Jako sama smrt

Potom, co jsem od nej zkusil nejakou kulhankovinu kdysi, tak tohle bylo o dost lepsi a vcelku i bavilo, asi ta originalita trosku chybela u nekterych postav, ja naprimo poznal jen Drusse, nastesti Berserk neznam, tak to mi nevadilo, nevadi mi to asi tolik ta inspirace, kdyz si to autor posklada do noveho pribehu a tohle bylo ctive. Jen teda zaverecny zvrat nic moc, bylo mi to jasny od zacatku, i kdyz se to autor snazil divne zamaskovat, nedavalo mi to smysl, ale znova to procitat nebudu.

Jako sama smrt je první díl ze série o Nathanielovi Darnswornovi. Řekněme si narovinu, že ten jediný z postav ve mě vzbudil zájem. Ale vraťme se k příběhu a k tomu, že kdybych četla anotace, možná bych knihu v tom už dávno neexistujícím Kosmasu v Děčíně nechala ležet. Útěk z vězení zní dobře, obzvlášť z tohohle vězení, kde vás narazí na kůl, rozčtvrtí jen proto, že si prdnete v nesprávném rohu, nebo se zaškaredíte. Ale moc se neradujte, jen co zdrhnete, hned po vás tyran karelský posílá smečku těch nejkrutějších hrdlořezů, šílenců a zvrhlíků, který jejich práce jednoduše baví. Takže za sebou krvelačné pošuky, před sebou Galderské hory, kde se nechutní domorodci touží dostat k vašim vnitřnostem. Kniha nejenže není pro slabé žaludky, ale ani pro lidi s žaludkem jako já. Zapomeňte na nespravedlivě odsouzené, žádný Monte Christo, spíš panoptikum té nejhorší lidské lůzy. Žádný morálně šedý hrdina, ke kterému byste mohli vzhlížet. Jen lidská špína a odpad. Některé postavy jsou v knize jen proto, aby je potkala šeredná smrt. A bohužel si ji zaslouží. Celou knihou se táhne tísnivá atmosféra temného světa, příběh je velmi akční, působí na mne až filmově. Neříkám, že je kniha napsaná špatně, když už máte zájem počítat vyhřezlá střeva, či počet znásilnění na stránku a chcete akční jízdu, myslím, že vás Hoza potěší. Autor se nebojí vypůjčit si mnohé od jiných autorů od Berserka až po Tarantina, ale to mi zrovna nevadí. Vždycky mi to naopak udělá radost, když nějakou tu narážku pochopím. Co mi však dělalo velký problém byly postavy. Nemáte moc prostoru se ani k jedné dostat blíž, poznat její nitro jinak, než pan autor servíruje. Fakt mě nezajímají orgány, chci znát myšlenky, tužby, třeba vědět, za kým prvním poběží, až se dostanou na tu kýženou svobodu. Na druhou stranu, co bych chtěla na 264 stranách?

23.07.2026

Budu upřímný - k české fantastice mám spíše rezervovaný postoj. Jen máloco se mi opravdu líbilo a když to zavání takovou tou „chlapáckou fantasy“, raději se držím dál. Tady jsem udělal výjimku a vlastně toho nelituju, i když pár chyb to celé mělo.

Musím říct, že začátek byl hodně zajímavý a jako čtenáře mě okamžitě vtáhl do děje. Příběh potom pokračuje dobře - líbila se mi násilnost i stavba světa, který mi přišel celkem zajímavý. Zajímavé to bylo až do konce, ale po doposlouchání mám silný pocit „vždyť se nic nestalo“. Ono se tam samozřejmě něco stane, ale nevím… působilo to na mě jako dlouhý prolog nějakého jiného příběhu - velmi povedený prolog, ale ne samostatný příběh. Kvůli tomu nemůžu dát plný počet hvězdiček.

Autorovi se daří vytvářet atmosféru temného středověkého světa - často je to hnus, ale k tomuto žánru to prostě patří. Některé postavy byly fajn, ale většina byla dost nezapamatovatelná a nezajímavá; jsou tam jen proto, aby zemřely.

Do druhého dílu se asi někdy pustím, ale nebude to moje priorita. Na druhou stranu mě autorův styl zaujal, takže možná zkusím i nějakou jeho další knihu.

Inspirace jinými autory zcela zřejmá. Děj snadno předvídatelný. A je až fascinující, že i v této knížce se setkáváme s Drussem Velikým... To je snad nejkopírovanější literární hrdina ve fantasy knížkách. Ještě že ho Gemmell vymyslel, co by si jinak ostatní autoři bez něj počali?!

Ze začátku jsem se nějak nemohl začíst a chvilku i myslel, že knihu odložím. Asi ve čtvrtině se to ale prolomilo a bylo to jízda. Ačkoli zbytečně moc temné záležitosti úplně nemusím, tady to sedlo jak hrnec na prdel a užil jsem si to. I přes pokřivené charaktery člověk hrdinům tak nějak fandí i s tím očekáváním, že to asi nedopadne nejlíp. Prostě super, ani jsem nevěděl o pokračování a jdu do něj!

Dark fantasy s dobrým příběhem, ne nijak komplikovaným. Nic nepřebývá a vše je vysvětleno. Charaktery jsou deviza této knihy. Nedoporučuji číst v depresi ;-) 80%.

Po zajímavém úvodu následuje určité zpomalení, ale autor postupně rozehrává vztahy mezi aktéry, z nichž každý má své tajemství. Většina knihy je sice poněkud šablonovitá a už jsem se začal bát, že všichni přežijí, ale konec této chvílemi deviantní (sadistické) fantasy je natolik zdařilý, že jsem sáhl po druhém dílu. A zatím toho nelituji!

Už od prvních stran mě příběh vtáhl do děje a nešlo se od něj odtrhnout. Autor nám letmo představí partu lidí, z nichž každý je nějak zajímavý, jen nevíme, čím přesně. :D
Některé postavy jsou tady od toho, aby byly nenáviděny, některé zase, aby byly obdivovány. Všechny jsou však tajemné a očividně ne úplně nejčestnější.
Když už mluvím o tajemnosti, tak postava Lovce, která se objevuje místy napříč celou knihou, je vyloženě tajemná jak hrad v Karpatech a je to skvělé! Kdo to je? Proč dělá tohle a tamto? Celou dobu mě provázela touha zjistit, kdo tenhle Lovec je.
Knížka má temnou atmosféru, která jde ruku v ruce s násilím (mnohdy opravdu ošklivým) a smrtí. Dějí se v ní nepříjemné a kruté věci a všechno je to velmi dobře popsané. Ani málo, ale ani přehnaně moc.
Ještě musím podotknout, že se mi líbilo to dobrodružno. Sledujeme skupinu lidí na určité cestě, která je zábavná a člověk nikdy neví, co se po*ere na další straně. :D

Příběh, ve kterém všichni mají své démony.
Musím říct, že jsem nevěděla, do čeho jdu a tak mně drsnost a syrovost postav a příběhu na chvíli ohromila. Bizarní společnost, plejáda psychiatrických diagnóz, která se snaží přežít útěk z vězení a po cestě postupně odkrývá karty a nachází smrt. Rozhodně mě knížka zaujala

Koniec si vyslúžil tú poslednú hviezdu ktorú som nemala v pláne dať ale proste to musím oceniť ...

Nejdřív mne odradilo to násilí. Nevadí mi, ale tady je tak nějak pro nic za nic a hlavně hodně....nicméně s ohledem na množství pozitivních komentářů a nedostatku jiných knich k poslechu jsem tomu dala šanci. Na konci to tak nějak seplo, a dalo smysl. I tak toho tam bylo moc....

Kniha mě od začátku vtáhla a četla se opravdu rychle – autor má svižný styl, který nutí obracet stránku za stránkou. Přesto ve mně po dočtení zůstaly rozporuplné pocity. Něco tomu zkrátka chybělo – možná větší hloubka postav nebo silnější emoce, které by příběh dovedly do opravdu nezapomenutelné roviny. Celkově ale zajímavé čtení, které stojí za pozornost, i když ve mně nezanechalo tak silný dojem, jaký jsem čekal.

Krev, sex, násilí a zabíjení. Spousty dalších postav se zvrácenými choutkami. Na to, že to byla vlastně jen taková honička, tak se mi to četlo moc dobře. Kniha neurazila a jsem si celkem jist, že si přečtu i další.

Ten konec mě odstřelil

To byla slabota! Jakési nahánění se po lese, trošku šermování a nějaký konec. Obálka vůbec neodpovídá. Opravdu jedna z nejhorších knih, kterou jsem přečetl. Vůbec to není zábavné ani napínavé.

15.07.2025

Dobré to bylo. Plno násilí, krve, špíny a celkem prima vtípků. Bylo to moje první setkání s Hozou a hlavně s interpretem Kajetánem Písařovic. Ten to namluvil opravdu parádně, obzvláště se mi v jeho podání líbil Osrik a jeho úchylný a sprostý humor. Taková středověká lehounce fantasy věcička, ale dobrá.

Wow, nic podobného jsem nikdy nečetla. Tato kniha je plná násilí, mučení, krve, zvrácenosti a smrti. Děj mě do sebe okamžitě vtáhl. Postavy byly úžasně vykreslené. Ze začátku jsem z jejich velkého množství byla zmatená. Postupně jsem každého z nich poznávala a částečně si oblíbila. Putování bylo dobrodružné a zajímavé. Konec byl pro mě obrovským překvapením (což se nestává často). Děkuji!!!

První Hoza a určitě ne poslední. Fantasy "Predátoři" mi hodně sedli. Temný konec, závěrečný plot twist kdo je vlastně kdo, vše supr. Propojení s Lovecraftovskými Prastarými asi taky cool, pokud to nebude ojedinělý výkřik do tmy a budou se objevovat i nadále. Hurá na 8 hrozných :)

Po Hozově postapu, jsem se dostal k jeho temnému, špinavému fantasy a vrtalo mi hlavou, jestli jde o stejného autora. Zatímco Strašák je takové odlehčené béčko pro puberťáky, Sama smrt je napsána tak dobře a hlavně jinak, že jsem jen užasle sledoval putování skupiny a nerušilo mě žádné zbytečné, nebo hloupé slovo. Jako fanoušek Abercrombieho, mám však pocit, že jsem trochu narazil na dost podobné vykreslování charakterů postav. To je v pohodě a nic proti. Ale bylo toho víc. A nešlo pouze o inspiraci. Kdo zná Berserka od Kentaró Miury, tak bych skoro řekl, že i vykrádaček. To mi dost vadilo. Vždyť ten vůdce násilnických vrahů, co skupinku uprchlíků stíhal, je celý Wyald (zde se jmenuje Wyrlan). Jak zjevem, tak charakterem, i stejným postavením. Dokonce i se stejnými scénami a do detailu vykresleného násilí, ze kterého se mi dělalo v manze blivno. Tohle mi prostě nikdo nevymluví. Dobře napsáno, inspirace mi nevadí, ale plagiáty ano. Mám z tohoto díla rozporuplné pocity. Výborně napsaný příběh vs. není tak úplně jeho.
Edit: po přečtení zdejších komentářů vidím, že nejsem sám a na tuto shodu poukázal již Frizer, což mi dává pocit, že nejsem blázen