Clara_C
komentáře u knih
Stav beztíže
Woody Allen (p)
Typický Allenův humor s parádním překladem. Co jméno, to perla. Povídky krátké, sic vtipné, ale je z nich poznat Allenova klasická nejistota ze sebe samého, že selže v uměleckých kruzích, z nezájmu opačného pohlaví, pasáže o sexu jsou vskutku vtipné, poslední, nejdelší povídka mi přijde lehce biografická, jelikož mi připomínala jeho Mimochodem.
Velmi osvěžující četba.
Přijde kůň do baru
David Grossman
Po dočtení jsem měla pocit, že jsem zůstala na světě úplně sama. Tak moc na mě zapůsobila osobní a osobitá zpověď. A je úplně jedno z jakého konce světa příběh je, protože je plný nedorozumění a lidé se pochopí až pozdě. I když před smrtí není nikdy pozdě.
Počet diváků, kteří vydrží poslouchat se může rovnat počtu čtenářů, které kniha zasáhne. Není úplně jednoduchá.
Přitažlivost pádu
Noel O' Regan
Podobně jako na autory severských kriminálek působí jejich příroda, syrovost a tma, tak i tady měla krajina, útesy a výhledy z nich velký prostor a věřím, že i vliv na jednání místních obyvatel. Někteří inklinovali k víře s tím, že mají určité životní poslání, jiní neunesli tíhu svého osudu a chtěli zvolit rychlé řešení. Skvěle popsáno a napsáno, musíte přemýšlet nad každodenním životem rodiny, která za bydlení v domě s úžasnými výhledy, platila až vysokou cenu. Říkáte si, jestli byste byli i vy schopni podobné empatie až do takových rozměrů a důsledků. Jestli byste upozadili vlastní děti, notabene na ně naložili svoje i cizí břímě pro vás neznámých lidí. Které se se svým pro ně traumatem z dětství nejsou schopny vyrovnat ani v dospělém věku a potřebují se ujistit o svém vztahu k rodičů, místě v životě. Každý po svém.
Nevšední kniha s citlivým překladem.
Smrtící volání
Angela Marsons
Tohle byla asi nejmíň uvěřitelná zápletka, byť knížky Angely miluju a jsou stále hodně čtivé, a i tak se už teď těším na další porci. Tady mně ale spíš zajímaly osudy policejního týmu, než až překombinované dvojice zločinů.
Věřím, že sourozenecká rivalita, navíc podpořená nezájmem rodičů, může být problém, ale tohle už bylo i na mně moc. Nicméně zajímavý vhled do oboru jako je profilování pachatelů podle písma, ale jako napínavá krimi na mě tentokrát úplně nezapůsobila.
Desetkrát a dost
Scarlett Wilková
Knižní jednohubka, taková, jaká by měla být. Čtivá, žádné komplikace, ale přesto zajímavá. Nemusíte nad ničím moc rozjímat, ale když dočtete, usmějete se, protože ano, tak to v životě prostě chodí. A i to, že jsem už něco zažila, vím, že milostné peripetie jsou stále stejné. Ať je vám dvacet nebo padesát. Stále jsme schopní chovat se jak malí :-)
Takže děkuji za takhle milou knížku.
Sviňák
Irvine Welsh
Tohle vám zaleze pod kůži. Drsné a syrové. Smrad cítíte snad až doma. U některých pasáží nedoporučuji konzumovat cokoliv. Chvílema jsem měla pana neomylného, veledůležitého a věčně nadrženého, plný zuby, neskutečně mě jeho arogance vytáčela.
Jo, na konci vám plno věcí dojde, ale kdo jsme my, abychom kohokoliv soudili?
Bruciiiiii, toho se budu dlouho zbavovat.
" Společnost se změnila a zákon s ní neudržel krok. Není možný stíhat lidi pro jejich spotřebitelský preference. Pak by je bylo třeba taky možný zavírat za to, že maj raději kukuřičný lupínky než celozrnný, a mraky takovejch nesmyslů. "
Vypravěč
Dave Grohl
Kdo by neznal Nirvanu. Skupinu, která vytrhla z letargie nejen posluchače, ale i jiné muzikanty. Nicméně Nirvana je jen jednou, i když zcela zásadní, z kapitol skvělého člověka, který je důkazem, že když chcete, jde všechno. Jenom musíte najít odvahu a vyjít ze dveří. To, že knihu napsal sám, je o to víc, jako byste seděli u Grohlů v obýváku a kolem šla v pyžamu Joan Jett.
U Vypravěče poznáte, že je to jednoduše rovný člověk, což se dnes jen tak o někom říct nedá, a nejvíc vlastně nejvíc rodinný typ.
Možná právě proto a hlavně proto, že vždycky zůstal sám sebou, má život plný překvapení. A i pro mě tedy překvapení - upravená píseň z mých školních let a zazpívaná původním interpretem Rickem Astleym. Díky za inspiraci a za tvou odvahu, Dave.
" Vadilo by ti, kdyby se k nám na večeři přidali AC/DC? "
Počkat. Zamysli se nad tím.
Neuplyne den, abych se nezastavil a nepoděkoval vesmíru za tato nadpozemská požehnání, a snažím se nic nebrat jako samozřejmost. Nikdy mi nebude připadat normální, že jsem součástí takového žitého snu, vždycky budu mít pocit, že svůj vlastní život sleduju zpovzdálí, že se dívám na fantazii někoho jiného, která se odehrává přede mnou. Ale je to můj život. A právě v těchto chvílích se snažím zůstat nohama pevně na zemi a připomínám si, že jsem možná nejšťastnější člověk na světě, prostě proto, že se můžu znovu nadechnout a nechat se dovést k dalšímu dobrodružství.
" Odvaha je určujícím faktorem v životě každého umělce. Odvaha obnažit své nejniternější pocity, odhalit svůj pravý hlas, předstoupit před publikum a ukázat ho světu. Emocionální zranitelnost je často nutná k tomu, aby člověk dokázal tvořit, ale může hrát proti vám, když sdílíte svou píseň s celým světem. V tom spočívá ochromující vnitřní konflikt každého citlivého umělce. "
Pohádka
Stephen King
King prostě umí. Jistě, někdo by stránky ubral, někdo přidal, jiný by to ani neotevřel, ale kdo z nás je King?
Za mě super čtení, horor to není, ale procházet měnícím se městem, kde nevidíte nic než zkázu, nechcete nikdo z vás.
Taky mě nejvíc bavily pasáže s Radar, nejvíc se bojíte o ní a, stejně jako u vlastních psů, jí přejete věk plný vitality. Napořád.
Kočka a Generál
Nino Haratischwili
Ještě teď mám z některých pasáží husí kůži. Pořád se zabýváme první a druhou světovou válkou, řešíme zvěrstva a nelidskost v nich spáchaných, ale války jsou zde pořád. Stále jsou někde šílení vojáci a Nura jako jejich svědomí.
Člověka formuje život, činy jím spáchané, ale i přesto se nakonec ukáže, zda se ještě dokáže podívat sám sobě do očí nebo ne.
Krásná a v mnoha ohledech krutě pravdivá a současná kniha.
" Jestliže bylo možné, aby udělali, co udělali, jestliže bylo možné, aby on udělal, co udělal, aby mu v tom nikdo nezabránil, aby je nikdo nezastavil, jestliže bylo možné, aby Aljoša jen tak zmáčkl spoušť a aby Nuře svírali hrdlo, jestliže bylo možné, aby všichni vládli nad životem a smrtí, aniž za to museli zaplatit, jestliže bylo možné vmžiku odložit lidství jako starý plášť, pak lidství nemá žádnou cenu.
Každý krok, který dosud v životě udělal, protože se domníval, že je správný, byl jenom ztrátou času. Ve světě, kde máte na výběr buď stát se vrahem, nebo si sám prohnat kulku hlavou, ve světě, kde se znásilňuje proto, že se naskytla příležitost, už neexistovalo žádné správně.
Přišli jsme na místa, kde jsme neměli co pohledávat, a dělali jsme věci, které jsme dělat neměli. Proti své vůli jsme se podrobovali vůli jiných a namlouvali si, že je to naše vlastní rozhodnutí. Myslíš, že jsi byl třeba jen na vteřinu svobodný? Myslíš, že na světě existuje svobodný Rus? Že někdy existoval? Svoboda je vykoupená neviditelností a mlčením, anebo vyústí v pracovní tábor nebo přinejlepším v cele o devíti metrech čtverečních. Naše svoboda je buď nečinnost a apatie, nebo strach. "
Ty chladné oči
Scarlett Wilková
Před minulostí neutečete. I když se stále snažíte přizpůsobovat. A není úplně důležité co si o vás myslí okolí jde o to, jaký máte názor sami na sebe, za co se stydíte a na co jste hrdí. Nebyla to jednoduchá doba, ale jak je vidět naučené chování se táhne dlouho přes generace. Konec mě překvapil, myslím tim závěrečný dopis.
" Emil si byl vědom toho, že další generace už o něm a dalších mladících, kteří navlékli nacistické uniformy, vědět nebudou. Nikdo jim to už neřekne, nikdo je o této jedné kapitole dějin nebude učit, a tak nebudou vědět, jak složitý život může být, jak těžká rozhodnutí člověk musí udělat, jak málo může ovlivnit, co se s ním stane, kam ho mocní pošlou, co mu přikážou činit. A on to pak činí a připadá si přitom jako sněhová vločka, která se bezmocně zmítá ve vánici. Budou znát jen svět, ve kterém je vše předem nalinkované a není žádoucí o něm přemýšlet. "
Ibka
Petra Braunová
Obdiv za nepřikrášlované vzpomínky, pocity a za život viděný ať už jako dítě nebo dospělá žena.
Jsem ráda, že jsem nejen já jezdila tak nerada k prarodičům na prázdniny. Ovšem z trochu jiných důvodů. Ale takové byly dříve vztahy. Nikdo se s ničím tak nepáral, nebyl čas na niterné psychologické rozbory. Dnes řešíme zase jiné vztahové komplikace -:)
Za mně moc pěkná kniha a inspirující čtení.
Šeptuchy
Alena Sabuchová
Knížka nabitá pocity, naivitou mladí, dospíváním, tajemnem, snahou odhalit to, o čem je vlastně život. Myšlenky, vzpomínky, lesy, duchové, šeptuchy, tady nehledejte ani hrdiny ani děj. Přesto moc pěkné čtení o podstatě bytí, které smrtí nekončí.
" Tady někde začínají články o tom, jak porozumět komukoliv a čemukoliv. Namísto toho, abychom se zeptali. Jenže potom se bojíme, že bychom dostali odpověď. A tak si raději myslíme. Abychom jednoho dne, když zjistíme, že nic z toho, co jsme si mysleli, není pravda.
Slovo vina se už málokdy používá. Děláme chyby, ale vina je něco, čím dokážeme rozbít okno, zlomit kost nebo rozpárat duši. "
Gentleman v Moskvě
Amor Towles
To to uteklo. Z roku 1922 do roku 1954, kdy se přes Rusko valily dějiny ( ovšem, kdy také ne ), a vám to v knížce přijde jako chvíle. A najednou je z hraběte šedesátník, ze Sofie mladá žena, pouze Anna zůstává stále tou štíhlou jako vrbový proutek. A i přes ně se celou dobu události ženou jako vichřice. Ale to by v tom byl čert, aby si neporadili se změnou režimu, získali vlivné přátele a my u toho mohli být.
Krásná kniha, i když dějiny na pozadí jsou takové jaké byly, lidé mizeli na Sibiři, koneckonců i Sofie se ocitla v Metropolu vlivem okolností.
" Jako mladík byl hrabě pyšný na to, že ho tikání hodin nemůže vyvést z míry. Začátkem dvacátého století měl několik známých, kteří dovedli udělat neodkladnou záležitost i z té největší banality. Snídani i cestu do práce se snažili odbýt co nejrychleji a klobouk věšeli na háček s takovou precizností, jakoby se chystali k vojenskému tažení. Telefon zvedali při prvním zazvonění, očima zběsile přelétali novinové titulky, v hovoru se omezovali jen na to nejpodstatnější a obecně vzato trávili své dny honbou za hodinovou ručičkou. Bůh jim žehnej.
Hrabě si naopak zvolil život smysluplně neuspěchaný. Nejenže kategoricky odmítal hnát se za nějakou stanovenou hodinou, ale činilo mu skutečné potěšení, když mohl povědět příteli, že ta či ona světská záležitost samozřejmě počká, a vychutnat si s ním lehký oběd nebo procházku po nábřeží. "
Srpny
Jakub Stanjura
No uf, teda. Hodně dobře rozehraná partie. V rodině, s partnerem, absence skutečných přátel. Čtete a pomalu věříte, že si Daniela vymýšlí, přehání, zapomíná, přikrášluje. Však každý občas něco přeslechneme, spleteme se, nemůžeme si hned uvědomit sled událostí. Nebo ne?
Trochu mi to připomnělo Petrolejové lampy.
Pastva pro oči
Myla Goldberg
Netradičně napsané, forma katalogu fotografií, které v knížce nejsou a musíte si je vymyslet. Katalog se zároveň prolíná se vzpomínkami Lilly, tedy fotografky, její dcery, se kterou měla komplikovaný vztah, a nakonec s těmi několika málo lidmi které se s Lilly potkali. Vše na pozadí větších či menších událostí v Americe, které ovlivnili směr a život nejen Lilly a Samanthy.
Určitě zajímavá témata, ale není to čtení pro každého.
" Fotografie mají tu otravnou vlastnost, že rozežírají vaše případné vzpomínky na daný okamžik natolik, až zbyde jen fotka sama, ale v případě Samanthina tetování stále ještě cítím tlak hrotu fixu na břiše. Jsem v kalhotkách, protože je horko. Sedím na gauči vzhůru nohama, protože tak snáz nakreslím příšerku, aby byla správnou stranou nahoru, když se na ní podívám. Pupík má představovat pomrkávající oko. Kalhotky zase čepici.
Lillian mohla záběr oříznout a vznikla by fotka roztomilé holčičky, co si čmárá na bříško, ale o to tu vůbec nejde. "
Osamělá Meredith
Claire Alexander
Dalo by se napsat, že je to milá knížka, kdyby se Meredith neschovávala před světem z tak vážného důvodu. A její nejbližší, kteří by při ní měli stát, jí v tom nechali.
Krásně napsáno, za překlepy autorka nemůže, ale je to nyní celkem častý nešvar, což shazuje celkový dojem z knih.
"Máma byla bosa, přes šaty s flitry měla přehozený starý baloňák. Zakrýval jí postavu a dosahoval téměř na chodník. Jelikož pásek chyběl, měla ruce zkřížené na prsou, aby se cípy kabátu nerozevíraly. Nikdy předtím jsem ho u ní neviděla. Nakrátko jsem zauvažovala, odkud ho asi má, ale pak jsem si řekla, že to asi nechci vědět.
Život se může změnit během pár vteřin, ať už k lepšímu, nebo horšímu. Někdo se nadechne poprvé, jiný naposled. Auta bourají, letadla se řítí do oceánu. Uzdravovací proces po desetiletích plných křivd může začít obyčejným gestem.
Nebo otázkou- Jsi v pořádku?
Ale tahle chvíle k takovým momentům nepatřila. "
Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
Člověk by napsal, že to byla skvěle vygradovaná detektivka, kdyby nešlo o téma tak životní. Na to, jaký je autorka ročník narození, má poválečné období zmapované a hodně autenticky podané. Až z toho mrazí.
Rozhodně doporučuji.
Jadérko
Matt Bell
Sci-fi není úplně můj šálek kávy, ale tohle, to bylo něco. Než zkraje pochopíte jednotlivé příběhy a postupně si je propojíte, nejen mezi sebou, ale i v sobě vzhledem k současné situaci, je to hodně děsivé.
Příběh fauna a nymfy, příběh dvou bratří, zkáza světa, jablko poznání jako symbol života kdysi, nyní a v budoucnosti, tohle jen tak z hlavy nevytluču. Nejde ani o to, kdo měl pravdu, co bylo správné rozhodnutí, ale vskutku hodně velké varování, kam se všichni ženeme a kam se zřejmě časem zřítíme.
Hodně nadčasový román, působivě napsaný.
" Chapman ví, že tohle není tělo, do kterého se narodil. Ví, že ho každý den v člověčí kůži umenšuje. Ví, že budoucnost, na které celý život dřeli, už je tady a že je předběhla. Žijí v minulosti, ale minulost už minula. Každou chvíli nějaký svět končí a jiný začíná.
" Pochopil, co Stav ještě dovede a obrátil to proti ní. Když ví tolik, možná prohlédl i poslední krok jejího plánu, o kterém mu neřekla: Stav nereprodukuje jen zvířata a rostliny. Pokud dojde na nejhorší, Eury načte lidstvo, než vyhyne. A až to bude bezpečné, všechny vrátí na svět. Sebe jako první.
Eury stiskne pěst. Mezi dvěma těly nebývá dlouhá prodleva, ale nic nejde hned. Útržek úpění, vzápětí probliknutí, necelá vteřina čekání a už je osvobozená od těla, pak pokaždé stejný úžas - Jsem jediná, kdo tohle zažil. Duše, která může z jednoho těla přejít do jiného. Není už tohle nesmrtelnost? "
U severní zdi
Petra Klabouchová
Brilantně napsané téma, o kterém se až tolik nemluví a válečná literatura je přebíjí. Ovšem takovéhle knihy by měly být povinnou četbou.
Tolik mrtvých. Dětí a nevinných. A proč. Kvůli slepé ideologii a lidské malosti.
Lidé se totiž nemění a my můžeme každý den děkovat, že v dnešní době a zde vládne největší zlo jenom v nenavistných komentářích na sociálních sítích.
Zatím.
" Komu zvoní hrana? Tobě, národe český. Sotva jsi narovnal hřbet, už ho znovu k zemi ohýbáš, už zase hlavu skláníš. Slyšíš ty zvony? To pro tebe zpívají píseň pohřební, pro tebe a tvé děti. Porostou jak pokroucené borovičky z kraje lesa. Ty už nikdo nenarovná, křivé dříví zůstane navždycky zohýbané. "
Nevím
Josef Formánek
Hodně osobní, ale to je pan Formánek většinou. Je o víře, o změně v člověku, o tom, co na to nejbližší lidé, protože i oni se musí naučit žít se změnou. A k tomu je třeba spoustu lásky. A ta není zadarmo. Ale je tady.