Ibka
Petra Braunová
Románová kronika jedné rodiny, do jejíchž osudů se otiskly turbulentní dějiny, je drsným obrazem venkova i velkoměstské periferie poslední třetiny 20. a počátku 21. století. Hlavní hrdinka a vypravěčka příběhu tráví odmalička celé léto u babičky v Pošumaví. Jenže stará žena, věřící a konzervativní, svou vnučku zcela ignoruje. Citlivá holčička nechápe proč, vesnický svět jí připadá prapodivný a nevlídný. Jakákoli jinakost a odchylka od průměru se tady stává předmětem klevet a přezíravých odsudků, čehož se Petře i její krásné mámě Ibce dostává vrchovatě. Jak se hrdinka ubírá životem, odhaluje rodinná tajemství, staré křivdy, příčiny napětí v rodině i důvod, proč milovaný táta propadá výbuchům zoufalého vzteku. Rozhodne se jít svou vlastní cestou, svobodně a bez ohledu na konvence, ale to vždy něco stojí. Petra Braunová je zavedená, oceňovaná autorka, její doménou jsou sice především texty pro děti a mládež, ale zabrousí i do literatury pro dospělé, o čemž svědčí mimo jiných jejích textů právě román Ibka. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky... celý text
Přidat komentář
Nádherná knížka , která je v podstatě autobiografií autorky. Její dětství u nepochopitelně nevšímavé babičky, boj o pozornost dospělých, volnost ze strany rozevláté matky a komplikované chování milovaného otce navždy poznamenaného pobytem v lágru, vztahy s muži i ženami, nestálost, nezodpovědnost, neschopnost zakotvit, obrovská láska k Francii, ale i k domovu, rodné vesnici... tím vším nás provede během barevného vyprávění, ve kterém se naprosto otevře těm, kdo o to stojí.
Moc se mi líbila část knihy popisující dětství Petry... pořád jsem čekala, že se výhybka příběhu přepne a podrobně se seznámíme s osudem otce i matky během války...a ono to proběhlo spíše v náznacích. To podrobnější odhalení osudů rodičů mi tedy v knize trochu scházelo. Ale ano, celkově to bylo moc fajn. Pro mě jako matku, byl naprosto nepředstavitelný postup matky Petry - tj. nechat své dítě celé prázdniny v tak nelaskavém prostředí i přesto, že věděla, že se dcera trápí, že chce domů, že na ni nejsou hodní... bylo to pro mě moc náročné to "pobrat". Knihu si zařazuji do čtenářské výzvy 2024, kniha kde někdo zabloudí nebo se ztratí...
Výborné to bylo, trochu smutné, příbuzné si člověk /někdy bohužel/ vybrat nemůže. Docela by mě zajímaly i osudy Petřiných rodičů, i oni by si zasloužili vlastní příběh.
Obdiv za nepřikrášlované vzpomínky, pocity a za život viděný ať už jako dítě nebo dospělá žena.
Jsem ráda, že jsem nejen já jezdila tak nerada k prarodičům na prázdniny. Ovšem z trochu jiných důvodů. Ale takové byly dříve vztahy. Nikdo se s ničím tak nepáral, nebyl čas na niterné psychologické rozbory. Dnes řešíme zase jiné vztahové komplikace -:)
Za mně moc pěkná kniha a inspirující čtení.
První polovina,ta z dětství mě asi bavila víc. U knížky jsem se zasmála a a i si pobrečela.
První dvě třetiny knížky mě bavily, děj měl spád, bavilo mě to hodně. Líbila se mi dějová linka s Petřiným tatínkem, škoda, že pak dále nebylo tolik rozvíjena.
Poslední třetina knížky byla za mně hrozně nudná, vůbec mě nebavil, do čtení jsem ses musela nutit. Děj mě přišel uspěchaný, autorka přelétávala z jedné situace na druhou, už mě tolik nezaujala.
Vůbec jsem netušila, že se pouštím do autobiografické knihy, to mi došlo až v druhé části, kdy už je Petra dospělá a sama má děti. Trochu víc se mi líbilo vyprávění o jejím dětství, to bylo kouzelné.
Milé pohlazení, moc jsem si čtení užila.
Románová kronika jedné rodiny v podání Petry Braunové je vtipná, dojemná a já jsem si při čtení připomněla vlastní dětství. Dobu, kdy jsme po škole běhali venku a měli čas na všechno možné. Autorka knihu o svém dětství i dospívání napsala velmi otevřeně a věnovala ji své svérázné matce, kterou vnoučata pojmenovali Ibka. Všechna rodinná tajemství, křivdy i napětí v rodině i důvod, proč milovaný táta propadá výbuchům vzteku formují osud mladé dívky, která se rozhodně jít svou vlastní cestou, bez ohledu na konvence. Knihu doporučuji nejen jako zajímavý rodinný příběh, ale také jako svědectví o době před sametovou revolucí, která byla složitá a mnoho lidských osudů nenávratně poznamenala.
Možná je to čtení spíše pro ženy - ale za mě nádherné čtení- bavily mě obě linie, jak vyprávění z dětství, tak i po revoluci - příběh vás opravdu chytne a nepustí až do samého konce - vřele doporučuji.
Popravdě, mě kniha trochu zklamala, čekala jsem nějakou zápletku, nějaký efekt překvapení, kde bych si řekla "aha, tak takhle to bylo..." Kniha se četla celkově hezky, první polovina byla zajímavější, ale druhá část už mě tak moc nebavila. Škoda, že nebyl více rozvinut příběh rodičů. Kniha je o životě spisovatelky. Děj plyne od dětství až po "současnost". Chvilkama mě mátla časová osa, protože autorka odbočovala do událostí v budoucnu.
Když jsem si knihu půjčovala, netušila jsem, že jde vlastně o autorčin životopis. Ibka je přezdívka její mámy, ale celý příběh je vlastně o samotné spisovatelce, od jejího dětství až po dospělost. Vyprávění o chudé dívce a její rodině, poznamenané tehdejším režimem, mě určitě zaujal. Jen její odjezd do Francie a náhlý zvrat, kde se o ni tak starají otcovi přátelé a její přítelkyně, mi přišel náhle jako pohádkový a trochu nezáživný. Spisovatelka se pak svými vlastními silami vypracovala, ale neměla to lehké. V závěru knihy se pak se vším a se všemi smiřuje. Spíše se mi líbila první polovina, pak už jsem se spíše jen prokousávala k závěru.
Byla jsem nadšená, strašně mi to připomínalo moje prázdniny, babička s bílým kafem v kuchyni, čekání na mámu až přijede po práci, králíci, koťata, kadibudka a nuda. Od poloviny už to pro mne takový kouzlo nemělo, dospělost v Paříži, lásky s muži i se ženami, to už mě tolik nebralo. Obdivovala jsem autorku za to, jak nebojácně šla s kůží na trh. Vlastně až na posledních pár stranách mi došlo, že se jedná hlavně o poctu autorčině mamince.
Chcete malé a milé pohlazení po duši? Chcete s autorkou prožit její dětství a dospívání a u toho zavzpomínat i třeba na své vlastní? Pak si jistě přečtěte tuhle knížku. Dozvíte se i o jejich dalších životních osudech.
P.S. Já si po té záplavě trillerů a detektivek co se na nás valí našla v knize ostrůvek klidu. A užila jsem si to! A jsem ráda, že někdo píše i takové krásné životní příběhy.
P.S.S. Myslím , že kniha spíše osloví ženské čtenářky, i když, kdo ví?
Autorka popisuje příběh své rodiny, který postupně rozkrývá, a po revoluci v roce 1989 se věnuje svému pobytu ve Francii, milostnému životu, dětem a spisovatelské činnosti.
Měla jsem pocit, že tam chybí kapitola o minulosti jejího otce. Zajímalo by mě, jak se seznámil se svou polskou ženou, proč se rozešli a ona zůstala s dcerami v Polsku, a jak se vlastně seznámil s Petřinou matkou - zakřiknutou švadlenou z venkova. Také by mě zajímalo, proč matka posluhovala svým mladším sourozencům.
Tak jako jsem se nemohla odtrhnout od čtení autobiografie Tove Ditlevsen, nemohla jsem přestat číst ani tyto vzpomínky Petry Braunové. Její návrat do dětství, který zabírá velkou část knížky, je plný příběhů a pocitů malé holčičky, tak trochu "divošky" - svojí povahou a pod vlivem okolností. Navazuje dalšími osudy, se stejnou otevřeností, až do současnosti. Ani chvíli jsem se nenudila, naopak často soucítila, smála se, obdivovala její sílu a především umění poutavě vyprávět. Po dočtení jsem navštívila její webové stránky, a jsem ráda, že se tak stalo až poté, mnohé z knihy se na nich dozvíte. Přeji autorce hodně štěstí.
Dočetla jsem nejnovější knihu Petry B. a jsem lapena. Příběh, zprvu docela tuctový a obyčejný, jaký by se mohl stát kdekomu z nás postarších, se začne velmi výrazně vydělovat a individualizovat: válečné zážitky a následné socialistické "intelektuální vyhoštění" otce hlavní hrdinky, vztahy a následná mateřství, pád železné opony, sexuální uvědomění . . .
Moc mě pobavilo a hlavně potěšilo, jak autorka vylíčila svá dětská léta, socialistické sedmdesátky, včetně pionýrské povinnosti. Přesně vystihla, čím pro nás tehdy pionýrské aktivity byly, když se vedoucím stal ten správný člověk, jak skvěle mohly dětem pomoci k samostatnosti, v mém případě navíc i ke studijnímu úsilí. Vidíme to kolem sebe i dnes: vždy a všude záleží především na konkrétním člověku, často ideologii navzdory.
Napadá mě spousta otázek, nejraději bych autorku pozvala k nám na besedu. Ale potom jsem našla na internetu informace o jejím "životě a díle" ve městečku jménem Měčín a přiznávám, že už nejsem objektivní, ale zaujatá a nadšená. Dokonce jsem lépe pochopila i její Evičku, se kterou (jako s jedinou její knihou) mám problém
Takže určitě doporučuju - všechny lidské osudy jsou vlastně jedinečné příběhy, ovšem některé jsou zajímavější a plnější, zvlášť když je vypráví Paní Spisovatelka.
"Noc by mohla být delší, v Paříži by nás jistě z lokálu nevyháněli, ale tady jsme v jiné galaxii, tady budujeme socialismus, a ten budujeme tím, že chodíme brzy spát, protože v šest ráno kalíme ocel."
Po dlouhé době, na české literární scéně, mezi českými současnými populárními autrokami, moc pěkný upřímný příběh, ze života, o životě, se vším, co k němu patří. Cítím "člověka" v jeho ryzí podobě, aniž by přitom musel někdo jako vrána vyletět z okna, podívat se do propastné minulosti jednoho nedělního odpoledne, nebo kvůli právě jemnované z(a)tratit sebe i svou budoucnost při sběru lesních plodin...což je sice strhující čtení, ale zůstává po něm divná pachuť na jazyku. Ibka taková není. Dočetla jsem a je mi fajn. Děkuju.
Štítky knihy
Šumava dospívání dětství pátrání v minulosti ságy Pošumaví babička rodinná tajemství české romány
Autorovy další knížky
| 2007 |  Ztraceni v čase |
| 2010 |  Ema a kouzelná kniha |
| 2014 | 3333 km k Jakubovi |
| 2017 | Dům doktora Fišera |
| 2012 | Tramvaj plná strašidel |
Kniha Ibka je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 157x |
| Čtenářské výzvě | 14x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 72x |
| Chystám se číst | 123x |
| Chci si koupit | 20x |
| dalších seznamech | 1x |
Mě se knížka líbila, i když je pravda, že část, která se zabývala dětstvím byla lepší. Každopádně to chtělo velkou odvahu napsat v podstatě autobiografický román. Určitě stojí za přečtení, ale nejspíš to nebude kniha pro každého.