Umřel jsem v sobotu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Tento mrazivý příběh se skutečně stal. Nápis, vytesaný na domě v Třebíči, vídal v dětství muž, jenž na sklonku života vyprávěl autorovi svůj příběh. Z osudu rukou a vůle boží. A zde začíná autorovo putování za tajemnou větou, za domem, který aniž by sám chtěl, ovlivňuje jeho život i život ostatních. Je to strhující příběh o lásce, osudu, ztrátě dítěte a druhých šancích, které už se nikdy nebudou opakovat. Co se stane, když se nevyrovnáme s minulostí? Přijde vůbec nějaká budoucnost? Rodina Josefa Marana žila v domě, který změnil jejich život. Mozaikové oko boží a onen nápis jej poslal na cestu, na kterou se žádný smrtelník nechce vydat. Rodina přišla rukou vraha o svou jedinou dceru. Osud k nim byl ale shovívavý. Přišlo druhé dítě. V duši Josefa Marana, ale nebyl klid. Toužil jej najít. Rozhodl se pátrat v minulosti, a tak svou druhorozenou posílal na onen svět. Do míst, kam se žádné dítě nepodívá. Její oči byly oči Josefovy, a on hledal vraha. Viděla dívka, co se v budoucnosti skutečně stane? Vrátí se k němu alespoň jeho druhá dcera? Mnohdy nás stvořitel posouvá vpřed, my se však nedokážeme vymanit ze spárů minulosti. A tak ztratíme vše, na čem nám záleží. I sami sebe. Temná kniha spojuje prvky vyprávění s básněním. Celý příběh je jako hra. Hra o naději. Mrazí z něj v zádech, v srdci i v hlavě....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94833/umrel-jsem-v-sobotu-1SA-94833.jpg 4353
Žánr
Romány, Literatura česká
Vydáno, Smart Press
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (115)

Kniha Umřel jsem v sobotu

Přidat komentář
Zdekat
včera

Čteno jen pro čtenářskou výzvu, po nesourodých Úsměvech smutných mužů jsem už jinak neměl potřebu číst dalšího Formánka. Teď ale musím přečíst aspoň Mluviti pravdu. Díky výzvo.

lavash
21. listopadu

můj první a poslední formánek. díky za tu nudu


hopsajda
20. listopadu

Zvláštní kniha formou i obsahem. Inspiruje k přemýšlení.

16. listopadu

Parádní začátek, čekala jsem něco velkého, trošku zklamání, že to nepřišlo.

Gweny
14. listopadu

Kniha ukrývající hluboký příběh, který ale ve čtenáři probouzí touhu po odpovědích na otázky, které během čtení vyvstávají v hlavě.
Vlastně je to vícero příběhů v jednom. Dozvídáme se tu část životního příběhu Waldemara Solara, kterému je věnována celá předchozí Formánkova kniha. Zároveň máme možnost nahlédnout do nitra autorovy duše. A konečně se tu dozvídáme mnohé o zvláštním osudu rodiny Josefa Marana.
Nevím, co víc napsat. Snad jen, že ve mě kniha probudila zájem o návštěvu Třebíče, kde jsem byla jen jednou v životě. Ne, že bych se snažila najít dům, který nesl na své fasádě větu "Z osudu rukou a vůle Boží"... Ale vlastně nedovedu vysvětlit, proč... Tak třeba na to přijdu, až mě tam toulavé botky zavedou.

Ctv
10. listopadu

Malá a útlá knížečka skrývající v sobě úžasný příběh. Přirovnala bych to k poupěti, které nestihne vykvést a zvadne. Příběh Josefa Marana by rozhodně stál za pořádné zpracování už vzhledem k tomu, že skutečných informací o domě a osudu jeho obyvatel zřejmě mnoho známo není a autor si většinu příběhu domyslel. Škoda, že to nedokázal nebo nechtěl zpracovat více a že měl potřebu tolik to prokládat svými myšlenkami a filosofováním. Styl psaní pana Formánka se mi líbí, mám ráda jeho knihy, ale tady už té jeho osobní rozháranosti bylo moc. Chtěla jsem číst více Maranův příběh, příběh domu.

AnjuBlackCat
05. listopadu

Autora jsem do teď neznala, což je velká škoda, teď už ho znám a nezapomenu. Každopádně, mě takové příběhy vždycky baví a já si velmi ráda přečtu i o tom jak kniha vznikala, protože si pak nepřipadám tak sama ve svých zmatených myšlenkových pochodech při psaní. Pomalém skluzu do vězení vlastního myšlení...
"Život není, co chceme, ale to, co máme a vydržíme."

Co se příběhu týče - já osobně, bych byla stejná jako autor, taky bych se do toho pustila a hledala a psala dokud bych na to na všechno nepřišla. Nicméně, právě tento příběh, celá tahle kniha vypovídá o tom, že honit se za "duchy" je chůze po velmi tenkém ledě. A člověku pak nezbude nic, než prázdnota.

"Prázdnota ale přece nemůže křičet."

Market = )
04. listopadu

Rozhodně to pro mě byla zajímavá zkušenost. Ke knížce jsem se dostala díky čtenářské výzvě, jinak bych jí určitě nikdy nečetla. Na mě je autor moc "naturalistický / realistický", ale dějová linka byla napsaná docela poutavě. Vsuvky ze vzniku knížky a propojení s předchozími díly se mi líbily, naopak teda ty "abstraktní!, místy rýmované, vůbec. Ale tady je chyba na mojí straně, věřím, že kvalitu měly i tyhle části, já se u čtení ale radši bavím.

1

Doporučujeme

Faja
Faja
Manželky, milenky, zoufalky
Manželky, milenky, zoufalky
Mluviti pravdu
Mluviti pravdu
Anežka
Anežka