Přijde kůň do baru
David Grossman
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/371199/bmid_prijde-kun-do-baru-aYj-371199.jpg
4
223
73
Ve svém oceňovaném románu Přijde kůň do baru odpaluje izraelský spisovatel David Grossman jazykový ohňostroj, který se dotýká podstaty lidské duše. Jednoho horkého srpnového večera se na divadelní scéně maloměsta objeví zatrpklý a uražený komediant Dovele, který pronáší laciné vtipy a po chvíli začne líčit podivný příběh o prvním pohřbu svého života – když kráčel v dlouhém pohřebním průvodu a nevěděl, že zemřel jeden z jeho rodičů. Divákům v hledišti tuhne úsměv na rtech, večer se začíná podobat brutálnímu zúčtování – s Dovelem, publikem, hluboce poškozenou společností. Dokud nespadne opona.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Mladá frontaOriginální název:
Sus echad nichnas lebar , 2014
více info...
Přidat komentář
Stand-up je prostě jiný žánr než knižní vyprávění ... vodopád slov nelze vměstnat na stránky, schází energie očního kontaktu, pohyb těla a grimasy. Pro mne bohužel vodopád slov, který přináší obrazy, které nejde zcela pojmout, takže nakonec unaví. Gradace se ztrácí v přívalu hmoty slov. Asi ve třetině jsem vzdala. Ale pokud bude v divadle, ráda se zajdu podívat na živou verzi.
Wow. No, ty … (doplňte si podle toho, kterému zvolání údivu dáváte přednost:-))
„Poslouchejte mě, Netanjo, dobře mě poslouchejte: daně by se měly vybírat výhradně od těch, u kterých má stát důvodný podezření, že se mají dobře – od toho, kdo se jen tak usmívá, kdo je mladý, zdravý, plný optimismu, kdo v noci šuká a ve dne si píská. Tyhle parchanty je potřeba zdanit, oškubat a nemilosrdně z nich sedřít kůži.“
Nacházíme se ve městě Netanja v Izraeli. Na pódium vletí brýlatý, vyhublý mužík jménem Dovík, publikum se dobře baví. Vítejte na stand-up představení. Na představení, které nemá v historii stand-upu obdoby… Ze začátku jsem si myslela, že tahle kniha možná nebyla tou správnou volbou. Dovíkovo humor mi nijak zvlášť vtipný nepřipadal, jenže večer se vyvíjel a já brzy s napětím sledovala osobní příběh čtrnáctiletého Dovíka. Navíc v publiku sedí někdo, kdo Dovíka v té době znal a začíná si dávat dvě a dvě dohromady. Víc neprozradím, protože vás nechci připravit o tu jízdu, která se v Netanje konala. Jenom pár osobních postřehů. Knih s židovskými hrdiny je plno a já je ke čtení zrovna nevyhledávám, ale víte co? Dovíkovi stačilo pár vět, pár momentů a já měla pocit, že takhle blízko jsem se k nikomu, kdo přežil holocaust, nedostala. Asi to bylo tím jeho humorem a tím, jak dovedl uhodit hřebíček na hlavičku. Mám pocit, jako bych jeho rodinu fakt poznala. Střípek za střípkem se přede mnou skládal mnohovrstevný obraz jedné izraelské rodiny. A já hltala každé slovo. Upřímně, v hledišti stand-up představení bych být nechtěla (pro mě prostředí, ve kterém bych se nechtěla ocitnout:-)), ale takhle z bezpečné vzdálenosti jako pozorovatel jsem nasávala atmosféru, prožívala sebemenší detaily a společně se čtrnáctiletým Dovíkem jsem se děsila chvilky, kdy se to dozvíme a zároveň jsem se toho momentu nemohla dočkat.
„Tak už to v rodinách chodí, jednou tě objímají, jindy tě seřežou řemenem, a všechno z lásky. Koneckonců už v Bibli se píše, že „kdo šetří hůl, nenávidí svého syna“, a věř mi, Dovíčku, že jedna facka je někdy lepší než tisíc slov. To byla tátova sbírka lidový moudrosti v kostce.“
Tleskám Davidovi Grossmanovi, autorovi, který mě dostal. DOPORUČUJI. Mnohokrát děkuji Evaho73 za to, že mě svým komentářem ke knize Život si se mnou pohrává, k autorovi nasměrovala. … „Fakt ho neznáte? Kde to žijete?“:-)
Literatura pro náročnějšího čtenáře. Úchvatně napsaná vzhledem k tématu, formátu. Čtenář vnímá tíživou a stísněnou atmosféru jako kdyby tam sám byl.
Kniha je až neuvěřitelně dobře přeložená. Jeden z nejlepších překladů, jaký jsem kdy četl.
Tak tohle byl opravdu nářez! Přiznám se bez mučení, že jen málokdy jsem při čtení zažil takový příval emocí jako u této knihy. Autor rozehrál doslova koncert se slovy, která se valila z Dovíkových úst jako vodopád. Silný příběh umocněný mistrovským ztvárněním. Doporučuji!
Neuveriteľné. Geniálne. Zvláštne. Strhujúce. Smutné. Šialene smutné. Kniha dlho a hlboko doznieva. Moje bezprostredné pocity po prečítaní tohoto neobyčajného diela. Dej človeka úplne pohltí, kniha sa nedá odložiť. Len málo kníh dokáže človeka doslova vtiahnuť tak intenzívne do priestoru (nie len do deja), kde sa celá šou odohráva. Cítite sa ako súčasť publika, ktoré sleduje smiešno-smutné vystúpenie stand-up komika, ktorý sa rohodol vyliať svoju dušu na pódiu.
Nevím, nakolik se na mém ne zcela naplněném očekávání podílí, že nejsem milovník organizovaného bavení v podobě stand-upů, a proto mi (tento jinak silný) příběh přišel svým způsobem absurdní a křečovitě melodramatický... a nemůžu se zbavit pocitu, že by mu daleko lépe slušel filmový formát.
Po první přečtené knize Davida Grossmana jsem získala dojem, že je to zajímavý, osobitý autor. A myslím si to stále, jen toto "aranžmá" příběhu mi moc nesedlo.
Originální a zneklidňující. Otevřená zpověď člověka, který již nemůže nic ztratit, psaná prakticky na jeden zátah a sdělována s cílem svěřit se s nejčernějším momentem života. Styl psaní, uzavřený prostor malé divadelní scény, střídání vážných témat s povrchními vtípky i excentrické vystupování zjevně nemocného člověka vyvolává v divácích i čtenářích nepříjemný, stísněný pocit z toho, co přijde dál. Zároveň ale vyvolává mnoho otázek – Jak to nakonec skončí? Jaký význam má tohle vystoupení? Je vypravěč prostě šílený, nebo má vše hlubší význam?
Vyčerpávající, silné, beckettovské. Což jsou všechno pochvaly jen napůl. Komorní one-man-show respektuje pravidla jednoty prostoru, času i děje; to z ní činí mimořádně nepohodlný klaustrofobní zážitek, který je po formální stránce zpracován dokonale. Ve všedním jazyce se tady odvíjí příběh jednoho ne moc povedeného života. Bude vás to zajímat - ale moc si to nejspíš neužijete.
Bylo to zvláštní vyprávění. Někdy jsem měla pocit, že celý příběh jde z Dovíkova a soudcova nitra, ale jindy jsem si říkala, že Dovík naschvál šokuje a zveličuje, což je místy více než velmi nepříjemné. Ale proč to dělá? Je to jen perfektně sehrané a dělá to při každém výstupu, nebo se rozhodl pro toto "představení" jen dnes? Dostala jsem mnoho odpovědí na jiné otázky, ale tyto stále přetrvávají.
Tuším, že bych byla jedním z obecenstva, kdo by chtěl odejít, ale stejně by zůstal a čekal na tu frontu u východu po konci představení, protože: "Vsadím se, že by se už dávno sebrali a odešli, nebo ho dokonce vypískali, nebýt pokušení, kterému je těžké odolat - pokušení nahlédnout do pekla někoho jiného."
Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla.
P.S. ...a to jsem chtěla několikrát odejít :-)
Cítila jsem se, jak diváci v knize .... i lidé v hledišti to cítí. Dívají se po sobě, neklidně poposedávají. Čím dál míň rozumnějí tomu, čeho se nedobrovolně účastní. Vsadím se, že by se už dávno sebrali a odešli, nebo ho dokonce vypískali, nebýt pokušení, kterému je tak těžké odolat - pokušení nahlédnout do pekla někoho jiného.
Tak tato kniha pro mě byla skutečnou výzvou. Hledala jsem knihu k tématu Man-Bookerova cena, a toto byl 4. pokus. Knihy oceněné touto cenou opravdu nejsou nic jednoduchého. Přijde kůň do baru je opravdu originální dílko, a autorovi se povedlo ze čtenáře udělat zmateného diváka podivného stand-upu. Celou dobu jsem si říkala, proč je jeho vystoupení tak podivné, nejisté, ale přesto ví, co dělá... Čekala jsem nějaké rozuzlení proč má Dovík potřebu mezi vtipy publiku odvyprávět událost, která ho nejspíš velmi významně ovlivnila... To se ovšem nekonalo, nicméně to je na tom to geniální. Pochopili jsme Dovíka? Jsme další šachové figurky v jeho hře? Na pozadí komického vystoupení se odehrávají dva příběhy, možná dokonce tři... Čekala jsem trošku drsnější zúčtování, jak slibovala anotace.
Hvězdičky strhávám za to, že knihu je velmi složité číst klasickým způsobem. Jakmile přestanete, nejste si jistí, co se na předešlé straně odehrálo. A také jsem bohužel tápala v politických narážkách, které naštěstí po dvou dalších stránkách ustaly.
Řadím ji do kategorie "knížka, která se mi NELÍBILA". V pravém smyslu tohoto slova opravdu ne. Bolela mě, dvojnásob - kvůli bolesti sdílené i jitření mých vlastních ran. Odpuzovala mě - sarkasmem na začátku, tedy něčím, čemu se ve své slušnosti nedokážu bránit (proto jsem ji na rozdíl od ostatních také nemohla číst na jeden zátah, byla toho velká dávka). Pokud budete číst citově jako já (jde to vůbec jinak?), bude to pro vás stejně těžké. Jenže ona je formálně pojatá tak dokonale, že mě zároveň maximálně přitahovala a uspokojovala - a nakonec i snad očistila.
Řadím ji do kategorie "knížka, která se mi nelíbila, ale o to víc mi DALA". A za to všechno dohromady, za vysokou originalitu a přesný zásah – nejvyšší hodnocení.
213 stran vyprávění jednoho komika jednoho večera v Izraeli na stand-upu. Místo fórků dusnej a těžkej životní příběh. Nemělo by to chybu, ovšem závěrečná pointa, konec příběhu na kterej od určitý chvíle čtenář čeká jako na vysvobození, páč toho duševního marastu je tam prostě přehršel... tak ta nepřijde. A já mám pak vztek, páč vždycky když se setkám s knihou bez konečnýho objasnění, tak mám prostě pocit, jako by mě autor podvedl. A to není příjemný, že jo.
Obávám se, že některé pointy mi zřejmě unikly (kniha se nečte úplně snadno), ale asi tomu nedám druhou šanci - ona ta kniha není moc příjemný zážitek. Proč tedy dávám tolik hvězd? Protože nemůžu dílu upřít originalitu, propracovanost a další kvality. Pána, do čeho jsem se to zase pustila...
Autorovi se povedlo udělat ze čtenáře dalšího z diváků v sále. Občas mě Dovík neskutečně bavil (černý humor, ten já můžu), občas jsem nechápala, čeho jsem to svědkem a měla chuť zavřít za sebou dveře (vlastně knihu). Přistupuji k tomu jako k zajímavému literárnímu experimentu a totéž bych poradila i budoucímu čtenáři. Přes všechny ty chvíle "co to proboha čtu" jsem ráda, že jsem přišla s koněm do baru a zůstala v něm až do konce.
(SPOILER) Román formou jednoho stand-up večera, stylisticky vybroušený do dokonalosti. Stárnoucí a trochu děsivý komik (který už dlouho „neví, co ztratil dřív, jestli důstojnost, nebo zábrany“) dlouhé hodiny vypráví o prvním pohřbu svého života a čtenář má stejné pocity jako účastníci toho zvláštního večera, kteří „čím dál míň rozumějí tomu, čeho se nedobrovolně účastní. Vsadím se, že by se už dávno sebrali a odešli, nebo ho dokonce vypískali, nebýt pokušení, kterému je tak těžké odolat – pokušení nahlédnout do pekla někoho jiného.“ Tu knihu v podstatě nelze číst jinak než na jeden zátah, byť je místy až fyzicky obtížné klestit si cestu vyprávěním toho smutného klauna – dobrými vtipy, špatnými vtipy, hodně špatnými vtipy, historkami ze života, interakcí s publikem, a hlavně tou nesnesitelně protahovanou a nikdy nekončící cestou pouští s vojáky na pohřeb… Kniha je ale nakonec hlavně o křehkých přátelstvích, která může zadusit jen to, že se protnou dva světy, které měly raději zůstat navždy odděleny. A kvůli takové maličkosti se v nejhorší chvíli jeho dosavadního života nakonec za toho malého kudrnatého pihatého kluka nepostaví ani ten jediný, který mohl (a měl). (8/10)
Štítky knihy
Izrael rozhlasové zpracování izraelská literatura komici Bookerova cena
Autorovy další knížky
| 2018 |  Přijde kůň do baru |
| 2022 |  Život si se mnou zahrává |
| 2010 | Mít s kým běžet |
| 1996 | Viz láska |
| 2011 | Žena, ktorá uteká pred správou |
Kniha Přijde kůň do baru je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 277x |
| Čtenářské výzvě | 94x |
| Doporučených | 17x |
| Knihotéce | 89x |
| Chystám se číst | 155x |
| Chci si koupit | 29x |
| dalších seznamech | 3x |
Jednoho večera se vypravěči - soudci ve výslužbě ozve dávný kamarád a pozve jej na svou stand-up show. Tím se dostáváme k jednomu hodně zajímavému příběhu, který nás nutí k zamyšlení. Začátek mi sice úplně nesedl, asi se projevilo, že nejsem příznivcem tohoto druhu zábavy. Pak ale začne hlavní hrdina vzpomínat na své dětství, vypravěč komentuje dění na pódiu i jeho vzpomínky, a příběh se rozběhne. Vyprávění je to hodně smutné a ze závěru mě až mrazilo. I přes ten pro mě rozpačitý začátek dávám pět hvězdiček.