Knihy Jakubovy

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Opus magnum světoznámé polské autorky. Rok 1752. Podolí, součást Polského království, území ležící na dnešní západní Ukrajině, oblast osídlená křesťany, židy i muslimy. Polskou společnost soužil rozkol mezi vládnoucím královským dvorem, venkovskou šlechtou a bezzemky, jejichž síla se v osmnáctém století začala naplno projevovat. Díky kvetoucímu obchodu s muslimským světem docházelo k bohaté kulturní výměně. Pozvolný hospodářský a morální úpadek však plíživě pronikal do všech pater společnosti, která se pokoušela nalézt viníka. Židé mezitím čekali na svou příležitost k emancipaci. Podstatná část příběhu se odehrává i v židovském městě Brünn, tedy v Brně, ale i v jiných středoevropských městech, takže se čtenáři nabízí zvláštní paralela se současným dramatickým střetem s jinými kulturami. Díky poutavému vyprávění Olgy Tokarczukové získáváme neodbytný pocit, že tento střet je v této části světa přítomen odpradávna. Román je obrazem dávného Polska, mocného a vlivného království na vrcholu své státnosti, ale zároveň těsně před pádem do osudové propasti zájmů sousedních mocností....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296505/big_knihy-jakubovy-jvQ-296505.jpg 4.458
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Host
Originální název:

Księgi Jakubowe, 2014


více info...
Nahrávám...

Komentáře (19)

Kniha Knihy Jakubovy

petrarka72
16. května

Končím vyčerpaná, ale užaslá a nadšená. Od paní Tokarczuk jsem přečetla všechno, něco mám doma, abych se k tomu mohla vracet, k něčemu jsem vztah nenašla. Ale tato freska, připomínající renesanční a barokní pikareskní romány s jemnou příchutí životopisů svatých, je ohromující v mnoha ohledech; na první pohled v množství intimních příběhů a podrobností o jedné generaci sekty Jakuba Franka 1752-1795 a jejích členů a příbuzných či sympatizantů a odpůrců; cesta mnohých vedla z Rohatynu a ze Smyrny do Soluně, Giurgiu, Čenstochové, Brna, Vídně a Offenbachu nad Mohanem a dozvuky těchto cest se rozprskly do celého světa. Průběžných témat je mnoho, pro mne, povrchně a zběžně přehlédnuto, je zásadní vůle k přežití, důsledná oddanost svému Vyvolenému a hledání vztahu k Bohu, potažmo hledání života schopného zvítězit nad smrtí; první sentence, která mi po dočtení naskočila, byla "A život uplyne, člověk ani neví jak," (A. P. Čechov); odpovídá i "Člověk přichází na svět se zaťatými pěstmi, jako by pravil: "Celý svět je můj." Odchází z něho s nataženými dlaněmi, jako by říkal: "Podívej se, nic si s sebou neberu." (Talmud - omlouvám se, kniha Zohar by se hodila více... :-) ) Vyprávěno prostřednictvím Jente, která sleduje lidské pinožení, když vystoupí ze svého těla (a to tělo se postupně mění v křišťál v jeskyni tvaru alef...), skrze zápisky, "evangelium" Nachmana Jakubowského, dopisy, např. ty vyměňované mezi básnířkou Druźbackou a knězem a milovníkem knih Chmielowským, udáními, suplikami, zapsanými klepy... a nakonec každá z postav píše svým životem alespoň odstavec, stránku, příběh - a Jakub, svatý muž trojího náboženství, avšak jedné víry, knih sedm... Souhlasím s komentáři níže a děkuji za ně; z nich jsem se dozvěděla, že s množstvím účinkujících v tomto "theatrum mundi" a jejich průběžnými změnami jmen bude problém, takže jsem si od začátku dělala poznámky - a vyplatilo se to. Tato kniha bude ve mně dlouho rezonovat - a předpokládám, že se k ní budu vracet.

kaja77
07. března

Kniha byla dlouhataaanská, přiznávám se, že bylo několik míst, kdy jsem byla zralá to prostě vzdát. Nakonec jsem se přemohla, ale bylo to dost náročné. Ta forma knihy - po vzoru starodávné kroniky "silva rerum" prostě není úplně easy čtení. Těch jmen, těch příjmení... zvlášť po pokřtění a přijetí nových polských jmen jsem v tom dost "plavala". Každopádně mně velmi zajímaly všechny ty obrázky ze života Židů z Korolówki a Rohatynu....tahle mozaika byla pro mně objevná a příjemná, velmi zajímavé bylo i žití komunity v sektě, potom v Brně, fascinovalo mně, jak moc si lidé nechali řídit Frankem život apod. Každopádně klobouk dolů před paní spisovatelkou a pak i překladatelem.... nedokážu si představit jak moc náročné muselo být dát knihu tohoto typu dohromady....


Clara_C
26. ledna

Stejně jako pro ostatní, vynikající, leč rozsáhlé a náročné dílo. Četba na pokračování, nedala jsem to najednou, to snad ani nejde. Pořád si rovnáte vše v hlavě, musíte přestat, přehodit výhybku a po čase se vrátit zpět na koleje. Miluju jazyk i myšlenky Olgy Tokarczuk, ale teď si musím dát načas od jejích knih pauzu.

"Tak to je, když nám naši rodiče připomínají to, co na sobě nejvíc nenávidíme, a v jejich stárnutí vidíme naše četné hříchy.

Nestojí za to zjišťovat pravdu jen pro pravdu. Pravda sama o sobě je vždy komplikovaná. Je třeba vědět, k čemu nám pravda může posloužit.

Slova jsou jako ještěrky, dokážou utéct z každého vězení.

Hle, jak velká síla slova: tam, kde slovo chybí, mizí svět.

Zákazy stejně nefungují. Vlastně fungují jen ze začátku, pak v nich lidská povaha začne svým dlouhým prstem vrtat díru, nejprve malou, pak, když necítí žádný odpor, stále širší, až je díra konečně větší než to, co díra není. Tak je to s každým zákazem.

Nenápadně si poplakal, zvhly mu oči, ale povedlo se mu ty slova spolknout, odplavaly dovnitř a tam mu omývaly srdce.

V jistém smyslu je život sám takovou neustálou ztrátou. To, že něco získáváme, že se stáváme bohatšími, to je největší klam. Ve skutečnosti jsme nejbohatší v okamžiku svého narození, pak už jen ztrácíme.

Pak jsem si pomyslel, že by byla hloupost očekávat, že lidé jsou pořád stejní jako dřív, a že v nás dříme jistá pýcha, když se sami na sebe díváme jako na nezměnitelný celek, jako bychom byli stále tatáž osoba, protože to přece nejsme.

Žádná duše neodchází z těla, právě naopak, tělo vtahuje duši do sebe, aby jí odneslo do hrobu. Není žádné poslední vydechnutí. Ani žádná duše."

Zdekat
13. ledna

Kniha koupena do čtečky už dříve, rozečtena a odložena. Přišla mi (mylně) zmatečná, roztříštěná s řadou nesourodých postav. Vrátil jsem se k ní jen a jen díky recenzím na těchto stránkách a zakousl jsem se do ní silněji - nejprve se stejnými pocity, vydržel ale déle a vše začalo dávat smysl, objevil se barvitý a plastický obraz pozoruhodného osudu Jakuba Franka a jeho následovníků. Bonusem je, že část příběhu je zasazená do mého rodného Brna, a že jde o románový popis skutečných událostí plný historických osob. Ve čtečce bohužel bez krásných obrázků (staženo i v pdf). Doplnil jsem bakalářskou prací Petry Čtvrtníkové Frankismus na Moravě z roku 2006.

petr59
29.09.2020

Tato kniha je skvělý zážitek, lze ji jen doporučit. Její knihy jsou báječné

u_marketa
20.10.2020

Na devíti stech stranách sledujeme cestu židovského heretika Jakuba a sekty, která se kolem něj utvoří, napříč Evropou i náboženstvími. Motivace Jakubových konverzí mi nebyly vždycky úplně jasné, vysvětloval je často překotně. Širší kontext toho, proč skupina polských židů vyrovnávajících se se společenským a duchovním prostředím 18. století víru opustila, mi pomohla pochopit věta z doslovu: „Právě snaha Židů o emancipaci prostřednictvím konverze ke katolické víře je významným důkazem úpadku kdysi mocného státu, který ještě před sto lety aspiroval dokonce na velmocenské postavení na úkor tehdy nerozvinutého Ruska.“ Polsko 18. století nemělo silného panovníka; když má vládce v knize hrát roli, obrací se Tokarczuková do okolních zemí, zpřítomňuje dokonce Marii Terezii a jejího syna Josefa II. Polská demokracie té doby je stavovská a země je hodně multikulturní a tyhle vlivy spolu s komplikovanou povahou vedou Jakuba Franka (skutečná postava) k myšlenkovým proměnám, kterým se přizpůsobují i jeho ovečky. Vliv a sláva sekty postupně rostou, ví se o nich v nejvyšších kruzích, tohle společenství řídící se vlastními zákony je vítáno na císařském dvoře. Jak připomíná doslov, Frankův spletitý příběh taky ukazuje mesiášskou tradici a pro dnešního čtenáře, vyrostlého na odkazech francouzské či průmyslové revoluce, z něj vyvstává střet starého a nového chápání Boha. Knihy Jakubovy jsem četla delší dobu, dala jsem si čas na pochopení, výpisky, zvýrazňování myšlenek. Všem, kdo se zajímají o dějiny středoevropského myšlenkového prostoru, můžu tuhle knihu jen doporučit.

SlamLenka
17.09.2020

Návrat k Olze Tokarczuk! Tohle má být její opus magnum - a moje hodnocení? Mám z toho velmi ambivalentní pocity…
Jedná se o dosti obsáhlý román, který se odehrává převážně v 18. století a točí se hlavně kolem víry (křesťanství a judaismu), mysticismu a hereze. Hlavním hrdinou je reálná historická postava dějin Jakub Frank a nelze než obdivovat, kolik času musela autorka věnovat pouhé rešerši, ačkoli velká část díla je bezesporu čistou fikcí. Nicméně oněch reálných osobností dějin je tu mnoho (šlechta, kněží, dokonce i Marie Terezie a Josef II.) a celkově je tu taková spousta jmen (a část hrdinů se navíc také přejmenuje), že je třeba napnout všechny síly, aby se v nich čtenář zorientoval.
Nebudu nic zastírat: tahle kniha mi vážně dala zabrat! Alespoň z počátku pro mě byly výrazně čtivější pasáže s křesťanskými hrdiny (třeba ty s knězem Chmielowským mě vysloveně bavily), naopak v těch částech, jež se zaobíraly lidem kolem Franka, jsem se naprosto ztrácela. Teprve v druhé polovině knihy si to trochu sedlo a měla jsem pocit, že konečně čtu plynulý příběh. Musí se navíc nechat, že nobelistka Tokarczuk umí brilantně používat jazyk a mnohá její přirovnání jsou pohlazením na duši (třeba když popisuje horizont jako napnutou strunu, která se teskně rozezní), mazané je pak použití opačného číslování stránek jako odkaz na zápis hebrejštiny. Ovšem ve chvílích, kdy se děj vlekl, působilo toto číslování jako odpočet a já jsem nemohla odolat a sledovala jsem, kolik stran ještě zbývá, než budu u konce. Co se zase musí pochválit, to jsou v knize zakomponované v knize jsou zakomponované úžasné historické rytiny - to rozhodně celý román skvěle doplňuje!
Vraťme se ještě k hlavní postavě, která ve mně neustále vzbuzuje otázky: byl Jakub Frank skutečně tím, za koho se vydával? Byl to prorok, nebo snad jen charismatický manipulátor? Věřil tomu, co hlásal? Těžko soudit; možná by to věděla Jenta, která vidí vše…

eiramka
29.08.2020

Tohle bylo moje letní čtení (když jsem si šla vyzvednout knihu z knihovny, trochu mne zaskočilo těch téměř 900 stran). A jsem skutečně ráda, že jsem měla na čtení čas a mohla se knize věnovat intenzivně - bylo to, jako stát před obrazem Jacksona Pollocka milimetr od plátna a postupně ustupujete, couváte krůček po krůčku, obraz se před vámi vynořuje, jednotlivé tahy štětcem se spojují , prolínají a zase rozpojují, vidíte víc a víc a konečně celý obraz v celé své rozmanitosti a neobvyklé kráse. Ale i když vidíte celý obraz - pořád je to jen hra barev a neustále se měnících tvarů. Dozvíte se ale mnoho o Polsku - a ten obraz (třebaže na detaily asi časem zapomenete) - z hlavy hned tak nedostanete. Poláci mají štěstí, že mají takovou spisovatelku.

1