Dopisy ztraceným přehled

Dopisy ztraceným
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402651/bmid_dopisy-ztracenym-b0T-402651.jpg 5 1533 1533

Dopisy ztraceným série

1. díl >

Maminka Juliet Youngové byla reportážní fotografka a cestovala po celém světě. Juliet si s ní vždycky psala dopisy. Dokonce i po její smrti jí na hrobě nechává psaníčka. Je to jediný způsob, jak se s tím Juliet dovede vyrovnat. Declan Murphy je ten typ kluka, na kterého nechcete narazit. Během veřejně prospěšných prací, které mu přikázal soud, se pokouší uprchnout démonům své minulosti. Když si Declan přečte dopis, který najde vedle hrobu, neodolá a odepíše. Netrvá to dlouho a už se svěřuje úplně cizímu člověku a je jasné, že mají opravdu hodně společného. Ale Declan ani Juliet netuší, s kým si ve skutečnosti píší. Když se do jejich dopisů zamotá dění ve škole a přeskočí jiskra, tak však Juliet s Declanem zjistí, že pravda by je mohla navždy rozdělit.... celý text

Literatura světová Pro děti a mládež
Vydáno: , CooBoo
Originální název:

Letters to the Lost , 2017


více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dopisy ztraceným. Přihlašte se a napište ho.


Komentáře (411)

axisno
09.06.2024 1 z 5

Ne že by kniha byla špatná. Líbilo se mi jak se do sebe postavy zamilovaly. Ale nemám ráda psaní skrz dopisy/maily v knihách a ani depresivní témata. Kniha je fajn, ale můj žánr to pozdně není.

misssicccka
31.05.2024 5 z 5

Je to ctive. Ma to napad, ma to spad.
Vlastne tam neni nic zbytecneho, zadna vata, zadne zdlouhave vysvetlovaní
Jedine, co mi vadilo, bylo zpocatku pro me necitelne pismo (font) Julietinych dopisu.


evismaior
19.05.2024 5 z 5

(SPOILER) 90% - Právě jsem knížku dočetla a po opravdu dlouhé době jsem v rámci tohoto žánru opravdu nadšená. Takhle se má psát! Žádná hluchá místa, naprostá absence zbytečných postav, žádné dialogy o ničem – a to je přitom román na rozhovorech postav přímo založený.
Jasně, je to taková trochu ždímačka emocí a koncentrace osudem ubíjených postav na metr čtvereční je až nepravděpodobná, ale to mi vůbec nevadí, protože ta knížka se čte sama. Příběh Juliet „holky ze hřbitova“, která dlouhé měsíce nechává na hrobě své matky dopisy přesně tak, jak jí je na zahraniční fotožurnalistické akce posílala celý život, až jednoho dne nalezne v jednom z dopisů krátkou odpověď od neznámého „Tmy“, s nímž si posléze začnou vzájemně vylévat své životní stesky, na první pohled nemusí působit zas tak originálně, ale chytl mě od první stránky.
Autorka prakticky bezvýhradně dodržuje styl co kapitola, to nový dopis a následující reakce adresáta na něj s kouskem jeho příběhu a to střídání perspektiv funguje bezchybně a dokonce i bez opakování totožných částí děje (jak je viděl ten druhý), které je u autorů, kteří takto píšou, častou únavnou praxí.
Juliet, která se měsíce nemůže vyrovnat se smrtí zbožňované matky, která pro ni byla vzorem, mi přirostla k srdci a stejně tak i Declan Murphy a jeho mučednická spirála vedoucí od otce „veselého“ alkoholika, kterého všichni měli rádi a snažili se ho krýt (třeba i řízením auta ve třinácti), přes nehodu v opilosti, při níž otec zabil Declanovu sestru Kerry, následné odcizení s matkou, která synovi neodpustila, že neřídil místo otce i tenkrát a zároveň cítila vinu, že to především sama neměla dopustit, až po spory s jejím novým manželem Alanem, který zná sotva deset procent toho příběhu a Declana zkrátka nesnáší jako nevděčného spratka a delikventa. A pokus o sebevraždu a obecně prospěšné práce a odsouzení prakticky celé školy…
Hlavní postavy jsou zkrátka napsány nesmírně silně, ale na rozdíl od řady jiných románů autorka umí stejně tak silně napsat i postavy vedlejší, každá z nich má v příběhu nezastupitelné místo (ať už je to Julietin otec, její kamarádka, učitel fotografie nebo matka, která se také nakonec ukáže, že nebyla zas tak charakterní hrdinka, či Declanův šéf ze hřbitova, jeho matka a nevlastní otec, učitelka angličtiny či nejlepší kamarád s vlastním nelehkým dětstvím, které ho dovedlo až do pěstounské rodiny) a každý rozhovor, který s nimi hlavní hrdinové vedou, je posouvá někam dál v uvědomění si toho, na čem opravdu záleží. Snad jen příliš dlouhá doba, kdy Juliet ani nenapadlo, že by jejím anonymním protějškem mohl být Declan, mi přišla poněkud nepravděpodobná, ale když v té škole bylo 800 maturantů, tak to asi zas není tak nepravděpodobné, že by dotyčného pisatele vůbec nemusela osobně znát. Další knihy od autorky si rozhodně nenechám ujít.

všechny komentáře

Související novinky (0)

Zatím zde není žádná související novinka.


Citáty z knihy (38)

Jedna definice popisuje šílenství tak, že člověk dělá pořád dokola to samé a čeká jiný výsledek.


Někdy se člověk dostane do fáze, kdy už to bolí tolik, udělá cokoli, aby se té bolesti zbavil. I když to znamená, že potom zraní někoho dalšího.


To je ten problém. Já její odvahu nemám. Nikdy jsem neměla. Jestli ona byla petarda, která ozařovala celé nebe, pak já jsem hořící sirka, která zhasne, sotva se zapálí.


Více citátů z knihy najdete u autora.


Kniha Dopisy ztraceným v seznamech

v Právě čtených19x
v Přečtených1 987x
ve Čtenářské výzvě560x
v Doporučených299x
v Knihotéce570x
v Chystám se číst694x
v Chci si koupit215x
v dalších seznamech22x