Elementární částice

3 24. února

Příběh bratrů kteří se v životě cítí ztraceni, přestože jeden z nich by měl mít veškeré důvody ke štěstí a spokojenosti. Komunita kterou začnou navštěvovat za účelem nalezení pospolitosti a naplnění, se stává pouze další z nekonečné řady marných pokusů o oživení prázdné existence.
Příběh je proložen zajímavými teoriemi o svobodné vůli.

3 17. února

Tento mix románu a filozoficko-biologické úvahy se může jevit depresivně. V sexu jde na dřeň všemožných mindráků, jak už je to u autora běžné, rád ukazuje člověka nahého. Nejsou nám představeny falešné pózy, nýbrž přímo nitro člověka. Elementární částice jsou románem o naději i beznaději. Jin a Jang. 69.

Knihu si užije každý, kdo se rád zabývá smyslem života a nechodí kolem něj chodit v rukavičkách. Je to spíš přehrabování hnoje a hledání jehly, aby se o ni mohl člověk zase jen píchnout. Svým způsobem je to však naplňující, a to především v těch nevědeckých pasážích. Ony laboratorní části textu sice dodávají punc originality, ale trochu sráží plynulost úvah čtenáře.

4 03. února

Příběh dvou bratrů, ze kterého čiší bezútěšnost, marnost ze života a z vlastní existence. Doporučuji číst jen v dobré psychické kondici:-)

2 14. ledna

Takhle to dopadá, když si jako zorný úhel na svět zvolíte sexualitu a roztáhnete ji do absolutních měřítek. Kdyby šlo o komorní příběh dvou bratří, byl bych spokojený. Ale tvářit se u toho jako mudrc poskytující celospolečenskou diagnózu vedenou prizmatem úzkého výseku lidského života... s tím na mě nechoďte.

8 01. ledna

Uf, tak tato kniha pro mě byla nálož. Nedoporučuji ji ke čtení nikomu, kdo prožívá nějakou životní krizi, má náběh na depresi nebo něco podobného, protože tahle knížka vás srazí ještě hloub. V podstatě nic v životě nemá smysl, kromě sexu, který vám přinese (možná) chvilkové potěšení a to jen proto, abyste si pak uvědomili ještě víc, jak váš život stojí za houby.
Příběh dvou nevlastních bratrů, Bruna a Michela. Oba jsou oběti svých rodičů, oba jsou životní looseři a o tom čtete celých 293 stran. Vlastně ne 293 stran, protože velká část knihy jsou texty tohoto typu:
"Aby mohlo dojít k reprodukci, obě vlákna tvořící molekulu DNA se rozdělí a navážou na sebe, každé zvlášť, komplementární nukleotidy. ..... K dosažení plnohodnotného opakování neomezeného sledu buněčných generací je pravděpodobně nutné, aby struktura nesoucí genetickou informaci měla kompaktní topologii - například Moebiovy pásky nebo toru."
Po dočteční této knihy mě asi napadá jediný pocit, který z ní mám - pocit marnosti.

2 10.11.2020

Podle zběžně přečtených popisků jsem čekal depresivně intelektuální čtení. Nepřišlo mi to ale nakonec ani přehnaně depresivní, ani nemístně intelektuální. Prostě takové vyprávění ze života. A život prostě takový je.

5 05.11.2020

Depresivní a zároveň chvílemi i úsměvný román s prvky filozofie ,sexuality ,sci-fi a všeho ,co do knihy autor namíchal. Kniha mě bavila a určitě se kouknu i po dalších knihách Michela Houellebecqa.