Clara_C komentáře u knih

Z celé knížky je cítit láska. Láska k oboru, láska k lidem, kteří získávají esence s rostlin a stromů manuální formou, láska k přírodě, cit pro převedení vůní na papír, a i když není autor spisovatel, knížka mě hodně zaujala. Tím spíš, že to není fikce, lidé v knížce jsou skutečnými mistry v oboru, ať už jde o místní obyvatele všech kontinentů nebo o tvůrce parfémů.
Nevěděla jsem třeba ani to, že pravá levandule se vyskytuje pouze na určitých místech a zbytek rostlin se jmenuje lavandin, že Bulharsko bylo velmocí v pěstování růží a vanilce se nejvíc daří na Madagaskaru. Je tam plno podobných poznatků, vskutku pozoruhodná knížka.

První setkání s autorem a dopadlo výtečně. Svižně napsaná detektivka, určitě si najdu i předchozí díly. Pár věcí by sneslo víc prostoru k pochopení, hlavně na konci postava pachatele a jeho matky, ale popisy krajiny, života místních a celkový příběh hodně autentické.

Jsem sice až husákovo dítě, tedy měnovou reformu nepamatuji, komunistickou nalejvárnu ve škole ano, stejně jako kastování dětí i rodičů. To se ostatně děje i dnes, ale jinak. Jakožto dítě z městečka ve východních Čechách mně celkem úspěšně minuly Tuzexy a jeho bony, nicméně ta doba i touha po snadném výdělku je velmi výstižně popsaná. Dnešní doba je ve znamení influencerů a ta touha po snadném výdělku je nekonečná.
Díky knížce se mi vybavilo dětství, první zájezd do Jugoslávie s rodiči, přes Maďarsko, přesně jsme byli u vytržení ze zboží, které tam bylo, takže děkuji paní Wilkové za výlet do minulosti, ale stačilo :)

Je to King. Sice už stárnoucí, ale stále je to King. Stále by se od něho mělo dost lidí učit jak se píše dobrá kniha. Nedivím se mu, že si postavu Holly oblíbil natolik, že jí věnoval další příběh. Chápu i to, že Jerome měl nápad odhodit původní námět své další knihy a vrhnout se do průzkumu různých církví. Izzy měla pravdu, když prohlásila, že jsou náboženství zodpovědná za pořádnou hromadu neštěstí po celém světě.

Pěkné čtení. Začátek mi hodně připomínal Přitažlivost pádu a trochu jsem se lekla, že se knížka věnuje podobnému tématu. Ale ne, všechno bylo jinak. Ale úplně jinak. Určitě některé situace byly vysvětlené až moc jednoduše nebo zjednodušeně, ale jako celek drží příběh pohromadě a je uvěřitelný a moc dobře se příběhem proplétáte až do konce.

Jo, to jsme se celé my, nípat se ve vztazích a pořád si říkat, že kamarádky či sestry se mají líp. Ale kdo nám může ze ne úplně dokonalý život, proč jsme stále nespokojené, stále hledáme, jak mít všechno dokonalé. Moc dobře napsaná knížka o ženách, koneckonců i o mužích, kteří zkrátka přemýšlejí jinak. A musí se stát něco, co nás posadí zpátky do reality, abychom si uvědomily, že život je příliš krátký a křehký. Ale taky krásný, ale to už je na nás.
Určitě to nebyla poslední knížka, kterou jsem od autorky četla.

Na mně už to bylo až moc překombinované a málo uvěřitelné. Asi nebylo účelem nechat čtenáře v napětí, kdo je vlastně vrahem, ale spíš vysvětlovat kdo, co, proč a jak. Určitě otázka držení zbraní je v dnešní době hodně palčivá, nejen v Americe, ale můj šálek kávy to úplně nebyl. Každopádně přečteno, vystaveno v knihovně, ale nedostat knížku jako dárek, zřejmě bych se k ní ani nepropracovala.

Na to, že je to 18 díl série, je to prosté fenomén. Angela si drží laťku hodně vysoko, každá kniha v sobě nese i vhled do zajímavých zákoutí lidské duše a vědění. Tady mě maličko nepřesvědčila, ale rozhodně to knize neubírá na čtivosti a Angele to ráda odpustím a už netrpělivě vyhlížím další díl.

Kniha o psaní, s paralelou lásky. Logicky nejde vysvětlit, proč člověk, který má vlastně všechno, není spokojený, nestačí mu půvabná a milující manželka, dvě zdravé děti, pracovní úspěch. Můžeme se tomu divit, ale nepotkalo něco podobného i nás? Nebo někoho, koho známe a nikdy jsme nepochopili, proč to ten člověk provedl? Proč lidé píší knihy plné příběhů a proč je ostatní tolik vyhledávají a potřebují si číst o osudech jiných lidí? Co je na tom tak zajímavého? Nestačí nám náš život? A je spokojený? Proč stále potřebujeme nějaká dobrodružství a nové impulsy? Někdy jde prostě logika a rozum stranou, necháme se uchvátit svými emocemi a bez toho nejde ani psát knihu a vlastně ani žít.
"Kniha není nikdy dokončená. I když už je vytištěná, žije dál jako nezávislý organismus, volá po škrtech, upřesněních, trpí tím, co z ní vypadlo, a čeká na opravu. Kniha je jako raněná láska, nenaplněná, obsahuje v sobě to, čím mohla být, ale nebyla, tu nemožnost zpětně vrátit to, co mělo být řečeno, co mělo být zamlčeno. Nese v sobě bolest z toho, že byla opuštěna."

Vzhledem malá knížečka, ale je v ní všechno. Cesta, kamarádi, náhodná setkání, Praha, propojení s Kafkou, vzpomínky, i světlo naděje. Celé zabalené do ilustrací, které vás tím vším provedou.

"Zdá se, že světlo je všude. Je to světlo pouličních lamp a tramvají, světlo hospod a plných sklenic piva, světlo milenců, a světlo opuštěných. Světlo bordelů a kasin, světlo světců a ukřižovaných, světlo kostelů a nemocnic. Světlo vánočních stromků a hřbitovních svíček a výhybkových lamp na nádražích. Světlo kočičích a psích a krysích očí. Světlo života a světlo smrti. Světlo zákoutí, kde to voní láskou. Světlo zákoutí, kde to páchne krví a močí. Světlo zlata na uších a prstech a zubech Pražskýho krále. Světlo z Kafkovy hlavy. Je to světlo, které nemá začátek ani konec. Věčné světlo Prahy."

Moc dobře zpracované téma, tedy spíš několik témat. Mladá generace, sami neví co se sebou, na oko fungující rodina, matka co by chtěla být dobrou matkou a moc jí to nejde, otec, který se bojí, aby se neprovalilo jeho tajemství, mezi nimi péče o rodiče, učitelka, která se zmítá v podobných situacích jako její žáci. Je jedno kolik nám je, pořád dokola řešíme to stejné. Chceme být docenění, ale zapomínáme na to, že dávat životu smysl musíme my, sami.

Krásné. Poetické. Pokud může být vzpomínka na minulost zaniklých vesnic poetická. Ale psáno srdcem. Knížku si musím koupit, stejně jako její kamarádky ze stejné edice. Takoví průvodci na případné toulky po Českém kraji se v knihovničce vždycky hodí.

Kterak mohou žít plno let spolu dva lidé s naprosto jiným náhledem na život. A potom se jeden z nich probudí. Někdo chce od života víc než kuchyň z IKEA, jiný chce znát svou cenu v životě. A najednou je ve hře tolik jiných cest. Tak už to chodí.
Pěkné čtení.

Náhodou jsem si knížku našla v knihovně, pár dní potom co jsem narazila na videa autorů. Určitě pro někoho fajn, je plno lidí v dnešní době, kteří neví, co dělat sami se sebou. Pro mně knížka moc nebyla. Přece jenom už jsem osoba, která má za sebou nějaké ty pády i vzestupy, ze kterých se poučuji, trpím i určitou mírou sebereflexe, vím, že svět mužů a svět žen se liší, a přesto se potřebujeme, takže příště zkusím čerpat moudra opět z mé oblíbené beletrie. Kdo chce, vidí.

Moc dobrý nápad a dobré zpracování nápadu. Kolikrát litujeme svých rozhodnutí a říkáme si jak by to asi dopadlo, kdybychom se tenkrát rozhodli jinak. A pochopitelně, pokud se náš život neubírá zrovna po šťastné stopě, máme jisté výčitky.

Určitě jsem četla od Mistra lepší knížky, ale i tak byla výtečná, pokud se to dá říct o jejím obsahu tedy :)
Vůbec se nedivím, že si Holly zasloužila mít vlastní příběhy, její život je někdy tak podobný našim, ale když si jdete za svým bez ohledu na druhé, můžete zažít pěkné kotrmelce a tady jich bylo.
A politické názory pana spisovatele v knize? No, proč ne. Má názor a je spisovatel. Nemohu říct, že by mě to rušilo, spíš si tehdy rovnám na současnost, ale to už je věc názoru každého z nás.

Když jsem začala číst, uvědomila jsem si, že jsem už někde četla o úložišti semen, a bylo to v knížce Sen o stromě od Maji Lunde. Tady je děj malinko přesazený na vymyšlený ostrov, ale je to působivé. Už z toho důvodu, že předlohou je skutečný ostrov s pestrou faunou a krvavou historií, za kterou můžeme my, lidé.
Příběh rodiny, okolností a všudypřitomé minulosti.

Petra Soukupová prostě umí. Marta nám sice zestárla, ale pořád řeší blbiny. Chtěla by někam patřit, ale zároveň zůstat svá, rozebírá svoje pocity, pocity lidí kolem ní a tak nějak zapomíná žít. Utápí se v romantických představách, potom narazí na realitu všedních dnů a je zase v háji. I když, my, ženy, máme tyhle tendence. Nípat se v pocitech, všechno rozebírat a hledat v každém slovu či gestu nějaký podtext. Ale někdy je nutné mávnout rukou a jít dál.

Nejdřív jsem byla naprosto unešená nádherným stylem a popisem přírody, lidí, vlastně všeho. Což o to, vyprávění se linulo lesy, Medvědím dolem i jinými usedlostmi stále příjemně, i přes neštěstí, která jejich obyvatele postihla, ale někdy už toho životního moudra na mně bylo nějak moc. Skoro všichni byli tak kladní, případně věkem k tomu dospěli, pár názorových střetů se našlo, ale jeden už je tak ze života poučen, že stále čekal nějaké ty podvůdky a ono nic moc :-)

"Člověk, Adelheido, nemůže klesnout hlouběji, než když složí ruce do klína a jen nad sebou naříká. Vzchop se! V životě nenajdeš útěchu, pokud si jí sama nevybojuješ. "

Nejlepší z celé trilogie. Celé to do sebe zapadne janakippová je obdivuhodná postava skvěle napsaná díky stylu psaní a zachování při překladu se na vás slova valí jako lavina a vy někdy nestíháte vstřebávat všechno co strhává s sebou, ale přesto nemůžete přestat číst.
Syrové, no je to ze severu, ale vynikající.