DarthElle komentáře u knih

SPOILERY BUDOU!
Četlo se to rychle, to ano, ale taky to bude tím, že jsem to chtěla mít, co nejrychleji za sebou. Jak mnozí psali, bylo to dost suchý, plochý. Vyvolalo to ve mě jednoprocentní emoce ... A to jedno procento je údiv a nedůvěra, co se týče všeho, co se v knize stalo. Kdy si Lale a Gita v klídku dávali randíčko za budovou, on jí mazal pusu čokoládou, stráže vždy koukali mimo a když na ně byl Lale drzý, tak jim to bylo buřt. Oni přeci jen nestříleli lidi za menší prkotiny. Každá kniha o druhé světové a převážně z koncentráku, ve mě zanechala hodně negativních emocí, především u "Byl jsem Mengeleho asistentem" jsem cítila hroznou beznaděj a tady? Jen wtf pocit, když si Lale tak projíždí a hned narazí na Gitu. Vau! Ten chlápek za celý tři roky musel vypít elixír štěstí. A to bych ještě mohla zmínit nulové procento emocí a hrozná uspěchanost. Celkově spíš než román to je vyprávění/scénář a scénářem to taky mělo zůstat, jelikož jakoby autorka na tom nic moc nepozměnila, nedoplnila. Lale si na převyprávění svého příběhu vybral hodně špatnou osobu, naštěstí si to číst nemusí, ani on ani Gita. Jen chudák jejich syn. Ten toho pohledu ušetřen nebyl.

20 22.05.2020

Tuhle knihu jsem musela dávkovat po částech, jinak by se dala přečíst za jeden den. Ale představa toho, jak spousta psů trpí kvůli lidské hlouposti nebo krutosti, mi nedovolila, abych to zhltla jako malinu a tak jsem si dala hezky načas. Sžila jsem se s Gumpem, s lidmi, kteří si ho zamilovali stejně jako oni jeho, s pejsky, kteří zažili stejně hrozné věci jako on a zanadávala jsem si u těch, co jsou trnem v patě v životech psů. Psí život je tak krátký a nezaslouží si, aby žili bez domova, bez lásky. Neexistuje zlý pes, jen zlý pán. Bylo hezké, že spousta pejsků našla svůj vysněný domov, ač mnozí z nich mohli žít déle, kdyby se s nimi od samého počátku zacházelo lépe. Množírny jsou největší zlo s lidmi, co koukají jen na zisk, pejsci jsou pro ně jen papírky, jak by řekl Gump. Teď se půjdu poňuchňat se svým kudrnatým šílencem a budu věřit, že další a další pejsci najdou svůj šťastný domov. Protože to nevzdaj!

19 12.03.2020

(SPOILER) Proč jsem to četla? Já, co prořvala jakýkoliv psí příběh! Já, co před každým filmem nebo knihou, kde se vyskytne pes, kouká na stránku doesthedogdie, abych se psychicky připravila a i když jsem kolem a kolem věděla, o čem to má být, o velkém, zlém hafanovi, co bude vraždit lidi. Jenže Cujo nebyl zlý, byl to nejhodnější pes na světě, co chtěl dělat radost MUŽI, ŽENĚ a CHLAPCI, především CHLAPCI. Jenže strkal rypáček, kam neměl a byl pokousán netopýrem, který na něj přenesl vzteklinu, která ho naplno ovládla. Se mi díky tomu připomněla příhoda, kdy se i můj pes vrátil jednou s rozdrbaným nosem a podruhé ho do toho nosu jeden pes kousl. Naštěstí je očkovaný, což Cujo nebyl.
Líbily se mi části, které byly popisované z pohledu Cuja, kdy se z milého, obrovitánského hafíka stávala troska postihnutá nemocí, veškeré bolení, co mu bylo způsobováno hlukem, světlem i žízní, protože voda mu chutnala hnusně. Nebylo hezké sledovat, jak nemoc postupuje a co vše způsobuje a ač se s tím snažil bojovat, jak chtěl, bylo pozdě. A z milého hafíka se stalo monstrum. Nejhezčí okamžik byl, když chtěl napadnout CHLAPCE, ale když na něj promluvil, poznal ho a radši se odplazil. A pak když byl Brett náměsíčný v bytě své tety a sypal mu neviditelné žrádlo.
Ke konci, kdy hlavní hrdinové rozebírali otázky, co kdyby, jsem s nimi ty myšlenky sdílela. Co kdyby Donna běžela k domu, dokud měla dost sil a Cujo byl ve stodole? Co kdyby se dřív vrhla k pálce a porvala se s ním? Co kdyby šerif dřív ohlásil, co našel než aby vyskočil jak kovboj a šel obhlédnout situaci? Co kdyby Vic objel veškerá možná místa, kde se mohla Donna s Tadem nacházet místo toho, aby si šel dát dvacet? Co kdyby Brett řekl otci, že je Cujo nemocný? Samá, co kdyby, ale to už se nedozvíme. Příběh byl dopsán a zbytek si můžeme pouze domýšlet. Teď si ani nejsem jistá, ale Donna nechávala vzkaz, kde se nachází a nejsem si jistá, jestli ho Steve Kemp zničil nebo se na něj v průběhu příběhu zapomnělo, tak či ona, konec byl dost krutý. Ale čtení nelituji, byla to skvělá kniha a rozhodně si ji zapisuju na seznam knih od Kinga, které si chci pořídit do knihovničky.
Dovětek nakonec! Říkám si, zda Tad, prakticky i Donna a nakonec i Vic v sobě neměli něco z kingovského "osvícení", když prakticky viděli jisté varování ze skříně. A zmínky o Franku Toddovi taky nebyly k zahození.

17 07.08.2020

(SPOILER) Raaachel! Raaachel! ... sakra, špatná kniha! To je tak, když někomu v hlavě uvízne Řbitov zvířátek a nechce pryč! Měla jsem to napůl rozečtené a napůl rozposlouchané, audiokniha byla naprosto perfektně namluvená! Všechny tři čtenářky do toho daly srdce i duši, dokázaly se do toho úžasně vžít a já se do toho ještě víc ponořila.
Příběh byl parádně zamotaný, zpočátku jsem netušila, která bije, kdo vlastně unesl Megan, žije nebo bude mrtvá? Byla to Rachel? To přeci nemůže být tak jednoduché! A taky nebylo. Prakticky jsem ani netipovala, kdo by to mohl být, jelikož to rychle šlo z jednoho podezřelého na druhého.
S Rachel a Megan se mi souznilo celkem dobře, ač jedna byla nechutná alkoholička a druhá gigantická děvka ... ale Anna ... tu jsem vážně ne ... neměla ráda. Tím koncem si to možná maličko spravila, ale jinak mě většinu času nehorázně štvala.
Nakonec mi pomalu začalo docházet, kdo je hlavní viník, nejen v případě smrti Megan, ale i alkoholismu Rachel a možná i budoucímu alkoholismu Anny.
Kniha mě chytla a nechtěla pustit, dokud nebyla u konce. 11 z 10 IGN!

13 26.03.2022

(SPOILER) Tak tohle mi dalo zabrat! Bylo to úplně něco jiného než bych čekala od Kinga a přitom to bylo přesně to, co bych od něj čekala. Přijde mi, že se posunul dál, jisté věci, které mi u něj vadily, v téhle knize naprosto chyběly. Hrozně špatně se od toho odtrhávalo a mít víc času, rozhodně bych do to týdne měla přečtené. Ale aspoň jsem si to mohla vychutnávat o něco déle.
Vyvolalo to ve mě hodně emocí, vesměs vztek nad tou nespravedlností a poté smutek nad koncem. Svým způsobem nebyl špatný, ale já jsem se po něm cítila dost prázdně.
Postavy jsem zbožňovala, tedy kromě těch, které podle mě moc sympatií neměli a nikdo nemá důvod je k nim mít. Dvou smrtí mi bylo hodně líto, skoro jsem uronila kroupu.
V jisté věci mi to připomnělo Doktora Spánka - geniální dítě vs padouši, kteří nakonec nejsou tak dobří, jak si o sobě myslí. A ta satisfakce byla skutečně parádní!
Kniha mi byla darována a rozhodně to byl skvělý dar, určitě se k ní zase někdy vrátím. Přeci jen jsem taky ráda, že mám přátele.

13 08.02.2021

Tak dlouho, tak dlouho jsem si tu knihu šetřila, říkala jsem si, že vydržím do posledního dílu, který měl vyjít v červnu, ale s jeho odkladem jsem si řekla, že už zahálet nebudu. Chtěla jsem odpovědi a taky jsem jich pár dostala, ale s tím i nové otázky. A já i ostatní si na příběh Ilan a Pětadvacítky musíme ještě dlouho počkat, což bude nehorázné utrpení! Ale za Naslouchače a Faju jsem hrozně vděčná, paní Stehlíková ve mě probudila chuť číst české knihy a za to jsem jí vděčná. Stejně jako za skvostný příběh a postavy, kde koněčně dostalo trochu víc prostoru i pár dalších bojovníků Pětadvacítky, ač na ten jejich počet si jich pamatuju stále málo.

13 24.05.2020

Přečteno i poslechnuto. V podání Jitky Ježkové jsem se do té knihy vcítila ještě více než při prvním přečtení a to jsem si říkala, že to ani nebude možné, ale stalo se. Láska k naslouchačské sérii se mi prohlubuje s každým dalším přečtením a věřím, že do třetího dílu budou dva předchozí díly ohmatané a znatelně čtené jako Harry Potter. Ilan či Ilana jsem si zamilovala a znovu ve mě probudila lásku ke klišé o vyvoleném. Pětadvacítku zbožňuju též, sic při přečtení Naslouchače jsem měla nejraději Vargase a Ravena, tak po Fajovi je přeskočil kapitán o pěkný kus. Jen mě stále mrzí, že zbylí členové mají tak málo prostoru a po těchto dvou dostávají víc prostoru Erno a Etienne, ale stále je to málo a já chcu víc těchto hochů.
Nasterea je největší záhadou spolu s Ototertonem a jsem zvědavá, jaké rozhřešení nám paní Stehlíková přinese. Ale vím jistě, že mě mile překvapí. Teď už se jen dočkat.

12 09.06.2020

Náhled na církev trochu jinak. Už když sem viděla farářku Martinu Viktorii Kopeckou poprvé v show Když hvězdy tančí, tak mě dost zaujala a byla mi neuvěřitelně sympatická. Po knize sympatie zůstávají. Deník farářky dokáže hezky přiblížit náboženství stravitelným způsobem i pro laiky, jsou tam i těžší pasáže, které se nelouskají nejlépe, ale po nich vždy přijde další zábavná část, kde sem viděla, že ne všichni v církvi musí být zkostnatělí a zaražení někde ve středověku. Sem ráda, že tahle kniha vyšla. Dost to boří spoustu mýtů a předsudků a třeba se k ní ještě někdy vrátím.

11 12.11.2022

Klasické, pohodové čtení s mladým Jimem Hawkinsem v hlavní roli, který se jako slepý k houslím dostane k mapě pokladu kapitána Flinta. Příběh odsýpá rychle, postavy jsou skvělé, především samosebou Long John Silver aneb Dlouhý Janek Stříbrňák! Z toho překladu se mi kroutily oči. Ale při přivření očí se to dalo. Jako mladší bych si nejspíš jednoduchost příběhu a konec užila více, ale přeci jen nepotřebuji nutně hromadu bitek, zrad a prohnaných lotrů. Tady v pohodě stačil jeden. Jim a jeho sólové výpravy byly jedny z nejlepších, co by si bez toho malého Hawkinse počali?
Ostrov pokladů si už našel místo v mé knihovničce, jen v originálním znění, a já se k němu můžu vždy vesele vrátit.

11 21.06.2020

Monstra ne vždy vypadají jako příšerky, mnohdy mají lidskou tvář a Annie je dokonalým vzetřením mentálně narušebé osoby, která je na druhou stranu dost inteligentní, aby se nechala chytit. Do Paula se vžívalo hodně lehce, sdílela jsem s ním spoustu myšlenek i názorů ohledně samotného pisatelství, takže jsem měla mnohokrát pocit, že to, co se děje jemu, se děje i mě. Oproti filmu je kniha o dost surovější, co vše musel chudák pan geniální spisovatel zažít, musel mít silného ducha.
V knize nebylo místo, kde bych se nudila nebo co bych považovala za vatu. I části z Myseryina návratu byly zajímavé, ač jako celou knihu bych to nečetla, nejsem milovníkem milostných trojúhelníků, natož románů pro ženy, ale jako kraťasy to skutečně šlo.
Další kingovina za mnou, co rozhodně nezklamala.

11 01.02.2020

Rozhodně nemůžu upřít, že by mě to dost často nenaplnilo lítostí i vztekem nad osudem jedné poloviční Němky, která se nikdy už nenaučila žít. Rána za ranou, změny režimů i neustálá nenávist vůči všem Němcům, v ní vyvolala nekonečnou beznaděj, kterou chvilkama naplňovala i mě. Bylo těžký určit na čí straně byla pravda, když jsem četla názor na rozhádání matky a dcery z obou směrů. Kdy z Gerty zbyla jen prázdná schránka, ve kterou se prakticky proměnila ještě před koncem války a prázdnota se jen prohlubovala s odsunem. I ty tři roky vrtkavého štěstí jí byly odebrány a ona se dál nořila do té hlubiny až se v ní utopila. Její dcera to shrnula nejlépe "její máma žila zcela zbytečný a nenaplněný život."

11 02.01.2020

To se nedalo! Zřejmě nejsem cílová skupina nebo čekám, že mi aspoň jedna z hlavních postav bude sympatická. Chyba lávky, zajímal mě jen Landon, zbytek mě hrozně štval a nejvíc ústřední duo scházejících se a rozcházejících a ještě lépe scházejících se každých pár vteřin a zcela náhodně! Tessa je dokonalý naivní sebevrah, co zapomene na svého kluka a s láskou skáče po tom nejvíc odpudivém sociopatovi na světě. Když už byla zmíněna Pýcha a předsudek, doufám, že v tomhle nebyla inspirace, jinak se pan Darcy musí v hrobě obracet. Hardin je jak aprílové počasí, nejdřív je to dokonalý ignorant, pak přeskočí k vřískající drama queen, pak je milej a nakonec hnidopišskej a zlej ... A to vše v jedné scéně! Vau! Někdo tu má solidní problém! A teď nejvíc jestli víc Hardin nebo autorka. No, mám se až moc ráda na to, abych se u toho mučila, tudíž nedočteno, adie.

Už před XY lety ... tedy v roce 2019, mě zaujala obálka i anotace a říkala jsem si, že tu knihu musím mít! A taky sem si jí ukořistila ... pak mi na ni nějaký čas padal prach, než sem se k ní konečně dostala! A nelituju ani jediné vteřiny! Trvalo mi pár stran než sem se začetla, ale pak to byla jedna velká, úžasná jízda! Jak Poe tak i Tilly jsou opravdu skvěle promyšlené a charakterní postavy, které prostě nejde nemilovat! Poe - takový neurvalec, co má skvělé hlášky, ale uvnitř je to takový míša, a Tilly - totálně mimo realitu a přitom tak roztomilá, věrná a odvážná. Sice mě spíš než případ, zajímaly dialogy mezi postavami, ale to nic neubírá na genialitě zločinu. Až do poslední chvíle sem neměla tušení, kdo to je. To rozuzlení mě zamrzelo, ale spíš z hlediska té postavy, než že bych byla zklamaná z toho, kdo to je.
Líbily se mi vysvětlivky kriminalistických zkratek i samotného náhledu do systému vyšetřování. Atmosféra Velké Británie byla úžasná a přesně pro mě. Už se těším na další díly, určitě se mám na co těšit a pan autor má nového fanouška. Ale radši ne fanynka číslo jedna.

9 14.11.2022

(SPOILER) Tak tohle byla jedna velká chodící deprese. No, prakticky jako každá bachmanovka. Trochu se to může motat s Dlouhým pochodem, ale tak jediný, co v tom postavy mají společné je to, že se nesmí zastavit. Pro vlastní bezpečnost. Running man byla pěkně trpká a bolestivá cesta, která došla do hodně krutého finále. Až mi skoro kroupa ukápla. Ale říkala sem si, jak by to vypadalo, kdyby Ben přijal tu nabídku. Chápu, byl zlomenej po tom, co ztratil ... nebo spíš koho, ale o to zajímavější by to bylo, kdyby se stal tím, co nenávidí ze všeho nejvíc. Jinak mi přišel ten konec takový ... moc šílený. Kvůli tomu jedna hvězda dolů.

9 12.11.2022

Skutečně zajímavý kousek, především můj první od pana Kariky, ale rozhodně ne poslední. Ač se mi začátek vlekl, poté se to náramně rozjelo a já hltala stránky a četla je jedním dechem. Konec už byl maličko zdlouhavý, ale to nic nezměnilo na tom, že po přečtení jsem měla hodně divný pocit. Skutečnost? Či výplod člověka na drogách? Co se tam skutečně stalo a kam se poděl čtvrtý člen výpravy? Můžeme pouze domýšlet.

9 12.11.2019

SPOILERY!
Jak dokáže posledních pár kapitol zkazit nadšení z knihy. A to se mi to celou dobu neskutečně líbilo. Rozjíždělo se to lehce, budovalo to atmosféru, seznamovalo s postavami a pak se to rozjelo jako na horské dráze a člověk na to jen zíral s otevřenou pusou. Měla jsem několik teorií, ale autorka mi tak zamotala hlavu, že jsem žádnou neupřednostnila a nechala se překvapit. Osobně mě nejvíc zaujal Bernard, asi mě přitahují mlčenlivé, záhadné typy.
Poslední čtvrtku knihy jsem hltala jedním dechem a pak to přišlo, to, co mi zkazilo zážitek. U Marjorie jsem chápala, že jakoby obživla, ale ti zbylí tři? Já myslela, že potřeboval jen ji? Ne ty další dva! A pak už mi bylo jasný, že i plaváček záhadně přežije a konec jsem dočetla dost otráveně. Přišlo mi to jako Avengers. Vyvolá ve vás emoce a pak to celé zaplácne. Autorka mermomocí musí mít nepravděpodobné happy endy. Ach jo. A chyběla zde kočka.

8 12.07.2020

(SPOILER) Sice jsem tenhle díl četla pomaleji nebo se mi to tak zdálo, nebylo tam tolik pasáží, které by mě nebavili tolik jako Ciriino putování na poušti a její řádění s potkany, kteří naštěstí došli svého krásného konce. Pro mě, jelikož byli děsně otravní. A tak Ciriina linka nabyla pro mě dostatečných grád, když vypráví, co se jí událo učenému Vysogotovi. A tak přichází na scénu tuze šarmantní štramák pan Leo Bonhart, který se o Ciri chová jako o vlastní, s láskou a něhou. A vlastně i díky němu získává svůj charakteristický meč Zirael. Co mi ale vadilo, bylo odšoupnutí Geralta na dost vedlejší linku a s ním i celé skupinky čítající Jaskiera, Regise, Cahira, Milwu a nově nalezivší Angôuleme, která je rozhodně číslo. Jejich putování mě v minulém díle bavilo nejvíc a tady bohužel nemělo takové grády. A to se ještě zjevil ne můj příliš oblíbený Avallach.
Yennefer zjistila pravdu, akorát jí to nedovedlo na moc růžová místa. Ale pro mě částečně dobře, jelikož jsme se konečně dozvěděli, co se stalo s mým milovaným Vilgefortzem.

8 26.06.2020

SPOILERY MOHOU BÝT!
Naprosto dokonalý skvost! Má to atmosféru, sympatickou hlavní hrdinku, od poloviny knihy už mi běhal mráz po zádech, zvlášt jisté časti jako podivné "sny", návrat temným lesíkem, křoví, střecha a půda ... Na ty dlouho nezapomenu. Jistou věc jsem předvídala a prakticky jsem byla ráda, že jsem to uhodla správně, páč díky tomu mohl vzniknout tak krásný konec s knihou a dvěmi čtenářkami. Já jsem sice pejskař tělem i duší, ale stejně jako v Apokalypse Z i tady jsem si toho kočičího chlupáče oblíbila, zvlášt když se z něj stal přední hrdina dne. Otázky byly zodpovězeny a konec byl uspokojující. Čarodějnice přeci jen mají hořet. Těším se i na další počiny autorky a zaručeně si najde místo v mé knihovničce.

8 05.06.2020

Tohle byla hodně složitá kniha. Chápala jsem, že musíme znát minulost hlavní postavy (dle skutečné osoby), abychom věděli, proč dělal, co dělal a proč byl takový, jaký byl, ale nic to nemění na tom, že ten začátek je hodně těžký na prolouskání. V samotném koncentračním táboře už se to četlo ... "lépe" ... tam už se plně dostavila nechuť a odpor. Nejvíc k tomu, že nad táborem smýšleli jak nad továrnou a nad lidmi jako nad výrobky. Akorát, že zde nešlo o zlepšení způsobu výroby, ale o zlepšení způsobu likvidace. A hlavní postava nad tím přemýšlela s takovým chladem a odstupem až z toho mrazilo - všechny ženy, děti, muži, starci a s jeho svědomím to ani nehlo. Část, kdy se ho u soudu ptali, jak mohl posílat na smrt děti, když je sám otcem, byla hodně silná. Jeho odpověď, že v táboře se choval jinak než doma, v jeho mysli jistě obstála jako hodně dobrá omluva, ale pro normálně smýšlejícího člověka to není odůvodnění a už vůbec se to nedá tím omlouvat. Rudolf Lang/Hoess byl prakticky konstruktérem mašiny na smrt pro miliony nevinných lidí a jediné, co na to dokázal odvětit bylo, že jen poslouchal rozkaz. Necítil se vůbec vinen, však udělal jen to, co mu bylo řečeno. Jako celý život. Je to děsivé, je to smutné a mrazí z toho.
Už ze začátku sem si říkala, že není divu, co z toho kluka vyrostlo. Ale ani to není omluva za masovou vraždu. Absence vlastního myšlení neomlouvá.

7 12.11.2022

Jako první jsem viděla film, takže nemůžu posoudit, jak bych na to koukala, kdybych to viděla obráceně. Kupodivu se mi ale film líbil víc, přišel mi napínavější, dramatičtější a děsivější, víc plný beznaděje a smutku. Kniha má naprosto skvělý nápad i děj, ale autor to neumí podat tak dobře, občas mi to přijde dost mdlé. Nečetlo se to dobře ... to říct nemohu. Kniha mi utíkala rychle ... ale já jí vždy chytila! Přesto jsem k nikomu neměla žádný hlubší vztah, možná jedině k hafíkům, u kterých mě mrzí, že ve filmové verzi chybí. Ale nápad s ptáky i celkové přirovnání k žití v krabici bylo skvělé. Druhý díl si určitě přečtu, zvědavost mě k tomu donutí.

7 07.02.2021