Pohádka

Po relativně smíšených reakcích jsem se Pohádky lehce bál, ale moje obavy se nakonec ukázaly býti zbytečné. Pohádka začíná jako klasický King a první skoro třetina knihy je o navazování přátelství mezi hlavním hrdinou a zkraje protivným starým pánem. Nic moc se tam neděje, ale King měl vždycky talent tyhle pasáže napsat tak, že je to zkrátka zábavné. Možná by tenhle úvod mohl být o něco kratší, ale není to nic co by mi extra vadilo. Nabírat na tempu se tak začne až ve chvíli, kdy Charlie sestoupí do "pohádky" a tady King zvládá být nejen sám sebou, ale ještě k tomu vysekává poklony třeba bratrům Grimmovým nebo H.P. Lovecraftovi. A zase je to zábava. Finální třetina je pak na Kinga vyloženě akční a i když mu ne vždy vychází závěry, tak tady si to všechno sedlo i když vlastně nedojde k žádnému překvapení (nebo možná právě proto). I když mě mistr zatím vyloženě nezklamal, tak Pohádka je pro mě velmi příjemným překvapením...9/10

Začátek klasický kvalitní King, ale pak mě připadá, že psal příběh v rauši, zbytečně ho znehodnotil
až příliš velkou dávkou fantazie a napsal "pohádku" ...

Dočteno. Myslím, že jsem od knihy dostal přesně to co jsem očekával. Je sice pravda, že se zápletka dá předvídat, ale to je přece úděl všech pohádek. Oceňuji, že se havní hrdina v knize nechová jako idiot a problémy řeší s větším či menším rozmyslem a celkem logicky. Ve svých 17 letech se až moc spoléhá na svoji obratnost a dobrou mušku = dobrodružná literatura pro mládež. Příběh jsem si užil, je napsán čtivě a poutavě. Jen nechápu proč mohl náš hrdina projít "tam" v pohodě a oni na náš svět ne? Kdyby to bylo ubousměrné pro oba světy bylo by to mnohem zajímavější. Doporučuji.

Začátek mě hodně bavil… posledních 200 stran už jsem se přemlouvala, abych knihu dočetla. Příběh fajn, jen za mě moc dlouhé pasáže

Skvělá knížka. Ze začátku takový běžný rozjezd standartní detektivky, ale pokud se přea to čtenář přenese, tak ho příběh uchvátí a je plný překvapivých zvratů a ustí do hezkého koncxe. Za mne velice doporučuji.

Kniha sestává ze tří zcela nesourodých částí.

První třetina je zdánlivě banální, komorní drama o životě sedmnáctiletého chlapce. Sama o sobě by nebyla tak zajímavá, kdyby nebyla napsaná naprosto famózním fejetonovým stylem plným mladistvé ironie a sarkasmu. Jako by ji nepsal kmet King, ale skutečně literárně extrémně nadaný sedmnáctiletý dorostenec. Wow!

Druhá třetina je introvertní sci-fi/fantasy. V této části Charlie objevuje nový svět (doslova), jeho zákonitosti a tajemství. Ten svět je zvláštně, záhadně prázdný. Tón vyprávění je dospělejší, vážnější a naprosto strhující - ne že chcete, vy MUSÍTE číst dál! Potřebujete vědět, co za tím vším stojí. Mysteriózní atmosféra této části je naprosto úžasná! Jenže bohužel potom přijde...

Třetí třetina. V té se dramaticky změní celý setting příběhu a z introvertního mystery survivalu se jako lusknutím prstu stane skutečně pohádka. S tolika postavami, že byste mi málem měli kreslit vztahového pavouka, abyste se v nich vůbec orientovali. Ta úžasná introvertní mystery atmosféra z druhé třetiny se rozplyne jako pára nad hrncem a zůstane už pouze survival.

No a pak je tady závěr. Ty Kingovi obecně moc nejdou a Fairytale není výjimkou. Přestože je relativně smysluplný, tak u románu, který má bratru 750 stran, by jej člověk čekal trošku rozpracovanější a vymazlenější. Chápu, mistr psal tento román v době covidové a už se zřejmě těšil ven, tak to rychle nějak doťuknul, ale rčení "konec dobrý, všechno dobré" nevzniklo jen tak pro nic za nic.

V každém případě jde o povedený román, který bezpochyby stojí za přečtení. První dvě třetiny jsou fantastické, ta druhá místy přímo strhující. No a tu třetí už prostě dojedete na setrvačník.

Nejprve jsem se nemohla začíst a knihu odložila (opravdu hned na začátku), když se příběh motal kolem AA. Ale pak jsem se k Pohádce vrátila. Najednou to byl totiž úplně jiný příběh, poutavý, napínavý, kam se to bude vyvíjet (zase jsem si předem nezjišťovala nic a bylo to dobře). Nakonec jsem s Charliem a s Radar prožila zajímavý příběh, složený z příběhů, které taky znám. Celým Kingovským světem rezonuje stále ta samá věta - jsou i jiné světy než tento. Děkuji Sai Kingu za příjemné počtení a (nejen) zakomponování mého milovaného lovecraftofského světa.

Zajímavá pohádka, napínavá.
Na mě ale až moc velký mix odkazů, autor podle mě příliš tlačil na pilu v naroubování na známé pohádky a současný svět.
Mám ráda fantasy žánr, ale tohle je asi opravdu jen pro (starší) pubetáky.

Knížka se podle mě moc povedla. Řekla bych že na Kinga taková netypická, ale mě tedy chytla a nepustila. Taková "jiná" pohádka a odkazy na Lovecrafta mě pobavily :-)

Bavilo, pobavilo. Lehce lovecraftovské čtení o Jackovi a stonku fazole. Střední část mi přišla drobínek utahanější než aby byla zábavná, ale nakonec jsem se jí prokousala do závěru, který jsem vlastně od Kinga moc nečekala.
Děj i přímo některé pasáže byly velice podobné autorovým předešlým knihám, které jsem četla (a to jsem jich zase tolik nečetla), a příšlo mi vtipné, jak už je King tak velkou součástí popkultury, že musí v popkulturních narážkách narážet sám na sebe.

Recenze: Pohádka (audiokniha)
(aneb když se za zahradní brankou skrývá jiný svět… a není tak pohádkový, jak slibuje)
Ve spolupráci s @onehotbook

Stephen King tentokrát neotevírá dveře do čistého hororu, ale do temné fantasy, která v sobě míchá klasickou pohádkovou poetiku s jeho typickou schopností sahat do lidských strachů. Pohádka je příběh o dospívání, odvaze a o tom, že některé světy potřebují hrdiny, i když o ně nestojí.

Hlavní hrdina Charlie je jeden z těch kingovských kluků, kterým prostě fandíš. Není vyvolený, není dokonalý – a právě proto funguje. Když objeví vstup do jiného světa, rozjíždí se dobrodružství, které připomene klasické pohádky bratří Grimmů… jen přefiltrované přes Kingovu temnější optiku.

Co na knize vyniká, je atmosféra. King si dává načas, buduje vztahy, prostředí i napětí. Někdo by řekl, že je to rozvláčné — ale právě díky tomu svět působí živě a uvěřitelně. A když pak přijde temnota, má váhu.

Matouš Ruml audioknize sedl překvapivě dobře. Jeho projev je civilní, přirozený a dokáže vystihnout jak klukovskou zvědavost, tak tíhu momentů, kdy jde do tuhého. Nehraje to přehnaně — a právě tím vtahuje. Poslech působí jako vyprávění u ohně, kde víš, že se blíží něco zlověstného, ale stejně chceš slyšet víc.

Pohádka není čistý horor ani klasická fantasy. Je to Kingova pocta příběhům o hrdinech, zkouškách a ceně, kterou za ně platíme. A funguje to překvapivě dobře.

Shrnutí:
Temná pohádka pro dospělé
Silná atmosféra a budování světa
Výborně načteno Matoušem Rumlem
King v trochu jiné, ale pořád skvělé formě

Hodnocení: 9,5/10
(Protože některé pohádky nekončí „a žili šťastně až do smrti“… ale stejně stojí za to je slyšet.)

Za sledování na IG budu rád -> milan.kope.knihomol

@stephenking #kniznirecenze #kniznitip #kniznispoluprace #audiokniha @audiolibrix #bookstagramcz @kniznizavislaci @onehotbook @ian_dachs

Když čtu knihu, tak se její svět přede mnou otevře a plyne, zde se to nestalo.

Fuu tak ja som si konečne vydýchla, že som ju dočítala. Nie a nie skončiť. Neviem, mňa nejak nechytila. Sem - tam nejaké pasáže boli pre mňa prijateľnejšie, ale inak to asi nebola moja šálka kávy.

Užila jsem si ji od začátku až do konce. Skvěle volená slova, vulgarismy tam kde mají být, dobrý konec jako v pohádkách...jen tohle není ten druh pohádky.
Doporučuji všemi deseti.

Naprosto kouzelná kniha. Pohádka v kingovském stylu, která je čtivá a drží vás celou dobu v napětí. Dala bych cokoliv, abych knihu mohla číst poprvé. Klasický rychlejší konec Kinga, který se s ničím nepáře. Všechny postavy jsem si hned zamilovala, nemám slov.

*Fascinace zlatem je něco úplně jiného než jeho peněžní hodnota.*

Sinusoida je proti zdejším výkyvům kvality a stylu učiněnou přímkou. Proč? Čtyři koncepty na povídku/novelu román, které jsou splácané dohromady natolik neuvěřitelně nýmandským způsobem, že to nemá obdoby. Natož pak u někoho jako King, který si toto většinou umí ohlídat, ať už jsou výsledné kvality jakékoli. Ani náznak snahy jednotlivé pasáže knihy (každá o rozsahu samostatného díla) propojit, nada, lautr nic.

Čili tu máme pasáž úvodní, která se nese v tradičně kingovském syžetu "denní rutina maloměsta, dospívající kluk s vlastními démony, stařec s tajemstvím, kluk chodí k němu a jejich postupné sbližování" (ano, Nadaný žák, Srdce v Atlantidě, Telefon pana Harrigana a mnohé další). A je to dobré, čtivé, rutinérské a s ohledem na zbytek knihy zbytné. Přesto nejlepší pasáž, protože v tomto se King cítí silný v kramflecích. Právem. (1. část 4/5)

Násilný zlom ve stylu vyprávění přichází po cca třetině knihy (ta má, mimochodem, přes sedm set stran). Dojde k tomu, co prozrazuje název i anotace. Jeden by tedy čekal, že ten úvod bude zúročen v charakterizaci postav, budou aluze mezi rovinami, bude se pokračovat v tématech... Houby. Prostě se začne nanovo (postavy, svět, styl, jazyk). Zůstává ústřední postava, ale vše co se odehrálo doposud nemá na ní vliv nad rámec čehokoli, co se dalo uvést v jedné kapitole, ne na 200+ stranách.

Zároveň čtenář (nikoli neoprávněně) očekává, s ohledem na veškeré to naznačování, že se půjde do pohádek původním grimmovským stylem "hrůzy varují před temným v nás, to jednoho poučí, ne šťastné konce" (ostatně u Kinga by to nebylo poprvé; zdravíme nejen Talisman) a že se bude hrát na pravidla pohádek (znáte to, dar za dar, varování, pravidlo tří apod.). Ani náhodou. Hlavní postava má cíl, toho po několik setkáních (které slouží jako echt uspávací pokus o vystavění světa a jeho pravidel, při kterých hráče nevyhnutelně napadne "ha, Elden Ring!") a nudném cestování bez tenze, napětí a výzvy úspěšně dosáhne. Ničemu nečelí, prostě dojde na místo a splní co má. (2. část 2/5)

Následuje sportovně barbarská pasáž z kobek (ne, nedělám si srandu, opravdu po dramatu o dospívání a "jakože pohádce" následuje variace na Gladiátora), kde chtěl zřejmě King probudit své staré dobré bachmannovské fláky à la Running man či Dlouhý pochod (nebo v sobě chtěl nalézt svého vnitřního Žambocha a jeho Baklyho). Je to zábavné, neustále se něco děje, o něco jde. Že je to opět v jiném stylu se zcela jinou sadou postav než na předchozích cca pěti set stranách? Čert to vem. (3. část 4/5)

Finální část se snaží být pro změnu pohádkově-fantazijní a epicky osudová ve stylu klasických fantasy, ale kde nic tu nic. Vracejí se postavy z části druhé (s nimi ony nudné školometské pasáže nenápaditého světa i s jeho pravidly). Již je pozdě snažit se na poslední chvíli přeci jen o pohádku. Zároveň se to snaží uzavírat veškeré ty ve všech částech rozjeté linie čili to skáče od pátého přes deváté na první. Solidní epilog tomu však dává uspokojivou tečku. (4. část 2/5)

Když je to zábavné (a že to místy zábavné opravdu je), tak je to dobré a čtivé. Zrovna tak je to však opakovaně grafomansky roztahané a nesourodé. A přesto se mi to svým způsobem líbilo. Protože i ty slabší pasáže (u)táhne ústřední hrdina, který je sympaťák, trochu rošťák, trochu hajzl, ale s dobrým srdcem. Jeho prupovídky se neomrzí. Většinou se to čte samo (což platívá i o těch echt nepovedených kingovinách), jakkoli místy více nevěřícně zvedáte oči v sloup než že by se soustředily na text.

Začátek byl takový vláčný, ale chápu potřebu budování důvěry mezi starcem a mladíkem, aby se stařec mohl svěřit a udělat to, co udělal.

Cestování v Empisu bylo zpočátku nudný. Potkávání s postavama mi přišlo takové jednostranné, všechny byly hodné a laskavé, pak teda King zakomponoval setkání jakože s nepříjemným otcem a Peterkinem.

Když Charlie a Radar došli kam měli, sem si říkal, že pořád jim to šlo poměrně hladce, ale ještě pár set stránek (alespoň podle čtečky) zbývalo. Během jeho pouti King vykreslil Empis a jeho zkázu, utrpení přeživších, ale pořád to nějak nebylo ono. Tamní svět byl takový prázdný, bez dalších postav, kromě těch které Charlie potkal.

Při návratu se to správně potentilo a Charlie se dostal do Hlubokého Meleenu, kde začalo to správné temno. Započala se jeho proměna, změna uvažování, protože jinak by ho asi sežraly výčitky - alespoň tak jsem si to vyložil já - za to k čemu byl donucen a co udělal. Tady se mi příběh líbil nejvíc.

Co mě absolutně nebavilo bylo, jak King podsouval příměry k jiným pohádkám a pohádkovým postavám. To v knize vyloženě zavazelo a otravovalo prožitek. Úsměvná je vůbec celková pointa příběhu, proč to vlastně Charlie všechno podstupoval. Kvůli nemocnýmu psovi! Ale tak je to přece jenom Pohádka.

Pak to autor dodrbal úplně stupidním zahnáním temného stvoření. Jako fakt? Kdyby cvrček, jakožto pán malých tvorů, třeba přivolal armádu motýlů Monarchů, bylo by to zábavnější a originálnější zapuzení, ale to co naservíroval King.... MEH!
Taky ta jeho chybka, kdy se ho spoluvězeň zeptal, proč heslo pro otevírání bran a dveří nepoužil pro jejich útěk už dřív a Charlie odpověděl, že se teprve měnil, přitom ale heslo používal ještě než udělal to, pro co přišel.....????

Konec knihy jako takový, rozloučení, nenaplněná láska, uvědomění si, že do jiného světa nepatří, zakonzervování Studny světů, jo, tam zas naskočila spokojenost. Příběh se uzavřel, nic mi nenasvědčovalo tomu, že by mělo být pokračování, a co si budem...., bylo by úplně zbytečný.

Pět hvězd bych určitě nedal, uvažoval jsem nad čtyřma, ale King je vypsaný spisovatel a za mne ztratil originalitu u Temné studny plus výše zmíněné otravné detaily.

(SPOILER) Jo, jo, jo! Typicky Kingovská knížka.
Za mě super.

Ovšem jak jsem stará, tak jsem naivní. Já jsem totiž předpokládala, že "Šárlí" omladí Radar a hurá zpátky k Doře, kde hezky z teplíčka zachrání vše co zachránit potřebuje...

Bobek.

Ano zachránil pohádkový svět, jak jinak, když je to Pohádka, ale rozhodně ne v teplíčku a pohodlí.

No a konec je typický King. Prostě chybí ješte pár desítek ( stovek) stran, aby byl člověk úplně uspokojen.

Nevím, co jsem od této knihy očekával, ale hned od prvních slov mě pohltila.