Nevím
Josef Formánek
Tuhle knihu lze číst jako otevřený deník o pár dnech, které něco podstatného v životě autora změnily nebo také pouze jako noční rozhovor z očí do očí s někým nám povědomým... Laskavá slova o rodině, přátelích, létání, zkouškách ohněm i obyčejných malých bolestech a radostech...
Přidat komentář
Milá, upřímně působící zpověď člověka, který už něco zažil a reflektuje vlastní cestu životem včetně svých pochybení.
Nevím.. co tím chtěl autor říct. Formánka jsem četla vždycky moc ráda (psát umí), ale ten autorův duchovní přerod mnou moc nerezonuje a vlastně mě tak trochu otravovalo o tom pořád dokola číst.
Nevím---Velká část knihy mi přišla jako soukromá zpověď, která není pro veřejnost. Plynutí soukromých myšlenek přenesených na stránky knihy, takové meditování. A já moc nevěřím na ten přerod v silně věřícího člověka, na spojení s Bohem. V podobném stylu byla i předchozí kniha. Poslední kapitoly o životě na odlehlých místech Slovenských hor mi připomněly mládí, kdy jsem se tam také dostala. Zastavil se tam čas, ale lidé dobře chápou okolní zrychlený svět. Autor ví, že knihu prodá díky popularitě získané předchozími publikacemi. Mne si získal Prsatým mužem....
Nevím, nevím, nevím......Hvězdy tentokrát nedávám, protože nevím...
Asi to na 5 hvězd není, ale je to moje hodnocení. A já mám JF ráda a budu od něj číst i telefonní seznam, pokud ho vydá. Zajímá mě totiž s kým si volá:) Kniha o autorovi a jeho myšlenkách a vnímání světa. Stejně jako všechny předešlé knihy, ale tahle je jen o tom. Mám pocit, že JF našel odpověd na svoji otázku a tím pádem už nemá potřebu cokoli sdělovat. Maximálně to, co je nesdělitelné. A to je Boží.
Velmi dobrá kniha. Vyhovuje mi její nekomponovaná forma. Z textů je cítit uvolněnost a klid.
Hodně osobní, ale to je pan Formánek většinou. Je o víře, o změně v člověku, o tom, co na to nejbližší lidé, protože i oni se musí naučit žít se změnou. A k tomu je třeba spoustu lásky. A ta není zadarmo. Ale je tady.
opravdu nevím.
na jedné straně může prsatý muž napsat cokoliv, rád po tom sáhnu, na straně druhé ale mám možná trochu větší očekávání.
tyto deníkové zápisky, záznam krátkého údobí života, kdy se zdánlivě nic neděje a přesto dochází k závažným rozhodnutím se čtou sami. jenom mi k tomu schází nějaké „lepidlo“ které z toho udělá velkou literaturu. takto jsou to spíš poznámky na větší opus.
ale četlo se to fajn, takže přikládám k dalším Formánkům:)
Velmi zvláštní ... nevím jak jinak knihu hodnotit.
... více než osobní, k zamyšlení.
Velice osobní kniha, autorův deník o pár dnech, které změnily něco podstatného v jeho životě. Je o rodině, přátelích, létání, ale i o malých bolestech a radostech.
Když jsem si tuto knihu kupovala, bylo mi jasné, že se mi bude líbit, neboť knihy Josefa Formánka mám moc ráda. Ale opět předčila mé očekávání. Je to kniha, která vám může otevřít oči.
Jsou tu životní pravdy napsané tak krásně, pro mě dojemně, že jsem měla slzy na krajíčku. Chtěla jsem si vypisovat věty a odstavce a v podstatě přepsat celou knihu. Ale místo toho jsem jen četla a vnímala a užívala si to. Už teď vím, že po knize sáhnu, až budu potřebovat číst něco krásného, u čeho si budu moci uvědomit spoustu věcí a třeba se na něco dívat správnýma očima.
Jsou tu nádherné myšlenky a je tu ukázána krása i na běžných věcech. Na autorových knihách mám ráda, jak se lehce prolínají a souvisejí spolu.
Ač nejsem věřící, a kniha je i o víře v Boha, velice mě zasáhla. U čtení jsem cítila pokoru, klid a krásu.
Tuto knihu nečtete jen očima, ale hlavně srdcem.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Mluviti pravdu |
| 2014 |  Úsměvy smutných mužů |
| 2008 | Prsatý muž a zloděj příběhů |
| 2016 | Dvě slova jako klíč |
| 2011 | Umřel jsem v sobotu |
Kniha Nevím je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 55x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 15x |
| Chystám se číst | 20x |
| Chci si koupit | 9x |
Opravdu nevím, podobně laděné postřehy si píšu do deníku. Pomáhají mi se v sobě zorientovat a pojmenovat pro mě potřebné. Kniha mi mnoho nedala. Rozhovory s panem Formánkem mě oslovily více, zřejmě klidem a jistotou, že našel správnou cestu. Ta mě v knize nějak míjí.