Clara_C komentáře u knih

Stejně jako pro ostatní, vynikající, leč rozsáhlé a náročné dílo. Četba na pokračování, nedala jsem to najednou, to snad ani nejde. Pořád si rovnáte vše v hlavě, musíte přestat, přehodit výhybku a po čase se vrátit zpět na koleje. Miluju jazyk i myšlenky Olgy Tokarczuk, ale teď si musím dát načas od jejích knih pauzu.

"Tak to je, když nám naši rodiče připomínají to, co na sobě nejvíc nenávidíme, a v jejich stárnutí vidíme naše četné hříchy.

Nestojí za to zjišťovat pravdu jen pro pravdu. Pravda sama o sobě je vždy komplikovaná. Je třeba vědět, k čemu nám pravda může posloužit.

Slova jsou jako ještěrky, dokážou utéct z každého vězení.

Hle, jak velká síla slova: tam, kde slovo chybí, mizí svět.

Zákazy stejně nefungují. Vlastně fungují jen ze začátku, pak v nich lidská povaha začne svým dlouhým prstem vrtat díru, nejprve malou, pak, když necítí žádný odpor, stále širší, až je díra konečně větší než to, co díra není. Tak je to s každým zákazem.

Nenápadně si poplakal, zvhly mu oči, ale povedlo se mu ty slova spolknout, odplavaly dovnitř a tam mu omývaly srdce.

V jistém smyslu je život sám takovou neustálou ztrátou. To, že něco získáváme, že se stáváme bohatšími, to je největší klam. Ve skutečnosti jsme nejbohatší v okamžiku svého narození, pak už jen ztrácíme.

Pak jsem si pomyslel, že by byla hloupost očekávat, že lidé jsou pořád stejní jako dřív, a že v nás dříme jistá pýcha, když se sami na sebe díváme jako na nezměnitelný celek, jako bychom byli stále tatáž osoba, protože to přece nejsme.

Žádná duše neodchází z těla, právě naopak, tělo vtahuje duši do sebe, aby jí odneslo do hrobu. Není žádné poslední vydechnutí. Ani žádná duše."

12 26.01.2021

Co napsat? Jsem ráda, že jsem si knížku mohla přečíst, na můj vkus byla trochu přeslazená, ale i to člověk někdy potřebuje k životu. Pasáže o přírodě i o přežívání dívenky v bažinách byly úžasné, pro mě coby člověka obdivujícího přírodu, na kterou se dívám s velikou pokorou a respektem, obzvlášť. Je znát, že je autorka z oboru, její popisy bažin a životě v nich jsou obdivuhodné. Konec mě nepřekvapil. Ale stejně mě celou dobu irituje ten název, pořád si nemůžu zvyknout na to, že by v tichu přírody mohl zpívat rak a ne racek :-)

16 22.01.2021

Líbilo, moc!
Velmi osobní a osobité.
Hravé a přesto vážné.
Nic není takové, jak se zprvu zdálo.

" Hřib pravák
Mezi hřiby se setkáte se dvěma názorovými proudy. Jeden tvrdí, že houby mají shnít přirozenou cestou a zmizet v zemi, odkud vzešly. Ten druhý říká, že náš konec má být na pánvi, aby naše existence měla nějaký smysl a nebyla jen zahleděním do sebe samých. Patřím k druhému proudu...
Pokud jste měli to štěstí a stali se součástí tak skvělé smaženice, jakou dělala Marie, nepochopíte, jak někdo může preferovat konec v podobě uhnívání.

Dnes jakoby nikdo neměl čas se zastavit, poslouchat se a a najít čas na rozmluvu se sebou. Tedy se svým vnitřním partnerem, jak jistě víš z dialogického jednání. Skoro to vypadá, že lidi jsou dnes tak trochu znechucení sami sebou a nemají náladu se spolu bavit.

Poučení první: Spěchej pomalu!
Poučení druhé: Neboj se!
Poučení třetí: Nauč se být sám!
Poučení čtvrté: Nedělej ksichty!
Poučení páté: Někdy jsou poučky k ničemu! "

11 05.01.2021

Vzhledem k mému stavu před rozvodem, kdy jsem ovšem od rodiny odešla já a ne kvůli někomu jinému, a syn, kterému je třináct bydlí ve dvou domácnostech, je pro mě téma knížky hodně na tělo. Nicméně nejlepší pasáže byly ty viděné dětmi, ženské myšlení jde autorce velmi, ale nejde prostě nic paušalizovat.
Přečteno rychle, ale musím si v sobě srovnat všechny pocity, což vskutku není jednoduché.
Každý se musí naučit žít a vyjít hlavně sám se sebou a to je sakra dřina.

11 03.01.2021

Poslední moje kniha letos, ale bylo to hutné čtení. Pozoruhodná sonda do života anglické spodiny i šlechty. Jak může movitý poblouzněný muž zamávat s osudem prostitutky. A jak potom může ona zamávat s ním. Pro mně, z hlediska ženy, hodně zajímavá témata ohledně hygieny, antikoncepce z té doby, navíc z pera muže :-)

Román o spoustě stranách, které se vyplatí číst velmi důkladně.

" Celý život, a protekl jako chcanky v uličce, naříká hlas v její hlavě. Úhoři mi vyžerou oči a nikdo se ani nedozví, že jsem žila. "

20 31.12.2020

Milá knížka. Díky knížkám pana Hájíčka mám ráda jižní Čechy ještě o kus víc. Ale už jsem tedy od pana spisovatele četla lepší příběhy, které šly víc na dřeň. Tady mi přišlo plno nevyřčeného, nevím, jestli to byl záměr. Je možné, že vzhledem k mému podobnému věku s Marií, podobným strastem, jaké prožívá Marie, jsem čekala nějaké rozhřešení, které pochopitelně neexistuje, ale přes krásnou práci s jazykem mi příběh přišel pouze takový povrchní, jakoby klouzal na vlnách jako ta plachetnice z rumových vinět.

"Co bych o vlastní matce dokázala říct? Znám jí vůbec? A nakolik jí znám? Marie si vzpomněla na svou disertační práci. Měla jí založenou v polici s knihami. Už pár let jí nevzala do ruky. Psychologický portrét paní Dallowayové. Svázané v tvrdých deskách od knihaře. S anglickým resumé na konci. The Psychological Portrait of Mrs. Dalloway. Dokázala jsem napsat psychologický portrét ženy, která neexistuje. Je to jen románová postava. A rozebrala jsem jí na šedesáti stranách. O vlastní matce bych zřejmě nebyla schopná napsat jediný odstavec, který by dával smysl. Tvář se jí roztáhla do úsměvu. Nástup pláče někdy připomíná smích, začíná podobně a také tak zní. "

15 09.12.2020

Prvních sto padesát stran jsem nechápala, proč má knížka tak vysoké hodnocení a zvykala jsem si na krátké kapitoly, které byly ještě z poloviny odhaleny svým názvem.
Nicméně potom mi to už ani nepřišlo, bratry jsem obdivovala, ke konci mě i rozesmáli, i skoro rozplakali, mám ráda příběhy obyčejných lidí, protože jsou často neobyčejní..

" Všichni nosej trikoloru, protože bude svoboda.
Karel chvíli mlčel.
Vojto, a co uděláme s těma sviněma? Vždyť tu budou žít s náma dál. Změníš možná režim, ale lidi ne..Svobodu si musíš vybojovat a mít jí v sobě. "

" Vzali jste nám pole, strávili jsme s Františkem nehezká léta. Teď říkáš, že nám to všechno vrátíte. Ale víte, co nám nikdy nevrátíte?
Hojdák nechápal.
Čas. Vzali jste nám čas. Čas svobody. Je mi dvaasedmdesát. Co si počnu s polema a lesem? Nemůžou nám vrátit nic. "

12 05.12.2020

Za mně parádní jízda. Četlo se to samo, jasný, sprostá slova musí být, kdo se jich bojí, nechť se ani nesnaží Welshe číst. Je to syrové, stejně jako život sám..Přátelství nade vše, i když jsou hoši schopní rozmlátit si hubu, tahle přímočarost je u kluků prostě lepší než leckdy faleš jako u nás, holek. Hodně dobrých myšlenek z hlavy N -SIGN Carla, Business Birrell jako ten správňák, Limo Terry coby flákač a holkař a smolař Gally, obyčejní kluci ze sídliště, kteří umí držet spolu, když je nejhůř - když pominu ty kila drog, kdo to dneska má.

" Sny jsou zvláštní ptákoviny, to je jasný. Hodně jsem si toho o nich přečetl, od populární psychologie až k Freudovi, ale nikdo si u nich není ničím stoprocentně jistej. A proto nesnáším na světě většiny. Příliš moc blbců tvrdí, že něco je nějak. Jenže ve skutečnosti chtějí říct, že takhle to vnímají ONI. Kam se doprdele poděly pochybnosti? Kam zmizela tváří v tvář v tý úžasný složitosti tohohle obrovskýho vesmíru pokora? "

" Ať se cítíš dobře nebo mizerně pamatuj si, že nic dobrého ani špatného netrvá věčně a dnešek je začátek zbytku tvýho života. "

6 28.11.2020

Příběh jedné rodiny, hlavně tedy dvou sester a jednoho muže a jak moc socialistické okolnosti a sobectví ( nebo snaha zachránit si vlastní kůži? ) zasáhne několik generací žen. Zradit vlastní krev, před tím nikdo neuteče a nikam se neschová, minulost vás stejně jednou dožene.
Mohlo se stát kdekoliv ve východním bloku. Rusko a jeho metody. Fakt hnus jak celé roky pasou po jednom člověku a co jsou schopní pro jakoukoliv výpověď udělat všem lidem okolo a poznamenat a zničit jejich vztahy a osudy. Bůhví, jak by se zachoval každý z nás..
" Ruce jí svázali za zády a na hlavu natáhli pytel. Pak odešli. Skrz látku nebylo nic vidět. Odněkud kapala na podlahu voda. Zápach sklepa pronikal i pytlem. Otevřely se dveře. Holínky. Jak z Aliide rvali košili, knoflíky zacinkaly o podlahu, jeden odlétl až ke zdi, německé skleněné knoflíčky, a potom - změnila se v myš v rohu místnosti, v mouchu na žárovce, odletěla, změnila se v hřebík, v zrezivělý napínáček, byla zrezivělým napínáčkem ve zdi. Byla mouchou a pochodovala po nahých ženských ňadrech, žena stála uprostřed místnosti, na hlavě pytel, a ona přešla přes čerstvou zhmožděninu, krev se městnala pod kůží ženina ňadra, přes pohmožděniny se táhla krvavá muší stopa. Když se ženina nahá kůže dotkla kamenné podlahy, žena se již nehýbala."

9 18.11.2020

Michaela Klevisová prostě umí. Dobře vystavěný detektivní příběh, věrně vykreslená vesnice, kde si nutně musí každý vidět do talíře a přesto...
Minule moje oblíbené Beskydy, tady prostředí České Kanady a zaniklé příhraniční vesnice, zajímá mě tato oblast zase o kus víc, snad bude příležitost se tam jednou vydat..No a kromě detektivky i pár zajímavých úvah o životě, jak už to paní Klevisová umí a mám jí o to víc ráda.

" Bergman si to ani představovat nechtěl. Virtuální svět ho nezajímal, připadal mu ještě nepředstavitelně uší než vesmír. Vždyť ani fyzicky neexistuje, nedá se na něj sáhnout. Kde jako je? Některé lidi prý deprimuje, když nejsou neustále online - vadí jim, že se na internetu třeba právě děje něco bez nich. Bergman nechápal, jak se může něco dít v neexistujícím prostoru. Vždyť stačí, aby vypadla elektřina, a celý ten slavný virtuální svět zmizí. "

12 11.10.2020

I přes rozpačitý začátek hodně dobré čtení. Období, které je i mně blízké, lidské povahy, které se až tak moc nemění, události, které nejsou tak jednoznačné, jak se zdají zkraje být..
Moc dobře umíchaný koktejl, silný a místy hodně hořký.

17 05.10.2020

Vážně jsem se bavila. To bych ale u čtení krimi asi neměla, že? :-) Ale bylo to skvělé čtení, nešlo o krimi jako takovou, o pachateli víme dřív než na konci knížky, jde hlavně o to, jak se vše zamotané rozmotá a navíc se u toho královsky bavíte. Mám ráda tenhle humor. Jdu hledat další knížky Carla Hiaasena.

" Ohledávači mrtvol vždycky dovedli Ala Garcíu vyvést z míry; pokaždé je rozveselilo, když někdo vymyslel nový způsob, jak umřít.
- Jestli ti to připadá legrační, prosím. Však ty budeš provádět pitvu.
- Nejdřív musím získat tady ten guláš.
- Jak šprýmovné, utrousil García. Úžasně vtipné.
Koroner jej poprosil, aby si to tak nebral, že každý potřebuje trochu změny v té monotónnosti, ať jde o jakoukoliv práci.
- Už mě nudí ty střelné rány, stěžoval si lékař. Je to jako kolovrátek. Střelná rána v hrudníku, střelná rána do hlavy, střelná rána do krku - už je to staromódní, Ale."

9 28.09.2020

Moc milá knížka, nádherný jazyk, v určitých pasážích jako bych stála na zahradě s ostatními a dýchala čerstvý jarní vzduch, slyšela bzučet včely a viděla vesnici kolem..
Jak se říká, pokrok nezastavíš, ale přijít o chalupu, pozemky ať už kvůli elektrárně nebo přehradě musí být ohromná ztráta a bolest, kterou ničím nepřebijete.. Málem se v tom smutku Hana utopila a nelze jí to mít za zlé..

"Honza seděl bez hnutí a díval se na lidi, kteří vystupovali z vlaku, nesli tašky nebo aktovky. Jiní nastupovali, bavili se nebo smáli nebo mračili, ale každý jel někam, aby se zase vrátil. Každý měl nějaký život, své starosti a štěstí. Jeho oči hltaly ten všední život tam za oknem. Stouply mi do očí slzy, ale snažila jsem se, aby Honza nic nepoznal. Když najednou promluvil, skoro jsem se lekla. Spíš té úzkosti, která mu svírala hlas.
Pamatuješ, jak jsi mi jednou v létě u strejdy četla že Švejka?
Jenom jsem přikývla, v hrdle jsem cítila dusivý nástup pláče, ale několikrát jsem polkla.
Zrovna zrály letňáky, občas nějaký jabko spadlo na střechu veradny, na ten vlnitej plech, a ty ses vždycky hrozně lekla...
A ty ses mi smál.
Byla jsem tam, v tom letním dni na verandě chalupy u Vltavy. Když jablko spadlo, ozvala se dunivá rána a já sebou cukla. Ségra, ty jsi debil, smál se mi Honza, seděl naproti mně na chladivé podlaze z betonu a poslouchal předčítání z ohmatané, potrhané knihy. Jediná kniha, kterou měl strejda Venca doma kromě několika knížek o rybách a včelaření."

16 16.09.2020

Vynikající a dechberoucí kniha.
Pokud se dá něco takového napsat o hrůzách, které se děly. Ale oproti Trhlině napsáno naprosto bravurně, hrůza se na vás valí z každé stránky, z každé věty.
V první části mě zaujal víc příběh z Ameriky, o mafii a jejich klanech, pravda dobrý výcvik před koncentrákem. Ovšem další čtení už pouze z Osvětimi a východu, celou slavnou mafii naprosto rozprášilo.
Pasáže z Německa a poté z masového vyhlazování Židů na východě mi hodně připomínaly knihu Laskavé bohyně, ale tam to bylo brutálnější a celá kniha byla z pohlednu nacisty, tady bylo vše velmi osobní, díky skvěle vystavěnému příběhu dávného přátelství Němce a Židů.
Přečteno rychle, ovšem u Mengeleho pokusů s přestávkami, jako matku mi určité stránky dávaly dost zabrat. Rozhodně nedoporučuji slabým povahám, ale ve mně bude dlouho doznívat vše, co bylo napsáno v knize a že toho nebylo málo..

" Svině! mumlal, když procházel kolem zmasakrovaných dozorců. Vůbec je nemuseli zabíjet, nebylo to potřeba, říkal Jonasovi a vrtěl hlavou. Ani Ress, kráčející za nimi, takové barbarství nechápal. Co jim ti muži udělali? Jenom hlídali věznici, určitě měli rodiny a děti. "
- Myšlení nacistů, kteří vybíjeli Židy po stovkách tisíc bylo vskutku zvrácené.

Stejně tak nelze odsoudit činy, které byly páchány na německých civilistech:
"Hiler k nim žádný soucit ani lítost. Němci, jejich vlastní lidé, tohle všechno vyvolali. Osobní vina už dávno nehrála roli, kdyby k nim pocítil lítost, nebo se jich nedej bože zastal, zradil by stotisíce svých mrtvých, kteří byli taky nevinní. Navíc Němcům nevadilo, co se děje, dokud jejich vojáci na frontách vítězili. Ani jednoho z ružomberských Němců neviděl Viktor na vlakovém nádraží, když je hnali do dobytčáků a posílali do Osvětimi. A nikdo z těch, kdo tam tehdy nestáli a nesnažili se tomu zabránit, pro něj nebyl nevinný."

NĚKTEŘÍ LIDÉ JSOU MOŽNÁ Z PRACHU TÉ SAMÉ HVĚZDY.

17 05.09.2020

Což o to, četlo se to dobře, ale pod kůži se mi knížka úplně nedostala, vše klouzalo po povrchu, něco tomu prostě chybělo.
Jistě, každý, kdo neměl ideální dětství, si nese stigma celý život, každý se s tím vyrovnává po svém, leč tady mi to nepřišlo úplně účelné a knížka jako celek u mně úplně neobstála.

6 26.08.2020

Pěkně sarkastické čtení. Konec vyrazil dech, byť se něco podobného dalo čekat, když si někdo hraje s ohněm. Četla jsem poprvé knížku od M.H. a rozhodně jsem nebyla zklamaná. Ale není to čtení pro puritány ani příliš jemné duše:-) Téma zápaďacké kultury přinejmenším zaujalo.

" Dávat tělo jako zdroj rozkoše, to už zápaďáci neumí. Naprosto ztratili smysl pro dávání. Můžou se přetrhnout, ale už nejsou schopni prožívat sex jako přirozený. Nejenže se stydí za svoje tělo, které nedosahuje standardů porna, ale ze stejných důvodů je už vůbec nepřitahuje ani tělo druhého...
Stali jsme se chladnými, rozumnými, příliš si uvědomujeme svou individuální existenci a svá práva; hlavně se chceme vyhnout odcizení a závislosti; navíc jsme posedlí zdravím a hygienou: to skutečně nejsou ideální podmínky pro lásku.."

16 19.08.2020

Naprosto dokonalá, melancholická knížka. Není to pouze o krizi první čtvrtiny života, jak se píše v doslovu, je to zkrátka o životních krizích, kdy člověk najednou neví co sám se sebou..Skvěle poskládaný příběh kousku života, proložený uměleckými díly ( ty si časem projdu všechny, někdy je až neuvěřitelné, co všechno se dá považovat či schovat za slovo umění ). Ještě mi chvíli potrvá, než se z toku Franiných myšlenek vzpamatuji. Je to možná i tím, že se s ní v mnohém velmi ztotožňuji, byť neprožívám krizi překročení čtvrtstoletí, to už dávno ne :-)

" Se mnou vlastně nic moc není, říkám, jenom prostě nejsem jako ostatní, nechci to, co chtějí oni. A to je špatné, chci říct, že podle nich je to špatné a já mám pocit, že oni se cítí povinni nějak mě znormalizovat, že jim nepřipadá v pořádku, když někdo nechce to co oni, rozumíte? "

" Takže je to nějak tak, že já se cítím ve své kůži docela dobře, ale zároveň vím, že ta moje kůže neodpovídá představě ostatních lidí o tom, jak by se měl život žít, a z toho jsem tak trochu zničená, upřímně řečeno si moc nevím rady, jak ty dvě věci sladit : abych byla přijatelnou členkou společnosti a přitom se zároveň cítila ve své kůži"

16 09.08.2020

Přečteno podruhé a je to čím dál lepší. K něčemu se prostě musí člověk dospět, pročíst, a něco si odžít..A neplatí to jen pro knížky, že jo.

" Plánování je onanie. Dokud to nestojí, je to jen takový pokus, představa. Až když je stavba hotová a začne sloužit, následuje sex, čili splynutí s prostorem. A když nakonec slouží k jinýmu účelu, je to sex obdařenej určitou úchylkou. Tak to si myslím o architektuře.
Ole si řekne, panebože, splynutí s prostorem, co to jako je?
Jestli vůbec život není jenom takovej pokus. "

9 01.08.2020

Peter May napsal skvělou trilogii, průměrnou sérii Akta Enzo, pár čtivých knížek, čínskou sérii jsem tedy nečetla, ale už poslední knížka Ochráním tě nebyla bůhvíco a Karanténa pokračuje v sestupné linii. Bohužel už večer asi nebudu vědět, o čem to vlastně bylo. Jediné co na mě zapůsobilo byla poslední věta, což není mnoho..

12 26.07.2020

První knížka od pana Hájíčka a rozhodně ne poslední. Krásné povídky, nenásilně propojené, vytříbený styl.

" A jestli přece jen usnu, tak budu ve snu tancovat a bude hrát muzika, kolem stolu budou sedět hrozně povědomí, ale přesto jakoby cizí lidé, jeden přes druhého budou povídat a já budu jen sedět a poslouchat, ale stejně se nic nedozvím a nikdo mi nepoví, jak mám žít. "

8 20.07.2020