Ibka
Petra Braunová
Románová kronika jedné rodiny, do jejíchž osudů se otiskly turbulentní dějiny, je drsným obrazem venkova i velkoměstské periferie poslední třetiny 20. a počátku 21. století. Hlavní hrdinka a vypravěčka příběhu tráví odmalička celé léto u babičky v Pošumaví. Jenže stará žena, věřící a konzervativní, svou vnučku zcela ignoruje. Citlivá holčička nechápe proč, vesnický svět jí připadá prapodivný a nevlídný. Jakákoli jinakost a odchylka od průměru se tady stává předmětem klevet a přezíravých odsudků, čehož se Petře i její krásné mámě Ibce dostává vrchovatě. Jak se hrdinka ubírá životem, odhaluje rodinná tajemství, staré křivdy, příčiny napětí v rodině i důvod, proč milovaný táta propadá výbuchům zoufalého vzteku. Rozhodne se jít svou vlastní cestou, svobodně a bez ohledu na konvence, ale to vždy něco stojí. Petra Braunová je zavedená, oceňovaná autorka, její doménou jsou sice především texty pro děti a mládež, ale zabrousí i do literatury pro dospělé, o čemž svědčí mimo jiných jejích textů právě román Ibka. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky... celý text
Přidat komentář
Příběh rodiny, která si, tak jako každá rodina , nese břímě minulosti s jakýmsi kostlivcem ve skříni, s ukrutnou silou a vírou v lepší zítra. Hodně k zamyšlení v tom, že člověk by měl žít život, svůj život tak jak to cítí,aby byl šťastný. Pokud tohle neudělá, ohlíží se na to, co řekne okolí, dáva přednost konvencím a názoru co řekne okolí, bez svobody a víry sama v sebe, pak žije život jiných. Ne svůj...a takový život pak není život, ale přežívání. Možná jsem knihu četla ne v tom správném rozpoložení, každopádně jsem ji přečetla v jednom zátahu a stísněny pocit je nepatřičný, přesto, nebo právě proto hodnotím vysoko...
při zběžném pohledu na bibliografii autorky je zřejmé, že Braunová píše znovu a znovu týž příběh, beletrizuje příhody ze svého života, dokonce ani moc nemění jména (ba naopak, reálné osoby mají často v jejím díle sebepotvrzující funkci), v podstatě lze zaměnit autorčinu biografii na chlopni knihy s anotací románu
vyprávění je živé a čtivé, ale nemá nápad: tradičně začíná v raném dětství plném rodinných křivd (emotivní líčení odstrkovaného outsidera ze sociálně slabé a režimem stíhané rodiny) a přes problémy dospívání na pozadí sametové revoluce spěje k profesním úspěchům a intimním karambolům v dospělosti a ke smíření se s přítomností (se spoustou průběžných úmrtí)
nechci zpochybňovat věrohodnost vyprávění popisující raná devadesátá, nicméně mne přinejmenším překvapil náhlý zvrat k dokonalé idyle (chudá dívka odjíždí do Francie, kde se o ni nezištně starají otcovy přátelé z disentu a bohatá kultivovaná milenka, s níž se náhodou seznámila ještě před revolucí v Praze atd.)
výraznými tématy je jednak Braunové bisexualita (skutečně tak drtivě odsuzovaná okolím a bulvárem?), jednak psychická onemocnění (otcova posttraumatická porucha, matčina nastupující demence?)
proč se kniha jmenuje po jedné z vedlejších postav, to jsem nepochytil (snad vyjádření lásky k mamince?)
Původně jsem neuvažovala o hodnocení pěti hvězdičkami, chvílemi se mi zdálo podrobné popisování dětství malé Petry zdlouhavé,ale bavilo mne postupné odkrývání historie její rodiny. Druhá polovina mne ale chytla a už nepustila a konec mne úplně dostal. Stálo to za to,byl to skutečný příběh,byla to síla.Doporučuji.
Citlive, mile a poutave podany pribeh Petry a jeji rodiny, kniha se mi moc libila
Minulost nás nikdy neopouští a stále ovlivňuje naše životy. Krásný příběh nekonvenční autorčiny rodiny. Velmi mne zaujal osud jejího tatínka, který přežil koncentrační tábor ( a s jeho děsy se potýkal celý život) a tak jako mnozí byl následně perzekuován komunisty. Tatínek psal paměti, které jsou určitě velmi niterné a zajímavé. Kniha se mi líbila, bylo to jako naslouchat vzpomínkám někoho blízkého.
Životopisná kniha je více o autorce než její matce. Petra svoji vzpomínkou vzdala holt svým rodičům. Mě donutila přemýšlet o konvencích, lásce, svobodě. Konvenuje v mnohém s mým životem. Střední část by možná zasloužila trochu rozvinout. Mě oslovila kniha hodně i proto, že Petru osobně znám. A taky osobně nesnáším životní postoj "co by tomu řekli lidi". Téma bisexuality je pro mě trochu záhadné. Ale baví mě nad novými tématy přemýšlet.
Petra Braunová píše především pro děti, ale tentokrát napsala autobiografický román sahající od raných 70. let minulého století, kdy byla předškolačkou, de facto do současnosti. Mně se knížka líbila z několika důvodů: úplně jsem chápala pocity malé holčičky, která nechce být na prázdninách u babičky a stýská se jí po rodičích, bylo mi blízké sdělení, že s rodiči to mnohdy není lehké, ale krev zkrátka není voda a pouto k rodičům existuje, ať se nám to líbí, nebo ne. Bylo mi sympatické i věnování sestrám s omluvou, že ony si všechno pamatují trochu jinak. V tom je totiž často zakopaný pes, prožili jsme určitou rodinnou situaci, ale každý si ji pamatuje poněkud odlišně a pak vznikají třenice o tom, jak to vlastně bylo, které moc nemají řešení. Líbilo se mi rovněž ztvárnění tématu bisexuality/lesbismu, podaného citlivě, nevtíravě, nijak kontroverzně. Naději mi dodal zvrat v autorčině životě, když se až v pozdějším věku našla ohledně svého povolání a stala se spisovatelkou (nikdy zkrátka není pozdě na to, začít jinak a lépe).
V kontextu celé knihy se mi po přečtení zdálo, že začátek mohl být trochu kratší, a moc jsem nepochopila, proč se knížka jmenuje Ibka, což byla přezdívka autorčiny matky, když hlavní postavou je sama autorka. Pak mě však napadlo, že Petra je ve skutečnosti dost po své mámě: svobodomyslná, s talentem vyprávět a vymýšlet si příběhy, vrhat se do života po hlavě a naplno, s problémy dodržovat řád a pravidla, obě jsou vlastně Ibky, takže tahle výtka nakonec ani není výtka... :-)
Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐
Děkuji za další knihu od mé oblíbené Petry Braunové. Tato autorka umí velice citlivě podat svědectví o životě svých postav, kteří se trošku vymykají všednosti a normálnosti. Krásný příběh o rodině, která je svým způsobem poznamenaná minulostí. Ale opět jsem se nemohla od čtení utrhnout, stále jsem čekala jak se dál vyvine osud hlavní hrdinky, která se, myslím, báječně poprala s každou nepřízní svého osudu.
Štítky knihy
Šumava dospívání dětství pátrání v minulosti ságy Pošumaví babička rodinná tajemství české romány
Autorovy další knížky
| 2007 |  Ztraceni v čase |
| 2010 |  Ema a kouzelná kniha |
| 2014 | 3333 km k Jakubovi |
| 2017 | Dům doktora Fišera |
| 2012 | Tramvaj plná strašidel |
Po dlouhé době, na české literární scéně, mezi českými současnými populárními autrokami, moc pěkný upřímný příběh, ze života, o životě, se vším, co k němu patří. Cítím "člověka" v jeho ryzí podobě, aniž by přitom musel někdo jako vrána vyletět z okna, podívat se do propastné minulosti jednoho nedělního odpoledne, nebo kvůli právě jemnované z(a)tratit sebe i svou budoucnost při sběru lesních plodin...což je sice strhující čtení, ale zůstává po něm divná pachuť na jazyku. Ibka taková není. Dočetla jsem a je mi fajn. Děkuju.