DarthElle
komentáře u knih
Fantastická zvířata a kde je najít
Mlok Scamander (p)
Pěkný doplněk do světa Harry Pottera. Člověk se zase mohl na chvilku ponořit do svého dětství a prozkoumat všechny potvůrky, které v kouzelném světě žily a žijí. Ale přeci jen pořád dám přednost Bajkám, ty se mi četly lépe. Ale na jedno přečtení dobré, po tom druhém bych šáhla, kdybych si potřebovala nějaké to zvířátko vyhledat. Ale rozhodně oceňuji originalitu, kdy je i jako autor napsán Newt Scamander. A pěkné zpracování.
Moudrost a vtip Jane Austenové
Dominique Enright
Jane Austenovou sem si představila úplně jinak, ale ústřižky z její dopisní korespondence mi jí ukázali v jejím pravém světle a ta její pravá tvář se mi vážně líbila. Nebrala si v ničem servítky, co na mysli to na papíře, pak se nedivím, že vznikly tak úžasná díla, ona sama musela být úžasná. A rozhodně nadčasová.
Na dně v Paříži a Londýně
George Orwell (p)
Jak si zase někdo bude stěžovat, že za komančů bylo líp a jak jeho život stojí za pendrek, tak mu vrazím ... tuhle knihu do ruky! Spolu se Šikmým kostelem, jelikož jestli si myslí, že tenhle svět je hroznej, tak po tomhle se třeba probere.
Pan Orwell prostě opět dokazuje, že je mistrem slova, navíc tahle kniha je výjimečná tím, že je to jeho vlastní vyprávění. Bylo vážně děsivé číst kolik dní musel živořit, musel přespávat po útulcích, kdy si s dalšími lidmi mohli dýchat do tváře, kde ho mohli okrást, jak nemohl sehnat práci a musel zastavovat i své oblečení. Viděl bídu ze všech stran a když se svitla dobrá chvilka, tak zase přišlo něco, co jí odválo. Šestnácti hodinové pracovní směny, krátký spánek, zase práce, hodinová pauza za celou tu dobu těžké dřiny. No prostě bizár!
Tohle byl skutečně šílený a hrozný svět, buďme rádi za to, co máme teď. Opět vzdávám panu Orwellovi holt a hurá na další jeho dílo a mou nadcházející depresi.
Společenství
Bentley Little
(SPOILER) SPOILER! SPOILER! SPOILER!
Předem tohoto komentáře bych chtěla poděkovat panu Kingovi, že se "nechal" přejet dodávkou zrovna když četl (sic jinou) knihu od Bentleyeho Littlea, páč jen díky tomu jsem se k tomuto úžasnému skvostu dostala a strávila s ní několik nejlepších hodin svého života. Ty hodiny sem rozhodně nemohla strávit plnohodnotnější četbou! Takže vážně děkuji, mistře a už radši žádné čtení za chůze.
Nyní ke knize samotné. Jak by pravil Jára Cimrman - nápad jistě dobrý, výsledky nebyly dobré. Anotace mě zaujala, říkala jsem si, že by to mohl být solidní psycho-teror, začátek byl solidní, chytlo mě to, postavy byly sympatické, první pokuty byly směšné, ale hezky to budovalo atmosféru komplexu, který nádherně začíná se šikanou dalších obětí. Dost mě naštvalo, že dost brzo zabili tu nejzajímavější postavu, která mi docela připomínala Juda z Kingova Řbitova zvířátek ... nebo sem z něho měla podobný feel, proto sem si ho tak oblíbila. Pak pomalu a hezky postupně začaly padat sračky do větráku až se z toho stal totální Mount Everest. Za polovinou knihy už sem jen protáčela oči a říkala si "To je blbost! Tohle není možný! To je nereálný!" ... asi posledních sto stran sem jen projela očima, jelikož už sem si říkala, že sem u toho ztratila času dost a to sem si od té knihy dala asi dva týdny oddech a ani to nestačilo. Kdyby měl autor vymyšlený nějaký vlastní řád světa, nějakou utopii, jenže on strčil děj svého příběhu do reálného světa a prakticky si ohnul veškerá pravidla, která existují nebo se na ně rovnou vysral. Zákony? Pcha! Lidská práva? LOL! Vláda? Co to je? Však na společenství nemohou! ... kdyby to bylo takhle jednoduché vytvořit si uzavřenou komunitu a dělat si, co se Vám v ní zlíbí, tak by jich bylo plno. Otrava zvířat, mizení lidí, vražda dětí ... nezájem! O to by se přeci vůbec nikdo zvenku nezajímal ... to mě vytáčelo jako solidně. Hlavně když by stačilo s tím jejich dokonalým soupisem práv jít k prvnímu ochránci lidských práv. Tohle prostě není něco, co se dá jen tak obejít, podepsat a schválit - diskriminace, natáčení lidí v jejich osobních příbytcích a ještě vysílání naživo nebo ze záznamu, poroučení, jakou barvou mají mít natřený příbytek, jestli mají mít doma fotky, jestli mohou mít vůbec děti ... to poslední byl solidní bizár ... vůbec by žádný gynekolog nepoznal, že ta ženská neporodila samovolně, kdyby do ní někdo narval ramínko a vyvolal potrat. Část s agentem FBI byla vyloženě k smíchu, zvlášť když sem během toho četla dokonalé Černé léto od M.W. Cravena, sic tam není FBI, ale je tam krásně vidět jak má vypadat pořádné vyšetřování. Tady agent FBI se nechá opít rohlíkem, bez jakýchkoliv debat smete podezření z podezřelého a jde si na pívo se zkorumpovaným šerifem. Prej žádnej důkaz, fotka staženého cápka, podrobný soubor nesmyslnych pravidel nebo nezákonné natáčení lidí to nejsou důkazy. Cápek, co se tam plazí bez rukou, nohou a jazyka je taky zcela běžný jev. Mluvící zeď už nemohla nic zabít, páč už to bylo celé mrtvé.
Když tak čtu komentáře i u jiných děl autora tak nemám moc chuť se pouštět do něčeho jiného od něj. Až moc si svého času cením. Jedna hvězda za nápad a já jdu tuhle knihu pustit z hlavy.
Hněv spravedlivých
Manel Loureiro
(SPOILER) A radši ještě SPOILER!
SPOILER!
SPOILER!
SPOILER!
Dalo by se říci, že první díl patří mezi moje srdcovky mezi knihami. Je tam vše, co bych si od zombie knihy přála. Napětí, pomalé budování atmosféry, střídmé informace, pomalu narůstající strach, nákaza blížící se k hlavnímu hrdinovi a pak to konečně přijde a i přesto člověk není připraven. Jako bonus sympatické postavy a jeden úžasný, huňatý kocour. První díl je prostě boží! U druhého dílu kvalita klesala, ale stále mě bavil a dokázala sem ho přečíst v hodně krátkém čase. Pak přišel díl třetí, na který sem se hrozně těšila, jelikož mělo jít o poslední díl. Jenže ... jenže ... v tomhle díle sem se zasekla. Zombíků rapidně ubylo, zato přibylo nových příběhů, které se ke konci všechny protly. Objevila se nám tu banda náboženských fanatiků, na což sem už pár let alergická, náckové, utlačovaní hispánci a černoši, Spravedliví, pak ještě fanatičtí severokorejci a někde mezi tím se ukrývá naše svatá trojka - advokát, Prit a Lucía s huňáčem Lucúlem. Interakce mezi nimi byly okousány, aby se vešly ještě linky šíleného kněze, nadopovaného mexičana a posedlého severokorejce. A samozřejmě šáblého nácka. Jo vím, do post-apa patří i bitvy mezi přeživšími, ale tady šlo převážně jen o to. Část se severokorejci mi jednoduše přišla navíc. Nepřispěli ničím víc, než že se účastnili finální bitvy, která skončila tak rychle jak začala a prakticky to bylo vše. Konec hrozně uspěchaný a příliš jednoduchý. Od autora, který započal svůj příběh dokonalým úvodem sem očekávala o hodně víc.
Nejlepší část z celé knihy byla advokátova výprava zpět do Gulfportu, samozřejmě s částí ve vlaku. A nevím, jestli mám brát jako bonus moje abnormální nasrání, když parchant nácek uřízl Lucúlovi ocas. Zato mínusy - Lucía byla do poloviny příběhu totálně na pěst a prakticky posrala polovinu věcí, které se posrat nemusely. Prit byl spíš jen jako doplněk. Konečné a zbytečné vyvraždění všech vedlejších postav, které postrádalo jakékoliv emoce. Advokát a Lucía měli enormní plot armour až to bilo do očí. Hlavně u samotného advokáta, tam mě to úplně nas*ávalo. A pak finální smrt Prita, která mi přišla neskutečně na sílu, na to, že to byla moje nejoblíbenější postava, bylo to napsáno tak slabě ... že to se mnou vůbec nehlo. Jen mě naštvalo, jak moc zbytečné to bylo.
Od konce sem čekala mnohem, mnohem víc! O to těžší to je s vědomím, že první díl je naprostá pecka. Holt ne vždy se to povede.
Jinak, hezká vsuvka pojmenovat hlavní postavy po sobě a své ženě. V tomhle mi připomněl Tolkiena a jeho pověst.
Loutkové divadlo
M.W. Craven
Už před XY lety ... tedy v roce 2019, mě zaujala obálka i anotace a říkala jsem si, že tu knihu musím mít! A taky sem si jí ukořistila ... pak mi na ni nějaký čas padal prach, než sem se k ní konečně dostala! A nelituju ani jediné vteřiny! Trvalo mi pár stran než sem se začetla, ale pak to byla jedna velká, úžasná jízda! Jak Poe tak i Tilly jsou opravdu skvěle promyšlené a charakterní postavy, které prostě nejde nemilovat! Poe - takový neurvalec, co má skvělé hlášky, ale uvnitř je to takový míša, a Tilly - totálně mimo realitu a přitom tak roztomilá, věrná a odvážná. Sice mě spíš než případ, zajímaly dialogy mezi postavami, ale to nic neubírá na genialitě zločinu. Až do poslední chvíle sem neměla tušení, kdo to je. To rozuzlení mě zamrzelo, ale spíš z hlediska té postavy, než že bych byla zklamaná z toho, kdo to je.
Líbily se mi vysvětlivky kriminalistických zkratek i samotného náhledu do systému vyšetřování. Atmosféra Velké Británie byla úžasná a přesně pro mě. Už se těším na další díly, určitě se mám na co těšit a pan autor má nového fanouška. Ale radši ne fanynka číslo jedna.
Nespadni, neutop se, neumírej
Lise Villadsen
To bylo něco! Obě hlavní postavy na pěst! Jedna se plně utápí ve svém duševním rozpoložení, stahuje všechny sebou a odmítá si nechat pomoct. Všichni ostatní kolem ní chodí po špičkách místo, aby udělali něco užitečného a ještě rodiče level 100 předhodí starost o jejich starší dítě na dítě mladší, které si pak sebou nese svoje vlastní mindráky a hází je na ostatní. Celá kniha je dost urychlená, nemá dostatečnou péči a skončí tak nemastně neslaně. Od knihy, která se zabývá duševním onemocněním, bych čekala víc. Víc informací, víc emocí a celkově lepší vyobrazení.
Kouzelná skříňka pro Gwendy
Stephen King
Takový ryzí průměr. Příběhově je to zajímavý, ale je to podané tak neosobně a ve spěchu, že sem neměla čas si ke Gwendy vytvořit jakýkoliv vztah. Celkově k příběhu sem nepřilnula a pochybuju, že si příběh budu pamatovat dlouho. Možná jen to, kdo byl tajemný člověk, který Gwendy skříňku daroval, to už je o něco zajímavější ... ten se taky nacpe všude. Jinak, jak někteří píší, je to vážně King pro děti. K dalším dvěma dílům nemám moc motivaci se dostat. Nijak mě to neláká, ale třeba se stane zázrak a dostane se mi to do ruky. Ale moc na to nesázím.
Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
Tohle byla hodně složitá kniha. Chápala jsem, že musíme znát minulost hlavní postavy (dle skutečné osoby), abychom věděli, proč dělal, co dělal a proč byl takový, jaký byl, ale nic to nemění na tom, že ten začátek je hodně těžký na prolouskání. V samotném koncentračním táboře už se to četlo ... "lépe" ... tam už se plně dostavila nechuť a odpor. Nejvíc k tomu, že nad táborem smýšleli jak nad továrnou a nad lidmi jako nad výrobky. Akorát, že zde nešlo o zlepšení způsobu výroby, ale o zlepšení způsobu likvidace. A hlavní postava nad tím přemýšlela s takovým chladem a odstupem až z toho mrazilo - všechny ženy, děti, muži, starci a s jeho svědomím to ani nehlo. Část, kdy se ho u soudu ptali, jak mohl posílat na smrt děti, když je sám otcem, byla hodně silná. Jeho odpověď, že v táboře se choval jinak než doma, v jeho mysli jistě obstála jako hodně dobrá omluva, ale pro normálně smýšlejícího člověka to není odůvodnění a už vůbec se to nedá tím omlouvat. Rudolf Lang/Hoess byl prakticky konstruktérem mašiny na smrt pro miliony nevinných lidí a jediné, co na to dokázal odvětit bylo, že jen poslouchal rozkaz. Necítil se vůbec vinen, však udělal jen to, co mu bylo řečeno. Jako celý život. Je to děsivé, je to smutné a mrazí z toho.
Už ze začátku sem si říkala, že není divu, co z toho kluka vyrostlo. Ale ani to není omluva za masovou vraždu. Absence vlastního myšlení neomlouvá.
Časovaná bomba
Joelle Charbonneau
Zajímavé počtení plné zajímavých postav, z nichž jedna se rozhodla demonstrovat svůj názor trochu radikálnějším způsobem. V dnešní době hodně aktuální téma a ač je to young adult, tak mi to přišlo hodně dobře sepsané. Tak dobře, že to může být pro mladé, ale i pro dospělé. Postavy byly sympatické a je mi líto, že s nimi nemůžu pokračovat dál. Rozhodně se mi málo kdy stává, že bych v tak krátké knize tak rychle k postavám přilnula, takže smekám autorce. Víc takových knih.
A fakt nejsem zrovna dobrý kriminalista, došlo mi až příliš pozdě, kdo je tím odpalovačem. Až se stydím :D
Running Man
Richard Bachman (p)
(SPOILER) Tak tohle byla jedna velká chodící deprese. No, prakticky jako každá bachmanovka. Trochu se to může motat s Dlouhým pochodem, ale tak jediný, co v tom postavy mají společné je to, že se nesmí zastavit. Pro vlastní bezpečnost. Running man byla pěkně trpká a bolestivá cesta, která došla do hodně krutého finále. Až mi skoro kroupa ukápla. Ale říkala sem si, jak by to vypadalo, kdyby Ben přijal tu nabídku. Chápu, byl zlomenej po tom, co ztratil ... nebo spíš koho, ale o to zajímavější by to bylo, kdyby se stal tím, co nenávidí ze všeho nejvíc. Jinak mi přišel ten konec takový ... moc šílený. Kvůli tomu jedna hvězda dolů.
Deník farářky
Martina Viktorie Kopecká
Náhled na církev trochu jinak. Už když sem viděla farářku Martinu Viktorii Kopeckou poprvé v show Když hvězdy tančí, tak mě dost zaujala a byla mi neuvěřitelně sympatická. Po knize sympatie zůstávají. Deník farářky dokáže hezky přiblížit náboženství stravitelným způsobem i pro laiky, jsou tam i těžší pasáže, které se nelouskají nejlépe, ale po nich vždy přijde další zábavná část, kde sem viděla, že ne všichni v církvi musí být zkostnatělí a zaražení někde ve středověku. Sem ráda, že tahle kniha vyšla. Dost to boří spoustu mýtů a předsudků a třeba se k ní ještě někdy vrátím.
Blaze
Richard Bachman (p)
Četlo se to dobře, četlo se to rychle a pak už byl konec. Konec byl takový typický bachmanovský, takže mě nijak nepřekvapil, spíš sem ho čekala. Je skvělý jak King, neboli jeho alter ego Bachman, dokáže prakticky napsat knihu zaměřenou zcela jen na jednu postavu, popsat celý jeho život, popsat jak se dostal, kam se dostal a proč udělal, co udělal, bez toho aniž by to člověka nudilo nebo chtěl vícero postav. Uvidíme, jestli se k této knize ještě vrátím. U Zhubni sem si říkala, že to číst znovu nepotřebuju, ale poslední dobou na tu knihu mám hroznou chuť, tak je možné, že se to stane jednou i u Blaze.
Tátovy holky
Sarah Flint
(SPOILER) Narozdíl od předchozího dílu, se mi tenhle četl podstatně lépe. Námět to mělo velmi zajímavý, i když ten původní zločin byl nakonec dost zahrabán pod zločin číslo dva, u kterého si detektivové mysleli, že spolu souvisí. Takže z vrahouna stařečků jsme se starali jen o trochu pošahaného chlápka, který si pomýlí svou mrtvou ženu s ženou trochu víc živou. Vše to odnáší dcera, na kterou mírně dlabe a začne se o ni zajímat až v nesprávný okamžik. V téhle knížce ani nebyla šance uhodnout pravého vraha, jelikož nám byl představen pozdě a prakticky nám byl vhozen do tváře. Jeho skon byl zajímavě promyšlený. Připomnělo mi to konec předešlé knihy, kdy vrah unikl. V tomhle případě vzal někdo spravedlnost do vlastních rukou a detektivové opět o něčem nevěděli. Ohledně Charlie posun jen k horšímu, ale následný cliff-hanger mě hodně navnadil na další knihu a krásně vysvětlil název knihy. Takže jsem zvědavá a těším se.
Rose Madder
Stephen King
(SPOILER) Jak já toho Kinga obdivuju, že se takhle bravurně zvládne vcítit do týrané ženy stejně jak v Carrie do šikanované dívky, kterou její první menzes zastihne v tu nejhorší možnou chvíli. Nebýt té fantastiky, tak bych to dala na stejnou příčku jako Dolores. Je až neskutečný jak je to reálný a jak se v tom mnohé ženy, ale i muži, mohou vidět a spatřovat tam naději, že i ten jejich kruh tyranie a bezmoci jednou skončí, když v sobě najdou ukrytou sílu něco změnit. A rozhodně to jde i bez ženy ve fantaskním světě, který kdyby tam nebyl a vyřešilo se to bez něj, tak by mi příliš nescházel. Norman byl neskutečný hovado, až příliš věcí mu snadno procházelo, ale i on musel cítit tu smyčku, jak se mu stahuje kolem krku. Ale jeho skon byl nějak moc rychlý a snadný. Asi trpěl, ale ne tak, jak bych chtěla. Oceňuju originalitu za to jeho kousání, to bylo hodně zvláštní a pěkně hnusný. Si představte, že vás chlápek ožere jak chutný stehýnko od kuřete. Z toho popisu mě bolely zuby určitě víc jak jeho! Rose se dočkala svého šťastného konce, i když zase ta část s tou zuřivostí pro mě nebyla nic moc, zvlášť když se toho zbavila tak snadno a celkově to do příběhu moc nepřineslo, takže kdyby to zmizelo, nikdo by si ničeho nevšiml. Bylo to dobrá kniha, ale narozdíl od Dolores, nemám potřebu to číst víckrát.
Poslední příliv
Sandrine Collette
(SPOILER) Ponaučení do života děti! Nedělejte si víc dětí, než co se vám vejde do člunu! Jinak, tohle pro mě bylo vyložené utrpení! Ta anotace na mě dýchala něčím mezi Sofiinou volbou a Pánem much, kdy se rodiče budou dlouze rozmýšlet, které děti na ostrově nechat, dočkám se nějakých úžasných myšlenkových pochodů na několik stran, bude se mi z toho svírat hruď, budu soucítit a zároveň nenávidět rodiče a nakonec co se stalo? Po pěti stranách bylo vyřešeno bez jakýhokoliv rozmýšlení a zbytek je jen slabý odvar Pána much. Vlastně Pánovi much to nesahá ani po kotníky. Po emoční nebo jakékoliv jiné stránce je to dost slabé. Postavy mi byly ukradené, kdyby všichni na konci umřely, pokrčila bych rameny a na knihu zapomněla. Což doufám, že se stane i tak, jelikož tohle je definitivně nejhorší kniha, kterou jsem za tenhle rok přečetla. Jediný co, že jsem měla pořád chuť na vajíčka a palačinky. Tolik věcí, co nedávalo smysl, takových hloupostí! Škoda dalších písmenek! Prostě hrůza!
Tajemství pramenů
Jennifer McMahon
Na tuhle knihu jsem se tak moc těšila, převážně protože se mi líbí autorčina tvorba a chybělo mi něco nového. Příběh byl hodně zajímavý, postavy o něco méně, docela mi z hlavy vyšuměly, ale zajímavý děj to zachraňoval. Než jsem se začala blížit ke konci a říkat si "Počkat! To jde nějak moc rychle! Já potřebuju víc informací! Víc všeho!". Jo, když jsem to dočetla, tak jsem si vážně říkala, jestli je tohle všechno? Přidala bych ještě tak aspoň padesát stran, něco mi tomu chybělo. Snad ta další kniha, kterou autorka napsala, se dostane na stejný level jako Zimní lidé.
Puls
Stephen King
Při téhle knize jsem měla dost rozporuplných myšlenek. Začalo to skvěle, udržovalo to napětí, spousta otázek, postavy byly sympatické. Ale ten konec? Jenže co se divím, King prostě konce moc dobře neovládá. Na jedno přečtení dobré, podruhé ale už nepotřebuju, na to mám jiní kingovky.
Samotka
Alexander Gordon Smith
(SPOILER) Nepřekonalo to první díl, ale druhý rozhodně nezaostává. Vůbec mi nevadilo, že polovina knihy se odehrávala ... zcela logicky na samotce a v mysli hlavního hrdiny, který se snažil ze všech sil nezešílet. Líbilo se mi, jak promlouval se svým "vytvořeným" Donovanem, jejich rozhovory byly jedny z nejlepších. Nové postavy také zaujaly, dost jsem obrečela i ty, se kterými se už neuvidím. Teď už jen počkat až se přeloží další, pak si určitě ráda tuhle sérii pořídím do knihovničky, abych příběhy Alexe, Zeeho, Donovana a dalších měla hezky po ruce.
Poslední dny Jacka Sparkse
Jason Arnopp
Už dlouho jsem nečetla knihu za takovýho arogantního kreténka. Ale musím říct, že mi při některých scénách přejela husina po zádech a šla jsem spát s touhou svítit si "lanterničkou". Konec byl vážně nečekaný. Rozhodně povedená kniha, do které se začtu zase někdy ráda.