Přijde kůň do baru

„Víte, kdy jsem měl naposledy pocit, že mě nic netrápí? V zavinovačce, ještě než mi ufikli předkožku.“

Přijde kůň do baru a objedná si pivo. A místo toho dostane naservírovaný absolutní masakr s krví, termoskou a tabulí, kde pomalu přibývají čárky.


„Nechte ho ten příběh dovyprávět!“

Dovík se toho nebojí, a rovnou všechny hodí do vařící vody. My jakožto čtenáři však máme tu výhodu, že jsme si za tuhle show nemuseli platit, což se nedá říct o těch, kteří přišli na stand-up comedy, a místo toho dostali depresi jako kráva. Jen si to představte - někdo vás posadí na židli a řekne vám, ať ho teď a tady odsoudíte. Pro někoho to je snadné; ostatní se raději zvednou, a stanou se jen další čárkou na tabuli...

Pokud chcete znát odpověď na otázku, zda může být zpověď aktem násilí a intimity zároveň, kupte si lístek na Dovíka.
Vydržíte až do konce show, nebo budete jedni z těch, kteří raději utečou?

Přijde kůň do baru je napsaný naprosto ojedinělou formou, kterou jsem zatím nikdy v žádné knize neviděla. Po celou dobu čtení jsem zatajovala dech a každou další obrácenou stránkou si říkala, že TEĎ UŽ TO PŘIJDE. URČITĚ. TEĎ! ... a cítila se stejně stísněně, jako lidi v publiku. Tohle byl fakt hard shit.

...

„Dovík si povzdechne. Tře si prořídlé ostrůvky vlasů na spáncích. Je mu jasné, že s jeho show už to zase začíná jít z kopce. Jedna větev je najednou těžší než celý strom. I lidé v hledišti to cítí. Dívají se po sobě, neklidně poposedávají. Čím dál víc rozumějí tomu, čeho se nedobrovolně účastní.“

„Duše, ta podělaná mrcha, si taky dělá nároky! Má vlastní odbory. Zlomený srdce - jedna! Výčitky svědomí - dva! Negativní emoce dle vlastního výběru - tři! Noční můry a nespavost ze strachu z toho, co přijde a jak to všechno dopadne - čtyři!“

Kniha, která jde na dřeň jidishkeit. Taková kniha je napěchovaná chucpe, tragikomická, krutá a přesto lidská… výborný nápad, skvěle realizováno.

Dvouhodinová psychologická terapie jednoho člověka a jednoho národa. Díky odvážné a obecně velmi dobré práci s jazykem a časovými rovinami jde pravděpodobně o jediný stand-up, u kterého jsem po celou dobu udržel pozornost. Silný efekt téměř na meta-úrovni vytváří autor cynickým a satirickým přístupem k dění ve své zemi střídajícím se s citlivostí vůči osobnímu příběhu lyrického subjektu.

Jaká neobvyklá knížka! Atmosféra toho vystoupení byla zprostředkovaná dokonale. Celkově: hluboký a zajímavý. Druhá knížka od Grossmana, kterou jsem četla, a těším se na další.

Knihou jsem se někdy prokousával a někdy jsem letěl stránkami. Nedivil bych, kdyby byl podobný počet čtenářů, kteří knihu odloží, podobný počtu diváků, kteří v knize z představení odcházejí. Pro mne to byla také hodně zajímavá sonda do života v Izraeli. Určitě si odnáším důležitý zážitek.

Nedočetla jsem, asi se to nepotkalo s mým momentálním rozpoložením, ale to už nějakou dobu.. nechala jsem dlouho rozečteno, jenže depresivní naladění, které mi vždy zůstalo po přečtení pár stran, mi nedělalo dobře. Snad někdy jindy v budoucnu.

Po dočtení jsem měla pocit, že jsem zůstala na světě úplně sama. Tak moc na mě zapůsobila osobní a osobitá zpověď. A je úplně jedno z jakého konce světa příběh je, protože je plný nedorozumění a lidé se pochopí až pozdě. I když před smrtí není nikdy pozdě.
Počet diváků, kteří vydrží poslouchat se může rovnat počtu čtenářů, které kniha zasáhne. Není úplně jednoduchá.

Knihu jsem před pár lety četla a pamatuji si, jak moc mě zasáhla. Nyní jsem poslouchala audio verzi, která mi úplně vyrazila dech. Opravdu překrásné. Smutné, lidské, srdcervoucí.

Nebylo to pro mne

Poslouchala jsem audio verzi knihy, byla skvěle namluvená. Příběh jako takový byl na počátku opravdu skvělý, měl energii, postupem v ději příběh začal hořknout. Z knihy mám dobrý dojem, splnila očekávání a nabídla příběh a niterné emoce člověka, který se živí jako bavič.

Stejně jako většina „čtenářů“ níže jsem knihu poslouchala v rozhlasové audioverzi a stejně jako většinu ostatních příběh hluboce zasáhl i mě. Místy, hlavně ze začátku, mi byl hlavní hrdina dost protivný a musela jsem se přinutit poslouchat dál. Ale jak se děj rozjížděl a komik postupně odkrýval svůj život, všechny strašné a bizarní zážitky, navíc na tragickém historickém pozadí, úplně mě mrazilo a těšila jsem se na každý další díl, ačkoliv jsem se zároveň děsila toho, co se ještě dozvím. Neuvěřitelně strhující, bolestná, ale hodně obohacující kniha, na kterou asi nikdy nezapomenu.

(SPOILER) Nakonec to smysl dávalo.
Dlouho jsem myslel, že ne, že ta rámující situace komika svítícího si na svůj život je jen efekt, který není pro příběh nutný, není podpůrný a je vlastně i rušivý. Protože stand-up prostředí přece není místem, kde by bylo možné očekávat upřímnost výpovědi. Z těch pár zkušeností, které s tímto žánrem mám, vím, že sice témata předhazovaná publiku jsou mnohdy až nepříjemně osobní a smích je často vyvolán náhledem do intimně trapných okamžiků vypravěče. Ale jde o intimitu hranou, stylizovanou... Takže jsem si tak říkal, že jeviště stand-up vystoupení je možná to poslední místo, kde lze čekat autenticitu. A že tedy reakce diváků na Dovíka je nevěrohodná a umělá.

U čtení (v mém případě tedy poslechu) jsem dlouho zůstával prostě proto, že ta základní dějová linie byla zajímavá a zajímavě popsaná. A pak gradace po cestě zpět z tábora, ta byla až drásavá. Nejen v samotném faktu, že mladému člověku umře někdo blízký, nejen ve faktu, že neví, koho má oplakávat. Ale nutnost Dóvika čelit téhle pomyslné Sofiině volbě zrovna ve věku, kdy už je při své vnímavosti schopen dohlédnout toho, co se v jeho nitru a děje, ale zároveň ještě není dostatečně zralý k tomu, aby takový zážitek dokázal zpracovat? (pokud teda vůbec může být člověk někdy tolik dospělý, aby něco takového ustál bez rozkolísání vnitřního světa). No, tak to byla síla!

Jak jsem postupně zabředal do Dovíkovy zpovědi, vyjevovalo se, že zrovna tohle zvolené prostředí podporuje a doplňuje základní linku románu - není důležité jen to, co se vypráví, ale i jak se to vypráví a kde se to vypráví!
Kontrast drobného jednotlivce vystaveného světlům reflektorů vůči anonymitě temného hlediště. Kontrast intimního náhledu do bolavé duše a způsobu prezentace, který se nemůže obejít bez výrazných gest – to bylo téma, které se jakoby s Dóvikem táhlo už od jeho dětství, to nutkání přehlušit vnitřní bolest nějakou okázalou pozornost strhávající aktivitou - třeba chozením po rukou.
A možná nejvíc: kontrast člověka nutně hledajícího vzájemnost a pochopení blízkého vztahu, jaksi po něm stále slepě tápajícího – a diváků, kteří přišli v očekávání zábavného zážitku, o který se vystupující komik postará buď tím, že se mu jeho číslo povede, nebo tím, že se mu jeho číslo nepovede. V tomto posledním ohledu je román také hodně o nás, o naši schopnosti být trpělivě naslouchajícími tvory. Jsou lidé kolem nás našimi skutečnými bližními, nebo jsou víc zdrojem našeho pobavení, cílem našeho emočního voyerismu? Jak to s námi vlastně je? Zkouška emoční okoralosti, ano, to je přesné!

„Nechte ho ten příběh dovyprávět.“

Podle komentáře, co jsem tady napsala, je to už pět let, co jsem tuto knihu přečetla. A když jsem zjistila, že ji lze poslouchat v pořadu Četba na pokračování na Českém rozhlase, vzpomněla jsem si, jak mě zasáhla a tak jsem se do ní pustila znovu ušima. A musím říct, že načtená je skvěle. Zopakovala jsem si ji se všemi svíravými pocity, co ve mě vyvolávala už tenkrát, ale odejít z téhle „show“ jsem nechtěla.

Tuto knihu vřele doporučuji v duchu, že je to to, co potřebujeme číst, i když to možná není to, co bychom číst chtěli. Pokud máte sílu, přečtěte (nebo poslechněte) si ji.

Skvěle interpretováno H. Borem na ČRo. Jeho přednes učinil z poslechu neuvěřitelne živý zážitek, mnohem lepší, než kdybych si knihu četla sama. A i tak by to bylo tíživé poslouchání, plné trapnosti, smutku, troše legrace, plné života, který nebyl ani naplněný, ani prázdný. Hluboce lidský příběh.

Fantastický rozjezd – drsný stand up humor, vzdáleně připomínající Andyho Kaufmana – ale zcela originální a snad ten nejdrsnější a nejnekorektnější možný. Zejména v audioverzi a fantastickém podání Hanuše Bora je ústřední chaotická, sebedestruktivní a své diváky až nenávidící show nekonečně vtipná. Postupem času je posluchač/čtenář spolu s diváky stand upu úplně otráven čím dál únavnějším komikem a jeho zpovědí a román dospěje do úplně bezbarvé pointy. Možná to byl autorův záměr, za mě každopádně šíleným způsobem promrhaný úžasný potenciál.

Absurdní one man show a velmi neobvyklá kniha. Divák-čtenář dlouho netuší, co se vlastně děje a kam vyprávění směřuje, a přesto se od podivného a roztěkaného vystoupení nedokáže odtrhnout. Esenci stand-upu se autorovi povedlo vystihnout skvěle, forma vytváří zvláštně stísněnou, místy až klaustrofobickou atmosféru. A komik, v jehož vyprávění se mísí osobní traumata, různá izraelská-židovská historická příkoří i vulgární vtipy, je fascinující postava, která na pódiu nakonec nechá všechno, a to doslova.

Vůbec jsem nevěděla, co mám od knihy čekat. Nejsem příznivce kabaretů, kde si někdo dělá srandu z ostatních pomocí laciného humoru, nicméně jsem si řekla, zkusím to a knihu začala poslouchat na radiu VLTAVA ve výborném podání Hanuše Bora. Zpočátku jsem si myslela, že to nebude asi nic pro mě, ale postupně se do mě začala vpíjet atmosféra, která slibovala, že to nebude jen tak nějaký povrchní příběh zestárlého komika. A nemýlila jsem se. Zpověď židovského baviče, který obnažil svůj život a minulost až na kost, člověka úplně pohltí. Je to velice smutný příběh, který diváky v kabaretu uvádí do rozpaků a nemilosrdně je za celou společnost konfrontuje s pohnutým životem starého nemocného muže, který na sklonku svého bytí bilancuje a zamýšlí se nad minulostí a událostmi, které poznamenaly nejenom jeho bolestivou existenci. U poslechu mě nejednou píchlo u srdce a občas ukápla i slza.

Poslouchala jsem audio. Zpočátku jsem byla trochu rozpačitá, ale jak se děj posunoval bylo to lepší a lepší. Místy mě to vhánělo slzy do očí a když příběh skončil musela jsem ještě dlouho vstřebávat co jsem právě s touto četbou zažila. Musím zmínit, že to krásné nečetl Hanuš Bor. Děkuji za úžasný zážitek

Celkově mě kniha bavila a splnila mé očekávání. Výborná sonda do duše jednoho baviče.
Párkrát jsem se i zasmál ,a na druhou stranu ,se tam našlo i dost věcí k zamyšlení.