Vyhnání Gerty Schnirch

Někdy je nejhorším zločinem už jen to, že se člověk vůbec narodí.

Velmi silná kniha. Zejména jdyž vím, že moje babička ten pochod absolvovala...

Surové, zároveň pravdivé, bez "filmových filtrů" a přehrávání.
Dle skutečnosti.
Doporučuji přečtení pro porozumění, že nic není jen černé a bílé.

Knihu jsem si chtěla přečíst zejména proto, že o vyhnání Němců jsem toho příliš mnoho nevěděla. Dnes toto téma ovšem znovu rezonuje společností, a tak jsem chtěla mít alespoň nějaký přehled. A ten mám po četbě Vyhnání Gerty Schnirch určitě větší.

Bohužel ale musím uznat, že se mi kniha četla těžko. Je evidentní, že za jejím napsání stojí spousta badatelské a troufám si i říct, že vědecké práce. Kniha je opravdu nadupaná informacemi nejen o Brně. Možná je ale tato faktografická přesnost na úkor celkového požitku při čtení.

Děsivá historie, o které se nemluví a ve školách se neučí. Kniha se četla velmi dobře, jen těch postav tam bylo mnoho, takže se čtenář může lehce ztratit. A mrzel mě ten velký skok od 50. let dál. Speciálně 50. léta by si v tomto příběhu zasloužila více prostoru.
I tak dávám 5 hvězdiček a cením si práce autorky.

Silný a autentický příběh o kusu naší nedávné historie. Přiznám se, že jsem o vyhnání Němců z Brna po válce a pohořelickém pochodu nikdy předtím neslyšela. O to radši jsem, že jsem si knihu přečetla a dozvěděla se o všech těch hrůzách. Myslím si, že by se o tom na hodinách dějepisu mělo více mluvit. Člověk si pak uvědomí, jak dobře se v dnešní době máme. Měli bychom si naší svobody vážit, protože to není samozřejmost.

Před pár týdny vyvolal bouřlivé emoce Sudetský sraz, který se konal v Brně. Spoustě lidí jeho konání zde vadilo, protestovali, ostře se ohrazovali a vyjadřovali se k tomu. Ale díky tomu se o poválečných událostech v Brně začalo více mluvit a to by mělo přetrvat. Nejhorší by bylo jen to lhostejně přejít, to bychom pak měli nakročeno k opakování historie, jako u všeho. Kniha je náročná. Emočně. Zpočátku se na vše díváme pohledem Gerty, později i očima jiných postav, což děj vhodně doplňuje. Můžeme odsuzovat nacistické zločiny, ale neměli bychom ani opomíjet ty, které se děly v rámci odplaty. Kolektivní vina je velmi zrádný pojem. To, že je někdo nějaké národnosti neznamená, že schvaluje automaticky vše, co dělá jeho soused, kolega nebo bratr. Vše bylo uspěchané, bez prověřování. Krom odsunu Němců se zde odvíjí v hlavní linii příběh Gerty. Velmi emočně vypjatý příběh. Někdy je vám víc líto Gerty, někdy Barbory, ale ani jedna nebyla ohledně svých názorů na tu druhou úplně férová. Kniha se dotkla mého pohledu jako rodilé Brňačky, kdy jsem se o ulicích, kterými jsem nespočetněkrát procházela dozvěděla nové informace a zjistila jsem, co vše se za cca 80 let změnilo.

Přečtena až po shlédnutí dvoudílného filmu na HBO. Film některé věci vysvětluje líp ( třeba kdo je otcem Barbory nebo Gertin vztah s Karlem ). I přes těžké téma je knížka čtivá a moc zajímavá, vůbec si nedokážu přestavit, čím si v té době (vlastně ne tak dávné) lidi museli projít a, bohužel na mnohých místech naší planety, procházejí dodnes.

Příběh Gerty je náhled do dnů, které nebyly snadné pro nikoho a je spousta rodin, která najde kus společného osudu.. o brněnském pochodu jsem snad ani nevěděla, takže rozšíření znalostí o době a situaci, na kterou by se nemělo zapomínat... Co vše lidé prožili, s čím se museli vyrovnat a jaký vliv to mělo na celý zbytek života.. určitě stojí za přečtení, závěr mi rezonuje v hlavě stále..

Krásná kniha, napsaná stylem, který mi velmi sedl. O to víc mě potěšilo, jak autorka věrně zachytila brněnské ulice a atmosféru města. Můj tatínek, narozený ve 30. letech, ještě znal původní německé názvy ulic a náměstí a občas o nich vyprávěl, takže pro mě mělo čtení i osobní rozměr. Díky tomu jsem měla pocit, jako bych se spolu s postavami sama procházela tehdejším Brnem.

Tahle skvělá kniha je důkaz, že literatura dokáže měnit svět. Kateřina Tučková totiž vypráví, jak zjistila, že v Brně žila tahle dívka a co všechno zjistila o Pochodu smrti, jak ho obnovili, šli ho naopak. Jak vytvořili prostor pro smíření. K. Tučková je za mě jedna z nejlepších autorek - a ne pro kvalitu, ale pro téma, které umí pozvednout. Vytáhnout na povrch a ono vždy pak dál žije a mění společnost, čtenáře. Je důležité ukazovat, jaké nespravedlnosti se děli, pořád. Protože pořád existují lidé, kteří to bagatelizují

Hodně silné, emotivní čtení, nutí k zamyšlení.

Tohle bolelo. A bolelo to prakticky celou dobu. Téma je sice těžké, ale paní Tučková má až nezdravou potřebu své postavy nehezky a zbytečné týrat. Gerta je mladá dívka smýkaná kolama dějin, které ji nedají nic zadarmo. Žije, přežívá, prožívá a nakonec dožívá. Konec knihy nám nabízí poměrně nekonzistentní změnu povahy oné ženy, se kterou jsme strávili tak dlouhý čas. Prakticky ji nepoznáváte. Je to opravdu ta Gerta? Kniha je ukázkou krutosti a odpornosti některých lidských povah.

Knížka mi byla doporučovaná, už jen kvůli těžkému tématu (s tématem odsunu Němců po válce jsem se v rámci školní docházky - od ZŠ po vysoké školy - nesetkala) jsem se do ní pustila.

ALE

Nesedla mi. Nelíbil se mi autorčin styl psaní. Stále jsem si říkala, že se do ní začtu, že si jen musím zvyknout na styl psaní. Ale ani po 100 stránkách jsem začtená nebyla a doslova jsem bojovala s každou další stranou. Nesedí mi styl vyprávění. Byly části příběhu, které si zasloužily daleko víc prostoru, ale autorka jimi proběhla v pár větách. Zejména ta válečná část, která se odehrála na pár stránkách a já dumala nad tím, co se bude dít ve zbylých 400 stranách (s nadsázkou...), ale naopak se zaobývala těmi, co mi nepřišly zajímavé. A to jsem čtenář, co MILUJE popisnou literaturu. Samotnou kapitolou je přímá řeč. Je to zmiňované v mnoha komentářích a já se k Vám přidávám. Tohle se prostě nedalo číst, člověk se ztrácel a obzvlášť v MHD jsem xkrát četla tu samou stranu, když mě něco vyrušilo. Nestává se mi to, ale při čtení téhle knihy jsem si přišla jak prvňáček, co si pomalu hláskuje každé slovo, aby mu text dával smysl.

Na samotné hodnocení jsem si dala čas (a 2 přečtené knížky:)) a hodnotím ji 3 hvězdami. S odstupem, když nad knihou přemýšlím, mi kniha přijde srozumitelnější a více mi do sebe zapadá. Nutí mě zamýšlet se nad touto částí historie a rozhodně se plánuji vrhnout na literaturu faktu, která mi to osvětlí. Jak jsem zmiňovala v úvodu svého komentáře, mrzí mě, že pokud bych se ke knize nedostala, neznala bych tuto část historie, respektive netušila bych, že pro české Němce to neskončilo koncem války a odsunem, ale většina z nich pykala (za co vůbec?!) až do pádu režimu (minimálně?).

17.04.2026

Tohle byl krásný příklad toho, jak války ničí nevinné lidi.

Tahle kniha byla jasnou volbou do mého kánonu v podstatě hned. Ovšem taky je nutno říct, že když jsem se do knihy pouštěla, tak jsem jen okrajově tušila, o co tam půjde, takže jsem se nechala pěkně překvapit. A řekla bych, že bych neměnila. Bylo moc příjemné nevědět, co mě čeká a nechat děj prostě plynout.
Zároveň nutno říct, že přestože jsem neměla v tomto tématu mnoho znalostí, v ději jsem se rozhodně neztrácela. Všechno tam bylo řečeno přesně tak, jak jste potřebovali vědět. Mnohdy ve mně dokonce kniha vyvolala touhu si zjistit víc.
Kniha řeší neskutečně těžké téma, ale řekla bych, že si autorka vybrala velice příjemnou formu zpracování. Sledovat celý příběh z pohledu Gerty, prožít s ní v podstatě celý její život... to bylo rozhodně něco. Nebudu nic víc říkat, ať vám nespoileruju.
Forma psaní mi taky moc sedla. Nebudu lhát, zprvu jsem byla trochu vyděšená tím, jak je v knize všechno uspořádané (kapitola začínající na stejné straně, kde předchozí skončila; přímá řeč pomocí odrážek; dlouhé odstavce...), ale časem jsem si zvykla a byla jsem spokojená. Další věc, co se mi líbila, byly občasné kapitoly z pohledu vedlejších postav... byla to příjemná změna a zároveň velice přirozené doplnění děje. Co mi ale tolik nesedlo, byly občasné random skoky v čase, které byly místy zmatečné.

Závěr? Vybrala bych si tuto knihu znovu?
Řekla bych, že rozhodně! Okej, nevím, na kolik dobře se z ní bude maturovat, ale i tak.

Doporučila bych to?
Jop! Ač se zajímáte o to, co bylo s Němci po 2. sv. v., nebo ne, řekla bych, že moc fajn kniha na rozšíření obzorů.

Knihu jsem četla v rámci #spoluprace s @hostbrno a moc jim tímto děkuju za zaslání knihy.

instagram: @sabi_z_knihy

Téma jako takové mi přišlo velice zajímavé, ale forma, kterou je kniha napsaná mi nesedí. Měla jsem stejný problém i u jiné knihy této autorky.

Nejvíc mi štve styl, kterým je tu psaná přímá řeč. Ty neustále pomlčky mi celkový text hodně znepřehledňují.

Ke konci už jsem se ve spoustě věcí a jmen ztrácela.

Možná je to mým věkem, možná tím že mám ted malé miminko .. Asi to je první knížka v životě, která mě dostala lidský, kterou jsem musela odložit, protože je tak dobrá a tak krutá. Jak se může matka obětovat pro své dítě, a to dítě pak vůbec nic neví, ani vnučka pořádně, a další generace zapomenou úplně všechno. "Krásná a krutá kniha v jednom".

Knížku jsem měla v knihovně několik let, ale přečetla jsem ji až nyní. Nebylo to lehké, pohodové čtení. Popsané hrůzy ve mě rezonují a vyvolávají otázky. Zvláště v době, kdy fašizující se skupiny mají zastoupení v parlamentu a nechovají se umírněně. Kateřina Tučková popsala bez patosu a sentimentu proměny doby od začatku druhé světové války až do současnosti. Popsala bolesti a oběti, které přináseli nevinní, popsala zmařené sny, naděje, zmařené životy. Tak snad abychom stejné chyby nezopakovaly.