Elementární částice

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Francouzský bestseller z roku 1998, který vynesl autorovi celosvětový ohlas. Uprostřed tápající a nevýrazné literatury zapůsobil jako časovaná bomba. Houellebecq v něm rozvíjí témata, která rozpracoval již v prvotině Rozšíření bitevního pole (česky 2004). Na pozadí příběhu dvou nevlastních bratrů, přísně deterministického vědce na jedné straně a sexuálního štvance na straně druhé, neúprosně tepe degeneraci mravů v Západní Evropě, kde „pocity lásky, něhy a lidské pospolitosti do značné míry zmizely“. Za střídání pronikavých analýz a klasických románových pasáží se pokouší o jakýsi všeobjímající historický průzkum vývoje mravů a důvodů současného individualismu, vedoucí k poněkud vědeckofantastickému vyústění, v němž oba hlavní protagonisté zastávají, každý svým způsobem, nezaměnitelnou roli. Pokus o „totální“ román konce století....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/185870/big_elementarni-castice-yB0-185870.jpg 4404
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Garamond
Originální název:

Les Particules élémentaires, 1998


více info...
Nahrávám...

Komentáře (69)

Kniha Elementární částice

J.Frei
09. března

K Elementárním částicím jsem se dostal až poté, co jsem přečetl většinu pozdějších Houellebecqových knih - a zpětně mi připadá, že všechno to pozdější jsou variace na tohle: jsou tam typičtí Houellebecqovi hrdinové bez trvalých vztahů, prakticky bez příbuzných, bez naděje, beze smyslu, jsou tam jejich víceméně marné pokusy o kompenzaci tím či oním... Navíc ta Houellebecqova arcipesimistická diagnóza Francie a Západu tam je i s anamnézou sahající až někam k Druhé světové válce, ne-li před ni, s náznakem, jak snadno se od zdánlivě neškodné nevázanosti postupně sklouzne až ke zrůdnostem. Četba pro silné žaludky.

Strnady095
01. března

...dočteno POUZE ze studijních důvodů...


MadamC
18. ledna

Poslouchala jsem na Českém Rozhlasu v rámci Četby s hvězdičkou. Takže tento komentář nemůže být celistvý, protože je dílo osekané, aby se vešlo do stopáže... (Ale hodlám ho posléze doplnit, až si přečtu i knihu.)
Pro mě strašné utrpení, všude sex a ani postavy nebyly nijak sympatické. Dva bratři, kterým je tak nějak svět ukraden každému jiným způsobem. Do toho atmosféra bezútěšných příběhů ve kterých jsem nenacházela poučení a nijak mě neoslovily. Pak se čtenář dostane do fáze pomyslného konce snad všech postav a pak konce lidstva. V 75% jsem se nudila, byla rozčarovaná, znechucená nebo jsem z toho měla špatnou náladu. A proč hodnotím 3 hvězdami? Protože mi to konec vynahradil! Což jsem nečekala. Není kdo ví jak překvapivý ani velkolepý, ale já jsem konečně měla trochu pocit, že chápu, proč ty bláboly před tím M. H. psal. Asi bych chtěla více dopodrobna konec a počáteční "vatu" trochu zredukovat, ale dostala jsem nakonec, co jsem chtěla a to přemýšlení, přemýšlení a přemýšlení.
Ale jedno si nemyslím, nemyslím si, že by se lidstvo zachovalo tímto způsobem a ještě se na tom poklidně shodlo. To opravdu ne. Zase tolik depresivní lidstvo není a už vůbec by se nedokázalo na ničem shodnout, zvlášť na něčem tak fatálním.
Těším se na knihu, myslím, že začátek (3/4 knihy) pro mě bude stravitelnější, když už vím, do čeho jdu.
Budoucím čtenářům: Při čtení knihy myslete na to, že už má víc než pár let od prvního vydání, nečtěte ji smutní nebo v horším rozpoložení a také vás možná zklame, protože jak nad tím tak přemýšlím, zas tak dobrá není...a pokud vše dodržíte, věřím, že vás může překvapit a dokonce zasáhnout.
Já osobně stále váhám nad tím, jestli mě uspokojila. Když si vzpomenu, jak moc jsem trpěla při jejím čtení....

Re@ding_9-wine
29.12.2021

Podle M. H. se máme na co "těšit"... rok 2029 je za dveřmi... :-) A s ním i metamorfóza? Filozofická? Genetická? Kniha v mnoha ohledech dost drsná, ale závěrem tohoto neméně drsného roku mi dost sedla.

mirektrubak
29.12.2021

Když ze života odstraníme veškerou radost, zbude z života vůbec něco?
Elementární částice se se mnou jako s čtenářem nepotkaly. Skoro vůbec. Není to zřejmě tím, že by byly tak bezútěšné: knihy Elfriede Jelinek mám rád a romány Radky Denemarkové mám dokonce velice rád - a ty jsou pokud jde o absenci optimismu v pohledu na lidské plahočení dost podobné. Ale Elementární částice mě po většinu času jen unavovaly. Nejen přemírou sexuality, která je zde povýšena na středobod všeho. Nejen absencí lidskosti (což je něco značně odlišného od lidskosti poraněné nebo deformované v jiných příbězích o duševně strádajících osobách) jako hybatele v životech bratří.
Tím nechci říct, že jsem nenacházel pozitiva. Řadu věcí, na které Houellebecq upozorňuje, také vidím jako problémové aspekty naší doby, řada myšlenek a postřehů byla trefná a zasáhla i moje citlivá místa – občas mi i román ukázal, že citlivá místa mám i tam, kde jsem myslel, že je nemám. Přemýšlet bylo o čem, určitě. Ale, bohužel, se v tom románovém postmoderním mišmaši jednalo pouze o ojedinělé záblesky.
Můj problém s Houellebecqem byl nejspíš v tom, že jsem mu jeho román neuvěřil jako jeho vnitřní výpověď o jeho pocitech ze světa a jeho obavách o svět. Naopak se mi zdálo, že z příběhu dost zřetelně trčí touha šokovat a zaujmout, být odlišný a zapamatovatelný a stát se literární událostí. Ale nevím, nechci autorovi křivdit, možná není problém na jeho straně, možná je zkrátka jen moje současné pokojně radostné životní naladění příliš vzdálené téhle Houellebecqově totální skepsi – a stejně jako sytý nevěří hladovému, tak možná šťastný nevěří zoufalému. :-))

Pavlína79
26.12.2021

líbilo, moc, autorství se nedá upřít

intelektuálka
15.12.2021

Nejzajímavější z autorových románů ... složený z filozofických úvah, erotických pasáží a vize o zrození nové civilizace, nezatížené minulostí ....

" Ta staletí bolesti, jež jsou našim dědictvím
můžeme dnes vytáhnout ze zapomnění
prošli jsme čímsi jako druhým dělením
a máme právo žít vlastní život ...."

Pro mne tu byly dominantní dvě strany - city a pudy ....

Příběh dvou nevlastních bratrů - jeden s absencí citu, druhý štvanec pudů ....
A ženy kolem nich - oběti své doby ....

Závěr vedený do sci-fi vize možnosti úniku ...kdy vědec vstupuje tam, kde
" nebe, světlo a voda splývají...."

P.S. Vzhledem k tomu, že autora v dětství opustila matka a konvertovala k islámu, a vychovávala jej babička - pravověrná stalinistka - je zde znát motiv k rebelii

ZÓNA
28.09.2021

Pro mě uhrančivý román.
Neuvěřitelné propojení vědy, života, sexuality a fikce.
Dekadence lidské rasy vyjádřená nespornou hloubkou citu a odvahy.
Vysoce smekám před francouzským autorem, jeho vzděláním, moudrostí a životní filozofií.
A oceňuji i čtenářskou obec, která Houllebecqa přijala, i když se jedná o poměrně obtížnou četbu, rozhodně neslučitelnou s obecně přijímanou beletrií.
V příběhu Michela a Bruna najdete tolik z podstaty bytí. Mnohdy se budete až červenat, s jakou otevřeností přijímáte modely života obou hlavních protagonistů.
Ve výsledku jde o pozitivní román s nádechem velkého zármutku, který je v osudech lidí všudypřítomný.
Houllebecq je génius, autor skutečné literatury, která je nadžánrová a neodolatelně přitažlivá svým charismatem.
Naprosto neodolatelně popsané románové postavy. I ony vedlejší...
Děj je záměrně rozfázován do sekvencí, které ve výsledku splynou v ohromující zážitek.
Četba pro pokročilé, ale i začínající.
Ale především skutečná četba. Nic podbízivého a manipulativního.
Nepropásněte...

1