Prsatý muž a zloděj příběhů
kniha od: Josef Formánek
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/5072/bmid_prsaty-muz-a-zlodej-pribehu-2lB-5072.jpg
3.7
699
Kniha o tom, co člověk najde na dně, když už si myslí, že nemůže dál, i o tom, že zázrak potkáme nejen v přítmí pralesa, ale kdekoliv. Některé knihy můžete číst, ale s touto budete hrát o život. Poušť, džungle, šamani, rituální obřady, láska, smrt i ďábel v napínavém příběhu reportéra, který se vydává k primitivnímu kmeni v deštném pralese. Po návratu domů zjišťuje, že se nevrátil sám..... celý text
Komentáře (114)
Komentáře 114 Recenze 0
Pro mě neznámý autor, po knize bych asi nesáhla - vybrala jsem si ji kvůli výzvě. A jsem nadšená. Žádný "pouze" cestopis.... překvapily mě zajímavé úvahy a ač jsem žena, dokázala jsem se vciťovat do mužského uvažování i vnímání světa - rodinných, pracovních i jiných situací.
Moc pěkná knížka a nutila mě i k zamyšlení. Další plus je, že se ve vyprávění objevuje i moje rodné město.
Mam tuhle knihu moc rada. Pokud je ctenar pozorny, da se v ni najit spousta zajimavych myslenek a skrytych vzkazu. A hlavne Franta Stesti, ten je TOP.
Četla jsem ihned po Úsměvech a Umřel jsem v sobotu, musím říct, že ty předchozí mě nadchly. Proto asi je mé hodnocení v porovnání s těmito romány nižší, než by si kniha třeba objektivně zasloužila.
Sympatie k hlavní postavě (k hlavním postavám) si budete hledat asi těžko, ale já Davida Zajíce bral jako takový prototyp současného muže, který, i když má všechno, všechno podstatné, stejně pořád hledá a loví. A hlavně ho tíží ta nejtěžší otázka- jaký je vlastně ten smysl života? A jak už to tak bývá, přes to hledání nemá čas na to, co je opravdu podstatné. Protože hledat smysl života je naprosto zbytečné, smyslem života je sám smysl- narození, radování se z dneška a smrt. Zajímavá knížka, u které se člověk i nejednou zamyslí, jaké je na této planetě vlastně to jeho místo. Formánka si budu muset načíst víc.
Kniha se mi celkem dobře četla, líbilo se mi vypravěčství i hledání priorit v životě a uvědomění si nutnosti změny. Na Siberutu hlavní hrdina zjistí , které hodnoty přehlížel. Hlavní myšlenkou knihy je hledání smyslu života a čerpá z mnoha moudrostí kmene Mentawaj.
V závěru můžu shrnout, že se mi kniha líbila.
Tohle bylo hodně špatné. Nuda po většinu knihy a o hlavní postavě škoda mluvit. Pro mě obrovské zklamání..
Libilo a moc.
Trochu jsem se bála že to bude nezáživné a nudné čtení,ale to jako fakt není.
Pokusím se být stručná. Souhlasím s Godgifu níže. Za mě nejlepší na knížce jsou ilustrace. Kdysi jsem četla Mluviti pravdu, toto je jako od někoho jiného. Hlavní hrdina David - neuvěřitelný sobec, alkoholik, kterému neuvěřitelně dlouho trvá cokoliv pochopit. Velmi lituji Alenku. Urputná snaha natáhnout děj. A tak se na straně 362 z 369 dozvíme, jak hrdina cestou na chalupu vykoná v přírodě velkou potřebu a filozofuje o tom, co tomu říká brouček. Tato kniha byla pro mě ztráta času a jsem z ní stejně otrávená, jako ti krabi z Davidových zvratků.
Usmívám se u komentářů. Např;
„Neorientovala jsem se v čase a místech konání jednotlivých situací. Autor skákal z pralesa do města a naopak a to mě dost mátlo. Sem tam se objevilo nějaké to životní moudro…”
Usmívám se, protože přesně v tomhle je ta kniha skvělá. Nic všedního, nic příliš povrchního. Stejně jako život ve své podstatě.
Nehodnotím. Knížku jsem dostala jako dárek , ale nedokázala jsem se začíst.
Ale v popelnici neskončila, odložila jsem ji do krabice ve Školské.
Naprosto mě uchvátil tento příběh. Musela jsem dočíst během 2 dnů a taky se mi často vracely obrazy pralesa...Velmi čtivé a naprosto dodala chuť podniknout cesty do neznámých krajů (samozřejmě, kde prales je- v mém případě Bali)
Mně se kniha celkem líbila, bylo to zajímavý čtení. Jen jsem se nedokázala vžít do hlavní postavy. Hrdina mi byl nesympatický a měla jsem pocit, že na vzdory všem podniknutým cestám za šamany se vlastně nikam moc neposunul. Nedávno jsem viděla jeden rozhovor s panem Formánkem a ten pán má jiskru, která v té knížce nějak zanikla. Je to rozporuplná osobnost plná vlastních běsů. Ale co je na něm sympatické je to, že hlavní hrdina, byť není asi do detailu napsaný podle autora, se nebojí nepřikrášlovat vlastní nedostatky a tím přistupuje ke čtenáři až nezvykle upřímně.
Přízemní antihrdina, notorický děvkař a nenapravitelný sobec, se pokouší o nějaké vzletné myšlenky. Co z toho asi tak může vzejít? Klišé a nízkost. Žádná hlubší sebereflexe se nekoná, jen lítost nad sebou samým a strach ze smrti. Jejda, jak já nerada čtu o lidech, kteří se plácají v problémech, které si sami způsobují, viní z toho všechny okolo a hledají Boha způsobem "musíš se mi ukázat hned tady a teď, jinak na tebe seru". Svatá prostoto...
Trvalo mně, než jsem se ke knize konečně dostal. A když už se stalo, musím říct, stejně tak trvalo, než jsem příběhu přišel na kloub. Co se mi líbilo je Formánkův hrdina. Mám pro tyhle negativní hrdiny slabost. Chybující, občas arogantní chlápek s dluhy, protloukající se mezi malými dočasnými úspěchy a následnými pády, topící v alkoholu své problémy a ne příliš šťastné manželství, snažící se "nějak" prokličkovat život. Výše popsaný hrdina už tak nějak předurčuje, že nepůjde o slátaninu typu "americký sen jednoho neúspěšného, který díky své vůli zvítězí a stane se bohatým, krásným a úspěšným", ale spíš o knihu o plácání se životem. To mě jen těší, ale je pravdou, že když jsem si v polovině knihy kladl otázku "o čem to vlastně je?", už jsem pomalu ztrácel trpělivost, a chuť číst opadala. S příchodem "Toho" tedy už začne být patrné, že se asi konečně něco začne dít, ale ještě notnou hromadu stránek se pak pořád jen naznačuje a naznačuje, než konečně začne příběh generovat nějakou pointu. Budiž nicméně uznáno, že ve chvíli, kdy příběh dočtete, začne dávat smysl jako celek. Díky tomu hodnotím výše, a mohu říct, že jako celek se mi kniha líbila, a sáhnu i po druhém dílu.
Formánek - to je takové poctivé hledačství, hledání hrany žití, ten se toho nebojí.
Exotika, šamani, nevěra, hledání Boha - nebo čehosi podobného.Opravdu hodně zvláštní kniha. Přesně jako její autor. Po přečtení jsem se musel podívat na pár videí, kde je pan Formánek. O to víc dnes musím nad knihou přemýšlet. Sympatický, přemýšlivý podivín, co má rád lidi a cizí kultury. Před těmi patnácti lety působil jako polo-hipízák s máničkou na hlavě, který se snad neštítí ničeho. Když se na něj podívám dnes, je to uhlazený a výřečný spisovatel, co kdysi propadl alkoholu – a troufám si tvrdit, že snad i možná záměrně. Takový člověk chce prostě vědět, kam až je ochoten zajít. Z těch zážitků (i z těch nepříjemných) pak dokáže vytěžit maximum a vtisknout to na stránky papíru. Líbil se mi styl, jakým autor vyprávěl. Příjemným zpestření jsou vtipné kresby, co jsou tak trochu na tripu. Krátké kapitoly jsou taky plusem, protože jinak bych se úplně ztrácel.
Nejvíc mě kniha bavila, když byl David Zajíc na cestách nebo když seděl ve svém oblíbeném podniku s kamarády. Hodně mě otravovaly ukázky z jeho připravované (zřejmě neexistující) knihy, ale ke konci jsem asi pochopil, co se snažil autor zdělit. Jeho dopis pro (zatím) nedospělou dceru byl velmi dojemný a hluboký – za mě nejsilnější část knihy. Plus nevyhnutelná smrt malé holčičky v chýši. Na vlastní kůži jsem cítil ty autorovy výčitky a strach ze selhání Musím uznat, že to nebylo zrovna lehké čtení. Myšlenky létaly ze stránky na stránku a chyběl tomu jakýsi řád. Nicméně... Létajícího jaguára si asi nepřečtu, ale něco novějšího klidně ano. Jistě budou jeho novější knihy o dost vyzrálejší a lepší.
Kniha nebyla špatná, ale nebyla to pro mě "TA" kniha. Některé situace mi připadaly málo uvěřitelné či málo propracované a nesympatický hlavní hrdina byl místy na tečku :-) Jako čtení na dovolenou docela fajn.
Vlastně jsem ji četla jen ze zvědavosti, ten název mě zaujal. A asi jsem měla správnou náladu a jen si ji prostě užívala. A četla se dobře, tak co. Pro mě ideální kniha na dovolenou.
Formánek je příklad člověka, který je lepší spisovatel než cestovatel...většinou je to naopak...nicméně je nutno dodat, že existuje mnoho lepších spisovatelů, a na druhou stranu ale taky hodně horších cestovatelů...
Zvláštní cestopis o cestě do sebe sama. Nejdřív jsem nechápal, nerozuměl a přece knihu nemůžete odložit. Pak teprve zjistíte, že podstatou existence je existence sama. Ať ve vzdáleném kmeni, nebo v "civilizaci".
Na to, že kolem pana Formánka a jeho knih, bylo svého času tolik humbuku a každou chvilku se o něm psalo, nebo byl v televizi... Si nemohu pomoct, ale jeho kniha, knihy přes veškerou propagandu u mé osoby neuspěly. Nějak se v příběhu nemohu zorientovat, přímo se ztrácím. Asi nebude pro mnohé špatný autor, dobrodruh, cestovatel, ale bohužel nejsem s ním na stejné vlně.
Příběh mě pohltil, i když jsem se v něm párkrát ztratila. Určitě to nebude má poslední kniha od Formánka, už se těším na pokračování, tyhle temné hrdiny mám nejraději.
Hlavní hrdina není zrovna klaďák, ale příběh má šmrnc i špínu za nehty. Přesně tak, jak to mám rád. Asi tak o 100% lepší než pokračování o větrném synkovi a o 1000% lepší než rychlokvaška Létající jaguár
Strašnej blábol, tohle číst bylo hotové utrpení. Jsem rád, že jsem se toho konečně zbavil. Naprosto nekonzistentní knížka, každý pes jiná ves, autor ji zjevně psal někde v léčebně. Pár hvězdiček nicméně nechávám pro několik zajímavých pasáží, které kdyby byly publikovány jako povídky, by celkem dobře fungovaly.
Dobrá kniha. Pre mňa odbočka ale prišla mi pod ruku, otvorila som ju a potom som už chcela dočítať do konca. Výpoveď muža - profesionála, dobrodruha, slabocha zároveň, jeho cesta, psychické, rodinné a existenciálne problémy. Intímna výpoveď. Ďakujem
Tak tohle by si měl přečíst asi každý. Velmi silný zážitek, i když ne se vším jsem byla v harmonii. Naprosto dechberoucí ale je to, jak píše autor otevřeně, padni komu padni. Hlavně teda sobě. A také poselství mezi řádky, které se tam možná dostalo, aniž by to bylo autorovým záměrem, je velmi silné. Určitě doporučuji přečíst a pro sebe jsem si naplánovala léto s Formánkem, narozdíl od Hartla si ho beru s sebou k moři:-). (4/5).
PS. Drobný žert pro Pražáky. Nevím, zda v jiných městech jsou vylepené reklamní plakáty, vemte Hartla s sebou k moři:-).
Nemá slitování s nikým; zvlášť se sebou se nepáře ani trošku. Doufám, že to psaní bylo více očistné než bolestné...
Musím říct, že pan Formánek má úžasný styl psaní, jeho způsob vyjadřování hrozně obdivuju a nemálokrát jsem si jen tak pro sebe a pro radost některé úryvky musela číst znovu. A hlavní hrdina mě moc bavil. Ale v knížce byly pasáže, které se hrozně táhly a špatně se četly, takže celkový dojem z knihy mi to trošku pokazilo.
Poslouchala jsem jako audioknihu, ale příběh mě nijak nezaujal, asi jsem vůbec nepochopila, o čem to je...
Na můj vkus je to tlustý špalek (mám na mysli knihu, nikoli autora), ale je to pro mě tak zvláštní vypravěčský styl, že jsem si to docela vychutnávala.
Jednoznačně zaujme. První polovinu jsem doslova zhltla. Část o psaní knihy mě začala nudit, a tak jsem knihu na čas odložila. Při správné náladě jsem ji dočetla jedním dechem do konce.
Líbil se mi styl psaní, zejména u příběhu psaným kurzívou, a obrázky z přírody. To s tím krahujcem a tak.
Těším se, až někdy dcera zabrousí do mé knihovny s otázkou, co si má přečíst (tak jak já chodím k našim), a já ji doporučím Si Lap Lapa.
Těžko hodnotit tak rozporuplnou knihu … Já osobně, být spisovatelkou, tak bych z takto široce pojatého komplexu příběhů vytěžila knihy možná tři. Líbila se mi syrovost, otevřenost Formánkova vyprávění, na druhou stranu jsem se občas ztrácela, s neodbytnou otázkou, proč vlastně píše to co píše ...
Opravdu slabé. Měl jsem pocit nezodpovědnosti autora, který grafomansky napíše, co ho napadne. Scény se chaoticky mění bez viditelné koncepce a vnitřní soudržnosti. Jako povídka by to asi bylo lepší - hutnější a soudržnější. O psychologii postav se stejně nedá moc mluvit.
Bohužel nemohu dát víc hvězdiček. Těšila jsem se na příběh z pralesa, šamany, rituály, život domorodců, ale bylo tam toho tak málo....Spíš byl víc zajímavý příběh Davida Zajíce v reálném životě a ten se četl velmi dobře, což mě dost překvapilo, protože takovou četbu nečtu. Možná i proto, že žil ( žije ) v Ústí nad Labem ( kde také bydlím ) a člověk si pak čtení víc užívá. Ale zkusím ještě jednu jeho knihu, která je doporučována...
Kniha, která ve mně zanechá dojem a nezapomenu na ni hned potom, co ji zavřu. Nezáleží na tom, jaký ten dojem je, co jsem si myslela o hrdinovi, jaký závěr jsem si udělala o autorovi a tak dále. Formánek prostě píše tak, že se mi dostane pod kůži a celkem dlouho tam zůstane.
Štítky knihy
prvotina muži Indonésie hledání smyslu života rodinné vztahy autobiografické prvky Bůh a člověk ďábel, satan domorodé kmeny stereotypy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Mluviti pravdu |
| 2014 |  Úsměvy smutných mužů |
| 2008 | Prsatý muž a zloděj příběhů |
| 2016 | Dvě slova jako klíč |
| 2011 | Umřel jsem v sobotu |
Kniha Prsatý muž a zloděj příběhů je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 1 081x |
| Čtenářské výzvě | 98x |
| Doporučených | 53x |
| Knihotéce | 302x |
| Chystám se číst | 149x |
| Chci si koupit | 18x |