Viz láska
David Grossman
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/61270/bmid_viz-laska-wB7-61270.jpg
5
15
8
Román Viz LÁSKA představuje osobní příběh Momika Neumana, který se jako malý chlapec poprvé nepřímo setkává s fenoménem holocaustu, neboť jeho rodina tímto peklem prošla a odnesla si, viděno dětskýma očima, podivné zvyky a řeči. Momik si narážky na šoa „překládá“ do vlastního jazyka a také se podle toho náležitě chová. Toto trauma jej však neopouští ani v dospělosti a jeho posedlostí se stává polský spisovatel a malíř Bruno Schulz, který byl za války zastřelen příslušníky SS. Současně však navazuje intimní přátelství s dědečkem Anšelem Wassermanem, jenž ho s sebou bere zpět do minulosti do koncentračního tábora a Momik se tak stává svědkem jeho životních osudů. Mnohovrstevnatost, jež je ostatně charakteristická pro veškerou autorovu beletristickou tvorbu, se odráží i v celkové výstavbě díla, které je rozděleno do čtyř částí nesoucích jména hlavních hrdinů či, lépe řečeno, té postavy, jíž se bude hlouběji věnovat. U Grossmanových prací se totiž dá jen velice těžko vysledovat klasické schéma jednoho či dvou hrdinů hlavních, vetší počet hrdinů střední důležitosti a hrstky postav marginálních. Jeho vypravěčské umění spočívá právě v tom, že drtivá většina postav, ač se třeba všem nedostane srovnatelně velikého prostoru, hraje obdobně důležitou roli. Velmi zjednodušeně by se dalo říci, že se čtenář setkává s hrdiny hlavními a těmi naprosto marginálními.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 1996 , Mladá fronta
Originální název:
Ajen erech: ahava , 1986
více info...
Přidat komentář
Jedna z najnáročnejších a súčasne najvýnimočnejších beletristických kníh, ktoré som kedy čítala. Vyžaduje čas, kľud, sústredenie a aj náladu na tému holocaustu, ktorý je tu podaný úplne iným spôsobom, než je bežné - ide skôr o snahu pochopiť, prečo ľudia konali ako konali. Vety častokrát na pol strany sú už len čerešničkou na torte. Ja som si pre lepšie pochopenie niektoré pasáže predčítavala aj nahlas a knihu musela po pár stranách vždy odložiť. Každopádne, po pár rokoch si ju plánujem prečítať znova. Zaslúži si to.
Grossman je úžasný spisovatel! Jeho romány Mít s kým běžet (ač je poznat, že je určen primárně mládeži) a hlavně Žena prchá před zprávou (viz můj KOMENTÁŘ) patří k tomu nejlepšímu, co jsem četl. I proto jsem si Viz LÁSKA koupil prostřednictvím zdejšího bazaru :-). Prostě jsem začal číst s nějakými očekáváními. Taky mám nějaké čtenářské zkušenosti a apriorní představy o tom, jak může vypadat literatura o holocaustu, že.
Ale vše je jinak. Tu knihu musíte číst velmi soustředěně. Přesto ve Vás zůstane pocit, že Vám něco/hodně uniklo.
Samozřejmě, že jsem si interpretoval: Nezjistí náhodou devítiletý Momik při svém experimentování a hledání nacistické bestie ze země TAM, že ta bestie může být skryta v každém z nás? Co ji může probudit? A nepotvrzuje to vlastně jeho děda Anšel Wasserman opakem: když skrze příběh Dětí srdce oživuje lidské já (nelidského) nacistického zločince, čímž se mu chce pomstít za smrt svých blízkých (a skutečně to Neigela stojí život)? A… jasně, že ta proměna Bruna Schulze evokuje Řehoře Samsu, vždyť Bruno Schulz Kafku překládal. Ale proč proměna v lososa? Proč právě v tuto rybu? Psal o lososech Schulz? Nevím. Nebo je důležitá ta pouť, při níž se v obrovských hejnech vracejí lososi s obrovskými ztrátami domů. Je to o holocaustu nebo spíše o Izraeli jako takovém? Židé se vrátili domů. A co všechny ty postavy z družiny Dětí srdce, co znamenají? Co jejich rysy, vlastnosti, vynálezy? A proč Kazik žije zrychlený život a i tak se dozví o válce? A co ta výzva Ajaly, aby napsal Šlomik nový příběh, ale s láskou, ne s tou viz LÁSKA? Jo, je to i kniha o tvorbě. Jak se v ní zmnožují vypravěči a tvůrci! Mluví tu všechny postavy, vypravěč Šlomik vypráví o vypravěči Anšelovi, který dává slovo svým postavám, které také vyprávějí, a nad tím vším se vznáší Grossman. Vypravěč nad vypravěči.
A já mu jako autorovi věřím. Věřím, že nic tu není samoúčelné. Mnohé se mi daří interpretovat. Cítím a vím zároveň, že by mi nemělo vadit, že některým motivům nerozumím. Je to o míře pochopení a toleranci k nepochopení. Nakolik je pro čtenáře únosné množství toho, co interpretovat neumí, nakolik ho to zdravě provokuje a nakolik odpuzuje. Možná proto ta jedna hvězdička v mém (původním) hodnocení dolů. (Nakonec jsem ji zase přidal. I měsíce po přečtení mne Viz Láska pozitivně provokuje!) Ta kniha vyžaduje soustředěné čtení a poučeného čtenáře. Je určitě vynikající!
Přiznávám se však, že jsem rád, že pozdější Grossmanova tvorba, tedy alespoň dva na začátku mého komentáře jmenované romány přeložené do češtiny, jsou na první pohled jednodušší, což neznamená, že by byly méně hodnotné. Vyvolávají také spoustu otázek! Četly se mi však mnohem lépe! Přímo mne pohltily. Viz KOMENTÁŘ k nim.
Bezpochyby vynikajicí dílo,které je velmi naročné a vyžaduje (aspoň já mám takový dojem) absolutní koncentraci a soustředení,aby čtenář mohl vychutnat samotný priběh,který je líčen velmi barvitě a netradiční formou.O tématu holocaustu bylo napsáno spoustu knih,tato je ovšem velmi nevšední a jiná,svým stylem,slohem a tak vůbec.Jednu hvězdičku jsem srazil jen proto,že pro mě některé pasáže byly dost těžko stravitelné,ale důvodem není samotná kniha,ale právě ten menší klid na vychutnání obsahu těch těžších pasáží.Každopádně děkuji za tip a knihu doporučuji,ale spíše zkušenějším čtenařům.
Táto kniha je úplne iný level, než väčšina kníh, s ktorými som sa doteraz stretla. Hovoriť o obsahu nie je podstatné, no dá sa povedať, že rovnako obsahom i formou autor ponúka čitateľovi neskutočne fascinujúce, i keď na druhej strane aj náročné čítanie, ktoré uspokojí tých, ktorí hľadajú v knihách stále niečo nové, nevšedné a neuspokoja sa so šedým priemerom (či už po formálnej alebo obsahovej stránke). Fajnšmekri si prídu na svoje, tí ostatní ešte nedosiahli požadovaný level. Ja som po prečítaní poslednej vety zostala v nemom úžase a už teraz sa teším, keď si knihu vychutnám opäť a takých kníh, ktoré by som chcela čítať opäť a znovu je málo. Uvidím, či sa v blízkej dobe nájde nejaká kniha, ktorá by siahla Viz láske aspoň po päty.
Autor pre mňa nie je nováčik, v minulosti som už čítala jedno z jeho diel a keďže som bola spokojná, rozhodla som sa siahnuť po ďalšom. Voľba padla na Viz LÁSKU. Očakávala som minimálne dobrú knihu, no netušila som ako veľmi otrasie celým mojim vnútorným svetom a obráti naruby môj osobný rebríček TOP kníh, ktoré popri nej budú zrazu vyzerať ako chudobní príbuzní. Toto je bezkonkurenčne najlepšia kniha o holocauste, akú som v živote čítala a hádam aj najlepšia zo všetkých kníh, aké som kedy čítala. Je pre mňa zarážajúce, že ju napísal človek, ktorý nemá priamu osobnú skúsenosť s holocaustom. Už od úvodných stránok ma úplne pohltila, očarila, bolo mi jasné, že mám pred sebou mimoriadnu knihu, nad ktorou som nie raz stratila reč...
Viz LÁSKA je príbehom židovského chlapca Momika Neumana, ktorý vyrastá po druhej svetovej vojne v Izraeli. Momik je obklopený rodinou, susedmi, známymi, ktorí prežili prenasledovanie a koncentračné tábory a tým všetkým sú nadosmrti poznačení, žijú v neustálom strachu. Momik má ešte len deväť rokov a to je dôvod, prečo mu dospelí odmietajú objasniť príčinu svojho správania. No Momik je veľmi citlivý a vnímavý, nedostatok komunikácie zo strany dospelých má naňho veľmi negatívny dopad, všetko čo sa okolo neho deje si vysvetľuje veľmi svojsky...
„Bojoval za své rodiče i za ostatní. Oni o tom neměli ani tušení, proč taky. Bojoval jako partyzán v podzemí, úplně sám. Jen proto, aby oni všichni mohli konečně trochu zapomenout, trochu si odpočinout nebo se na okamžik přestat bát. A Momik už ví, jak na to. Sice to je dost nebezpečné, ale Momik se nebojí. Totiž on se bojí, ale už nemá na vybranou. Bella, aniž si toho všimla, mu naznačila to nejdůležitejší, když mluvila o nacistické bestii. Bylo to už strašne dávno a on tomu moc dobře nerozuměl, ale toho dne, co k nim přišel dědeček a Momik sešel dolů do skladiště vyhledat ten posvátný časopis s povídkou, tu narážku přesně pochopil. A dá se říci, že právě v tu chvíli se Momik rozhodl, že si jedno takové zvíře chytí, aby je zkrotil a přiměl je, aby se změnilo a přestalo všechny ty lidi tak trápit a aby mu konečně taky prozradilo, co se to v zemi TAM stalo a co jim to udělalo. Momika to už plně zaměstnávalo skoro měsíc, skoro od toho dne, co k ním dědeček Anšel přišel – v noci v nejpřísnější tajnosti, v malém temném skladišti pod domem choval nacistickou bestii.“
Detská trauma sa postupne mení na šialenú posadnutosť z ktorej sa stáva celoživotný boj s nacistickou beštiou. V snahe zachrániť sa a vyrovnať sa s traumou už ako dospelý človek, uznávaný spisovateľ, skúma život iného významného spisovateľa – Bruna Schulza zavraždeného nacistami a tiež sa pokúša na základe rozprávania svojho príbuzného Anšela Wassermana, ktorý prežil koncentračný tábor, zrekonštruovať jeho pobyt v tábore. Vytvára tak sled imaginárnych príbehov vymykajúcich sa zákonom logiky a času, časť príbehov je dokonca písaná heslovite, encyklopedicky. Viz LÁSKA je analýzou, snahou pochopiť situáciu, kedy človek stráca všetky zábrany a mení sa na ľudskú beštiu... Nemalý podiel na úžasnom výslednom dojme z knihy má aj vynikajúci český preklad.
Od človeka, ktorý knihu taktiež čítal, som dostala radu, aby som sa nejaký čas nepúšťala do čítania ďalších kníh, lebo by som z nich bola sklamaná. Musím priznať, že mal pravdu. Už tretí deň neviem prečítať ani riadok, natoľko vo mne stále rezonuje silný dojem z Viz LÁSKY...
Štítky knihy
izraelská literatura holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2018 |  Přijde kůň do baru |
| 2022 |  Život si se mnou zahrává |
| 2010 | Mít s kým běžet |
| 1996 | Viz láska |
| 2011 | Žena, ktorá uteká pred správou |
Kniha Viz láska je v
| Přečtených | 17x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 13x |
| Chystám se číst | 56x |
| Chci si koupit | 3x |
Nepotěším svým komentářem obdivovatele této knihy, ale ani pan Grossman mě tímto dílem nepotěšil ... Jediné, co mi z knihy utkvělo, je zmínka té "redakce, která dělá editora Kazikova příběhu", o českém spisovateli (!) Milanu Kunderovi a jeho výkladu slova lítost. Že se M. K. dostane do takového příběhu - to bych nečekala.
Ale snad přece jen má četba této knihy (než četba, spíše probíjení se houštinou slov a nepochopitelných obrazů) bude dobrá k tomu, že si časem zkusím přečíst Skořicové krámy Bruno Schulze.