Jako sama smrt
Jakub Hoza
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500470/bmid_jako-sama-smrt-tZP-500470.jpg
4
137
43
Nathaniel Darnsworn série
< 3. díl >
UPRCHLÍCI. LOVCI. VRAZI. KAŽDÝ MÁ SVÉ TAJEMSTVÍ… V Karachu si na spravedlnost moc nepotrpí. Ani na prosté stínání odsouzenců. Zato lámání kolem, narážení na kůl a čtvrcení jsou na denním pořádku. Útěk z vězení je v takovém případě pro vás a vaše kumpány jasná výhra. Problém ovšem nastane, když jediná cesta ke svobodě vede přes Galderské hory. Právě tady totiž žijí krvelační domorodci, kteří touží položit vaše ještě kouřící vnitřnosti na oltář svých bohů. Každý z vás má navíc nějaké ošklivé tajemství, i vy. A Gothrid, tyran karažský, po vaší stopě vyslal smečku těch nejkrutějších hrdlořezů, šílenců a zvrhlíků, kteří se nezastaví před ničím. A navíc si to pořádně vychutnají. A jako by to nestačilo, máte v patách ještě někoho. Někoho, kdo vás sleduje ze stínů. Někoho, kdo ví víc, než by měl. Někoho, kdo dokáže víc, než by měl. Někoho, kdo ví o tajemstvích všechno.... celý text
Přidat komentář
Ke knize jsem se dostala v rámci štafety a musím říci, že nelituji! Akce, spád, napětí Za mne by si konec zasloužil stránku dvě navíc, ale i tak skvělé a určitě si přečtu i další knihy od pana Hozy.
Hej ty!!!
No ano, tebe myslím! Pojď sem!
Sedni si tady na tu svoji řiť a našpicuj uši. Dneska ti totiž budu vyprávět příběh, o kterém jsem četla. A nebude to věru nic hezkého.
Slyšel jsi o území Karach? Ne? Tak buď rád. Tamní kníže se totiž s nikým nemaže. Ukradeš chleba a jdeš na smrt. A tady začíná náš příběh. Ve vězení na území Karach. Příběh o 10 věžních, kterým se podaří utéct před pomalou a jistou smrtí. Byl pro ně ale útěk skutečně vysvobození? Nebo něco horšího než smrt. Kníže v jejich stopách totiž vyslal nejobávanější zkurvysyny v kraji, kteří si říkají Vyvrženci. Pokud je uvidíš zatluč petlice, schovej se a doufej, že tě minou. Protože pokud ne, ty, tvá žena a děti zažijí něco horšího než smrt. A to není vše. Nejsou totiž jediní, kdo naší partičku honí. V patách jim je i obávaný lovec lidí Nathaniel Darnsworn.
,,Domníváš se, že z toho na poslední chvíli vyklouzneš? Mýlíš se. Tvůj příběh nemá šťastný konec." N. Darnsworn
Tento citát na začátku knihy vystihuje mnohé.
Když jsem autora oslovila, zda by byl ochotný poskytnout knihu do štafety, byla jsem upozorněna, že kniha rozhodně není pro každého. Po přečtení musím s autorem souhlasit. Rozhodně se totiž nejedná o YA nebo romantické fantasy. Tady se pohybujeme úplně po jiném ledě. Temné dark fantasy plné morbidity, nechutných scén, zvráceností a sprostých slov. Rozhodně nic pro citlivé dušičky.
Musím říct, že jsem nečekala, že se u knihy tak nasměji. Autorův humor mi sedl jako hrnec na prdel. Sprostý a sarkastický. Některé jeho hlášky vážně neměly chybu a asi je začnu i sama používat
Příběh je vlastně velice jednoduchý celou knihu sledujeme osud utečenců. Uděláme si mezi nimi své oblíbence, kterým přejeme, aby se dostali z území Karach a také ty, kterým to přejeme méně. Každý má svůj určitý charakter a příběh, se kterým se postupně seznamujeme. Každý má i svá tajemství, která před ostatními musí skrývat.
Skvělé popsané souboje a bitvy ukazují, že autor rozhodně ví, o čem mluví. Když jsem si tedy na konci knihy přečetla, že pan Jakub Hoza se více než 30 let zabývá teoretickým i praktickým studiem boje zblízka, nebyla jsem nikterak překvapená.
Kniha mne naprosto dostala. A určitě to není poslední kniha, kterou od autora přečtu. Takový český Q. Tarantino. Co na tom, zda je postava vaše oblíbená, i tak může zemřít a ne právě hrdinskou smrtí.
Co jen říct? Jako sama smrt je opravdu brutálně temná fantasy plná krve, vyhřezlých vnitřností, sem tam nějakého toho kouzla, tajemného vraha a bandy uprchlíků odsouzených na smrt na cestě za lepším životem. A myslím, že s předchozího popisu je jasné, že snadná ta cesta nebude.
Jako sama Zmrt je kulervoucí temné brutální fantasy s až detektivní zápletkou. Svět je až tolkienovsky promyšlený, postavy i přes jejich množství snadno zapamatovatelné a uvěřitelné. Dvakrát jsem si musel zkontrolovat zda jde opravdu o českého autora. S ničim takhle hustym sem se u našince ještě nesetkal. Včera přišel další díl, tak jdu na něj! Nepředpokládám, že se dneska půjde brzo spát.
Tak tohle dílko se věru podařilo.
Temné, kruté, jednoduché, ale neuvěřitelně chytlavé.
Rozhodně nečekejte žádný romantický příběh, kde nespravedlivě odsouzení bojují za právo utlačovaného lidu na svobodu.
Parta deviantů a hrdlořezů, okolnostmi svedených dohromady, prchá seč jim síly stačí před zlem ještě temnějším, než jsou oni sami.
Kolem všech pak touží tajemná postava, která jako neviditelná spravedlnost bere život neúprosně a neviditelně.
Ať psanec nebo pronásledovatel, jedno je jisté, všichni jsou loveni. Pomalu ale jistě, neviditelně, ale neúprosně, smyčka se stahuje, únik není možný.
Autor se s nikým a ničím nemaže, smrt je jedinou spravedlností, kterou postavám dopřeje.
V Karachu vládne kruté knieža menom Gothrid. V jeho panstve platia tvrdé pravidlá a každý kto sa previní, čo i len krádežou skončí vo väzení, kde ho čaká krutá smrť. Miestny pán väznice si robí z popráv predstavenia pre divákov. Jedného dňa vypukne vzbura, vďaka ktorej sa partia väzňov ocitne na úteku. Drsné podmienky a prenasledovatelia v pätách ich donútia k spolupráci.
Pár temných fantasy som už čítal, no napriek tomu mi neprišlo, že by si naozaj toto označenie zaslúžili. Kniha Jako sama smrt je presne to, čo som už dlhšie vyhľadával v rámci žánru. Brutalita, súboje a niektoré priam nechutné výjavy sú spracovaná dokonale. Napriek tomu je toto dielo predovšetkým o postavách a ich vzájomných interakciách. Vzhľadom k tomu, že ide o partiu ľudí, ktorí by si v normálnej situácií spolu určite nesadli k jednému stolu, tak o to je ich snaha vychádzať spolu zaujímavejšia. Okrem toho každý z nich má svoju minulosť. Niektorí sa o ňu podelia dobrovoľne, ale je otázne do akej miery hovoria pravdu. Hlavnou postavou je však niekto, kto sa celý čas pohybuje na blízku ukrytý v tieňoch. Cesta za slobodou je plná nástrah a to očakávaných aj neočakávaných. Časť deja odohrávajúca v Galderských horách zaženie postavy a prenasledovateľov do veľmi nebezpečnej situácie, kde sa u mnohých ukáže ich pravá povaha.
Dôjde tiež k niekoľkým zvratom, ktoré sú výborné, ale musím povedať, že ten hlavný som tak trochu celý čas očakával. Netreba čakať prepracovaný fantasy svet alebo prepracovaný dej. Dielo Jako sama smrt je predovšetkým napínavá štvanica, od ktorej sa nebudete môcť odtrhnúť.
Naprostá spokojenost. Tahle kniha má všechno, co mě baví. Psance, příšery, lovce. Útěk divočinou, sem tam záchvěv lidskosti. Hrdiny i ty nejodpornější zrůdy. A přes celkem průhlednou zápletku závěrečné překvapení. Bavila jsem se skvěle.
Začátek vás natěší jak předvolební sliby. V průběhu je to ovšem slabší. Sice spád to trochu má, ale mě už to přišlo takové nemastné neslané. Nejlepší je asi překvapivý závěr, asi jako když odchází vládnoucí strana :D
(SPOILER) Lámání kolem, narážení na kůl a čtvrcení jsou na denním pořádku. Kde? V této knize nic takového není! Chtěl jsem poprvé vyzkoušet nějaké hutné české fantasy, ale tato romantická blbost s prehistorickým kmenem žijícím potmě v jeskyni? To byl romantický blábol a cestopis o Galerských horách. Těch pár vět popisujících litý boj má být jako ten slibovaný nářez od hrdlořezů, šílenců a zvrhlíků? Nechte se vysmát! Toto je Young Adult knížka tak od 14 let. Prostě totální nuda a ztracený čas čtením této pohádkové knížky.
(SPOILER)
Občas se fantasy knihy označí jako temné, drsné nebo krvavé a nakonec z toho vlastně nic není. V tomto případě se však nemusíte bát, pan Jakub Hoza se do toho obul a využil každé příležitosti k prolití něčí krve. Hrdinové, padouši, jen na chvilku se objevující postava,... bylo to jedno, bral je všechny, jednoho po druhém, jakmile se mu dostali pod ruku (nebo pod pero? :)).
Příběh byl zajímavý, s dobrou atmosférou, ač trochu předvídatelný, zato rychle ubíhal.
Postavy charakterní, až vám jich bylo trochu líto (s tím, jak nakonec všichni dopadli...)
Jediné, co mi skutečně kazilo požitek z jinak dobré knihy byly některé rozhovory. Občas se přímá řeč jevila velmi uměle a nepřirozeně.
Mimo to se však jedná o dobrou fantasy knihu, trochu ve stylu Skyrim, trochu ve stylu D&D, a trochu ve svém vlastním stylu. ;)
Wau. Tak tohle mi teda brutálně sedlo. Trochu mi to připomínalo Trnitého prince, který se mi též hodně zamlouval. Dlouho se mi nestalo, že bych při brutálních scénách (no jo Chris Carter mě zocelil) cítila až takový odpor. A to jsem si myslela, že mě to nerozhodí. :D
Skvělé postavy, správná temná atmosféra a postava Lovce, která Vás hned od začátku zaujme. Byť mi teda došlo, kdo Lovcem ve skutečnosti je (stejně jsem mu od začátku fandila), rozhodně to neubralo na čtivosti a zábavě. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. A Vyvrženci? No kur*a. To byli teda hajzlové první třídy. Ani ve snu by mě nenapadlo, že k jejich hnusnému veliteli pocítím i jenom záchvěv sympatie, ale stalo se a dost mě to překvapilo.
Koho by napadlo, že bude fandit bandě vyvrhelů. Skvělé, skvělé a jsem nesmírně nadšená, že bude další díl. Nemůžu se dočkat!
Obálka, anotace a příběh všechno na jedničku s hvězdičkou.
Ale jo ... Stendhal ani Jirásek to není, ale je to neobyčejně chytlavá, dobře napsaná knížka, která Vás baví od začátku do konce.. co víc si přát? Tak jo, pane Hoza, Jste čím dál lepší..
Označení deviantní dark fantasy je opravdu trefné.
Ten název, i obálka a osobitý hlas pana Písařovic, který podtrhuje temnotu celého příběhu je skvělá kombinace...
Pokud Vám vyhovuje být ve společnosti naprostých vyvrhelů společnosti, je to čtení pro Vás. O klaďase nebo nevinného tu nezakopnete, a pokud ano, zcela jistě už nebude naživu...
Takový hodně krvavý survival road trip, který Vás bude udržovat v napětí až do poslední věty....
Ideální příběh pro všechny temnočtenáře....
Mohu jen doporučit !!!
Podle popisu v některých komentářích jsem čekal že kombajn najede do davu lidí a přes stříkající krev a odletující končetiny jede až na konec pole. No kombajn se nekonal a pole taky ne, přišlo mi to skoro jak taková slabší Gemlovka. Není to špatné to zase neříkám jako takové lehké čtení u kterého nemusíte moc řešit děj tak dobré. Je super že postavy nejsou černobílé a v padouch se může zachovat dobře a obráceně. Kdo je vrahoun šlo poznat dopředu ale ten konec nebyl vůbec špatný.
Tohle mi hodně sedlo. Přímočarý úprk zajímavé skupiny uprchlíků (propuštěných z vězení zajímavým Lovcem), kterou pronásleduje smečka Vyvrženců. Postavy uprchlíků zaujaly svým příběhem nejen Lovce, ale hlavně čtenáře, a přestože šlo většinou o vrahy, nutí vás to fandit jim. Závěr mě dostal - v dobrém. Něco jsem čekala, něco tušila, něco mě překvapilo. Stále nad tím přemýšlím. Předchozí knihy s Lovcem neznám, musím napravit.
Žádná epická fantasy, složitý svět a mraky postav, ve kterých se člověk ztrácí. Komorní road-trip akce. Uprchlí vězni, jeden "lepší" než druhej, Lovec v jejich patách a za ním cválá hodně úchylná banda, za kterou zůstává jen krev a popel. Komu z nich fandit? A může se tam objevit ještě někdo horší?
Moc mě to bavilo, ale přece jen mi tam něco chybělo, abych si úplně sedl na zadek. Kdyby to šlo, tak 4,5*.
Recenze knihy
+ solidní příběh
+ dobré plot twisty
+ zajímavé prostředí
+ spád
- Příliš přirovnání. V každé druhé větě jako. Někdy tak over, že ztrácí smysl (Běžela, jako když letí na křídlech, která jí nesou jako plachty plachetnice.)
- Přetažená manýra v pojmenování osob díky čemuž jsem se ztrácel v tom, kdo je kdo. ( Jedna osoba má min. 4 pojmenování: ( Osryk, zrzavý, ten s bradaticí, vrah )
- Několikrát se mi stalo, že např. popis místa, který byl na 5 vět, ve mně vyvolal představu, kterou poslední věta zbořila a musel jsem si to představit znova: Na rozlehlé planině, kam až oko dohlédlo, nebylo nic než suchá tráva. Zrak se mu zastavil na osamělém stromu uprostřed horizontu. Nebo nějak tak podobně.
- Nedotažená pointa. Sice asi dobrý nápad, ale tak zamotané, že jsem to na první přečtení nepobral. A znovu už se mi to číst nechtělo a připadlo mi to trochu jako haluz. To jako měl původně v plánu, tahat sebou 30 hlav v pytli na zádech???
Ale já bych to samozřejmě líp nenapsal, nicméně jeden korektor, jak vidno, je málo.
No tak to bylo minimálně zajímavé. Vždycky, když děj začal sklouzávat ke standardnímu klišé, nakopl to Hoza novou dávkou akce nebo brutální scény. Škoda jen, že překvapení na konec se nekonalo, autor příliš napověděl.
Štítky knihy
česká fantasy kanibalismus dark fantasy mučení fantasy česká fantastika útěky z vězení
Autorovy další knížky
| 2021 |  Do pekla a zpět |
| 2020 | Projít ohněm |
| 2022 | Jako sama smrt |
| 2017 | Okovy osudu |
| 2014 |  Theatre Macabre |
Kniha Jako sama smrt je v
| Přečtených | 168x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 97x |
| Chystám se číst | 63x |
| Chci si koupit | 28x |
| dalších seznamech | 5x |
„U Bohů, abyste se neposrali.
Vždyť je to ta nejpřirozenější věc.
A zdravá. Ranní vysrání
nečisté duchy z těla vyhání.
Tak, jak zaslouží, prdelí rovnou ven.“
Podle tříhvězdičkového hodnocení jste asi pochopili, že mi tohle moc nesedlo. Což o to, o krev tu není nouze. Brutální zabíjení, vyrvaná střeva z břich, gore scény jedna za druhou. Ale to je asi tak vše. Každej tu jen zabíjí. Uprchlíci, Vyvrženci, Lovec, i ti, které cestou potkávají. Trpí tu vlastně každý. Jenže, mě to nestačí, chtěl jsem něco smysluplnějšího a ne jen cestu tam a při tý cestě aby teklo co nejvíc krve. Neměl jsem komu fandit. Jo, jednomu jsem „skoro“ mohl fandit. Nathaniel, ale ten zas moc prostoru neměl a když jo, tak jen zabíjel. Prostě je to moc monotonní.
Malá ochutnávka:
„Nechte ji být!“
Všichni tři se otočili za tichým hlasem. Sotva dva sáhy od nich stál Stefan. Ruce měl spuštěné podél těla. Celou scénu si měřil klidným pohledem a tvář měl prázdnou, prostou všech emocí. I jeho tichý hlas byl nezúčasněný. Možná proto všechny zmrazil na místě.
„Mám toho dost.“ Wargan od sebe dívku odstrčil, až upadla do trávy. „Teď ti ukážu, že se nemáš hned do všeho srát jako nějakej podělanej hrdina!“
Čepel krátkého meče vylétla z pochvy jako blesk . . .
Vím, že cesta má cíl, ale kdo a v jakém stavu tam dojde, mě tak nějak v půlce přestalo zajímat. Dočetl jsem to, vychutnal si krvavé scény (u některých se i zvedá žaludek), ale konec jsem neocenil. Přišel jsem na to, že knihy s Nathanielem jsou krvavé a bez špetky humoru, kdežto série ze Strašákem má také gore scény, ale je v tom alespoň humor na odlehčení. Oceňuji, že v tom má pan spisovatel jasno a vytyčil každému hrdinovi jeho cestu. Doporučuji těm, kteří mají v oblibě brutální krvavé scény.
Citát: Společné mlčení někdy spojuje mnohem víc než večer strávený tlacháním nad korbely.