Platforma

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Protagonistou Platformy je opět autorův generační druh, čtyřicátník, úředník na ministerstvu kultury. Sarkasticky glosuje život, dokud nepotká dívku, která se vymyká jeho dosavadním zkušenostem se ženami. V líčení jejich vztahu možná Houellebecqova čtenáře překvapí méně cynický tón, který však o to kousavěji zaznívá v přiléhavých soudech o pokrytectví západní civilizace i o možných alternativách, vedoucích do slepé uličky terorismu. Skandální autor se nezapře v otevřeném líčení erotických scén (tématem románu je sexuální turistika) i v kritických připomínkách na adresu různých náboženství. Knihu lze číst i jako jeden z nejpalčivějších příběhů o velké lásce přelomu tisíciletí....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428526/big_platforma-gb1-428526.jpg 4.1349
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Plateforme, 2001


více info...
Nahrávám...

Komentáře (78)

Kniha Platforma

Miranda
12. ledna

Kniha se mi nečetla moc dobře, zvlášť povaha pana úředníka mě občas vytáčela doběla. Úsměvné mi přišly skoro všechny sexuální pasáže, protože byly jak podle nějakého pornografického scénáře a také z říše snů. Všichni vždy pozitivně naladěni a nadrženi, žádné komplikace, vyvrcholení přichází v několika vlnách a vždycky, všechny ženy ochotné naprosto ke všemu, kdekoliv, kdykoliv, veskrze "obchodní pojetí". Omezenost v tom, že sex je pilířem všeho, a kromě něj snad nic jiného, co by člověka naplnilo, neexistuje. Možná to byly nějaké halucinace, ale skutečně se v té knize mluvilo o lásce? Kde? Já jí v tom všem počínání nenašla. Nejsem žádný puritán, ale také jsem realista a jsem šťastná, že jsem kromě sexu v životě poznala i jiné radosti, např. právě tu lásku. Na druhou stranu se v knize vyskytly i věty, které mě pobavily a které jsem si podtrhla, třeba mě vyloženě zaujaly všechny ty podrobnosti ohledně cestovních agentur a snaha o jejich úspěch na trhu, bohužel dokud nepřišel "náš hrdina" se svým super nápadem. Nebo popis úřednické práce. Nebo pasáže, které blíže ukazovaly jeho povahu: " Uvažoval jsem, zda bych případně stejně snadno poznal Roberta, Josiane (...), pravděpodobně ano. Toto zjištění mě dvakrát nepotěšilo; paměť se mi neustále plnila v podstatě naprosto zbytečnými informacemi." Nebo jeho "četba" Firmy. Konec knihy mě dostal, i když jsem to trošku čekala, tak nějak lze poznat, kam to všechno směřuje, nakonec jsem litovala, že se to nestalo třeba uprostřed knihy, a pak se následné události víc nerozvinuly. Jenže, když už je ústřední postavou takový nemastný neslaný egoista, není o čem psát, nic se v něm neodehrává, čtenář s ním má i problém soucítit, nikam by to nevedlo. A to je škoda.

J.Frei
06. ledna

Houellebecqovo velké téma je (přibližně řečeno) osamělost a beznaděje, kterou si jeho postavy víceméně marně kompenzují různými prostředky - v této knize kariérou, trochu taky alkoholem, ale hlavně sexem, který, aby stačil, musí být čím dál zvrhlejší... Z toho, co jsem zatím četl, je Platforma nejdepresivnější*: skoro pro všechno kromě uvedených šidítek má hlavní hrdina ironii, cynismus, ne-li nenávist, o to zdlouhavěji a s únavnou detailností podává pornografické pasáže; na konci románu se těší už jen na to, jak jej po smrti co nejrychleji zahrabou do společného hrobu a co nejrychleji zapomenou, podobně jako v Serotoninu. Právě z téhle temnoty ale tím jasněji zazáří (pravda asi jen dvakrát) okamžiky nepředstírané náklonnosti nebo nadšení z neporušené přírody.
Na rozdíl od Houellebecqových knih vydávaných v Odeonu/Euromedii je tato kniha dobře zredigovaná, z jazykové stránky se čte dobře.

*) tehdy jsem ještě neznal Možnost ostrova...


Claria21
15.12.2021

Zbytečná snaha šokovat explicitními výjevy a náhodnými nihilistickými úvahami. Možná to v roce 2008 mělo jiný náboj, teď jsou to jen skřeky stárnoucího muže, který poslouchá pouze svoje dunění v kládě. Dočetla jsem to jen protože jsem čekala na části, které by stály za zdejších 80 %, ale kromě jedné citace Kanta nic. A citovat Kanta je fakt chytrolínský na první dobrou, to umí každej.

maximus13
09.12.2021odpad!

Snažil jsem se v knize najít tu hodnotu a hloubku knihy, která stojí za takto vysokým hodnocením, ale bohužel nic. Nářky nějakého úředníka a hlubokomyslné filosofování nad turistikou v chudých zemích, kde si i průměrný Evropan přijde jako boháč. Opravdu slabota. Jenom řeči, prázdné myšlenky a láteření, jak je všechno špatné a nespravedlivé. Tak takto opravdu ne.

vlkcz
19.11.2021

Místy nechutné, pasáže citované z jiných knih, novinových článků nebo vědeckých studií (občas navíc nepřeložené v angličtině) - to jsou momenty, kdy člověk přemýšlí, zda raději knihu neodložit. Ale je nějak magicky chycen, a najednou se dostává k pasážím, kdy jenom kroutí hlavou nad neotřelostí a provokativností některých myšlenek. I přes očekávatelný šokující závěr kniha dýchá u Houllebecqa nezvyklým klidem a smířením.
Dost dobré. Ale ne pro každého.

5tužka
08.10.2021

Tak tenhle Houellebecq se čte sám, ale mrazí z něj!

soukroma
16.09.2021

Autor (nebo jenom jeho hlavní hrdina?) je "starý" sprosťák a rasista (i když v tom druhém případě bych si s ním v některých popsaných případech docela notovala). Nad těmito vlastnostmi ale jako základ pro moje nesympatie trůní mizivá míra tolerance, tedy vysoká míra opovrhování, hrubé hodnocení až odsuzování jiných lidí (jevil se skoro jako misantrop od přírody, dívčiny z toho vyjímaje), zejména právě zesnulého otce, kterého častuje tedy velice nevybíravými přídomky. Sám na sebe skoro nikdy kriticky nepohlíží a rozhodně neztrácí čas nějakým sebezpytem.
Nicméně čtu srdnatě dál a docela se mi kniha líbí v druhém plánu jako zajímavý cestopis po Thajsku. Hrdinovo hodnocení těch pár bestsellerů, které četl (Grishamova Firma a Baldacciho Total control) a zahodil (přesněji zakopal na pláži), bylo rovněž nevybíravé, ale za mne vcelku souhlas. Ovšem už v polovině jsem se začala nudit - celý ten hotelový byznys mne nijak nezaujal, stejně jako výlet na Kubu. A ten konec, nu potěš. 50%

"Žít bez četby je nebezpečné, musíte si vystačit se životem, a to může vést k riskování."

"V životě se může stát cokoli, a hlavně nic."

První kniha od autora, vyhledávat ho nijak nebudu.

Pozn.: 1) čtu nové vydání, ale vidím, že kniha byla původně vydaná v roce 2001, takže v lecčems měl autor pravdu a nepříjemně přesnou vizi, co se může dít ... dlouhá léta po 11. září
2) "Československo jako druhořadá klientela" cestovního ruchu - tak to byla hned dvojitá urážka, v tomhle ranku aby nevěděli na začátku nového milénia, že žádné Československo už dekádu není...?

LeDock
05.09.2021

Zároveň najlepší i najhorší Houellebecq akého som zatiaľ čítal. Pri správnej nálade mi príde zábavný (občas zvrhlo, občas rozkošne), no inokedy len otravný. Pri tomto románe sa oba pocity v pravidelných intervaloch striedali.
Najotravnejšími boli až príliš časté a úplne zbytočné erotické pasáže, ktoré text nijak neobohacovali a boli tu snáď len preto, aby okolo nich mohla vzniknúť hlasná polemika a ušetrilo sa na nákladoch na reklamu. Najhorší bol však ich samotný obsah – Houellebecq sa, prekvapujúco, vydal cestou tej najklišéovitejšej mužskej porno fantázie. Takže snáď všetky ženy, ktorým dopraje erotickú scénu, majú úžasné, pevné a samozrejme veľké prsia, s radosťou a potešením prehĺtajú hektolitre semena akoby išlo o vychladený Dom Perignon 1959, ich mušličky sú vždy vlhké a pripravené na zasunutie. Nevadia im výstreky na tvár či prsia (ba naopak! Dokážu ich dokonca dojať k slzám!), sú vždy ochotné a pripravené muža orálne uspokojiť (na verejnosti? Žiadny problém! Po celodennej mužovej lopote keď už dobrých 10 hodín nevidel sprchu? Oui monsieur!). Samozrejme vynikajú aj v ručných prácach a nemajú problém to dokázať kedykoľvek a kdekoľvek. A ak ich pri čomkoľvek z toho niekto nachytá? Nič to! Žiadne pohoršenie, ba ešte lepšie – najneskôr do troch strán sa k nim táto osoba v ich sexuálnych avantúrach s radosťou pridá. O vždy skvelých telách a pripravenosti k lesbickým hrátkam ani netreba hovoriť.
Spojením všetkých týchto najtupších mužských predstáv je nerealistická postava Valérie, ktorá je k tomu navyše ešte aj úspešná a bohatá, no na druhej strane nemá žiadne požiadavky na partnera – ten môže byť starší, nezaujímavý ba až nudný, nijak výnimočne úspešný lúzer. Nemusí dokonca vynikať ani ako milenec, lebo každú ženu v prvom rade uspokojuje uspokojenie muža.
Ach jaj, viac pornoklišé tu už snáď byť ani nemohlo.
A či si mám sypať croissanty na hlavu, pretože to bol všetko zámer a Houellebecqov komentár niečoho a ja som to len nepochopil? Alebo – mrazí ma čo i len pri pomyslení na túto možnosť – je to realistický pohľad na ženy a len ja som mal posiaľ akési nešťastie a natrafil v mojom ľúbostnom živote práve na akési poškodené exempláre ženského pohlavia? Hovorí zo mňa len závisť?
V konečnom dôsledku sa tie výborné a zábavné pasáže (Houellebecqova recenzia Grishamovej Firmy je famózna) znegujú s tými otravnými a zostane priemerná kniha, ktorej potenciál bol premrhaný lacnou snahou o kontroverziu.

1