Ty chladné oči

Další kniha od S. W. která mě úplně vtáhla. Barvité líčení událostí od 2.světové války do 90.let minulého století nutí k zamyšlení, že nic není tak jednoznačné.

Na pozadí historických skutečností se podařilo autorce vytvořit velice zajímavou fikci. Pro své vyprávění si zvolila životní osud jedné mladé ruské zdravotnice a donutila jí prožít těžký život během světové války a v poválečném období před ní postavila mnoho složitých situací k rozhodování. Jemně upravená fakta nejsou na závadu celého příběhu.

Pro mě zase skvělá lekce z historie. Další téma, které jsme si uvykli posuzovat černobíle,pokud vůbec o něm něco víme. O druhé světové válce se léta vyučovalo tak nepravdivě,že mnohé věci jako národ nejsme schopni poctivě rozkrýt, raději z nich máme takzvané kostlivce ve skříních,od Masarykovy národností politiky,vyhnání Němců a krvavé zločiny komunistů.
Prostě Wilková opět skvělá.

Opět výborná kniha, ale nepatří mezi ty nejlepší od této autorky. Celou dobu jsem tak nějak na něco čekal a ono to nakonec nepřišlo. Ale tím rozhodně nechci říct, že by to bylo špatně. Příběh je opět čtivý a dává nahlédnout do krušné válečné a poválečné historie.

Zpočátku mi dělalo problém se začíst - nesžívala jsem se úplně s postavami, děj byl velmi nabitý a já tak měla pocit, jakobych jen sledovala posloupnost událostí, které nepojil vztah a pocit. V cca třetině/polovině se to ve mně ale zlomilo a zbytek jsem zhltla. Hezká kniha o náročných tématech, postavy nakonec hezky psychologicky zpracované. Neonila je jako knižní postava něčím výjimečná, často mě na ni v běžném životě pomyslím, asi tou touhou po bezpečí a konformitou. Krásně zpracován motiv "nečernobílosti" světa.

Taky se mi kniha líbila, taková, na kterou se nedá úplně zapomenout. Asi na mne zapůsobila nejvíce první třetina knihy, válečné Smolensko. Neonila neměla lehký život a musela se leckdy těžce rozhodovat jakou cestou dál půjde. Pěkná kniha. :-)

Dobrý den. Již během čtení si člověk musí položit mnoho otázek, jak by se zachoval, když by se sám ocitl v takových situacích jako hrdinové této knihy. Na těchto lidských příbězích je žřetelně ukázáno, že nic v lidském životě není jen "bílé" či "černé". Život přináší mnoho sitaucí, kdy my sami si přesně nevybereme tu "správnou" cestu. Někdy nám pomohou okolnosti, někdy lidé. Za mě poučná kniha zvlášť v dnešní době, kdy viděmí jak se svět okolo nás rychle mění (a ne vždy k lepšímu). Nakonec si říkám, že jsem neprožil špatný život a nemusím se stydět za své chování. Ještě jednou děkuji za tuto knihu.

Tohle byl jedním slovem autorský koncert a čtenářský zážitek - neotřelé téma, historie, která není až tak moc známá, postavy vymykající se dnešním měřítkům, velký časový oblouk...
Neonila, žena, která se vždy a za každých okolností přizpůsobila. Sebrali bolševici rodný dům, změnili ji život? Neonila nebrečela, neobviňovala, stala se akušerkou a následně zdravotní sestrou. Přišli němečtí okupanti? Bylo potřeba uživit dítě, bylo potřeba se pokusit zachránit muže z lágru, Neonila necouvla. Tak bychom mohli vyjmenovat několik dalších životních situací, kde se zachovala tak, jak autorka popsala. Možná moje přirovnání bude pokulhávat, ale hodně mi připomínala postavu Scarlet O´Hara ze známého amerického románu, která na troskách Tary přísahala, že už nikdy v životě nebude mít hlad (samozřejmě v jiné době, ale tak pod vlivem války, strádání a hladu). Chápu posedlost Neonily dostatkem, parfémy, hezkými věcmi, brala to, co ji život přinesl - to dobré, často bez ohledu na jiné, ale i to špatné, drsné a těžko přežitelné.

Krásný a svým způsobem hrůzný příběh. Knihu jsem poslouchala jako audio a nemohla jsem se odtrhnout.

Velmi čtivá kniha s nesnadnym tématem. Jak už se psalo v mnoha komentářích- Neonila nebyla úplně sympaticka osoba, jednala ve svém životě vždy tak, aby ona z toho měla prospěch, byť vyloženě nikomu cilene neublížila (vyjma Prošků a samozřejmě Světlany, i když to vždy nebylo tak černobílé). Celý příběh byl napínavý, bavily mě charaktery postav- člověk nevedel, jestli jim fandí nebo ne. Při procitani komentářů bylo jasné, že na Neonilu i Emila mají čtenáři dost podobné nazory- prostě se nechovali vždy správně, ale člověk jim to snad ani neměl za zlé, nebo nevim, mam z toho rozporuplné dojmy. Každopádně knihu doporučuji, opravdu se četla jedním dechem.

Velmi krásně zpracovaný i když smutný příběh.Přemýšlela jsem proč hlavní postava se tak a tak zachovala,i když mi nebyla sympatická,tak soudit ji nemohu,copak vím jak bych se já zachovala,když tam hrála výchova v dětství,prostředí Sovětské svazu.... .

03.01.2026

Audiokniha - skvěle vybraná interpretka Dagmar Čárová. Moc hezky se to poslouchalo.
Příběh se mi moc líbil. Jak píše zelena_zabicka - hlavní postava Neonila mi nebyla sympatická, ale také jsem chápala její chování. Mnohokrát při poslechu jsem si položila otázku, jak bych se v tu chvíli zachovala já. Těším si na další kniho od paní Wilkové.
ČV 2026: Kniha, v níž se objevuje reálná osobnost.

Skvělá a neotřelá kniha.

Zajímavý námět o tom, že v historii nic není jen černobílé a že i mnohé špatné se dá z jiného úhlu pochopit. Líbí se mi, že (podobně jako Lednická) se i Wilková věnuje tématům, která nejsou až tak obecně známá a zpracovaná. Hl. postava mi nebyla sympatická, ale vlastně její chování chápu.

Kniha zachycuje nelehké období 2. světové války. V příběhu jedné zdravotní sestry Neonily, se v závěru války situace zkomplikovala, protože zdravotnice pomáhaly bez rozdílu všem raněným. Tehdy pomohla ruská zdravotnice českému vojákovi, kterého donutili Němci bojovat za ně. Celý román popisuje pak, jak Ruska musela opustit svou vlast a žila pak v České republice a provdala se za českého vojáka. Její mentalita je jiná, často se svými klady i zápory nezapadala do prostředí, ve kterém žila a celý jejich život byl tím značně poznamenán. Byla to nelehká doba, a i po válce při nástupu komunistického režimu se Neonila vyznačovala svým tvrdým chováním.
Jana"12 - 19.03.2024

Moje druhá kniha od SW. Začátek byl na mě takový velmi rychlý a chyběly mi tam nějaké vnitřní pocity, spíš to na mě působilo jako rychlý historický popis a předmluva k dalšímu pokračování.
Druhá polovina už byla více „podle mého gusta“ a příběh mě začal mnohem více bavit, a tedy se mi i lépe četlo. Nakonec hodnotím velmi pozitivně, ale knihu „Když přišli psi“ mám na žebříčku výše

Scarlett Wilková napísala ďalší skvelý román s nezvyčajnou témou a perfektne spracovanými postavami. Pri hlavnej postave Neonile som nevedela, či jej fandiť alebo ju odsúdiť, za to čo urobila aby prežila neľahké časy.

S touhle knihou jsem se moc neskamarádila. Hlavní postava mi lezla krkem a upřímně mě vůbec nezajímalo, co se s Neonilou stane dál, tak hrozně mi byla proti srsti. Občas jsem z knihy měla pocit, že se jedná jen o jakýsi rámec vyprávění a chyběl mi vnitřek - oproti jiným knihám autorky, které se mi hrozně líbily (Vekslačka, Až uvidíš moře). A asi jsem od knihy po první kapitole očekávala něco úplně jiného... Na autorku samozřejmě nezanevřu a už si pomalu chystám na další knihu, ale tahle mi prostě nesedla...

Za mě skvělá kniha. Kraj, který trochu znám a zajímá mě velmi jeho nelehká historie, neotřelé a často nezpracovávané téma, skvěle napsané - stroze a přece silně. Má duše volá - Ještě, ještě!