Okovy osudu

Na Okovy osudu jsem se těšil po předchozích dílech a rozhodně nezklamaly. Styl zůstává stejně čtivý a poutavý, postavy si drží hloubku a příběh je tentokrát o něco propracovanější. Děj mě bavil o trochu víc než u Theatre Macabre a celkově mám pocit, že série se vyvíjí správným směrem. Skvělé pokračování, které si udrželo kvalitu a přidalo na síle.

Tento díl se mi docela líbil bylo zde i trochu humoru což se mi líbilo

6. autorova kniha kterou je přečetl a poprvé bohužel nesdílím absolutní nadšení. I když samozřejmě se jedná o velmi pěkné čtení, především pro čtenáře fantasy. A to je ten můj problém. Už to tak nehltám jako v devadesátkách, kdy se u nás objevily první knihy s Conanem. Pořád tento díl musím srovnávat s minulým. V Theatre šlo vlastně o historický dobrodružný příběh, i když z neexistujícího světa. Fantasy prvky byly používány jako koření na vyladění celkového požitku k absolutní spokojenosti. Tentokrát už jde v základu o čisté fantasy s démony, čaroději přesuny v realitě apod. Příliš prvoplánovité. Ta jemnost zmizela a kouzla nahradila potřebu přemýšlet a hledat složitější řešení. Uvidím, kam se tato série bude ubírat dál. Snad zpět ke stylu 1. dílu.

Musím přiznat, že autor Jakub Hoza si do mého čtenářského srdce našel cestu rychleji, než Nathanielům meč do útrob nepřátel.

Svižné, akční, přímočaré je toto vyprávění o osudech skupinky lidí, kteří jsou figurkami na šachovnici plánů bytostí mocných a temných.

Ano, můžete si říkat, že hrdinům v podstatě vše vychází, osud jim neklade žádných těžších překážek v cestě za vítězstvím, ale což. Primárním cílem je pobavit a to tento příběh plně naplňuje.

Nathaniel je tím správným rekem a poslem smrtí, který přináší světlo do temnoty, a se svými přáteli mýtí zlo, které nikdy nemělo vzejít na svět.

Můžete namítat, že takových příběhů už bylo a bude.. Ano, ale pan Hoza prostě umí.

Dobrodružná fantasy pojatá hodně do šíře. Příběh s menším počtem hlavních hrdinů a rychlejším tempem by vyzněl asi úderněji, ale jinak je to docela dobré.

Tak jsem dočetl druhý, ale u mně v pořadí přečtený čtvrtý díl, protože jsem to mněl nějak pomotaný a nejdříve jsem přečetl Jako sama smrt a Sochaři masa, které jsem původně považoval za jedničku a dvojku této série, ale nakonec to ani tak nevadilo.
Když to zpětně zhodnotím, tak Okovy osudu ze všech čtyř dílů asi nejvíce spadají do žánru fantasy, a dozvíme se zde více o původu hlavního hrdiny Nathaniela Darnsworna a jeho rodině, celá série byla skvělá a doufám že přibydou nějaké další díly.

„Nejhorší na práci zabijáka
je odklízení mrtvol.“
„Jak by řekl klasik – co s nimi?
Zbavování se mrtvol bylo
obzvláště ve městě skutečným kumštem.“

Další, v pořadí druhý, příběh ze světa Nathaniela Darnsworna. Jedná se vlastně o fantasy, se špetkou humoru, a velkou nadílkou gore scén. Příběh trochu tlumí fakt, že zde vlastně sledujeme tři linie příběhů. Tři dvojice pan spisovatel prostě střídá podle potřeby. Až jsem měl někdy pocit, že si nabral velké sousto a sem tam to nezvládal. A díky tomu se tak ve své podstatě konec příběhu neustále oddaluje. Někdy to bylo i částečně nudné, nebo spíš otravné. Příběhu by sedla tak o třetinu menší gramáž. Něco vynechat, něco urychlit a vše zkrátit o osmdesát stránek.

Malá ochutnávka:
„Úkol zněl – sebrat bankéře Potterova gangu,“ pokračoval velitel Archer. „A vy jste z toho udělali jatka! Víte vůbec, vy dva, jak dlouho trvalo, než vynosili mrtvoly a jejich části a vytřeli krev!? A to se ani nechci zmiňovat o tom, že než jsme zjistili, která z uťatých rukou je toho bankéře, nedokázal mu ji ani náš nejlepší léčitel přihojit zpět! Nechci se zmiňovat, ale musím, protože teď nemůže ani podepsat doznání!“
„Tři křížky levou rukou snad zvládne,“ poznamenal Nathaniel.

Ve všem tom ději se ztrácí i humorné scény, které si myslím čtenáři očekávají nejvíc. Avšak faktem je skutečnost, že pan spisovatel Jakub Hoza se rozjíždí. Okovy osudu jsou jeho teprve druhým příběhem, který napsal. A protože jsem četl i některé novější, je mi jasné, kam se bude jeho cesta ubírat. Ovšem tato kniha, tento příběh, opět naznačuje, že dokáže použít litry prolité krve a k tomu přidat humorné scény. Rozhodně však Okovy osudu doporučuji, protože svět Nathaniela Darnsworna je velmi zajímavý a propracovaný. Jsem zvědav na jeho další osudy. V tomto příběhu se totiž dost posunul a jeho sebevědomí rozhodně vystoupalo a pár příček výše.

Citát: Přijde mi, že v rámci těch nejvypečenějších akcí pravidelně končím v kanálech.

Na novější knížky autora to nemá, ale jako fantasy mi to přišlo dobré. Čtivé vtipné, děj pěkně plynul a vcelku i originální. Teď už jen přečíst autorovu prvotinu a mám ho komplet přečteného :)

Celkově mi to přišlo dosti slabé, takové prvoplánové a ne až tak domyšlené a propracované (postavy a jejich postupně odkrývaná minulost a vztahy, skoky mezi dějovými linkami,...) Po tom co jsem četl Do pekla a zpět jsem se těšil na něco víc, takže ve finále jsem maličko zklamaný. Asi už jsem jako čtenář poněkud rozmazlen a tohle mě tak nějak pořádně neuspokojilo.

Tohle dílko je výrazně slabší proti cestě "Do pekla a zpět".
Citace:" Úkol zněl _- sebrat bankéře P. gangu." pokračoval velitel A. " A vy jste z toho udělali jatka Víte vůbec, vy dva , jak dlouho trvalo, neź vyhodili mrtvoly a jejich části a vytřeli krev? A to se ani nechci zmiňovat o to, že než jsme zjistili, která z uťatých rukou je toho bankéře, nedokázal mu ji ani náš nejlepší léčitel přihojit zpět. Nechci se zmiňovat, ale musím , protože teď nemůže ani podepsat doznání!"
"Tři křížky levou rukou snad zvládne,' poznamenal N. " Kromě toho bych rád poznamenal, že tu ruku mu omylem usekl jeden z jeho kumpánů. Můžu za to, že se spolčil s takovými lemply ?!"
"To je pravda pane , vložila se do toho V. " My jsme se to snažili provést v klidu. To oni si začali."

Řežby víc než dost, ale když jde o vládu moci, tak se na vedlejší ztráty nehledí.

S nadějí na dobře vyjeté koleje cesty "Do pekla a zpět" , se na další knihu těším.

je to napínavé, čtivé a občas i docela humorné.
jen jsem se chvilkama ztrácel v dějových linkách :)

Poté co si lovec zločinců Nathaniel Darnsworn a jeho partnerka ve zbrani Valerie Foxworth vyříkali neshody s divadelní společností, která svá představení založila na heslu „naturalismus bolí, a proto je dobrý“, řítí se do dalšího dobrodružství. Tentokrát je to ale osobní, protože Nathaniel se dostává na stopu lidem, kteří mají na svědomí vyvraždění jeho rodiny.
Tam, kde v předchozí knize fungovala jednoduchost, tady určuje tempo komplikovaný vývoj, jenž je navíc od prvních stran zahlcován množstvím postav. Díky tomu postrádá zápletka atraktivní švih, což ještě podtrhuje únavná gradace, kdy víc jak půlku vyprávění trvá, než se zformuje konkrétní cíl románu. Když k tomu připočtete průběh událostí, kdy hrdinům jdou všechna řešení v podstatě na ruku, vyjde vám lineární osnova s chaotickým rozjezdem a prvoplánovým koncem. Přestože je ale svět nahozen jen v základních rysech, sympatický mi byl natolik, že bych do něj klidně zavítal znovu. Ovšem raději v duchu Theatre Macabre než Okovů osudu.