličák. :D . Ale přišlo mi, že to měl v hlavě srovnané. Takže se chystám na jeho seriály. :) Klidně bych zvládla tak trojnásobnou délku knihy. Poslouchala jsem jako audioknihu a mohla bych to poslouchat ještě mnohem, mnohem déle.
Jsem nesmírně zvědavá, jaký rozhovor pro nás p. Moravec připraví jako další. :)

Mám tuhle dvojku prostě ráda. Dokonce víc než Eriku. :D Případ byl opět zajímavý, konec překvapivý. Sice jsem odhadla, kdo je ve skutečnosti tím vrahem, ale ne úplně přesně. Těším se na jejich další případy.

Komentář může obsahovat SPOILER
Kolem téhle knihy jsem kroužila doslova roky, po které jsem ji měla v knihovně. Hlavně proto, že jsem věděla, jak dopadne. Částečně kvůli komentářům tady, částečně samozřejmě díky tématu.
Dostala jsem se k ní vlastně jen díky sázce s kamarádkou, která viděla film, a chtěla se na něj se mnou podívat. Což jsem odmítala, dřív než přečtu knihu. A tak jako jsem si dala načas s otevřením, tak jsem si dala chvíli na přemýšlení i ke komentáři.
Kdybych ho napsala bezprostředně po přečtení byl by plný ufňukaného tlachání, jak to bylo nefér a jak to mohl udělat a bla bla bla. Jenže, čím více nad tím přemýšlím, tím více to chápu. Přestože věděl, že by s Louisou byl šťastný, nechtěl aby se "zahrabala" s ním, ale vylétla konečně do světa. O to víc mi byl sympatický, a o to víc jsem ořvala, jak to dopadlo. Ale že budu bulet jako želva jsem věděla, už když jsem se do knihy pouštěla. Jediné, co mě v knize mírně rušilo, bylo občasné odchýlení od vyprávění Louisy k vsuvce jiné postavy. Nějak mi to tam nesedlo. A ve finále mi chybělo, že se tam takhle neprojevil i Will.
Vedlejší postavy byly celkem sympatické, sedl mi hlavně ošetřovatel Nathan. Ten byl fajn.
Celkový příběh se četl lehce, i přes opravdu závažné téma. Myslela jsem, že budu muset dělat pauzy během čtení, ale nakonec to tak nebylo. Jen nevím, jestli si přečtu i další díly, protože už tam nebude Will. Uvidím, možná časem. Teď potřebuju nějaký čas číst jen samé sluníčkové knížky.

Dost mě mrzí, že to pro mě byla bohužel nejslabší kniha série. Velkou roli v tom sehrála Sabrina, protože jsem si ji nedokázala oblíbit ani v předchozích dílech, kde se občas mihla. Nicméně tady byla až příliš tvrdohlavá a přesvědčená, že všechno zvládne. Jasně, ten postoj bych chápala v případě, že by neměla Tuckera. Ale sakra ona ho měla!
Každopádně si myslím, že to bylo hezké zakončení celé série. Jako předchozí díly se to četlo super, a slupla jsem to jako malinu. Tuckera mám ráda už od začátku, takže jsem se na jeho příběh těšila a náležitě si ho užila.
Těším se na další díla autorky, ačkoliv mě mrzí, že Off-Campus končí. Docela bych totiž ocenila příběh Fitzyho, který mě jako jediný zaujal mimo hlavní kluky. :)

Tak tohle teda byla skvělá jízda. Ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že se jedná o sérii, kde jsou v hlavní roli hokejisti, bylo jasné, že ji musím mít doma v knihovně. A taky, že mám, že jo. :)
Rozhodně se jedná o parádní rozjezd nové série, která se mi dostala pod kůži. Musím říct, že mě dost překvapil postoj Hanny potom, co se jí stalo. Jako rozhodně palec nahoru, protože za tohle ji člověk musí obdivovat, i když není skutečná. :)
Na další díly jsem se vrhla v podstatě okamžitě po dočtení prvního dílu. Musím říct, že autorka má další fanynku a jsem moc ráda, že Baronet vydá i její další knihy.

Musím říct, že se autorka velice rychle vyšvihla mezi mé top spisovatele.
Čtení jsem si dokonale užila. Nasmála jsem se, docela dost jsem si aj pobrečela. Hlavně teda proto, že Daniel je fiktivní. :D Bože to byl tak úžasný chlap. *zasněný povzdech*
Přiznávám, že jsem si říkala, že Alexis je tak trochu blbka (pardon), že to tak moc řeší. Nicméně, čím víc jsem se do knihy začítala tím víc jsem byla schopná jí chápat. Alespoň částečně. Není jednoduché vyrůstat v tak toxickém prostředí a tyhle "věci" z dětství si prostě do dospělosti přenesete, ať už si to uvědomujete nebo ne.
Těším se na další díl. Briana byla skvělá, takže jsem na její příběh zvědavá. :)

(SPOILER) Lidi, jako tohle není vtipný, kde jako je další díl?
A teď vážně. Přiznávám se, že zpočátku jsem si myslela, že knihu ani nedoposlechnu. Vůbec se mi nelíbilo, co se stalo z Ilan. Nelíbilo se mi, co udělala Eliasovi, jak se chovala k bojovníkům. Jenže právě bojovníci byli to, co mě u knihy nakonec udrželo do doby, než se to celé zlomilo. Do popředí se dostali ti, u kterých bych to nečekala a musím říct, že Gerard (doufám, že je psaný takhle, jak jsem poslouchala tak nevím přesně) mě upřímně překvapil, jak rychle se dokázal dostat mezi oblíbence. Jo, vypadá to, že je sakra prostě miluju všechny no. :D Situace se vyostřila, konec byl najednou plný zvratů, které mě teda rozhodně nenapadly. Měla jsem o bojovníky extrémní strach, teď už snad mohu prozradit, že smrt Erna (ach Erno) mi zlomila srdce, ale zároveň mi předala uvědomění si, že se autorka nebojí postavu (oblíbenou postavu - myslím, že se mohl dostat do obliby u většiny lidí) zabít. O to víc jsem se o ty "opravdové" oblíbence bála.
Všimla jsem si, že docela dost lidí si myslí, že by Ilan měla být s kapitánem. Já si tím až tak jistá nejsem. Byť tam nějaký náznak asi je, převážně tedy ze strany Ilan. No uvidíme. Mě třeba víc "seděla" právě k Ernovi, jako k nejmladšímu. Ale třeba to autorka zaonačí tak, že si to k sobě sedne a já jim začnu fandit. A ačkoliv Armin je stále otravná osina v zádeli, tak přece jen na konci měl trochu nějaký vývoj k tomu, že by možná v dalším díle nemusel být tak nesnesitelný. Přece jen, pořád jich je potřeba pětadvacet a nikdo jiný mě moc nenapadá, kdo by mohl mezi ně zapadnout. Pokud to nebude sama Ilan, což by též byla zajímavá možnost. Koneckonců duvaly už má. :)
Suma sumárum napjatě očekávám závěrečný díl a doufám, že nebudeme čekat příliš dlouho.
P.S.: Jsem jediná komu prostě jméno kapitána (Joel) nesedí? :D Možná je to tím, že ho často oslovují právě jako kapitána, ale kdykoliv ho někdo osloví jménem, něco se ve mě otřese. Možná proto, že zní tak obyčejně, oproti některým jiným bojovníkům. Nevím, ale to je jen taková malý a taky nepodstatný detail, který mi leží v hlavě. :)