Vyšlapaná čára

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Frankie je na dně. Zhroutila se na vyšisovaný koberec zatuchlé dublinské garsonky a sbírá sílu k poslednímu zoufalému počinu: zavolá mamince. Hrdinkou druhé knihy pozoruhodné irské autorky je pětadvacetiletá výtvarnice, která prochází tvůrčí i existenciální krizí. Opustí velkoměsto a nastěhuje se do chátrajícího venkovského domku po milované babičce, kde od její smrti nikdo nebydlí. O samotě v prostředí plném upomínek na zemřelou i na vlastní dětství se Frankie pokouší pochopit podstatu svého zhroucení a najít z něj cestu ven, překonat smutek a depresi, vrátit se do života. Ve snaze dát svým myšlenkám strukturu zkouší sama sebe ze znalostí nabytých během studia, interpretuje si výtvarná díla převážně dvacátého století a hledá v nich relevanci ke své životní situaci. Název jednoho z nich je titulem knížky. Sara Baume, jejíž prvotině Jasno lepo podstín zhyna se dostalo nadšeného přijetí, zde potvrzuje originální intelekt a jazykové mistrovství, ale největší síla knihy opět spočívá v autorčině schopnosti čtenáře zcela ponořit do světa své hrdinky, vnímat ho jejími smysly, prožívat její emoce a nacházet krásu na nejnečekanějších místech....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/38_/385411/vyslapana-cara-of8-385411.jpg 494
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Odeon
Orig. název

A Line Made by Walking, 2017

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (30)

Kniha Vyšlapaná čára

Přidat komentář
Stani95
29. listopadu

Netypická knížka, která mě zaujala velmi konkrétními popisy a vnitřními pocity. Určitě ne pro každého. Bylo to fajn k zamyšlení, ale teď je zase čas na jiný druh četby.

meluzena
02. listopadu

Pětadvacetiletá výtvarnice prochází obdobím deprese, o kterém neví, kdy skončí (jestli vůbec někdy). A ačkoli se v tom plácá, padají z ní pozoruhodné postřehy a metafory - což hezky a citlivě odlehčuje tu depresivní deku.
Navzdory tématu velmi příjemná kniha, včetně vynikajícího překladu, který získal cenu Magnesia Litera. (Jen překladatelce by někdo měl říct, že správně česky není „napadlo mi“, ale „napadlo mě/mne“ - to bilo do očí :(
Doporučuji.
---
„V mojí prázdné garsonce jsme se usadili bok po boku na mrňavých barových stoličkách u mrňavého snídaňového pultíku. Normálně bych mu nabídla kávu, ale měla jsem kávovar zabalený. I hrnky, i stojánek na ně. Tak jsme tam tak vedle sebe hřadovali a přemýšleli, co říct.“
---
„Nějaké letadlo zmizelo. (...) hlasatelka říká, že „se postrádá“, jako by to byl pes, brýle nebo jedna rukavice, jako by se nakonec mohlo najít někde za gaučem nebo na nádraží ve ztrátách a nálezech.“
---
„V koupelně na zrcadle je žíhaný slimák. (...) Nechám ho, kde je. Předpokládám, že ví, proč se tam chtěl dostat, co si potřebuje na tom zrcadle zařídit.“
---
„Na zdi jsou svaté obrázky, bez výjimky. Kde nejsou svaté obrázky, tam jsou citáty z Bible, vytištěné velkým písmem: (...) VAŠE NEPRAVOSTI VÁS ODDĚLUJÍ OD VAŠEHO BOHA; VAŠE HŘÍCHY ZPŮSOBILY, ŽE SKRYL SVOU TVÁŘ A NESLYŠÍ. Jako kdyby Bůh poslouchal obličejem, jako sova.“

Chesterton
03. října

Hledající, melancholické, holčičí, ale tvořivé, myšlenkově bohaté a vlastně i vztahově. Jen trochu jakoby ostýchavé, niterné.
Snad v něčem trochu návrat ke kořenům? Protnutí tří žen jedné rodiny. A jako velké plus - nechybí otec. Nejde o vytěsnění mužů z holčičího světa.
Dům jako spojovník lidí a generací.
Pro mě příběh z těch, do kterého naprosto samosřejmě vplujete, necháte se unášet fantazií, užíváte si barvitost. Než se začnou vkrádat první stíny, nejistoty a pochybnosti....

Nevnímala jsem tam až tolik depresi. Spíš jen únavu z bezduché civilizace, prázdných vztahů, prázdného života, prázdného či vyprázdněného umění. Potřebu vrátit se sama k sobě, své podstatě a malým radostem, nejistotám, pochybnostem a v něčem začít odznovu.
Snad až poslední tři, čtyři kapitoly se víc začne vkrádat tíseň z opakování, přílišné osamocenosti, nevztahů, neschopnosti komunikace a samozřejmě fotografií. Mohou být závěrečné odstavce nadějí?
Příběh co může povzbudit i potopit. Autorce se povedlo hodně umělecké vylíčení plíživosti deprese, narušené komunikace a až zarputilé snahy spoléhat sama na sebe. Stejně jako vystihnout sociální rozměr duševní nemoci.
Sara evidentně má zkušenosti s hledáním síly pro vlastní křehkost duše. Struktura za pomoci moderních uměleckých děl je osvěžující a hodně přitažlivý nápad.

**Protože mi do hlavy nevidí musím se zvenku jevit dobře živená, klidná a veselá.
**Protože řád, údržba a rytmus (a brokolice) jdou základem duševního zdraví.

martina.bella
01. října

Toto bylo hodně temné... a ještě ty fotky v tom! Čtěte, jen pokud se zrovna sami nepotýkáte s melancholií, protože tu tato kniha jen posílí.

Mianiola
27. září

Kniha, která mě velice zasáhla. Je dost specifická, myslím, že k mému kladnému vztahu k ní přispěl zejména fakt, že se mi do rukou dostala ve chvíli, kdy jsem s hlavní postavou dokázala až neskutečně soucítit. V mnoha jejích myšlenkových pochodech a stavech jsem se viděla jako v zrcadle. Kniha je směsí melancholie, nostalgie, hledání životní cesty a vlastního já a s podzimem, který teď dlí za okny se chystám vzít ji do rukou ještě jednou, a určitě ne naposled.

Jirikk
18. srpna

Kniha na kterou je potreba mít klid a soustředění. Četl jsem ji sam behem dvou víkendu v lese sam na vandru a bylo to pravý.. Baví mne číst o obycejnych věcech, trapení, o životě a o tom jak člověk vníma věci kolem sebe... Někdy je prostě dobry se zastavit , nikam nepospíchat a mít na vše spoustu času...

jiri77
14. srpna

Kniha bez zápletky a přesto mě to nutilo číst dál. Kniha o citech,emocích a vykročení do života. Hodně zajímavé porovnaní života s uměním.

Alma-Nacida
12. července

Tohle je bolestné čtení pro někoho, jehož dítě se potýká s depresí. Ale četla jsem dál a dál. Stávám se autorčiným fanouškem, opravdu má dar slova a obdivuhodnou schopnost vyvolat velmi živé obrazy, až mrazí. Ale taky vhled a vtip.
"... Schopnost mluvit s lidmi: v tom je klíč ke světu. Nezáleží na tom, jestli je člověk schopný artikulovat vlastní myšlenky, city a úmysly, nebo ne. Záleží na tom, aby uměl vydávat zvuky, které v ostatních vyvolávají příjemné pocity bezpečí, a vznášet dotazy, které jim dávají možnost formulovat jejich vlastní myšlenky, city a úmysly, jednotlivosti jejich existence, jejich vášně, zájmy a přesvědčení. Pokud umíte mluvit s lidmi tímto způsobem, můžete se vydat - dostat - kamkoli na světě, v životě. ... Lidi to nemají rádi, když mluvíte doopravdy."
Amen. :)

1

Štítky

irská literatura

Autor a jeho další knihy

Sara Baume
irská, 1984

Podobné knihy

Kniha Vyšlapaná čára je v

Právě čtených5x
Přečtených109x
Čtenářské výzvě12x
Doporučených11x
Knihotéce71x
Chystám se číst213x
Chci si koupit45x
dalších seznamech1x