Úterky s Morriem aneb Poslední lekce mého učitele
kniha od: Mitch Albom
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139977/mid_uterky-s-morriem-aneb-posledni-lekc-ePE-139977.jpg
4.4
550
Ve své světoznámé knížce Úterky s Morriem, která byla přeložena do více než dvaceti jazyků a stala se předlohou neméně proslulého filmového zpracování, americký spisovatel Mitch Albom vypráví příběh, který skutečně prožil a který zásadně proměnil jeho životní postoje a pohled na smysl lidské existence tváří v tvář konečnosti lidského bytí. Osud nám často posílá do cesty neočekávaná setkání, která poznamenají celý náš život. To se stalo i autorovi knihy, když se po dvaceti letech znovu setkal se svým bývalým profesorem Morriem Schwartzem, moudrým, trpělivým a vnímavým mužem, který mu kdysi ukázal cestu, kterou se může vydat, a pomohl mu začít vnímat svět z jiného úhlu, než byl zvyklý. Jak už to v životě chodí, po studiích ztratil žák se svým učitelem kontakt. Po mnoha letech se Mitch dozví, že jeho někdejší profesor vážně onemocněl, a rozhodne se, že jej navštíví a obnoví jejich vzájemný vztah. Profesor trpí amytrofickou laterální sklerózou, která postihuje nervovou soustavu, vede k postupnému ochabování svalstva a nakonec ke smrti. (Touto nevyléčitelnou chorobou, známou též jako Lou Gehrigova nemoc, trpí například slavný fyzik Stephen Hawking, který na ni ovšem usilovně odmítá zemřít.) Přes svůj zhoršující se zdravotní stav profesor svému bývalému žáku nabídne, aby se začali pravidelně scházet, a jejich úterní setkávání, které se stane tradicí, se přemění na poslední „semestr o životě a smrti. Morrie klade svému studentovi otázky, které si léta nepoložil, a postupně mu nenásilně předává svou hlubokou životní filozofii, která je přes nevyhnutelnost profesorovy smrti skutečnou oslavou života. „Jakmile se naučíte, jak umírat, naučíte se, jak žít. Mitch Albom je americký spisovatel, novinář, scenárista, hudebník a redaktor. Jeho knihy vycházejí po celém světě a prodalo se jich více než 30 milionů výtisků. Je autorem děl Neztrácejte víru a Pět starých známých. Proslavil se též psaním inspirativních příběhů, z nichž mnohé byly zfilmovány. Se svou ženou žije v Detroitu v Michiganu.... celý text
Literatura světová , Biografie a memoáry , Filozofie
Vydáno: 2012 , Rybka Publishers
Originální název:
Tuesdays with Morrie , 2002
více info...
Komentáře (171)
Komentáře 171 Recenze 1
Krásné a dojemné čtení, na konci jsem brečela jak želva. Téma smrti není jednoduché. Umírající profesor odkrývá před svým studentem, co je důležité, co je zdrojem šťastného života, a na co přišel až díky smrtelné nemovi.
Plusy: založené na skutečnosti, plné moudrých myšlenek, které jsou díky situaci Morrieho, ale vlastně celého jeho života ověřené praxí.
Výhrady: příliš stručné. Téma by klidně sneslo román s dvojnásobným rozsahem, který by ty "velké pravdy" dávkoval v rozumné koncentraci. Takhle mi to přišlo příliš "tlačené" a po chvíli únavné, spíš jako nějaká příručka Mudrcem snadno a rychle. Ale chápu, že někomu to naopak takto vyhovuje.
Takže celkově obsah skvělý, forma mi bohužel příliš nesedla.
Ještě poznámka k DK. Úterky s Morriem mi jako duchovní literatura příliš nepřišly. Spíš bych pochopil štítek osobní rozvoj, koneckonců i autor v textu přiznává, že Morrie ve své praxi používal postupy, které jsou dnes tímto termínem označovány.
Skutečný příběh autora, kdy se po letech od školy vydává za svým vážně nemocným profesorem. Jejich setkání se promění v pravidelné úterky, kdy v nastalé životní situaci profesor Morrie dává Mitchovi své poslední přednášky o životě, o smíření se smrtí a o lidském bytí.
Tato útlá knížečka nás donutí zamyslet se nad svým životem, člověk si spoustu věcí uvědomí a podívá se na sebe jinýma očima. Najdete zde mnoho krásných a moudrých myšlenek, které Vás mohou ovlivnit. Některé filozofické myšlenky, jsou zde uvedeny na konkrétním příběhu, na konkrétní situaci, a to nám pomůže lepé text uchopit a pochopit.
Kromě životních rad a přednášky tu poznáváme nelehký život profesora, který si prošel spoustou těžkých situací, ale nezanevřel na svět, a nakonec vedl velice spokojený život.
Bylo to pro mě silné čtení. Knížečka, kterou máte přečtenou za jeden den, ale budete se k ní ještě hodně krát vracet.
Moc pěkná kniha. Takovým tím smutně veselým a hřejivým způsobem. Nemyslím si, že by někomu dokázala dramaticky změnit život (někde jsem to četl v recenzích) ale za přečtení rozhodně stojí a určitě nějakou stopu na mysli a duši zanechá.
Rozmilá kniha ke které jsem se dostala díky čtenářské výzvě. Byla to taková rychlá kniha o životě.
V komentářích většina čtenářů tuto knihu vynáší do nebes, ale mě nijak neoslovila. Téma je sice zajímavé, zdá se mi však zpracované pro typicky amerického konzumenta. Nese se v tom duchu "Don´t worry, be happy", a to za všech okolností. Je plná frází, klišé a prázdných slov, obsahuje jen málo originálních a zajímavých myšlenek. Je sice prima, že se zabývá "tabu" tématem smrti a tím, jak se s ní lze popasovat, ale text je takový nijaký, plytký... Myslím, že ohledně smrti existují daleko lepší a odbornější knihy. Zdá se mi, že osloví lidi spíše frustrované, tedy pokud o to budou stát. Daleko větší výpovědní silou už disponuje třeba písnička "Závidím" od Grossmana.
Knihu jsem četla pouze v rámci Čtenářské výzvy, nijak mě neobohatila - i to se stává :-)
"Ten den, během zpátečního letu, jsem na malý žlutý lístek z poznámkového bloku vypracoval seznam okruhů a otázek, s nimiž se každý člověk potýká, počínaje štěstím a výchovou dětí a stárnutím konče. Danými tématy se samozřejmě zabývaly tisíce svépomocných příruček a rádců, nepřeberné množství televizních pořadů a stovky poraden, v nichž jste za hodinu konzultace zaplatili devadesát dolarů. Amerika se zkrátka stala perským bazarem svépomoci."
Co si z knihy odnáším: když chcete brečet, brečte, prožijte svou emoci, ale pak je čas na další prožitky.
Tohle by měla být povinná literatura - chtělo se mi zprvu napsat. Pak mi došlo, že to bych byla pořádně vedle. Je to blízko, ale napíšu to jinak. Bylo by pěkné, kdybychom se k této knize dříve či později všichni z nás dostali. Nenásilně, v ten správný okamžik, kdy jí budeme otevřeni a kdy nás zasáhne. Kdy ji nehodíme za hlavu s tím, jaké jsou to bláboly. Kdy ji sice neoceníme v průběhu čtení, ale zároveň po poslední stránce si neřekneme, jaký by to byl hezký svět, ale jdeme se i přesto vrátit ke svému životu. Pojďme tímto opravdu žít! Ano, je to těžké a vsadím se, že snad neexistuje člověk, který by po dočtení této knihy změnil kompletně své vnímání světa a života. Už musíme být na cestě. A musíme chtít a toužit změnit aspoň něco, aspoň trochu. Musíme si to připomínat. Držím nám v tom palce. Kniha je o velkých životních pravdách, které ovšem již všichni známe! - tak proč jimi nežijeme, že? Zároveň chci také říci, že se mi velmi líbí, jakým způsobem jsou tyto pravdy podávány, jemně, s citem, s láskou.
Jedním slovem nádherná. I slzy byly. Ale i přes tu dojemnou část je to krásná ukázka toho, co si skutečně člověk z tohoto světa odnese, když z něj odchází a co po něm zůstane...
Mohlo by se zdát, že v knížce se řeší především smrt, ale opak je pravdou. Nosným tématem je život a jeho skutečné uvědomělé prožívání. Kniha shrnuje fakta, která všichni tak nějak známe, ale málokdo se jimi řídí. Skutečnost, že nemá cenu se pachtit za nesmyslnými cíli, které nás nedělají šťastné, je neustále omílaná. Ovšem slyšet to z úst umírajícího člověka, který skutečně žil a který těmto zásadám opravdu věřil, má mnohem větší sílu, než to číst v kdejaké motivační příručce.
Útlá kniha s širokým poselstvím, kterou by mě bez loňské Výzvy (ve které jsem to ale nakonec nestihla) asi nenapadlo číst. Ten typ knihy, ze které si prostě musíte některé myšlenky zapsat. A nejde se aspoň trochu nezamyslet nad sebou a nad tím, jak proplouváme životem. Na konci ukápla i slza, jak by taky ne... Jediné, co jí ubralo na "kráse" byly některé myšlenky zmiňované, na můj vkus, zbytečně dokola. Ale možná to byl záměr.
"Odpusť sám sobě než zemřeš. Pak odpusť ostatním."
"Dokud je nám umožněno navzájem se milovat a uchovat si v paměti pocit lásky, můžeme umírat s pocitem, jako bychom doopravdy neodešli. Láska, kterou jsi vytvořil, přetrvává. Přežívají i vzpomínky. A ty žiješ dál - v srdcích všech, které jsi oslovil a potěšil, když jsi byl naživu."
Asi si troufnu říct, že tahle knížka je jedna z nejlepších, které jsem kdy četla. Než jsem s ní začala, trochu jsem se obávala, jestli to nebude takový ten typ četby o hlubokých životních pravdách, kdy se autor začne po nějaké chvíli opakovat, kdy je to moc vyumělkované a snaží si to hrát na něco, co to není. Ale moje obavy byly naprosto zbytečné. Tahle knížka se doslova čte sama, všechno je podané velice přirozeně, nenuceně, přitom je to skutečně hluboké, neobyčejné ve své obyčejnosti, plné empatie, pravdy. Při posledním rozhovoru učitele a žáka-autora knihy jsem se téměř rozbrečela, což se mi hned tak rozhodně nestává. S klidným svědomím bych tuhle útlou knížku každému doporučila. A všem nám přeji, abychom na své životní cestě měli možnost potkat člověka, který se alespoň trochu bude podobat úžasnému panu Morriemu. Také děkuji Čtenářské výzvě, protože bez ní bych na knihu nenarazila a o existenci moudrého profesora neměla potuchy, což by byla veliká škoda!
Pět hvězdiček ani ne za knihu jako takovou, jako spíš za myšlenky v ní obsažené. Jednoduše a dokonale shrnuto. Shlédla jsem také rozhovor s profesorem Schwartzem na Youtube, byl to velice milý a moudrý pán.
Silný a dojemný příběh aneb poslední "diplomová práce" studenta a milovaného profesora. V knize najdete spoustu otázek o životě a smrti, nad kterými se nejednou zastavíte. Jeden svůj oblíbený odstavec bych si dovolila citovat:
„Tolik lidí vede nesmyslný život. Potácejí se jako v polospánku, i když vynakládají spousty energie na činnost, která jim připadá důležitá. Je to tím, že se honí za nesprávným cílem. Smysl svému životu vtiskneš tehdy, zasvětíš-li jej lásce k bližnímu. Věnuj se lidem ve svém okolí. Soustřeď se na něco, co ti poskytne smysl a určí cíl.“
Skvělá kniha! Hvězdičku ubírám za občasné příliš dlouhé pasáže, kterými jsem se musela doslova prokousat.
Příběh se může z celkového pohledu zdát, že je o umírání a o smrti. Ale je především o životě. Dává každému podněty k přemýšlení a přehodnocení našeho vlastního života, našich aktivit a hlavně našich vztahů.
Kniha se četla i přes závažnost tématu lehce a rychle. Zasmála jsem se a i mi ukápla slza. A hlavně mi bylo opět připomenuto, že to nejvíc, co máme, je láska.
Poslední kamínek letošní výzvy zapadl na své místo. A že to byl na závěr pořádný šutr. Rezervace v knihovně se zdržela kvůli PSOVI a kniha se ke mně dostala až pár dní před Vánocemi.
Je to silná kniha a pravděpodobně i moudrá. Ale já bohužel nebyla v této době a v těchto dnech nastavena vše přijmout a vstřebat. Nebýt výzvy, pro tentokrát bych nedočetla. Stránky se mi bránily a já se bránila jim. Tři hvězdičky to budou, víc ne... A pak přišla strana 135 a závěr knihy. Řádky běžely a najednou byl konec. Jak knihy, tak života jednoho člověka. V nadějnějších časech se do tohoto studijního kurzu asi ještě jednou zapíšu.
Věděla jsem, že závěr knihy bude smrt. A říkala jsem si, že mě přece nerozbrečí...
Opak byl pravdou. Příběh podle skutečné události o takové silné osobnosti jako byl Moliér, mě dojal. Člověk, který se nebál smrti a dokázal se postavit, alespoň psychicky, proti své nemoci. Učitel, který byl příkladný, pozitivní a motivační až dokonce.
Dokázal to co, moc lidí ne, aby se na něj nezapomnělo...
Moc pěkné čtení.
Knihu o umírání, smíření a hledání smyslu života jsem přečetla, má pouze 150 stran, ale není to můj šálek kávy. Vše je průhledné, bez překvapení, černobílé. Nenudila jsem se, ale ani nebyla unesená vyprávěním. Proto tři hvězdičky.
"Odpusť sám sobě, než zemřeš. Pak odpusť ostatním."
Páni, takového učitele mít! Nějak ve mně zarezonovalo zejména to, jak blízký a osobní vztah si spolu Mitch a Morrie vybudovali - jednoduše mě dostala Morrieho otevřenost a bezprostřednost, díky kterým dokázal toho druhého "vycizelovat", protože to byl hluboký člověk. Co já vím, tak jsem za svůj život podobnou otevřenost a přátelskost učitele vůči žákovi, nikdy nezažila. Přitom by to bylo fajn, kdyby podobní učitelé dokázali rozvíjet svoje studenty, kteří stojí na počátku a rozhodují se, co se svým životem udělají... Já vždycky cítila nějakou hradbu a odstup.
Jinak ten duchovní rozměr knihy, který má být i stěžejní... pro někoho to bude nudné téma, leckoho možná ale myšlenky knihy i změní a donutí se zamyslet nad chováním ke svým blízkým - kéž by... upřímnost, láska, odpuštění, soucit, strach, bolest, rodina, manželství, smrt - tato témata přece nejsou cizí, o tom jak zacházet s těmito všemi, víme díky křesťanství, které je staré několik tisíc let, Úterky s Morriem do jisté míry hlásají to samé, i když se vůbec s křesťanstvím kniha explicitně nespojuje a rozhodně nechce k něčemu "obracet".
Co dělat je známé tisíce let, a stále si musíme připomínat, co se počítá a co je zbytečné, a stále budeme sklouzávat na druhou stranu svahu (tu opačnou než bysme měli být), stále budeme padat a selhávat. Co mě nejvíc mrzí je, že spoustu lidí na to, co je důležité, přijde opravdu pozdě... ale asi lepší pozdě, než nikdy.
Tahle kniha pro mě nebyla ani tak o těch tématech, která jsou "probíraná", protože jak někdo píše níže, zní jako klišé.. teda dokud si je člověk neprožije sám.
Poselství pro mě spočívá v tom, abychom neutíkali před kontaktem s někým, kdo je blízko smrti, protože je to pro nás nepříjemné. Abychom se s takovými lidmi dokázali bavit a být, a dokonce si to užít i přes tu situaci, která je často nepříjemná. Abychom se ptali a řekli věci, než bude pozdě, protože nevíme dne ani hodiny. Máme pocit, že se nás smrt netýká a lidem kolem nás se to stát nemůže, dokud to najednou nedopadne.
Ale co by se stalo, kdybychom žili tak, že se nás a každého kolem nás smrt týká? Co si potřebuju s lidmi kolem sebe říct, abych nelitovala, až někdo odejde? A co potřebuju zařídit a říct pro případ, že v následujících dnech, měsících zemřu já? S čím tady ty pozůstalé nechám? Co po mně zbyde?
Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě. Ač pojednává o zásadních věcech, dělá to s lehkostí. Nestává se mi, že bych si vypisovala citáty z knihy, tentokrát jsem však musela. Chci se k některým myšlenkám pravidelně vracet. Stejně tak se někdy určitě vrátím k této knížce.
Kniha pojednává o všech důležitých věcech, na kterých v životě záleží. Láska mezi profesorem Morriem a Mitchem je tak krásná a hluboce zakořeněná. Přesto, že žádného z nich navzájem nespojuje pokrevní pouto, lze jejich vztah popsat takřka jako vztah otce a syna. Jsem vděčná za to, že autor napsal a sdílel příběh s námi. Tato kniha je tak smysluplná, hřeje mě u srdce. Připomněla mi některé důležité věci. Tak krásné a cenné.
namiesto toho, aby na vás kričali, že sa máte zastaviť, len vás trochu pohladili po rukáve. zabralo to. ďalšia z radu kníh o tom, čo je dôležité a bez čoho sa dá vydržať. čo je fajn, je aj stret rôznych filozofií, z ktorého sa dá vyťažiť ohromne veľa pozitívnych myšlienok. ale niekedy stačí, ak si človek uvedomí, že nie je jediným majiteľom pravdy, ale „len“ spolumajiteľom sveta. napokon, pravdy sú len jedny:)
K Morriemu jsem se dostala po třetí, díky výzvě, a jsem za to ráda. Pokaždé mě oslovil trochu jinak, ale pokaždé mi tam i něco scházelo. Možná potřebuju ještě pár přečtení, abych ho úplně pochopila. Morrieho lekce i TV film na motivy knížky se skvělým Jackem Lemonnem jsou k vidění na YouTube.
Můj pohled na život nijak zásadně neovlivnila. Kniha, která má být o smyslu života, mi spíše připomíná sbírku klišé, které se dá najít v jakémkoli lepším hollywoodském filmu. Tedy hlavní myšlenky? "Peníze a kariéra Ti chlapče nepřinesou štěstí. Víc se zaměř na vztahy. Nebuď sobec a dávej." Toť vše. Nic víc moudrosti vás nečeká. Ano, je hezky napsaná, ano, plná pozitivních emocí. Ale myšlenkově to je docela nuda. Škoda...
Myslím, že je dobře, že díky letošní výzvě si tuto knihu přečetlo, včetně mě, hodně lidí. Téma smíření s blížící se smrtí, s lidmi, i sám se sebou, není žádné lehké téma, ale autorovi se podařilo zvládnout ta úskalí dobře. Není to jen smutné čtení. Skrze postavu profesora, který oblíbenému žáku zprostředkovává "poslední semestr", se čtenář stává svědkem důstojného završení bohatě prožitého života. Sice nemoc vezme důstojnost po fyzické stránce, ale Morrie ukazuje, co je vlastně důležité, když už téměř nic nezbývá.
Tentokráte jsem tušila a tak jsem měla papír a tužku celou dobu čtení u sebe.
Takže alespoň pár myšlenek :
- Umínil si, že všem dokáže, že výraz "umírající" není synonymem slova "zbytečný" .
- Vyšel jsem na poslední dlouhou štreku, a všichni chtějí vědět, co si mají zabalit sebou.
- Musíš objevit, co je dobré, upřímné a krásné ve věku, který právě žiješ. Když se příliš ohlížíš do minulosti, chtěl bys s ní soutěžit. A věk není vhodná soutěžní disciplína.
- "Noc co noc, když uléhám ke spánku, umírám. A druhý den ráno, když se probouzím, znovu se rodím." Mahátma Gándhí
Povedená kniha, plná moudrosti a porozumění. Taky jsem myslela, že to bude na jedno odpoledne, a ono to trvalo přes týden.
Jde o vzpomínku jednoho hráče na jednoho kouče, žáka a učitele. Přátelé teď i potom. Je to krásné, je to dojemné, a poučné.
Toto nie je len kniha o chorobe, starnutí a umieraní, ale predovšetkým je to kniha o živote a uvedomení si, že život je premiéra a žiadna repríza už nebude. Kniha má 150 strán a myslel som, že to bude jednohubka, ktorú prečítam za jedno poobedie, nestalo sa. Čítal som ju po kúskoch celý týždeň. Kniha vás donúti sa zamyslieť nad životom, ale nie v takom tom zmysle, že vás bude napomínať, čo všetko robíte zle, alebo vám vnucovať, čo by ste mali robiť, ako býva zvykom pri tomto filozofickom žánri. Skôr sa vám snaží povedať, že aj keď ste urobili nejakú chybu, môžte sa ju pokúsiť napraviť a ak to už nejde, predovšetkým si sám sebe odpustiť. Nie so všetkými myšlienkmi v knihe sa viem stotožniť, ale myslím si, že vyvolať diskusiu bolo tiež Morrieho cieľom a nesmieme zabudnúť, že je to memoár, je to skutočný príbeh, takže aj z úcty k pánovi profesorovi dávam päť hviezdičiek.
Kniha vedoucí k znovuuvědomění si, jaké hodnoty má člověk nastaveny, čím se trápit a co pustit za hlavu. Kniha pomalu plyne k očekávanému konci, stejně jako podzim pomalu přechází v zimu.
Tato kniha je vzpomínkou žáka na svého učitele, se kterým tráví jeho poslední dny. Při čtení na mě vždycky dýchla krásná, klidná atmosféra. Ale bohužel to bylo pro mě jediné pozitivum této knihy. Ano, sem tam padla nějaká myšlenka k zamyšlení, ale těm bylo věnováno jen velmi málo prostoru. Z velké části šlo o popis strádání Morrieho následkem jeho nemoci. Čekala jsem, že mi kniha dá víc podnětů.
Velmi silný příběh podněcující hluboká zamyšlení. Nastoluje mnoho podstatných témat, ne vždy jsou rozvinuta, jak by mohla, ale přesto ve srovnání s přínosem jiných knih, s dojmy, které ve mě zanechaly, je 5* adekvátním hodnocením. Ke knize mne přivedla čtenářská výzva 2020 a díky za to!
Kniha nutí se zamyslet. Podává skutečný pribeh profesora, který se nevzdal i přes ne moc hezky osud. Mala knížka a poucna. Dokonca na par pasážích jsem se i zasmala a některé byli hodně smutné.
Pro mě byla tato kniha velmi milým povídáním starého pána, která mi umožnila zapřemýšlet nad svým nitrem. Ano, každý víme, jak bychom měli žít, ale asi nejdůležitější je uvědomění. A pokud vás kniha "dokope" se opravdu aktivně zamyslet, je to to nejlepší, co si z ní můžete odnést. A to mi úterky umožnily. Já jsem nadšená.
Štítky knihy
zfilmováno umírání duchovní literatura rozvoj osobnosti, osobní rozvoj boj s nemocí ALS - Amyotrofická laterální skleróza
Autorovy další knížky
| 2012 |  Úterky s Morriem aneb Poslední lekce mého učitele |
| 2006 | Pět starých známých |
| 2014 |  První telefonát z nebe …a co když to koncem nekončí? |
| 2007 | Ještě jeden den |
| 2012 | Strážca času |
Kniha Úterky s Morriem aneb Poslední lekce mého učitele je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 798x |
| Čtenářské výzvě | 448x |
| Doporučených | 86x |
| Knihotéce | 121x |
| Chystám se číst | 439x |
| Chci si koupit | 87x |
| dalších seznamech | 8x |