Duch domu Ashburnů

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

O tomto domě se šířily podivné zvěsti bezmála sto let. Jeho majitelka, Edith, odmítala nechat kohokoli vstoupit dovnitř a nedaleké městečko navštěvovala jen málokdy. Po její smrti zdědila dům její jediná příbuzná, Adrienne. Vše co má, je jeden kufr, dvacet dolarů a milovaný kocour. Dům je pro ni příležitost, jak začít nový život, kterou si nemůže dovolit odmítnout. Ačkoli na duchy nevěří, při zkoumání svého nového domova naráží na věci, které v ní vyvolávají neklid. Do tapet na zdech jsou vyryty podivné nápisy, v lese nedaleko domu je ukryt starý hrob a tajuplné portréty v chodbě v prvním patře jakoby sledovaly každý její pohyb. Jak odhaluje další a další tajemství domu, začíná věřit, že pověsti, které se o něm vyprávějí, mají možná pravdivější jádro, než předpokládala. Budova má chmurnou a děsivou minulost. Adrienne postupně zjišťuje, že o její život usiluje něco hluboce nepřirozeného a děsivě odporného....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/399362/big_duch-domu-ashburnu-axc-399362.jpg 41957
Série:

Strašidelné domy 1.


Žánr:
Literatura světová, Horory, Romány

Vydáno: , Fobos
Originální název:

The Haunting of Ashburn House, 2016


více info...
Nahrávám...

Komentáře (670)

Kniha Duch domu Ashburnů

pavla.ctenarka
předevčírem

Jsou autoři, kteří díky 250 stranám vstoupí do dějin, a naopak tací, kterým se to nepodaří nikdy. Darcy Coates bohužel patří do té druhé skupiny. Neskutečně plytký příběh, dokonce bych řekla, že hloupý (a tím nemám na mysli duchařskou stránku věci). Po dlouhé době kniha, u které si říkám, jak ji mohl někdo vydat. Abych ale nebyla jen negativní, přestože mě kniha už od počátku iritovala, dočetla jsem ji díky tomu, že je poměrně čtivá a rychle plyne. Nejlepší postava: Wolfgang.

M.C.SMITH
02. února

Byla to taková pohádka se strašidelnými prvky.
Kniha se četla dobře a bavila mne, ale moc děsivé mi to nepřišlo. Holt už jsem asi viděla moc hororů v televizi na to, aby se mou cvičil strašidelný román. Příběh byl příjemný a já jsem si ho užila.
Postava pratety Edith mi přišla skvělá a já jsem si ji oblíbila.
Bylo to pro mne oddechové čtení a myslím, že tato série pro mne bude fajn.
Určitě kniha stojí za přečtení.


PeterRainhard
28. ledna

(+ SPOILER) Tuto knížku (v podstatě se rozsahem jedná spíše o dlouhou novelu, než román v pravém slova smyslu) jsem přečetl po doporučení. Sáhl jsem po ní i toho důvodu, že mě docela zajímalo, jak dnes vypadá bestseller mezi duchařskými romány. Nu, váhám trochu, nakolik spoilerovat a nakolik nikoliv... Každopádně tento komentář prosím nechť každý chápe jako ryze subjektivní hodnocení.

"Duch domu Ashburnů" rozhodně patří mezi knihy, které se čtou lehce a rychle, což není samo o sobě ani chválou, ani hanou. Na knize Coatsové mě každopádně zaujalo, nakolik obratně je to vzorně vydestilovaná průměrnost.

Tím mám na mysli, že jsem nezaznamenal jediný motiv (opuštěný dům na samotě, záhadná rodinná historie, tajemné úkazy nastupující se soumrakem, opuštěný hrob, odkaz na čarodějnictví...), který by už nebyl stokrát použitý v různých "duchařských" příbězích od dob Sheridana Le Fanu až dodnes. Nicméně, připouštím, že i nepřekvapivost má svou svéráznou uklidňující estetiku - jak dobře vědí všechny spanilomyslné čtenářky červené knihovny.
V tomto ohledu mi celý text velmi připomíná některé čerstvě výtvory umělé "inteligence", která prostě jen obratně zkompiluje nejblíbenější motivy a dává je dohromady. Pokud čtenář touží po nějakém originálním motivu, obávám se, že bude zklamán.

Co je jistě pozoruhodné psychologicky - v celé knize není jediná mužská postava. Autorka si vystačí s hlavní hrdinkou, jejím kocourem (jej za muže nepočítám) a několika kamarádkami.
Text je psán oním (pro mě dosti sterilním) magazínovým jazykem, vzorně spisovně, bez většího odlišení různých postav (lexikem, stylem). Vyprávění, takto ústrojně členěno do krátkých kapitol, je striktně lineární, bez disgresí či retardujících reflexivních pasáží.

Hlavní hrdinka představuje každopádně vzorné, skoro "viktoriánsky vzorně" vychované děvče: nekleje, nepije alkohol, nekouří cigarety (těmto neřestem ostatně neholduje žádná z postav, ba není o nich ani zmínka), nezajímá se o chlapce (žádné nemravnosti, prosím) a nemá také žádné další zlozvyky, tedy snad krom jedné.
Jejím miláčkem je kocour, o nějž se hrdinka (potažmo autorka) stará natolik, že místy jsem uvažoval, zda za něj není vdána. Jedinou společenskou starostí je získat si "kamarádky". Alespoň, že její zranitelnost a křehkost je zcela ženská - a tudíž věrohodná.

V tomto smyslu jde vlastně o příběh dospívající dívenky v těle dospělé ženy, která si představuje dobrodružství - jaké by to bylo, kdyby zůstala sama, daleko, v pustém domě, kde straší, bez mámy (a táty).

Jako čtení (čtivo) pro nezkaženou dospívající dceru, která se chce trošku bát (ale ne zas moc) - a není příliš náročná čtenářka - to vlastně je docela prima volba.

Ajinka126
25. ledna

Nemohu se zbavit pocitu, že tohle jen klouzá po povrchu. Bylo to takové nemastné, neslané. Stejně jako tato glosa. Přesně takový dojem z knihy mám. Nevím, co o ní říct. Nevím, jestli a komu bych ji doporučila. Možná hodně znudeným čtenárům.

Termina
23. ledna

taková milá pohádka na dobrou noc, DÍK!

Coltain
19. ledna

První knížka od této autorky a musím říct že jsem mile překvapen. Máme tu vše, co do tohoto žánru patří. Starý dům, ve kterém se odehrála tragédie, vše staré, zaprášené, okna propuští málo světla a v kritický okamžik nefunguje elektřina. Trochu mě zklamal závěr, ale napsáno je to velmi čtivě. Jen ten pocit strachu se nedostavil a to jsem to četl na noční. Ale ve výsledku to jsou pěkné 3 hvězdy a určitě zkusím druhý díl.

_Lucie_97
13. ledna

Hezky vystavený příběh, který mě chytil a netrpělivě jsem četla dal. Celkově se mi to napětí vážně líbilo, ale mám radši ty psychologické duchařiny. Toto na mě bylo místy maličko moc, ale moc se mi líbilo rozuzleni!

Knihochod
14. ledna

Netajím sa tým, že som posero a ani tým, že jedným z mojich knižných predsavzatí je zbavenie sa tohto označenia. A aký je najlepší spôsob tohto zbavovania? Netuším. Ale čítanie kníh od tejto autorky tam určite nepatrí.

Už od samého začiatku čítania som mala veľmi nepríjemný pocit, ako keby na mňa mali zo stránok každú chvíľku vyskočiť všetky možné i nemožné strašidelnosti a úplne ma pohltiť. Nebudem Vám klamať, keď poviem, že mi po celú dobu behali od strachu zimomriavky po tele, no i tak som sa od knižky nemohla odtrhnúť.

Po dlhej dobe strávenej nad Odeonkou bola pre mňa dĺžka kapitol veľmi príjemným zistením a tiež dôvodom, prečo sa príbeh čítal tak ľahko a rýchlo - žiadne zbytočne zdĺhavé opisy. Skrátka iba to dôležité, čo čitateľ (alebo teda aspoň ja) k pochopeniu potrebuje.

Čo sa hlavnej hrdinky týka, pripadala mi veľmi sympatická i keď na môj vkus až příliš odvážna. Popravde, keby som bola hrdinkou príbehu ja, zrejme by som bola po smrti už niekde na začiatku.

V tomto prípade sa konal i "WOW" efekt na záver, ktorý by som naozaj nedokázala predpovedať ani v prípade, že by som v odhadoch vynikala. Akurát mi asi posledné 4 strany pripadali až rozprávkové, priam komické. Ale bol to jediný okamih počas celého čítania, kedy som sa nebála.

Na záver iba dodám, že i keď to nie je žáner, ktorý by som v minulosti obvykle dobrovoľne vyhľadávala, veľmi sa mi to páčilo a vyvolávalo to vo mne presne také pocity, aké by som od kvalitnej duchárskej knihy očakávala. Takže s čistým svedomím odporúčam, pretože keď som to zvládla ja, Vy to s prehľadom isté zvládnete tiež.

1 ...