Konec punku v Helsinkách

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Ole toho od života už moc nechce. Je mu čtyřicet, kouří, pije a večer stojí za pultem malého zaplivaného baru Helsinky v jednom východoněmeckém velkoměstě. Otlučený bar je poslední oázou pro jeho staré kamarády, lásky i potrhlé štamgasty. Hlavního hrdinu pronásledují zakouřené vzpomínky a oči mladé dívky, která svou soukromou revoluci v rytmu punkových písní zaznamenává do autentického deníku. Román o popraskaných vztazích, neustávající touze a míjení, o světě, který se tak rychle proměňuje, že jsme mu už dávno přestali rozumět....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46848/big_konec-punku-v-helsinkach-sq9-46848.jpg 4.4574
Nahrávám...

Komentáře (94)

Kniha Konec punku v Helsinkách

milary
11. srpna

No nazdar! Co nadělám, tentokrát mi vážně není dáno zahnízdit se v zadostiučinění, které občas! (co si budem nalhávat), přinášívá názorové splynutí s většinou.
Ale určitě to není má poslední knížka od pana Rudiše, na to bylo moje potěšení z jeho Českého ráje příliš velké.

Ráda čtu knížky, do nichž se promítá čas mezi válkou a devětaosmdesátým. Ať je to jak chce, je to čas, jehož určité etapy jsem nějak žila, osmašedesátý, sedmdesátky, během nichž jsem se pokoušela.., co? Asi dospět, říká se tomu nejčastěji, ať už si pod tím kdokoliv představuje cokoliv.
Tahleta bezútěšná nakládačka ovšem, na krev vyhrocená Rudišovou enormní schopností popsat atmosféru, mě předčasně zavalila ani ne ve třetině; dál jsem pak už spíš lhostejně a netrpělivě dočítala stránky a stránky do konce, bez emocí a zvědavosti. Bez emocí - no, spíš jsem se cítila nepříjemně zahlcená něčím, co jsem měla dávno odložit.
Moje chyba.

Souzním s komentáři Juagustin, aralka, morienhithwen třeba... Tak to cítím i já.

Juagustin
04. března

Napsaný to je výborně. Asi to tak nějak může být. Na můj vkus je tam ale té bezvýchodnosti a zmaru příliš. Říkal jsem si, co mi to jako má dát? Má to být "heč, my pankáči máme takhle zpackanej život" nebo snad "bububu, nebuď pankáčem, je to k uzoufání"? Nakonec si z knihy odnáším silný a trochu nepříjemný dojem z exkurze do světa, který asi někde existuje a jehož bych nechtěl být součástí. V druhé půlce knihy jsem se už těšil, až to skončí, hlavně teda při čtení Manifestu - jedno dlouhatánské souvětí bez tečky může vypadat hrabalovsky, ale v tomto případě pro mě bylo utrpení to číst. Konec knihy to vše trochu smíří, spojí, srovná, usadí. // Nápadité je formální rozdělení tří příběhů: s diakritikou, bez čárek, bez teček. A taky ten kontrast konkrétního času a místa v Jesu a neurčitého v německém městě. Po týdnu od přečtení musím přiznat, že se mi po hrdinech knížky trochu stýská;-) Takže: ještě dám Rudišovi další šanci, nejspíš v podobě Nebe pod Berlínem.


Burák
23. února

Nestává se mi moc často, že bych beletrické knihy četla vícekrát. U téhle knihy jsem udělala vlivem okolností výjimku (nic jiného jsem po ruce ke čtení neměla) a jsem za to ráda. Po těch 10 letech od prvního čtení se na to dívám trochu jinýma očima. Příběh mi přijde pořád hodně nosný, líbí se mi tíživá atmosféra i prolínání různých časových dějových linek. S postavou Nancy z osmdesátkových Sudet jsem měla o dost větší problém než 10 lety, přišla mi už prostě "moc". Oproti tomu postavu Oleho jsem docenila pořádně až teď. V každém případě jde o velmi dobrou knihu, která vás přesvědčí že žit jen "no future" fakt nechcete. 

LenkaKT
02. února

Všichni hrdinové jsou nesmírně autentičtí. K tomu přidejme cit pro detail, jazyk postav a originální styl každé z postav. Jaroslav Rudiš prostě umí.

ddkk
11.11.2021

Co Rudiš umí skvěle a bezpečně je pozorování, bez jakéhokoli vlastního hodnocení. Příběhy jeho (anti)hrdinů jsou nevzrušené, poklidné a přitom mají neskutečnou vypovídací hodnotu o příslušné době, lidech a prostředí.

Asi jsem se více bavila tlacháním chlapů v Českém ráji, ale Helsinky se mě určitě dotkly hlouběji. Úplnou náhodou jsem v předchozích dnech trochu bloudila po Jeseníkách, a tak mi knížka skvěle padla do noty, i když dneska je i tam už leccos jinak - naštěstí.

Německá linka mi zas připomněla dobu trávenou na nezapomenutelné LAM (pro mladší ročníky: letní aktivita mládeže-výměnné akce VŠ studentů zemí soc. bloku, nejprve práce, pak cestování) v Drážďanech, i když v jiné době...

Doporučuji.

PetK
24.10.2021

Kamarádka říkala, že to je něco jako městský Hájíček, a měla pravdu. Výstižný pohled do života stárnoucích/bývalých pankáčů, skvěle vykreslená atmosféra.
Bohužel jsem ale poslouchala jako audio a narazila na poměrně zásadní věc - v knize je (jak jsem zjistila posléze) asi pět vypravěčů a tady to všechno sakum prásk čte (as) Rudiš. Takže jsem se místy ztrácela a nechápala, ale říkala jsem si, že se to nakonec nějak propojí... a nepropojilo. Nevím, možná jsou v knížce kapitoly označené jmény vypravěčů, no prostě po doposlechnutí jsem si musela vyhledat informace, jak to vlastně bylo... škoda. Příběh jako takový mě oslovil, ale tohle byl fail, který mě totálně zmátl...

Plavkyně
19.10.2021

Bavilo. A komentář náhodné známé, že jsem punk, považuji teď za lichotku. Fakt nechci patřit mezi Hezký lidi.

Pivka1
28.05.2021

Knížku jsem začala číst hlavně proto, že autor je rodák z našeho města. Musím říct - PARÁDA. Stojí za přečtení.

1