Kočka a Generál

Moje oblíbená autorka nikdy nezklame. Opět náramně poutavé, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Opět kus historie Gruzie. Spletitý příběh, hodně postav, ale orientovala jsem se.

Literární pecka, skvělé po všech stránkách. Čtivé, nutí se zamýšlet, taková by literatura měla být.

Poutavý příběh a moc hezky do detailů propracované postavy. Po přečtení tak nějaké nechá čtenáře se zamyslet nad tím, kdo teda má větší pravdu, a že to není tak jednoznačné..

Moje druhá kniha této gruzínské autorky a opět to nebylo ani jednoduché, ani krátké čtení. Popisy přírody, lidských charakterů i politické situace jsou úžasné; místy jsem jakoby skulinou nahlížela do doby, kdy Gorbačov předvedl nemožné: hegemon odcházející ze scény se vzdává svých dosavadních „zisků“ bez obrovského a tak nějak předpokládaného krveprolití. Ale zatímco my v satelitních státech - stejně jako obyvatelé svazových republik - jsme tohle přivítali s nadšením, ruští občané mu to měli za zlé. O Čečencích ani nemluvím, jenže země, která má ropu, je vždycky nebezpečným magnetem. A ta obrovská vlna kriminality a rozkrádání, která se posléze přivalila, ta byla jen potvrzením toho, že tak to – alespoň pro Rusko - nemělo být . . .
Tuhle převratnou dobu románově zpracovat určitě nebylo jednoduché, ale za sebe soudím, že se to autorce povedlo. Všechny její postavy – Mališ, Zajka, Generál, Kočka, Vrána, ale taky Nura, Šapiro, Petrušov, Šujev - jsou v pohybu, ve vývoji, pokud je jim to umožněno. Časový posun při závěrečné výpravě, resp. jeho důsledky v zemi, mě překvapily – po oněch krutých válečných letech už jsem tuhle zemičku pustila ze zřetele a nesledovala jsem její další osudy. Každopádně doporučuju přečíst,

„Byla tvrdá, aby nemusela být měkká. Byla zásadová, aby nemusela být pošetilá. Byla přísná, aby neuvázla v pasti naivity. Byla rozumná, aby dokázala odolat nebezpečí jakéhokoli nerozumu, a on v ní tu touhu přesto odhalil a začal jí otřásat.“

3,5/5
Na môj vkus bola Kočka a Generál príliš prekombinovaným románom, kde sa príbehy troch hlavných hrdinov, samy o sebe zaujímavé a bohaté na udalosti, navzájom prepletú pre mňa zvláštnym spôsobom. Tak nejak nasilu. Akoby mala autorka hromadu skvelých nápadov a materiálov a musela to všetko zošrobovať dohromady. Miestami som mala pocit, akoby to mal byť thriller - jednotlivé dramatické scény sa prelínajú a preskakujú v čase, dozvieme sa vždy len časť príbehu a na pokračovanie si musíme počkať (občas i niekoľko sto strán), zdá sa, že si si s mladou Nurou skladáme rubikovú kocku, čoby jeden geniálne prepracovaný celok, kde to na konci všetko do seba parádne zapadne. A možno príde aj nejaký ten zvrat… Ale v skutočnosti to pôsobí skôr ako telenovela, s bambiliónom vedľajších postáv a vzťahov, s mierne patetickým výrazivom, no a hlavne bez toho geniálneho prepojenia a rozuzlenia.

Nechcem sa len ponosovať, pretože kniha sa mi až na zopár nudnejších častí čítala dobre a veľmi vítam témy, ktoré tu Nino Haratischwili rozvíja, ako trauma z vojny, čo má ničivé dôsledky aj na nasledujúce pokolenia, pocity viny a potreby kajať sa. Gruzínska autorka, sama žijúca v Nemecku, dôveryhodne a pútavo opísala svet gruzínskych imigrantov, ktorí v novom, lepšom svete nikdy nenašli skutočný domov. A zas a znovu sa snažila preniknúť do ruskej mentality a charakterizovať nespokojnú spoločnosť, pričom tiež vytvára množstvo premyslených charakterov.
Román okrem iného oplýva odkazmi na umelecké diela, výtvarné, literárne i hudobné. Je tu toho naozaj veľa… otázka je, či to všetko bolo v jednej knihe potrebné.

I několik dní po dočtení ve mě tento příběh o vině či nevině stále rezonuje a to to nejdřív vypadalo, že se nezačtu. Zvyknout si na ten mnohovrstevnatý styl mi tentokrát trvalo opravdu dlouho - 120 stran! Jinou knihu bych už dávno odložila, jenže u téhle mně něco pořád táhlo dál.

Kočka a Generál je opravdu hutný psychologický román na jehož čtení musíte mít dostatek času, abyste se do příběhu mohli pořádně ponořit. Odměnou vám pak budou nádherné pasáže z historie Gruzie myšlenky, které ve vás budou ještě opravdu dlouho rezonovat a skvěle propracované charaktery postav, na které jentak nezapomenete.

Nino Haratischwili je opravdu výbornou autorkou, těším se až si od ní přečtu něco dalšího.

Stejně jako Osmý život to bylo velice poutavé čtení, jen tentokrát mi trochu vadil až uměle překombinovaný děj .

Ještě teď mám z některých pasáží husí kůži. Pořád se zabýváme první a druhou světovou válkou, řešíme zvěrstva a nelidskost v nich spáchaných, ale války jsou zde pořád. Stále jsou někde šílení vojáci a Nura jako jejich svědomí.
Člověka formuje život, činy jím spáchané, ale i přesto se nakonec ukáže, zda se ještě dokáže podívat sám sobě do očí nebo ne.
Krásná a v mnoha ohledech krutě pravdivá a současná kniha.

" Jestliže bylo možné, aby udělali, co udělali, jestliže bylo možné, aby on udělal, co udělal, aby mu v tom nikdo nezabránil, aby je nikdo nezastavil, jestliže bylo možné, aby Aljoša jen tak zmáčkl spoušť a aby Nuře svírali hrdlo, jestliže bylo možné, aby všichni vládli nad životem a smrtí, aniž za to museli zaplatit, jestliže bylo možné vmžiku odložit lidství jako starý plášť, pak lidství nemá žádnou cenu.
Každý krok, který dosud v životě udělal, protože se domníval, že je správný, byl jenom ztrátou času. Ve světě, kde máte na výběr buď stát se vrahem, nebo si sám prohnat kulku hlavou, ve světě, kde se znásilňuje proto, že se naskytla příležitost, už neexistovalo žádné správně.

Přišli jsme na místa, kde jsme neměli co pohledávat, a dělali jsme věci, které jsme dělat neměli. Proti své vůli jsme se podrobovali vůli jiných a namlouvali si, že je to naše vlastní rozhodnutí. Myslíš, že jsi byl třeba jen na vteřinu svobodný? Myslíš, že na světě existuje svobodný Rus? Že někdy existoval? Svoboda je vykoupená neviditelností a mlčením, anebo vyústí v pracovní tábor nebo přinejlepším v cele o devíti metrech čtverečních. Naše svoboda je buď nečinnost a apatie, nebo strach. "

Brilka mne asi uchvátila více, ale i tak plný počet hvězdiček. Oslovilo mne, jak autorka spřádá životy několika osob až do konečného a pro běžného čtenáře dosti hrozného vyústění.

Po dočtení této knihy, mi přišel na mysl jeden citát od Bulgakova.
Ten zachytil dle mého pár slovy sílu i hloubku..., tohoto bolestivého příběhu.

,,Jazyk může tajit pravdu, ale oči - ty nikdy!"

Asi som
cakala dalsiu “Brilku, ale toto ma neoslovilo. Nebolo to take dynamicke citanie, skor som
sa musela nutit.

Válka... válka dělá z chlapců vyděšené muže a z malolidí aka rádoby chlapáků ty nejkrutější zrůdy... trvalo mi bohužel až hanebně dlouho ponořit se do životů všech zúčastněných... možná jsem se i maličko utopila v počátečním pocitu zahlcení... nicméně pak přišel ten nejbrutálnější bod zlomu... moment, který mi svou silou bez pardonu rozdrtil duši... v tu chvíli mnou nedopochopené fragmenty do sebe zapadly a mě pohltila úzkost, jaký dokáže být svět někdy fakt hnusný místo... tenhle boží dar slova vám zkrátka nedovolí nad zmíněnými osudy jen tak mávnout rukou a jít zas o záložku dál.

Musela jsem v sobě příběh ještě pár dní zpracovávat. Nečte se úplně jako po másle, člověk si občas musí některé věci ujasňovat, včíst se, pochopit, ale vcelku je Kočka a generál velká síla. Dá se nějak žít s vinou? A co s lidmi dokáže udělat válka? Jaké jsou mé kořeny a mám s nimi žít dál, nebo je zkusit zpřetrhat? Do toho láska ve všech možných podobách. Láska, válka, smrt. Tři témata, která obsáhnou vše. Nakonec dávám 5 hvězdiček, i když není to úplně čistá 5, zprvu jsem místy měla malinko problém se rozjet, ale když přemýšlím zpětně, míň dát nemohu.

Na novou knihu Nino Haratischwili jsem se moc těšila. Velmi se mi líbila a byla pro mě zase velkým přínosem, kámoš googl mě podrobně seznámil s historií čečenských válek, krásou čečenska apod. Během čtení mi místy běhal mráz po zádech a to hlavně kvůli zjištění jak moc se opakuje historie. Jak moc je to stejné teď na Ukrajině a tehdy v Grozném a Gruzii. Ach jo. Dovolím si opsat citát z knihy, který mě zaujal "Myslíš, že jsi byl třeba jen na vteřinu v životě svobodný? Myslíš, že na světě existuje svobodný Rus? že někdy existoval? Svoboda je vykoupená neviditelností a mlčením, anebo vyústí v pracovní tábor nebo přinejlepším v cele o devíti metrech čtverečních. Naše svoboda je buď nečinnost a apatie, nebo strach. A proto musíme neustále brát svobodu někomu jinému, jako nezvaní hosté musíme někam vtrhnout a přisvojit si ji. Protože nesneseme, když někdo není jako my. Protože nesneseme, když někdo má něco, co my jsme nikdy neměli a nikdy mít nebudeme, a víš proč, Borjo, proč to tak je? protože bychom se tu všichni pozabíjeli - jako tenkrát, když jsme tu vytouženou svobodu nakrátko získali. My ani nemůžeme být svobodní. My nechceme být svobodní."

Pokud mě dostal už Osmý život, na Kočku a Generála budu pět ódy kudy budu chodit. Příběh je naprosto perfektně vystavěný, odhaluje své vrstvy a zákoutí postupně, tak, jak si to aktuálně žádá situace nebo postavy. U některých pasáží jsem napětím ani nedýchala, nejednou jsem pro sílu výpovědi musela text na malou chvíli odložit. Celkově si autorka hraje se čtenáři i svými postavami. Šikovně, umně, zkušeně. Operuje s motivy, které jsou sice staré, jako lidstvo samo (zločin, vina, válka, identita člověka), významný prostor ale dostává i téma kořenů, národní příslušnosti a místa člověka v životě. Obsahuje řadu nádherných myšlenek, postřehů, citátů, které vezmou za srdce a budou jím dlouho rezonovat. Jsem nadšená, kniha je dokonalá skoro v každém ohledu.

Psychologický román z období války Čečenska a Ruska střídá období z roku 2016, vyplouvají na povrch události staré 20 let. Na spáchané zlo nejde zapomenout. Vždy si najde skulinku, jak ven na povrch. Zlo zůstává zlem a minulost je třeba nějak uzavřítnejde utíkat věčně.

V roce 2016 se setkávají generál Alexandr Orlov, novinář Onno (Vrána) a herečka z Gruzie Sesilia (Kočka). Ti tři nemají zdánlivě nic společného. Ale Alex se potřebuje vyrovnat s minulostí a Vrána i Kočka mu v tom mohou pomoci. Rozjíždí tak nebezpečnou hru u které ostatní hráči nevědí jakou přesně v ní hrají roli, ani jaký to bude mít konec. A jak v tom celém procesu vyjde mladá čečenská dívka Nura?

Začátek knihy mě hned vtáhl do knihy. Cca do 100 strany. Poté bylo 150 stran těžkých, pochopit, co, kdo, proč, jak to se vším souvisí. Musela jsem se na knihu hodně soustředit. Poté to vzalo opět spád. Po celou dobu čtení četl člověk i mezi řádky. Musela jsem číst pomalu a vnímat každé slovo. Konec mě překvapil. Proč? Dalo se to čekat, přesto za pár stran navíc, co se stalo s ostatními bych byla ráda.

Kniha je velmi silná na emoce. Kdo má rád pomalé čtení, zamyšlení se nad příběhem, pitvání pocitů spolu s hlavními hrdiny bude určitě spokojený. Já bych brala možná kdyby byla kniha kratší. Někdy se to už okolo tématu točilo stále dokola o problému, který už tam byl jednou řešený. Troufám si i říct, že byla poměrně těžká na čtení.

Psychologický román z období války Čečenska a Ruska střídá období z roku 2016, vyplouvají na povrch události staré 20 let. Na spáchané zlo nejde zapomenout. Vždy si najde skulinku, jak ven na povrch. Zlo zůstává zlem a minulost je třeba nějak uzavřítnejde utíkat věčně.

V roce 2016 se setkávají generál Alexandr Orlov, novinář Onno (Vrána) a herečka z Gruzie Sesilia (Kočka). Ti tři nemají zdánlivě nic společného. Ale Alex se potřebuje vyrovnat s minulostí a Vrána i Kočka mu v tom mohou pomoci. Rozjíždí tak nebezpečnou hru u které ostatní hráči nevědí jakou přesně v ní hrají roli, ani jaký to bude mít konec. A jak v tom celém procesu vyjde mladá čečenská dívka Nura?

Začátek knihy mě hned vtáhl do knihy. Cca do 100 strany. Poté bylo 150 stran těžkých, pochopit, co, kdo, proč, jak to se vším souvisí. Musela jsem se na knihu hodně soustředit. Poté to vzalo opět spád. Po celou dobu čtení četl člověk i mezi řádky. Musela jsem číst pomalu a vnímat každé slovo. Konec mě překvapil. Proč? Dalo se to čekat, přesto za pár stran navíc, co se stalo s ostatními bych byla ráda.

Kniha je velmi silná na emoce. Kdo má rád pomalé čtení, zamyšlení se nad příběhem, pitvání pocitů spolu s hlavními hrdiny bude určitě spokojený. Já bych brala možná kdyby byla kniha kratší. Někdy se to už okolo tématu točilo stále dokola o problému, který už tam byl jednou řešený. Troufám si i říct, že byla poměrně těžká na čtení.

Za knihu k recenzi moc děkuji @knihcentrum.cz

Když jsem se do románu Nino Haratischwili pustila, věřila jsem, že s takovým kvalitním čtivem překonám stávající čtecí krizi. Kočka a Generál má ale docela pozvolný rozjezd, což spolu s počtem stran znamenalo i pomalé prolamování mé krize. Zhruba v polovině už jsem ale měla jasno hned o dvou věcech trable s čtením jsou fuč a tohle bude jedna z nej knih, které jsem letos četla!
Musí se nechat, že Haratischwili umí čtenáře docela dobře manipulovat. Je jako mazaná pavoučice, která před vámi pomalu splétá jednotlivé nitky, až se vám konečně spojí do celistvého mistrného kousku a vy zjistíte, že jste si v hlavě malovali jiný obrázek, než jaký měla celou dobu v plánu ona. A byť je to celé ponuré a bolestné, autorka (a je to jistě i značná zásluha překladatelky!) používá nádherný jazyk a četbu si prostě musíte užít.
A ten konec! Nejprve mě zarazil, ale nakonec si myslím, že to je asi ten nej závěr, jakým mohl být děj zakončen. Já mám tenhle typ finiše ráda, ale chápu, že ne každému musí vyhovovat.
V centru příběhu stojí jistý příšerný zločin, k němuž došlo před mnoha lety za války v Čečensku. Vlastně si říkám, že s ohledem na to, jak se dnes zase (nebo stále?) Rusko chová ke svým sousedům, je tohle velmi aktuální literatura. Jsem ráda, že jsou autoři, kteří podobné hrůzy připomínají, Haratischwili to přitom ilustruje na konkrétním zmařeném lidském životě, který se tu z pohledu ruské armády jeví jen jako nějaký opomenutelný vedlejší efekt
Už Osmý život (pro Brilku) byl naprosto jedinečným literárním zážitkem a po Kočce a Generálovi už se těším na další a další knihy z pera autorky pocházející z Gruzie. Své příběhy vystavuje na skutečných dějinách a nenásilně člověka učí, její hrdinové rozhodně nejsou černobílí a jejich osudy jsou silné.
Vřele román doporučuji a těm, kdo s ní ještě neměli tu čest, radím seznámit se i s Brilkou.

Tak tohle je od Nino Haratischwili opět moc dobrá kniha.
Příběh je to pořádně spletitý, ale bez ohledu na to, kdy a kde se právě odehrává děj, je pevně ukotvený v rozpadajícím se Sovětském svazu v první polovině devadesátých let. Především v první čečenské válce. Pokud to pamatujete, nebo jste četli reportáže Petry Procházkové, víte, že ta doba byla velmi drsná a Rusové v Čečně jeli tvrdě taktiku spálené země. A následky toho, co se tam dělo, nesou všichni hrdinové téhle knihy, ať už se toho pekla účastnili, nebo ne. O tom, jak se s tím vyrovnají, kdo je vinen a kdo má být potrestán, tenhle příběh vlastně je. Začíná to pěkně pozvolna a rozvláčně, máte dost času všechny hrdiny a hrdinky dobře poznat, ve druhé polovině knihy Nino ale pořádně přitlačila. Místy je to hodně drsné a syrové a pokud budete pasáže z Čečny číst před spaním, jako se to podařilo mě, nebude se vám spát úplně dobře.
Přes to, že je to vážně moc dobrá věc, plný počet tentokrát nedám. Brilka mě chytila ještě víc, tady mi trošku chyběla ta magická linka a možná to bylo ze začátku přece jen pomalé a rozvláčné až příliš. Ale za 4,44* to určitě stojí a výrazně doporučuju.