Knihy Jakubovy

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Opus magnum světoznámé polské autorky. Rok 1752. Podolí, součást Polského království, území ležící na dnešní západní Ukrajině, oblast osídlená křesťany, židy i muslimy. Polskou společnost soužil rozkol mezi vládnoucím královským dvorem, venkovskou šlechtou a bezzemky, jejichž síla se v osmnáctém století začala naplno projevovat. Díky kvetoucímu obchodu s muslimským světem docházelo k bohaté kulturní výměně. Pozvolný hospodářský a morální úpadek však plíživě pronikal do všech pater společnosti, která se pokoušela nalézt viníka. Židé mezitím čekali na svou příležitost k emancipaci. Podstatná část příběhu se odehrává i v židovském městě Brünn, tedy v Brně, ale i v jiných středoevropských městech, takže se čtenáři nabízí zvláštní paralela se současným dramatickým střetem s jinými kulturami. Díky poutavému vyprávění Olgy Tokarczukové získáváme neodbytný pocit, že tento střet je v této části světa přítomen odpradávna. Román je obrazem dávného Polska, mocného a vlivného království na vrcholu své státnosti, ale zároveň těsně před pádem do osudové propasti zájmů sousedních mocností....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296505/knihy-jakubovy-jvQ-296505.jpg 4.346
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Host
Orig. název

Księgi Jakubowe, 2014

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (15)

Kniha Knihy Jakubovy

Přidat komentář
u_marketa
20. října

Na devíti stech stranách sledujeme cestu židovského heretika Jakuba a sekty, která se kolem něj utvoří, napříč Evropou i náboženstvími. Motivace Jakubových konverzí mi nebyly vždycky úplně jasné, vysvětloval je často překotně. Širší kontext toho, proč skupina polských židů vyrovnávajících se se společenským a duchovním prostředím 18. století víru opustila, mi pomohla pochopit věta z doslovu: „Právě snaha Židů o emancipaci prostřednictvím konverze ke katolické víře je významným důkazem úpadku kdysi mocného státu, který ještě před sto lety aspiroval dokonce na velmocenské postavení na úkor tehdy nerozvinutého Ruska.“ Polsko 18. století nemělo silného panovníka; když má vládce v knize hrát roli, obrací se Tokarczuková do okolních zemí, zpřítomňuje dokonce Marii Terezii a jejího syna Josefa II. Polská demokracie té doby je stavovská a země je hodně multikulturní a tyhle vlivy spolu s komplikovanou povahou vedou Jakuba Franka (skutečná postava) k myšlenkovým proměnám, kterým se přizpůsobují i jeho ovečky. Vliv a sláva sekty postupně rostou, ví se o nich v nejvyšších kruzích, tohle společenství řídící se vlastními zákony je vítáno na císařském dvoře. Jak připomíná doslov, Frankův spletitý příběh taky ukazuje mesiášskou tradici a pro dnešního čtenáře, vyrostlého na odkazech francouzské či průmyslové revoluce, z něj vyvstává střet starého a nového chápání Boha. Knihy Jakubovy jsem četla delší dobu, dala jsem si čas na pochopení, výpisky, zvýrazňování myšlenek. Všem, kdo se zajímají o dějiny středoevropského myšlenkového prostoru, můžu tuhle knihu jen doporučit.

petr59
29. září

Tato kniha je skvělý zážitek, lze ji jen doporučit. Její knihy jsou báječné


SlamLenka
17. září

Návrat k Olze Tokarczuk! Tohle má být její opus magnum - a moje hodnocení? Mám z toho velmi ambivalentní pocity…
Jedná se o dosti obsáhlý román, který se odehrává převážně v 18. století a točí se hlavně kolem víry (křesťanství a judaismu), mysticismu a hereze. Hlavním hrdinou je reálná historická postava dějin Jakub Frank a nelze než obdivovat, kolik času musela autorka věnovat pouhé rešerši, ačkoli velká část díla je bezesporu čistou fikcí. Nicméně oněch reálných osobností dějin je tu mnoho (šlechta, kněží, dokonce i Marie Terezie a Josef II.) a celkově je tu taková spousta jmen (a část hrdinů se navíc také přejmenuje), že je třeba napnout všechny síly, aby se v nich čtenář zorientoval.
Nebudu nic zastírat: tahle kniha mi vážně dala zabrat! Alespoň z počátku pro mě byly výrazně čtivější pasáže s křesťanskými hrdiny (třeba ty s knězem Chmielowským mě vysloveně bavily), naopak v těch částech, jež se zaobíraly lidem kolem Franka, jsem se naprosto ztrácela. Teprve v druhé polovině knihy si to trochu sedlo a měla jsem pocit, že konečně čtu plynulý příběh. Musí se navíc nechat, že nobelistka Tokarczuk umí brilantně používat jazyk a mnohá její přirovnání jsou pohlazením na duši (třeba když popisuje horizont jako napnutou strunu, která se teskně rozezní), mazané je pak použití opačného číslování stránek jako odkaz na zápis hebrejštiny. Ovšem ve chvílích, kdy se děj vlekl, působilo toto číslování jako odpočet a já jsem nemohla odolat a sledovala jsem, kolik stran ještě zbývá, než budu u konce. Co se zase musí pochválit, to jsou v knize zakomponované v knize jsou zakomponované úžasné historické rytiny - to rozhodně celý román skvěle doplňuje!
Vraťme se ještě k hlavní postavě, která ve mně neustále vzbuzuje otázky: byl Jakub Frank skutečně tím, za koho se vydával? Byl to prorok, nebo snad jen charismatický manipulátor? Věřil tomu, co hlásal? Těžko soudit; možná by to věděla Jenta, která vidí vše…

eiramka
29. srpna

Tohle bylo moje letní čtení (když jsem si šla vyzvednout knihu z knihovny, trochu mne zaskočilo těch téměř 900 stran). A jsem skutečně ráda, že jsem měla na čtení čas a mohla se knize věnovat intenzivně - bylo to, jako stát před obrazem Jacksona Pollocka milimetr od plátna a postupně ustupujete, couváte krůček po krůčku, obraz se před vámi vynořuje, jednotlivé tahy štětcem se spojují , prolínají a zase rozpojují, vidíte víc a víc a konečně celý obraz v celé své rozmanitosti a neobvyklé kráse. Ale i když vidíte celý obraz - pořád je to jen hra barev a neustále se měnících tvarů. Dozvíte se ale mnoho o Polsku - a ten obraz (třebaže na detaily asi časem zapomenete) - z hlavy hned tak nedostanete. Poláci mají štěstí, že mají takovou spisovatelku.

marlowe
05. května

Moje třetí Tokarczuková – a zase něco úplně jiného. Zatímco román Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých pro mne znamenal naprosté souznění s tématem i s formou vyprávění, Pravěk mi přišel až moc přestylizovaný – a Knihy Jakubovy? To bylo jako škrábat se na vrchol Mount Everestu bez kyslíku a s batohem plným cihel na zádech – ale dokázal jsem to a jsem na sebe náležitě pyšný. V knize je několikrát zmiňována struktura židovských domů, které nově příchozím musely připadat jako bludiště – a stejná je i kniha: trojrozměrný labyrint, ve kterém se občas ztrácíte, tu a tam se musíte vrátit po vlastních stopách, ale nakonec vždycky nějak intuitivně zachytíte správný směr pohybu a můžete pokračovat v pouti – až do příští slepé odbočky… Mystika, historie, tajemný svět uzavřených komunit, střet civilizací i náboženství – a nakonec i česká (respektive moravská) stopa… Vskutku nezapomenutelná kniha!

petr_
02. ledna

Obtížné čtení, ale co vlastně víme o historii Polska a Ukrajiny. Z tohoto pohledu to je zajímavá freska.

Taťka Hraboš
26.11.2019

Pro mě až příliš velké a výživné sousto. Zkrátka – podobně, jak tady psali někteří přede mnou – i když je Tokarczuková výborná spisovatelka a v této knize to dává najevo v každé větě, kniha sama si mě úplně získat nedokázala. Z mého pohledu je to příběh šarlatána, který svého „náboženského učení“ zneužil k uspokojení svých mocenských a jiných choutek na úkor spousty svých souvěrců (druhá možnost, že jde o blouznivce, který tomu, co hlásá, i sám věří, a to, co dělá, dělá pro „své“ lidi, mi s ubývajícími stranami připadala stále méně pravděpodobná). Kniha je na můj vkus příliš neuspořádaná, složitá, mnohomluvná, zahlcená přemírou postav, z nichž si téměř žádná nedokázala získat mé plné sympatie. Nicméně uznávám, že kromě uměleckých kvalit má pro zainteresovaného čtenáře i obrovskou informační hodnotu – o životě, náboženství, zvycích a smýšlení Židů a nejen jich (přinejmenším v době, kdy se děj odehrává), v menší míře i o historických událostech té doby a zemích, v nichž Jakub a jeho doprovod přebývá.

Tyet
16.09.2019

Já jsem velký fanoušek Olgy Tokarczukové a tak jsem se na tak rozsáhlou knihu od ní vrhla velmi hladově. Ačkoliv je jednoznačně nejrozsáhlejší, bavila mě ze všech nejméně. Jde o monumentální dílo mapující život židovského heretika Jakuba Franka v 18. století v Polsku. Autorka musela shromáždit obrovské množství materiálu, hledat v archivech, pátrat po dokumentech a rytinách, zabývat se rodokmeny a shromažďovat střípky dávných událostí. Vykonala obdivuhodný kus mravenčí práce a je otázkou, zda to obrovské množství informací, které když už jsou jednou shromážděny, je těžké je nepoužít, neudělalo příběhu medvědí službu. Nejsem historik, ani mě nijak extra nezajímá historie židovství v Polsku, takže jsem očekávala spíš niterný příběh člověka a ten je v knize spíše potlačený, zkrátka se v těch faktech ztratil. Líbily se mi vsuvky - "ostatky" Nachmana, pobočníka, důvěrníka a snad i přítele Jakuba Franka, tam se to nitro najít dalo a občas mi svými zápisky připomněl vztah Sinuheta a Achnatona. K Jakubovi samotnému je velmi těžké vytvořit si sympatie, protože z temperamentního, okouzlujícího mladíka se postupně stává typický sektářský tyran, chlívák, podivín a despota. Možná tu knihu prostě jen nedocením, Tokarczuková ale zůstává nadále mou oblíbenou autorkou.
Za pozornost stojí odvážné číslování stránek jako odkaz na hebrejské písmo.
"Není to snad tak, že nám naše dějiny vyprávějí jiní? Jen tolik můžeme o sobě vědět, kolik nám řeknou ostatní, kdo jsme a proč se tak snažíme. Co bych si zapamatoval ze svého dětství, kdyby nebylo mé matky? Jak bych poznal sám sebe, kdybych neuzřel svůj odraz v Jakubových očích? Seděl jsem tedy s nimi a připomínal jim, co jsme spolu prožili, neboť předvídání budoucích katastrof jim zahalovalo mysl.
...
Poslouchali mě nepozorně, jelikož člověk postupem času zapomíná na své kroky a zdá se mu, že jde sám, jak se mu chce, a ne, jak ho vede Bůh."

1

Doporučujeme

Trest života
Trest života
Ochutnávačka
Ochutnávačka
Manžel na objednávku
Manžel na objednávku
Proces
Proces