Mlýn

Poslední dobou na mě vyskakovaly doporučení na Mlýn v čtenářských skupinách, že jsem si řekla, že to musím zkusit. Nejdřív jsem si myslela, že to bude další příběh rodiny z 20.století, ale tohle bylo víc! Je to velmi silná kniha, kromě těžkých osudů jsem se i zasmála a ti dva podivíni mě opravdu chytli za srdce a nerada se s nimi loučím. Věřím, že se někdy k Mlýnu ráda vrátím.

normálně tyhle knihy nečtu, vím proč. nějak mi to nedělá dobře, dlouho mi to leží v hlavě, ale ono je to potřeba. ono je to vážně potřeba. Vlastně mi přišlo líto, jak to dopadlo, ale poslouchalo se to dobře. A i když to bude znít blbě, občas jsem se i zasmála. vhled do života bratří, kteří něco slíbili, chvílemi to bylo až absurdní, ale na slibech něco je.

Tak toto bylo slapnuti vedle. Tesila jsem se na nejaky pribeh, ne uryvky z ucebnic dejepisu. Ani styl psani mioc nesedl. Precetla jsem jen par stran a vratila ji zpet do knihovny.

Silný příběh je znehodnocen literárním zpracováním. Podle mne to není ani pokus o román, je to na pozadí historie - různým způsobem navozená - sbírka scének ze života obou bratrů a jejich okolí. Dejme tomu, že hlavním tématem či záměrem měl být boj bratrů proti násilné kolektivizaci padesátých let - potom v porovnání s jinými autory nemohu toto dílo vysoce hodnotit!

Nechte se unést audioknižním vydáním knihy Mlýn. Čte moc hezky Pavel Soukup. Dva bratři. Jeden mlýn. A jeden slib… Strhující příběh dvou bratrů, kteří dali slib umírajícímu otci, že uchrání jejich mlýn a majetek proti všem. Lze takový slib dodržet za všech okolností? Může oddanost takovému závazku odolat i mašinériím totalitních režimů? Zcela ojedinělé zpracování neobyčejně silného životního příběhu rodiny z jižních Čech zahrnuje časové období přes sto let. Nelehké životní osudy jednotlivých postav dokreslují autentické zprávy z Rudého práva, při kterých vás možná i zamrazí. Mlýn je symbolem děsivého soukolí, kterým musela řada našich předků projít. Je symbolem víry v právo na svobodu, v právo rozhodovat sám o svém osudu a být připraven vzít na sebe zodpovědnost. Dva bratři svůj slib splnili. Uchránili svůj majetek proti nacistům, komunistům i podnikatelům. Ale za jakou cenu…

Nádherná. Poučná, dojemná…
Silný lidský příběh v krásně napsaném románu (podle skutečné události).

Mimořádně silná a smutná kniha, která současně vyzdvihuje nezdolnost lidského ducha.

Slib daný na smrtelné posteli se stane závazkem na celý život. Povinnost k půdě a domovu je silnější než politická zlovůle, jejíž touha po ovládání se musí sklonit před morální pevností bratří Hadrbolců.

Jejich vytrvalost, urputnost, přesvědčení odvolává všem nástrahám a perzekucím, aby dostáli tomu, co je jim nejsvatějsí.

Nejsilnější byl pak asi samotný závěr, kde autor umně naznačil, že nová doba nakonec nemusí znamenat lepší lidi. Že síla a nezdolnost upadne v zapomnění kvůli neschopnosti a vlastně i nemožnosti chápat.

Tak tohle byla skutečně nádhera. Smutný příběh několika statečných, kteří dali slib. Bratři toho tolik vytrpěli, přesto vydrželi a slib dodrželi. Nádherné počtení, mnoho pasáží jsem obrečela. Díky, byla to paráda.

Pan Vaněček nás provedl širokou historií, vysvětlil a objasnil mnohé i těm, kteří dosud nevěděli. Sama jsem ve velkém období jeho románu prožila svůj život, ale musím se přiznat, že o některých zvěrstev, která se tehdy děly, jsem vůbec nevěděla. Přikláním se též k tomu, že by jeho kniha měla být povinnou četbou.
Fascinuje mě, že je vše podle skutečné události a že bratři František a Karel skutečně žili. Tito stateční lidé se dokázali postavit proti režimu, aby si vytrpěli své, ale nikdy se nevzdali. I přes tíživost a ohromnou tragédii toho všeho dokázal autor mnoho situací vykreslit tak, abychom pochopili absurdnost toho všeho, že se leckdy musíme smát.
Vyhrožování a vyvolávání strachu nikdy neskončí pro ty, kteří se nebudou chovat podle předpokladů těch, kterým je dovoleno určovat, co je a co není správné. Hodně poučné i do naší doby. Děkuji panu Vaněčkovi za tuto knihu, bez nadsázky je tím nejlepším, co jsem dosud přečetla.

"Většina z vás žije v nevědomosti a věří tomu, o čem si přečtete, že máte věřit. Většina z nás si odvykla věřit zdravému rozumu a věřit své nejniternější víře v dobro, lásku a spravedlnost..."
"Změníš možná režim, ale lidi ne... Svobodu si musíš vybojovat a mít ji v sobě."
"Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnějším tím, že změnil tvář."

Výjimeční lidé nemusí být známí sportovci, vědci nebo lékaři. Mohou to být třeba... mlynáři... obyčejní vesničané... dva inteligentní muži, kteří toho mnoho nenamluvili, ale drželi se svého slibu až do konce. Nejpozoruhodnější na tom všem je, že skutečně existovali, jen jména osob a sídel autor mírně pozměnil.

Je to už nějaký ten týden od dočtení knížka a já si stále říkám, jak by se jim asi líbila dnešní doba... kapitoly, kdy už ve mlýně dožívá jen František a které jsou datovány do období po roce 2000, dávají tušit, že by to bratři neměli jednoduché v žádné době. Prostě být svůj, nejít s proudem, to se neodpouští. Nechtít peníze, stačit si s málem, s tím, co vám vyroste na zahradě a na poli... Pravda, dnes už vás za to nikdo nezavře, aspoň tedy platíte-li všechny povinné poplatky. Době se změnila, dnes už ty, kdo se nám nelíbí, nezavíráme do uranových dolů a na podobná místa, nikoho nepopravujeme, kulaky už tu taky nemáme... ale máme jiné nálepky a jiné způsoby, jak zlomit ty, co se nechtějí přizpůsobit. Změnila se doba, ale lidé se v jádru nezměnili. Každá doba má své hrdiny i vrahy (jakkoli mnozí nosí bílé límečky a násilím by si ruce neušpinili). A pak zástupy bezejmenných, kteří chtějí jen normálně žít...

Bylo mně sympatické, že autor nevykládá věci černobíle, ani jeho postavy nejsou černobílé. Ani hrdina není prost hříchu, a většina těch, kdo se zdají být mocnými, jsou ve skutečnosti jen kolečkem v soukolí dějin, kteří velmi záhy zjistí, jak moc se mýlili... jenže už je pozdě. Někde to ale přece jen malinko drhlo, takže plný počet nedávám. Třeba když Marcela, ještě v době socialismu, přemýšlela, v jaké "šedi" žije. Jak by asi dívka, která do té doby nic jiného nezažila, nedostala se nikam za hranice, neměla tam ani žádné kontakty, k podobným úvahám dospěla? Na obhajobu autora ovšem můžu říct, že současní autoři do svých děl z 2. světové války či období socialismu vkládají uvažování typické pro současnost poměrně často. Každopádně knihu doporučuji nejen jako pozoruhodný životní příběh, ale i dobové svědectví zahrnující rozpětí několika generací.

(SPOILER) Chvíli mi trvalo než jsem si zvykla na styl vyprávění, ale nakonec mi krátké kapitoly vyhovovaly a pěkně to odsýpalo. Oceňuji i vhled do dobového tisku. Kniha obsáhne celé 20. století a myslím, že velmi čtivě přináší pohled na dějiny na pozadí života obyčejných lidí. Zprvu jsem nemohla bratry pochopit, životem se promlčeli, neoženili se, vůbec netuším, jak hospodařili, z čeho a jak žili, v příběhu chybí jejich myšlenky a pohnutky, ale v průběhu čtení si nakonec získali moje sympatie.. Stejně ale nakonec mlýn nemají komu předat, jediný synovec nemá děti, takže vlastně celý rod Hadrbolců vymře.. Ale jsem ráda za to, co synovec s mlýnem nakonec udělal, víc neprozradím :) Nejvíce mě ale zasáhl životní příběh Marcelky...

Od první stránky mě kniha doslova pohltila a vtáhla do děje. Zajímavý pohled na dobu socialismu, kdy si nikdo nebyl ničím jistý. Fascinující příběh podle skutečné události.

Nádherná kniha, která se mi okamžitě zapsala do srdce. Pět hvězdiček je tentokrát velmi málo.
Vše podstatné už tu popsali mí předřečníci, není třeba nic dodávat. Snad jen to, že doufám, že se někdy dočkám jejího knižního zpracování.
Doporučuji.

Dobré téma, zajímavé, ale chybí tam trochu nějaká Hloubka - rodinné vztahy. Alespoň jeden z protagonistů mohl mít ženu například...

It's a good history lesson, but the characters are flat—no psychological depth. All the good characters are 100% good, and all the bad characters 100% bad.

And two men living together their entire adult lives with no women...?

Mlýn definitivně umřel.

Knihu jsem dlouho odkládala, ale od první stránky mě příběh zcela pohltil. Velice poutavé vyprávění, někdy smutné, jindy úsměvné, často také k zamyšlení. Brečela jsem smíchy u líčení, jak lufťák stavěl garáž a WC. Je neuvěřitelné, že bratři dokázali mlýn udržet po desetiletí a být až do konce soběstační.

"1938, Mnichov

Německo, Spojené království, Francie a Itálie se zřetelem k dohodě, jíž bylo v podstatě dosaženo ve věci odstoupení sudetoněmeckého území, se shodly na těchto podmínkách a způsobech tohoto odstoupení a na opatřeních, jež třeba proto učinit, a prohlašují, že podle této dohody je každý jednotlivě odpověden za kroky, které je třeba učinit, aby bylo zajištěno její provedení.

§ 1 Vyklizování započne 1. října..."
(Pozn.: k podpisu dohody došlo 30.9. po půlnoci!)

Moderní dějiny Československa 20. století letem světem, vč. neslavně proslulé Mnichovské dohody, dopisu Brežněvovi naší proradné vlády v 68, výbuchu Černobylské jaderné elektrárny nebo pádu Berlínské zdi, se proženou kolem mlýna rodiny Hadrbolců. Starý známý kolorit - kdo něco vlastnil před bolševismem, byl kulak a třídní nepřítel, o to víc, pokud odmítl vstoupit do Jednotného zemědělského družstva a dobrovolně se svého majetku a polností vzdát. Spravedlivý byl ten, kdo tyto vesnické boháče okradl (čímž sám zbohatl, ale to už bylo v pořádku), zbídačil a často i uvěznil. Doživotní odvod na vojnu k tzv. pétépákům byla další oblíbená mocenská páka. A když už nebyli žádní boháči, tak sovětští okupanti s naší pohůnkovou vládou stíhali tzv. kontrarevolucionáře, diverzanty, zrádce, třídní nepřátele státu a imperialisty. To byl tak strašidelně pokroucený systém v každé jeho fázi, který stal na těch nepokroucenějších charakterech, že mě ještě teď běhá mráz po zádech, co jsme to dopustili a čeho jsme se stali obětí. A lidé většinově nemohli než držet hubu a krok. Věznice sice byly přeplněné, ale trest smrti uměl od přetlaku náramně snadno ulevit. Stejně jako alespoň zakázat dětem studium a patřičnou práci. Zvrácenost na zvrácenost.

"Když Bůh dopustí, aby člověk byl vydán na pospas zrůdám, nemá mu co odpouštět."

Život bratrů Hadrbolců a jejich rodiny ve mlýně v Hoslovicích plyne přes všechny dobové zlomy neochvějně dál, což je dílem odhodlání, ale i jejich klidné, nemluvné povahy. Křik a zloba vždycky přichází ze strany nepřítele - komunistického soudruha. František a Karel přitom nejsou žádní bojovníci, byť sílu bratři zocelení tvrdou dřinou na statku mají úctyhodnou. Jenže někdy není zbytí. Někdy je potřeba se postavit. Zejména, když dáte slib umírajícímu. A to za jakékoliv situace, třeba i ve vězení nebo v blázinci. Kam jinam s nepohodlnými. Kruté drama, ač místy emocionálně odlehčené, člověku rozdírá srdce. Obzvlášť nedobré pocity vyvolávají dobové citáty z Rudého práva... ach ty zářné zítřky, co nikdy nepřišly. Ani přes cituplné, horlivé a nadějné verše pánů Jana Pilaře, Vítězslava Nezvala, Jiřího Plachetky a dalších. Realita píše ty nejkrutější a nejbolestnější scénáře, byť kniha sama historickým románem není, pouze fabulací postavenou na historických událostech a skutečných postavách. Hoslovický mlýn hodlám při některé své cestě na jih Čech navštívit. Opět nemohu než vřele doporučit.

"Vážený Leonide Iljiči,

s vědomím plné odpovědnosti za naše rozhodnutí se na vás obracíme s tímto naším prohlášením.
Náš polednový demokratický proces, ve své podstatě zdravý, náprava chyb a nedostatků minulosti i celkové politické vedení společnosti je postupně odnímáno z rukou ústředního výboru strany. Tisk, rozhlas a televize, které se prakticky nacházejí v rukou pravicových sil, natolik ovlivnily veřejné mínění, že politického života země se dnes bez odporu společnosti začínají zúčastňovat elementy straně nepřátelské. Rozvíjejí vlnu nacionalismu a šovinismu, vyvolávají antikomunistickou a antisovětskou psychózu.
Náš kolektiv – vedení strany – se dopustil řady chyb. Nedokázali jsme dobře zabezpečit a uvést do života marxisticko-leninské normy stranického života, a to především principy demokratického centralismu. Vedení strany nadále není schopno bránit se útokům na socialismus, není schopno organizovat proti pravicovým silám ani ideologický ani politický odpor. Sama podstata socialismu v naší zemi je ohrožena.
Politické prostředky a prostředky státní moci v naší zemi v současné době jsou již do značné míry paralyzovány. Pravicové síly vytvořily příznivé podmínky pro kontrarevoluční převrat.
V této těžké situaci se obracíme k vám, sovětští komunisté, vedoucí představitelé KSSS a SSSR, s prosbou o poskytnutí opravdové pomoci a podpory všemi prostředky, které máte k dispozici. Pouze s vaší pomocí je možno vyprostit ČSSR z hrozícího nebezpečí kontrarevoluce.
Jsme si vědomi toho, že pro KSSS a SSSR by tento poslední krok na obranu socialismu v ČSSR nebyl lehký. Proto budeme ze všech svých sil bojovat vlastními prostředky. Ale v případě, že by naše síly a možnosti byly vyčerpány, anebo kdyby nepřinesly kladné výsledky, považujte toto naše prohlášení za naléhavou prosbu a požadavek o vaši akci a všestrannou pomoc.
S ohledem na složitost a nebezpečí vývoje situace v naší zemi prosíme vás o maximální utajení tohoto našeho prohlášení, z tohoto důvodu jej píšeme přímo osobně vám v ruském jazyce.

Podepsáni:
Alois Indra, Drahomír Kolder, Antonín Kapek, Oldřich Švestka a Vasil Biľak"

Knihu jsem četl, mám k nějakým líčením malé pochybnosti. Něco je popsáno tak, že se to stát nemohlo. Totalita byla horší, něco by se stát nemohlo. Ale celkově hodnotím dobře.

(SPOILER) Tahle knížka je o tom, jak se chovala komunistická mašinerie. Bratři František a Karel dali na smrtelné posteli otci slib, že se budou společně starat o mlýn, který jim po mnoho generací patřil. Nic protistátního, nic, co by někoho poškozovalo. Ale komunistům to vadilo a oběma bratrům dělali potíže, všelijak jim znepříjemňovali život, jen aby jim majetek zabavili a přesvědčili je o šťastné budoucnosti družstevního hospodaření. Ani během války neměli bratři mlynáři takové problémy se státní mocí, jako po komunistickém převratu.
Ze začátku je ta kniha o hrdinství, o vzdoru a o touze spravedlivě žít a naplnit slib otci. Druhé polovina už je spíš smutná, protože režim je čím dále tím krutější a bratři tím pádem i více a více zatvrzelí. Tato část knihy si také všímá jak se komunistický režim podepisuje na lidech, kteří se pohybují v okolí bratrů, ať už je to zbytek rodiny nebo třeba Marcelka, která ty dva mrzouty má prostě ráda a tak se o ně ve stáří stará. Tady mi to připadá trochu vykonstruované, ale je to jen můj pocit.