Ty chladné oči
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509369/bmid_ty-chladne-oci-YZ1-509369.png
4
668
668
Mráz přichází z duše. Historický román od autorky bestselleru Až uvidíš moře. Válka hraje s lidmi krutou šachovou partii, pěšáci se promíchají, na barvě uniformy tolik nesejde. Během nacistické okupace Smolenska se setkají okouzlující ruská dívka Neonila a český mladík Emil donucený bojovat za wehrmacht. Když se spolu po válce usadí v Československu, vznáší se nad nimi stigma kolaborace, a tak jim nezbývá než opatrný život ve strachu. Utají svou minulost a dokážou se po tom, co zažili, dívat na svět i jinak než chladnýma očima? A může strach ospravedlnit krutost spáchanou na jiných? Scarlett Wilková přichází s druhým románem, v němž opět otevírá citlivé a málo reflektované téma novodobých dějin.... celý text
Přidat komentář
Chladný odosobněný styl, chladné rozhodování a jednání, chlad čišel z každé strany. Nedokázala jsem číst jinak než s chladným odstupem. Přesto jsem se snažila pochopit a přijmout chování Nily. Někdy to šlo snáz, někdy hůř, avšak poslední strany zmrazily veškeré mé vstřícné pocity. A prostě nemůžu dát pět.
Relativně dlouhou dobu jsem přemýšlela, jestli mě kniha baví, nebo nikoli. Možná proto, že hlavní hrdinka je opravdu zvláštní osoba, ke které ten těžko pocítíte velké sympatie. Když ale člověk dočte, říká si, že to stálo za to.
Moje druhá kniha od S. Wilkové. Zaujala mě stejně, nebo možná o něco více než Až uvidíš moře. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout a s napětím jsem čekala, jak vše dopadne. Jedna z největších knih, kterou jsem v poslední době četla.
Kdyby to šlo, dám deset hvězdiček. Mooooooc se mi kniha a celý příběh líbil. Obdivuji, že autorka je nestranná a nikde jsem nenašla ani náznak "co si myslet" a co je "správné"...výborně se četlo...
"Člověk občas koná objektivní zlo, v němž je subjektivně přesvědčen, že zlem není" - četla jsem kdysi v jedné knize. Tento citát se mi přesně vybavil v souvislosti s hlavní postavou s chladnýma očima, Neonilou.
Autorka knihy mě ani tentokrát nezklamala. Opět poukazuje na historické události z uvěřitelného a lidského pohledu, ne jen jako pozorovatelka zpoza jakési jednobarevné fólie, která hodnotí dobro/zlo - tuhle postavu měj rád/tuto ne. Vykresluje postavy, jak již zmíněno, lidsky. Lidsky a tak, že čtenář nemá jasně předem dáno, kdo z hrdinů mu bude sympatický a kdo ne - nejde tak glorifikovat žádného z nich, pouze s některými jejich činy sympatizovat, nad některými se zděsit hnusem, jindy soucítit - a často se zamyslet, jak bychom se v takových situacích zachovali my sami.
Další plus dávám (stejně jako u Až uvidíš moře) za neotřelé a originální téma celé knihy. Taky za skvělé vykreslení atmosféry v kapitolách rozdělených pokaždé do dvou desetiletí. Všechny tajemné kličky, které v průběhu knihy nijak nekončí a nevysvětlí se hned, dostanou svoji chvíli a vysvětlení na konci. Příběh vás tak udržuje v jistém napětí, ale zároveň hromadí další a další plynulé události v životě postav, takže se opravdu nudit nebudete.
Děj plyne velmi rychle a přitom poutavě, knihu přečtěte za dva večery. Přesto ve vás zanechá pocity, které jen tak nevymizí. Vím, že ke knize se dříve nebo později zase vrátím. 5/5
Před minulostí neutečete. I když se stále snažíte přizpůsobovat. A není úplně důležité co si o vás myslí okolí jde o to, jaký máte názor sami na sebe, za co se stydíte a na co jste hrdí. Nebyla to jednoduchá doba, ale jak je vidět naučené chování se táhne dlouho přes generace. Konec mě překvapil, myslím tim závěrečný dopis.
" Emil si byl vědom toho, že další generace už o něm a dalších mladících, kteří navlékli nacistické uniformy, vědět nebudou. Nikdo jim to už neřekne, nikdo je o této jedné kapitole dějin nebude učit, a tak nebudou vědět, jak složitý život může být, jak těžká rozhodnutí člověk musí udělat, jak málo může ovlivnit, co se s ním stane, kam ho mocní pošlou, co mu přikážou činit. A on to pak činí a připadá si přitom jako sněhová vločka, která se bezmocně zmítá ve vánici. Budou znát jen svět, ve kterém je vše předem nalinkované a není žádoucí o něm přemýšlet. "
Historický román ze Sudet o válečné a poválečné době vyslechnuto jako audiokniha a je dobře načtena.
Zajímavý příběh z 20.století. Rusko, Německo a Československo a život jedné rodiny
Snad jsem se ještě nesetkal s hlavním hrdinou knihy, který by měl tak hnusnou povahu. Na to když si zvyknete, můžete si četbu začít teprve pořádně užívat. Samozřejmě nějaký vliv na to měla okolní společnost, ale základní absolutní sobeckost musela mít vrozenou. Nemohu posoudit válku a poválečné období, ale v těch šedesátých a pozdějších letech jsem pár podobných rudých (českých) bestii zažil. Jedna bohužel zasáhla i do mého života. I my jsme měli celou dobu v MB ruskou posádku. Jediné, co mi nesedělo byla Emilova prověrka. Na to co tam Neonila předvedla, neměla v té době životní zkušenosti ani IQ.
Úplně mi nesedí styl psaní. Třeba věty, které opakují stejný slovní základ blízko sebe (např. Vlastně... vlastní jednoho koně...), nevzpomenu si teď na ty další příklady, ale bylo jich víc.
Místy jsem nepochopila nějaké skoky v čase/pohledu/ději, kdy mi chvíli trvalo se zas zorientovat.
Že je hrdinka vlastně antihrdinka, by mi ani tak nevadilo, ale celkově mě nějak ani nezajímalo, jak to s ní dopadne. Nosné téma je přitom hodně zajímavé. Ale takto mě nechávalo chladnou.
Při tom, jak vysoké je hodnocení knihy zde, bych asi čekala, že mě příběh bude víc zajímat.
Co ale oceňuji, je minimalistický počet postav, ve kterých se dobře orientovalo. Takže i když se dvě jmenují stejně, bylo jasno.
Ono je to vlastně celé takové trochu minimalistické až strohé vyprávění. Kdyby to měla být parádní vymazlená kniha, asi by to chtělo víc stránek.
Tato kniha odkrývá zajímavá témata a zároveň má velice silné postavy. Právě hlavní postava Neonily byla velmi komplexní a vytvářela hlavní gró knihy. Kniha mě nezaujala hned na začátku, pořádně jsem se začetla až po pár kapitolách, nicméně potom jsem se čtením nechala naprosto pohltit. Příběh je výborně vystavěný, dobře napsaný a přenáší čtenáře do různých šedých zón české minulosti. Celkově vám mohu knihu velmi doporučit a těším se na další autorčiny knihy. Za mě ano.
(SPOILER) Zajímavá kniha. Na to, jak těžké téma zpracovává, se četla dobře. Níže někteří kritizovali jednodušší literární styl, mně ale velmi dobře ladil s atmosférou děje i s přímočarým, často doslova chladnokrevným uvažováním hlavní hrdinky. Osudy hrdinů této knihy nejsou černobílé. Nejzajímavější myšlenkou knihy je pro mě asi to, jak sebestředná, bezcitná Neonila, která na své životní pouti zničí mnoha lidem život, mimoděk páchá dobré skutky. A z toho konce nakonec opravdu mrazí.
Nechápu hodnocení některých čtenářů. Mě se knížka moc líbila, přestože hlavní hrdinka byla opravdu hrozná a nad jejím chováním jsem kroutila hlavou. Ale příběh byl hodně silný.
Mám stejné pocity jako uživatel
Grimik.
Děkuji za jeho komentář. V podstatě mi pomohl se z toho vymotat.
Nechápala jsem tak vysoké hodnocení, když já to cítím literárně úplně jinak.
Plochý nevykresleny a nepropracovaný příběh, prostě jen fakta. Šla, udělala, dalšího dne šla a neudělala.
Píše tam o Ivanových rodičích, že k nim vodí Světlanu, přitom pár stran před tím mu tatínka zastřelili.
Cesta tam byla úmorná a smrtonosná, cesta zpět pohoda, přitom museli jít stejnou vzdálenost ve stejných či horších podmínkách, měli navíc novorozeně a ženu šestinedělku
I když Nila byla asi robot.
Další dvě třetiny knihy mě nebavily už vůbec.
Téma zajímavé, čte se dobře, jen mi přijde jazykové jednodušší než předcházející román Až uvidíš moře. Ten mě zasáhl více.
Opět krásná kniha, ukazující další části historie, které nám byly v hodinách dějepisu zatajeny. Líbí se mi vývoje života hlavních hrdinů, že zde autorka ukazuje, že nic není černé a bílé, že boj o přežití zatočí s lidskými hodnotami. Hlavní hrdinka Nila, ačkoliv to byla pro ostatní mrcha, mi byla sympatická svou schopností se přizpůsobit, našla recept na přežití. Knihu jsem chtěla pořád číst, chtěla jsem vědět, jak to s nimi bude dál, chtěla jsem vědět, jak to dopadlo s tou malou holčičkou, co zůstalo ve Smolensku, děkuji autorce, že i tuto kapitolu ve své knize uzavřela. Knihu si určitě přečtu znovu. Paní Wilková píše skvěle, ale není se čemu divit s její novinářskou praxí a její články v magazínu MF jsou taky skvělé.
Napadá mě biblické "hoď kamenem" nebo jak tu někdo zmínil, nebyli jsme v jejich kůži. Rozhodně je tu hodně o čem přemýšlet a těžko zapomenout.
Autorce bravo za neotřelé téma.
Ze začátku mě kniha moc nebavila, ale nakonec mě příběh úplně pohltil a nemohla jsem přestat číst.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) tajemství Sovětský svaz rodinná tajemství komunistický režim přežití
Autorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2010 | Legenda Hana Zagorová: Málokdo ví |
| 2007 | Celebrity 2008 |
Autorka si pro vyjádření příběhu a toho, čím si její postavy procházejí, vybrala vhodný styl. Výborně napsané, bavila mě každá stránka.