Lepidlo
Irvine Welsh
Přestože by název nového románu Irvina Welshe mohl napovídat, že se jeho děj bude točit kolem známé látky, jež se dá fetovat vdechováním, odkazuje na to, co spojuje od dětství až do dospělosti čtyři kluky, kteří vyrůstají na sídlištích v Edinburghu. Je to jejich přátelství, nepřátelství vůči jistým lidem, zážitky a zejména tajemství. Z kluků se stávají muži, a tak sledujeme Juice Terryho, holkaře, který by se ze všeho nejraději v jednom kuse vyhýbal veškeré práci, která by mu snad mohla hrozit, přestože v jiných oblastech je více než čilý; boxera Billyho, co trénuje od rána do noci a jede ve všem až na doraz; muzikanta a dýdžeje Carla, jenž se věnuje hlavně zvukům a hudbě, a nakonec smolaře Gallyho, který přitahuje maléry jako hromosvod. Během jejich dospívání se všechno mění: způsob života, hudba – od punku k technu, ale i drogy, které k jejich životu neodmyslitelně patří – od speedu k extázi. Sledujeme také, jak se snaží vymanit z prostředí, do něhož se narodili, protože třídní i kulturní tlak pociťují jako tíživý, stejně jako tlak rodičů, kteří doufají, že si jejich děti povedou lépe než oni. To, co je drží pospolu, je jejich kamarádství, založené na několika základních pravidlech: nikdy nepotopit kámoše, netlouct holky a nikdy nikoho nikomu neprásknout. Irvine Welsh přes rozměrnost románu opět plně využívá svého spisovatelského mistrovství zejména v typickém rychlém, klipovém tempu příběhu, živých dialozích a černohumorných situacích. Je to dospělý román o dospívání – o tom, jak žijeme své životy a co se s námi děje, když se něco nedaří.... celý text
Přidat komentář
Je fajn, počíst si příběhy postav, co v tom hlavním, Trainspottingu, jen tak přicmrndávají Rentonovi, Begbičovi nebo Sick Boyovi, ale... nevím, nakolik Welsh čerpal z vlastní minulosti (asi dost), ale jedno vím jistě- tam, kde mi tyhle charaktery byly před pár lety sympatický a děsně cool, mi dneska přijdou jako děsní voseři a jako někdo, koho bych v reálu potkat opravdu nechtěl. Plus ta část, kde Welsh popisuje týrání psů... Irvine, s lidma si ve svých knížkách dělej, co chceš, ale týrání na zvířatech? S tím jdi bez pardonu do pr*ele. Prostě je to pořád ten samej Irvine Welsh, jen já jsem už nejspíš jinde a už mě popis všeho toho sexu, drog, DJování, drog, násilí... a drog moc nebere. Ale kniha to špatná rozhodně není, o to spíš musí vyznít v originále, ve skotském slangu.
No přiznám se, že nejvíc mě bavilo několik zlodějských historek a ta trocha fotbalu na začátku. Občas to bylo všechno strašně tlačené...můj první Welsh, tak trochu váhám jestli vůbec aspoň zkusit pokračování s Limo Terrym, kterej mi připadal jako totální bastard.
Za mně parádní jízda. Četlo se to samo, jasný, sprostá slova musí být, kdo se jich bojí, nechť se ani nesnaží Welshe číst. Je to syrové, stejně jako život sám..Přátelství nade vše, i když jsou hoši schopní rozmlátit si hubu, tahle přímočarost je u kluků prostě lepší než leckdy faleš jako u nás, holek. Hodně dobrých myšlenek z hlavy N -SIGN Carla, Business Birrell jako ten správňák, Limo Terry coby flákač a holkař a smolař Gally, obyčejní kluci ze sídliště, kteří umí držet spolu, když je nejhůř - když pominu ty kila drog, kdo to dneska má.
" Sny jsou zvláštní ptákoviny, to je jasný. Hodně jsem si toho o nich přečetl, od populární psychologie až k Freudovi, ale nikdo si u nich není ničím stoprocentně jistej. A proto nesnáším na světě většiny. Příliš moc blbců tvrdí, že něco je nějak. Jenže ve skutečnosti chtějí říct, že takhle to vnímají ONI. Kam se doprdele poděly pochybnosti? Kam zmizela tváří v tvář v tý úžasný složitosti tohohle obrovskýho vesmíru pokora? "
" Ať se cítíš dobře nebo mizerně pamatuj si, že nic dobrého ani špatného netrvá věčně a dnešek je začátek zbytku tvýho života. "
Zpočátku mi trochu trvalo začíst se, ale potom... To byla jízda! Miluju knihy, kde můžeme hlavní postavy sledovat od mládí a strávit s nimi pár let nebo i dekád. Čtenář má pocit, že příběh žije s nimi, může "nasát" prostředí, sledovat vývoj postav. Welshovo vyprávění je syrové, ale krásné a propracované. Za mě by těch stran mohlo být i víc. A jaká byla moje radost, když se mi loni dostala do ruky kniha Slušná jízda, s Terrym v hlavní roli. Bylo to jako návrat ke starým parťákům, na které jste už téměř zapomněli, ale kdyz vás náhoda svede znovu dohromady, máte neuvěřitelnou radost. A poznámka na okraj - stížnosti, že je Welsh moc vulgární mi připomínají pohoršené remcání turistů, že je na pláži ve Španělsku moc Španělů ;)
na mě příliš vulgární jazyk, "díky" němuž jsem z knížky nedokázala mít žádné potěšení;
Welsh je snad jedinej, koho mám radši na plátně než na papíře. Teda vlastně moment. Ještě Palahniuk. Ten to má u mě stejně. Krom Guts. Ty miluju.
Vrcholové Welshovo dílo! Syrově a realisticky popsané vyrůstání party z Edinbughského panelákového předměstí se vším všudy. Oproti Trainspottingu kniha více popisuje příběhy jednotlivých postav, což jí ještě dodává na kvalitě. K tomu můžeme přidat břitký Welshův vtip, spád knihy a neotřelý jazyk. Přesto, že pozdější osudy postav jsou známy z Trainspottingu, autor dokáže neustále překvapovat a především šokovat! 5*
''Vykládáme si historky o chlastu, o tanečních párty, o fotbalovejch chuligánech, o drogách, o šoustání, o všech těch obyčejných věcech, kvůli kterem stojí za to žít.''
A to je asi tak všechno. Těšil jsem se na výživné pokračování Trainspottingu a místo toho podle mě Welsh vykrádá sám sebe. Všechno je to na jedno brdo, pročítal jsem se tím s bídou měsíc...
Nějak se k ní nemůžu donutit, nechám si jí raději stranou a v budoucnu se ke knize vrátím.
Jo, teď s odstupem času vím, že tahle kniha se mi líbila více než Trainspotting. U toho jsem si při čtení knihy v sobě nesl hlavně sympatie k hrdinům z filmu, proto jasné plusové body. Lepidlo nic takového nemělo, přesto si mne ukradlo na pár hodin dychtivého čtení. A co jsem ocenil nejvíce, celá ta cesta za neštěstím měla jasný konec. Trpký, ale jasný. To já rád.
Ze začátku jsem se v knize trochu ztrácela, ale hned jak jsem postavy poznala, jsem se do knihy zacetla.. A cetla se výborně..
Začátek trochu náročný, ale jakmile se čtenář překlene přes první část a pozná čtyři hlavní postavy, prožije s nimi děj až do posledního řádku. Pokud tuhle knížku milujete jako já, doporučuji se pustit také do Porna, kde kromě kluků z Trainspottingu vystupují právě i známé postavy z Lepidla.
Snáď ešte lepšie než tak trochu preceňovaný Trainspotting. Má všetko, čo malo aj Welshovo veľdielo a ešte aj čosi naviac - melanchóliu nad osudom smoliara Gallyho, staré známe ksichty, viac úspechov na úkor narkomanskej mizérie. Kniha, ktorú by som chcel ešte niekedy dostať do rúk. A čítať až do omrzenia... Irvinov majstrštyk.
tak já vám nevím, ale jsem si jistá, že nejspíš skončím s představováním si dějů knih, protože mně to akorát vždycky zklame. Tady jsem si představovala, že v každé ze 4 částí bude postupně zobrazeno, jak se 4 hlavní postavy mění, jaké jsou jejich životy, práce, atd., ale na můj vkus tam bylo hodně postav (hlavně poslední část), až jsem se v tom malinko ztrácela, a přišlo mi, že jsem neměla moc pojem o tom, jak se postavy vyvíjely. Myslela jsem, že to autor více rozpracuje. Ale to je nejspíš jenom můj pocit a moje výtka. Jinak si rozhodně něco dalšího od autora určitě přečtu. :)
jedna z mych nejoblibenejsich knih a take zatim nejctivejsi kniha, kterou jsem od Welsche precetl, pokud mate radi radi jeho styl a Lepidlo jste jeste necetli, meli byste rychle napravit, tato kniha stoji skutecne za to.
Četlo se dobře a má co říct... Na začátku jsem se trochu bál rozsahu, ale tentokrát to Welsh zvládl dobře a neztratil tempo.
Candide, Antigona a podobné knihy ze století předminulých by se měly v povinné četbě nahradit Welshem! Jakto, že ho tam nemáme? Jeho knihy jsou aktuální, výstižné, vtipné, zkrátka báječné; člověk si je musí přečíst! Lepidlo se skvěle četlo, tak nemám problém udělit plný počet bodů.
Štítky knihy
Kniha Lepidlo je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 270x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 12x |
| Knihotéce | 104x |
| Chystám se číst | 88x |
| Chci si koupit | 22x |
| dalších seznamech | 1x |
No dlouho mi ležela na nočním stolku, než jsem jí dočetl ... Přemítal jsem, kde je chyba - jestli u Welshe, který pořád recykluje to samé, anebo u mě, který už prostě z těchhle témat nějak vyrostl. No asi od obojího trochu.
Závěrečná cca třetina knihy mne svou poutavostí trochu usmířila a v posledních dnech jsem po ní sahal docela natěšený. Tak nakonec dobrý, i když ne výborný.