Dopisy ztraceným
Dopisy ztraceným série
1. díl >
Maminka Juliet Youngové byla reportážní fotografka a cestovala po celém světě. Juliet si s ní vždycky psala dopisy. Dokonce i po její smrti jí na hrobě nechává psaníčka. Je to jediný způsob, jak se s tím Juliet dovede vyrovnat. Declan Murphy je ten typ kluka, na kterého nechcete narazit. Během veřejně prospěšných prací, které mu přikázal soud, se pokouší uprchnout démonům své minulosti. Když si Declan přečte dopis, který najde vedle hrobu, neodolá a odepíše. Netrvá to dlouho a už se svěřuje úplně cizímu člověku a je jasné, že mají opravdu hodně společného. Ale Declan ani Juliet netuší, s kým si ve skutečnosti píší. Když se do jejich dopisů zamotá dění ve škole a přeskočí jiskra, tak však Juliet s Declanem zjistí, že pravda by je mohla navždy rozdělit.... celý text
Originální název: Letters to the Lost, 2017
více info...
Komentáře knihy Dopisy ztraceným
Přidat komentář
Bože. Tohle byl tak silný příběh a když jsem si myslela ve čtvrtině knihy, že vím, jak to bude probíhat, tak jsem se šíleně pletla.
Moc hezká, čtivá pohodovka! Nechybí napětí, láska, křivda, přátelství. Těším se na druhý díl.
Tohle byla jízda. Čteno skrze ČV ale moc šancí jsem tomu nedávala. Moc mě neuchvacují příběhy z reality, ale tenhle byl vážně skvělý. Četla jsem jako první od autorky Temné a osamělé prokletí a trochu jsem se bála, že bude takhle kniha taky takový rozvláčná, ale děj šlapal od začátku do konce, krásně zpracované postavy i vztahy (táta a dcera) a ani jsem se neutápěla v žalu a špatných myšlenkách, spíš jim fandila a myslela na budoucnost, kterou si každý může zařídit dle svých představ, když se nevzdá.
Tuto knihu jsem četla v rámci školní výzvy „Kniha, kterou přeložila žena“. Zaujala mě obálka a rozhodně nelituji svého výběru. Přečetla jsem ji během tří dní.
Kniha vypráví příběh dvou mladých lidí, kteří si prochází těžkým obdobím. Hlavní hrdinové si k sobě nachází cestu skrz dopisy. Kniha není pouze o lásce, ale objevují se zde i hlubší témata, jako je smrt a zrada. Také jsem si velmi užívala vyprávění Juliet o fotografiích, které vyfotila její maminka. Moc se mi líbilo, že se zde střídal pohled Juliet a pohled Declana, takže víme, jak se oba cítí a co prožívají. Autorka mě vtáhla do svého příběhu od prvních stran. Hned jsem věděla, že to bude to pravé ořechové a že tuhle knihu si pořádně užiji.
Zbývala mi od Vánoc ještě poslední dárková poukázka a já neměla úplně výjimečně vůbec žádný tip, co za ni koupit. V knihkupectví vedly mé kroky rovnou do oddělení YA a knížka s docela nenápadným modrým hřbetem a růžovou přední i zadní stranou jako by na mě volala, že mi potřebuje vyprávět příběh...
Odnesla jsem si ji domů, samozřejmě. A vůbec toho nelituji, právě naopak!
Knížka je skvělá, dojemná i vtipná. Je originální a nezaměnitelná. Dlouho jsem tak úžasnou knihu nečetla.
Declan je naprostý úžasňák, přesně ten typ hlavního hrdiny, o jakém chcete číst. Juliet je fajn holka, zajímavá, přemýšlivá, sympatická. I vedlejší postavy mne moc bavily Rowan, Rev, Kristin a Geoff a užila jsem si každou vteřinu tohoto příběhu, ať už jsem ronila krokodýlí slzy, nebo se usmívala.
Hezký příběh, jedná se opět o knihu, u které je jasný konec, ale líbilo se mi obohacení klasické romantiky o ty dopisy, dělá to knihu takovou záhadnou. Klasicky ze školního prostředí, prostě můj šálek kávy.
Moc hezký příběh, hezká nevinná romantika, líbilo se mi že je příběh psaný z pohledů obou hlavních postav a máme tak pohled na to jak a co prožívají
Knížka mě zaujala svým názvem. A musím říct, že jsem si jí moc užila. Určitě si přečtu další knížku o této autorky. Doporučuji.
To byla krása...
Abych pravdu řekla, konec se nakonec vyvrbil o hooodně jinak než jsem čekala. Obzvlášť pokud jde o Julietinu mamku.
....
Juliet samotná byla taky moc fajn, sice žádná topová postava ale why not.
...
A teď jdeme k tomu nejlepšímu. Declan Murphy. Naprosto úžasnej zloduch za mě.
Ať si říká kdo chce co chce, Declan mi byl z celé knihy nejmilejší a pasáže s ním byly dokonalé.
Úprimne vám poviem, že som knihu nemala v pláne dočítať a ponúkala som na predaj ale tie pozitívne reakcie ma nenechali úplne chladnou a šla som ďalej a som prekvapená zvratom že určite ostáva v mojej knižnici a objednávam ďalší diel o jeho kamosovi :)
(SPOILER) Knížce jsem se dlouho vyhýbala, ač na mě skákala zpoza každého rohu, protože anotace i knižní bloggeři ji popisovali jako srdceryvný příběh holky, která chodí každý den na hrob své matky a nechává jí tam dopisy. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se odhodlala knihu konečně otevřít a zjistila, že tohle je děj prvních pěti stran a dál je to románek z americké střední školy. Sotva totiž hlavní hrdinka hned na začátku knihy najde na matčině hrobě odpověď, konverzace se přesune do e-mailů a pak do osobní roviny, protože jí dojde, že ten zvláštní spolužák, kterej se jí náhodou ve škole pořád plete pod nohy, asi má s těmi dopisy něco společného. V tomhle bodě jsem čekala, že se Juliet urazí a bude na něj hystericky křičet, že jí lhal a tahal ji za nos, když se nepřiznal k autorství psaníček, ale ne, oba teenageři jsou strašně rozumní a navzájem se podrží v rodinných problémech. Proto je vlastně milý Dopisy ztraceným číst, přestože mají oba hlavní hrdinové od života naloženo. A ještě je to místy i docela vtipný.
Tak tohle bylo moc pěkné. Od knihy jsem nečekala moc, přeci jen patří k YA. A kniha mě velmi příjemně překvapila. Četla se úplně sama, byla děsně napínavá a zároveň sladká nebo spíš hořkosladká. Krásně jsem si u ní odpočala, mladým hrdinům jsem fandila a u zvratů se nestačila divit. Prostě taková velmi příjemná oddechovka.
(SPOILER) "Líbil se mi autorčin styl psaní, pohrávala si s mojí náladou, její hlášky, u kterých jsem se smála, ale i dojemné části, u kterých jsem brečela. Píše ich formou, z pohledu obou hlavních hrdinů. Bavilo mě pozorovat, jak Juliet i Declan přicházeli na to s kým si píšou, přestože čtenář to ví od začátku a může si jenom říkat: „Panebože, vždyť je to úplně jasné, to přece musí vidět!“ Ale příběh je napsaný tak, že mi to vůbec nevadilo. Tím, že se tam řeší vážnější témata jako jsou domácí násilí a smrt, tak to není takový ten typický dívčí román. Knížku můžu jenom moc a moc doporučit, holkám, i klukům od třinácti let," píše Barča (15 let) ve své recenzi pro facebookovou skupinu Nezletilí kritici.
(SPOILER)
Dopisy ztraceným je kniha, ke které se pravidelně vracím. Její krásná, jednoduchá obálka mě nalákala v knihovně, když mi bylo kolem dvanácti let, tedy někdy po jejím prvním českém vydání, a od té doby na ní nedám dopustit a horlivě ji doporučuji každému, kdo si potrpí na YA romány.
Příběh, který se točí kolem dvou osob - Juliet a Declana, je tak emotivní, smutný, krásný, originální, ale i šťastný, že pokaždé, když jej znovu čtu, slzy si neodpustím. Opravdu. Považuji ho za nejlepší dílo od Kemmererové, (i když dvojka je o mém oblíbenci Revovi, nepřijde mi tak vydařená, aby trumfla toto).
Všechny postavy jsem si naprosto zamilovala a i když jsem knihu četla už nespočetněkrát, vždy jsem znovu cítila ty emoce, vždy jsem se znovu divila nad zvraty a vždy jsem znovu plakala s Juliet na hřbitově s Declanem Murphym.
Opravdu, zde není co vytknout.
Ze srdce doporučuji, fakt to stojí za to.
(SPOILER)
Dokonalé!
Úžasně popsaná rozervaná srdce mládí. Nejistota, sebeponižování, nepochopení, útočnost, stádovitý pohled (když to říkaj', je to pravda) hrubost, neomalenost, touha po lásce, po objetí, po uznání, někam patřit...
Vyjádření skrze dopisy...
Spoiler:
Jasně, všechno dopadne jak má. Je to kniha o naději, kterou ty puberťácké entity potřebují jako sůl.
Krásný intenzivní román, na kterém se autorka snaží ukázat, že jeden den/jedna událost by nám neměla definovat celý život.
Je to smutný příběh o dvou lidech, kteří se našli v boji se zármutkem.
V této knize bylo mnoho smysluplných poselství, která mě donutila o mnoha věcech přemýšlet. Kniha se z 60 % vyvíjela skvěle, jenže Juliet mi k srdci nepřirostla a Declan byl časem protivnější a protivnější. A pak se najednou každá složitá situace, nebo problém změnili rázem v happy end.
Zmateně jsem vracela na stránkách a ptala se sama sebe: Přehlédla jsem něco? Obvykle tento typ rodinných problémů vyvolává negativní emoce, jako je úzkost, smutek, deprese a hněv. A není snadné a asi ani možné se těchto problémů zbavit přes noc nebo za týden. Ve skutečnosti to vyžaduje delší čas na to se zahojit a mělo by to být v románu napsáno přesněji. Vím, že je to jen fikce, ale přišlo mi to jako nespravedlnost vůči hlavním hrdinům, kteří nekonečně trpěli. Je smutné vidět tolik promarněného potenciálu.
Nápad dobrý, začátek krásně plynul, ale postavy mi nesedly a ten konec mě až moc vytrhnul z uvěřitelnosti příběhu. Nakonec je z toho průměr, kterých bych četla normálně u vína na dovolené, kdy na tom vlastně až tak nezáleží, což je u takového žánru škoda.
Prostě si nemyslím, že záporák, který se chová jako totální blbec, protože má tragický příběh, ale ve skutečnosti má zlaté srdce, bude někdy můj typ.
A to samé platí pro holky. Navíc hrdinka byla strašně nesympatická.
Takže jako... ne pro mě, ale když zavřu jedno oko a budu se hodně snažit, tak v tom vidím kus hezkého příběhu.
Dopisy ztraceným jsem měla už dlouho na seznamu, a to hlavně proto, že mě zaujal popis knihy na přebalu. Bohužel, postava Juliet mi byla nesympatická, a ani postava Declana mi nepřirostla při čtení k srdci. I přesto a možná právě proto, že se příběhem prolínalo několik vážných témat, nedokázalo mě ani jedno upoutat natolik, abych se nad knihou více zamýšlela. Určitě jsem ale našla několik myšlenek, které mě zaujaly, čte se hezky a kapitoly akorát dlouhé:)
Štítky knihy
dopisy fotografování láska tajemství střední škola smutek pro dospívající mládež (young adult) ztráta blízkých ztráta matky anonymní dopisyBrigid Kemmerer také napsal(a)
| 2019 |  Dopisy ztraceným |
| 2019 | Temné a osamělé prokletí |
| 2020 | Na co slova nestačí |
| 2021 | Říkej tomu, jak chceš |
| 2020 |  Statečné a zlomené srdce |
Krása, krása, krása. Kdybych mohla, dám šest hvězdiček. Na konci se mi do očí dvakrát nahrnuly slzy, jak u vyprávění Declana, tak u Juliet. V koutku duše jako bych s oběma přímo prožívala jejich příběh. Po tom, co kniha skončila a zavřela jsem ji, jsem chvíli jen tak seděla, civěla do prázdna a vstřebávala ten zvláštní melancholický a zároveň hřejivý pocit, který ve mně po dočtení zůstal.
Jo a kdyby se někdo ptal, jaké jsou moje oblíbené knihy... tak rozhodně vyjmenuju i tuto.