Konec punku v Helsinkách

kniha od:

Konec punku v Helsinkách https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46848/bmid_konec-punku-v-helsinkach-sq9-46848.jpg 4.4 631

Ole toho od života už moc nechce. Je mu čtyřicet, kouří, pije a večer stojí za pultem malého zaplivaného baru Helsinky v jednom východoněmeckém velkoměstě. Otlučený bar je poslední oázou pro jeho staré kamarády, lásky i potrhlé štamgasty. Hlavního hrdinu pronásledují zakouřené vzpomínky a oči mladé dívky, která svou soukromou revoluci v rytmu punkových písní zaznamenává do autentického deníku. Román o popraskaných vztazích, neustávající touze a míjení, o světě, který se tak rychle proměňuje, že jsme mu už dávno přestali rozumět.... celý text

Žánr:
Romány , Literatura česká

Vydáno: , Labyrint
více info...

Komentáře (99)

Komentáře 99 Recenze 4

jaryn
jaryn
02.10.2023 5 z 5

Ahoj Jardo, bavil jsem se skvěle (u "Údolí tupých hlav" jsem učůrával). Závěrečná katarze to celé povznesla ještě výš, až do punkově normalizačního nebíčka, takže gut, takže danke!

Iki1
Iki1
21.05.2023 5 z 5

Po čase kniha, která mě dostala. Rudišův úsporný styl, syrový jazyk, odposlouchané hlášky (přesně se mi vybavily), plně vystihly ono No Future osmdesátek. "Pěkně zkurvená doba." Do toho zamotaná německá slova - Muter má Angst... něžné oslovení východních Němců "trabanti" a hlavně bezprostřednost, která z knihy čiší. Tak jsem oprášil německé kapely, co jsem kdysi poslouchal, Die Toten Hosen, Rammstein a i Puhdys a k četbě si je pouštěl. Prostě kompletní zážitek návratu v čase.
"Stejně jde všechno do hajzlu. Po kapitalismu už nic nepřijde. Leda čínskej komunistickej kapitalismus."
"Punk Is Not Dead." Tedy alespoň v této knize.


koppy
koppy
25.04.2023 5 z 5

Moje druhá Rudišova kniha a rozhodně nebude poslední. Ta syrovost, úspornost a vlastně celý příběh Konce punku mě po dočtení doslova paralyzoval. Jako že to je už konec? Bavily mě deníkové zápisy punkerky z Jeseníku. Nic umělého, nemožného, všechno skvěle uvěřitelné, chápala jsem její "no future". Bavil mě Ole. Bavilo mě to komplet. I když mě to celé zasáhlo víc, než bych byla tušila.

jaghut
jaghut
21.04.2023 5 z 5

...po čase zase čistých 5 hvězd, nejen za literaturu, ale i za neobyčejně věrné připomenutí děsivých a přesto krásných časů, jdu si s chutí pustit mojí oblíbenou Moskevskou diskotéku :-) "Das Ende ist nah Für Lenin und Marx Das Ende ist nah "

nula87
nula87
10.04.2023 4 z 5

Rudišův příběh stárnoucího barmana/punkera Oleho, a mladičké punkerky z Jeseníku - 2 příběhy životních looserů v různých fázích jejich života. Příběhy živé, barvité, které se prolnou a ovlivní životy obou hrdinů už navždy.

milary
milary
11.08.2022 3 z 5

No nazdar! Co nadělám, tentokrát mi vážně není dáno zahnízdit se v zadostiučinění, které občas! (co si budem nalhávat), přinášívá názorové splynutí s většinou.
Ale určitě to není má poslední knížka od pana Rudiše, na to bylo moje potěšení z jeho Českého ráje příliš velké.

Ráda čtu knížky, do nichž se promítá čas mezi válkou a devětaosmdesátým. Ať je to jak chce, je to čas, jehož určité etapy jsem nějak žila, osmašedesátý, sedmdesátky, během nichž jsem se pokoušela.., co? Asi dospět, říká se tomu nejčastěji, ať už si pod tím kdokoliv představuje cokoliv.
Tahleta bezútěšná nakládačka ovšem, na krev vyhrocená Rudišovou enormní schopností popsat atmosféru, mě předčasně zavalila ani ne ve třetině; dál jsem pak už spíš lhostejně a netrpělivě dočítala stránky a stránky do konce, bez emocí a zvědavosti. Bez emocí - no, spíš jsem se cítila nepříjemně zahlcená něčím, co jsem měla dávno odložit.
Moje chyba.

Souzním s komentáři Juagustin, aralka, morienhithwen třeba... Tak to cítím i já.

Juagustin
Juagustin
04.03.2022 4 z 5

Napsaný to je výborně. Asi to tak nějak může být. Na můj vkus je tam ale té bezvýchodnosti a zmaru příliš. Říkal jsem si, co mi to jako má dát? Má to být "heč, my pankáči máme takhle zpackanej život" nebo snad "bububu, nebuď pankáčem, je to k uzoufání"? Nakonec si z knihy odnáším silný a trochu nepříjemný dojem z exkurze do světa, který asi někde existuje a jehož bych nechtěl být součástí. V druhé půlce knihy jsem se už těšil, až to skončí, hlavně teda při čtení Manifestu - jedno dlouhatánské souvětí bez tečky může vypadat hrabalovsky, ale v tomto případě pro mě bylo utrpení to číst. Konec knihy to vše trochu smíří, spojí, srovná, usadí. // Nápadité je formální rozdělení tří příběhů: s diakritikou, bez čárek, bez teček. A taky ten kontrast konkrétního času a místa v Jesu a neurčitého v německém městě. Po týdnu od přečtení musím přiznat, že se mi po hrdinech knížky trochu stýská;-) Takže: ještě dám Rudišovi další šanci, nejspíš v podobě Nebe pod Berlínem.

Burák
Burák
23.02.2022 4 z 5

Nestává se mi moc často, že bych beletrické knihy četla vícekrát. U téhle knihy jsem udělala vlivem okolností výjimku (nic jiného jsem po ruce ke čtení neměla) a jsem za to ráda. Po těch 10 letech od prvního čtení se na to dívám trochu jinýma očima. Příběh mi přijde pořád hodně nosný, líbí se mi tíživá atmosféra i prolínání různých časových dějových linek. S postavou Nancy z osmdesátkových Sudet jsem měla o dost větší problém než 10 lety, přišla mi už prostě "moc". Oproti tomu postavu Oleho jsem docenila pořádně až teď. V každém případě jde o velmi dobrou knihu, která vás přesvědčí že žit jen "no future" fakt nechcete. 

LenkaKT
LenkaKT
02.02.2022 4 z 5

Všichni hrdinové jsou nesmírně autentičtí. K tomu přidejme cit pro detail, jazyk postav a originální styl každé z postav. Jaroslav Rudiš prostě umí.

ddkk
ddkk
11.11.2021 4 z 5

Co Rudiš umí skvěle a bezpečně je pozorování, bez jakéhokoli vlastního hodnocení. Příběhy jeho (anti)hrdinů jsou nevzrušené, poklidné a přitom mají neskutečnou vypovídací hodnotu o příslušné době, lidech a prostředí.

Asi jsem se více bavila tlacháním chlapů v Českém ráji, ale Helsinky se mě určitě dotkly hlouběji. Úplnou náhodou jsem v předchozích dnech trochu bloudila po Jeseníkách, a tak mi knížka skvěle padla do noty, i když dneska je i tam už leccos jinak - naštěstí.

Německá linka mi zas připomněla dobu trávenou na nezapomenutelné LAM (pro mladší ročníky: letní aktivita mládeže-výměnné akce VŠ studentů zemí soc. bloku, nejprve práce, pak cestování) v Drážďanech, i když v jiné době...

Doporučuji.

PetK
PetK
24.10.2021 3 z 5

Kamarádka říkala, že to je něco jako městský Hájíček, a měla pravdu. Výstižný pohled do života stárnoucích/bývalých pankáčů, skvěle vykreslená atmosféra.
Bohužel jsem ale poslouchala jako audio a narazila na poměrně zásadní věc - v knize je (jak jsem zjistila posléze) asi pět vypravěčů a tady to všechno sakum prásk čte (as) Rudiš. Takže jsem se místy ztrácela a nechápala, ale říkala jsem si, že se to nakonec nějak propojí... a nepropojilo. Nevím, možná jsou v knížce kapitoly označené jmény vypravěčů, no prostě po doposlechnutí jsem si musela vyhledat informace, jak to vlastně bylo... škoda. Příběh jako takový mě oslovil, ale tohle byl fail, který mě totálně zmátl...

Plavkyně
Plavkyně
19.10.2021 4 z 5

Bavilo. A komentář náhodné známé, že jsem punk, považuji teď za lichotku. Fakt nechci patřit mezi Hezký lidi.

Pivka1
Pivka1
28.05.2021 5 z 5

Knížku jsem začala číst hlavně proto, že autor je rodák z našeho města. Musím říct - PARÁDA. Stojí za přečtení.

morienhithwen
morienhithwen
11.02.2021 3 z 5

Po prvních několika stránkách jsem měla velmi silný dojem, že Oleho z celého srdce nenávidím a že pro mě bude peklo dočíst knížku do konce. Je strašně pasivní, do sebe zahleděný, pozérský, nezodpovědný, a misogyn k tomu. Jeho minulost popsaná v průběhu knížky to z velké části vysvětluje a trošililinku omlouvá, ale stejně "žil ve svobodném světě" dost dlouho na to, aby měl příležitost dospět, zmocnit se sám sebe a nevnímat se jenom jako loutku okolí. "Údolí dutých hlav" ve mně tuhle nenávist nevyvolává, protože konzervuje konkrétní autentický pocit (se kterým navíc jako dcera osmdesátkových metalových mániček mnohem více souzním) a dává naději, že jeho autorka se během doby, která uplynula od jeho prožití, někam posunula (a trochu taky teda naznačuje, že je už dávno mrtvá). Manifest Hezký lidi mě utvrzuje v tom, že Rudiš prostě odmítá kterémukoliv ze svých hrdinů přiznat alespoň trochu inteligence. Dál je taky Konec punku v Helsinkách ultimátním příkladem toho, jak autorové, ať už knižní nebo filmoví, pořád používají kouření cigaret jako něco, co by mělo něco znamenat, ale ono to přitom neznamená vůbec nic, jenom to zabírá místo jako nejbalastoidnější balast. Každopádně se mě v průběhu čtení zmocnil jakýsi Stockholmský (hehe) syndrom a nakonec jsem byla ke knize mnohem shovívavější a snad jsem se i trochu dojala. I tak to ale není moc literatura pro mě, takže jestli se vám to líbilo, tak si mne prosím nevšímejte a moc mě neproklínejte, já jenom všechno strašně prožívám.

Jura999
Jura999
06.02.2021 5 z 5

Po přečtení se divím, že Viewegh je adorován a Rudiše zdaleka nezná tolik lidí. Je to škoda! Číst Rudiše je mnohem přínosnější než číst Viewegha!

mi-380
mi-380
18.10.2020 5 z 5

Vzpomínky na východoněmecko-československou socialistickou realitu. No future, přesvědčivě popsaná předrevoluční punkerská beznaděj. Po přechodu přes devětaosmdesátý nastaly sice v obou zemích podstatné změny, ale může být tahle generace už konečně spokojená? Autor si všímá hlavně těch neklidných duší, které spokojené jen tak nebudou. Dohasínající punkeři nebo čerstvě zapálení členové antify jsou stále připraveni zneklidňovat „hezký lidi“, jak je v knize nazývá jedna nekompromisní bojovnice. Už potřetí (Alois Nebel a Český ráj) mě autor svým originálním stylem a ostrým, nepřikrášleným pohledem do životů u nás i v blízkém okolí, nechal využít maximum hvězd a vyslal shánět další jeho knihu.
95 % (aktuálně 497 hodnotících s průměrem 88 %).

Clara_C
Clara_C
01.08.2020 5 z 5

Přečteno podruhé a je to čím dál lepší. K něčemu se prostě musí člověk dospět, pročíst, a něco si odžít..A neplatí to jen pro knížky, že jo.

" Plánování je onanie. Dokud to nestojí, je to jen takový pokus, představa. Až když je stavba hotová a začne sloužit, následuje sex, čili splynutí s prostorem. A když nakonec slouží k jinýmu účelu, je to sex obdařenej určitou úchylkou. Tak to si myslím o architektuře.
Ole si řekne, panebože, splynutí s prostorem, co to jako je?
Jestli vůbec život není jenom takovej pokus. "

Pdede
Pdede
29.07.2020 4 z 5

Super čtivá punková kniha, deník Jese je úplně nejvíc ????

fruitbueno
fruitbueno
27.07.2020 4 z 5

Autor mě s přehledem přesvědčil o tom, že punk is not dead! Tleskám jazykovému stylu, originálnímu panoptiku postav i celkovému pojetí knihy.

V28
V28
13.06.2020 5 z 5

Rudiš mě baví čím dál víc. Perfektně napsané, čtivé a vtipné. Hlavně u zápisníku a příhod z Jese jsem se hodně bavil.

fnoudek
fnoudek
02.05.2020 5 z 5

"Stejně jde všechno do hajzlu. Po kapitalismu už nic nepřijde. Leda čínskej komunistickej kapitalismus."
Pobavila dost. Krásně jsem si početl.

MildeZ
MildeZ
04.04.2020 5 z 5

Tak u tohoto dílka jsem častokrát propadnul smíchu a jazykovou zásobu si obohatil o nová slovíčka a slovní spojení :-) Ač se za punkera nepovažuji a tento styl mi byl vždy spíše lehce vzdálen, tak jsem se moc bavil ;-)

Klamm
Klamm
22.01.2020 3 z 5

Příběh mě nijak zvlášť neoslovil, stejně jako punk v době mého dospívání. Jako adolescent jsem z punkových kapel poslouchal snad jen Telex a Ucházim, což byly regionální kapely. Jinak jsem svou rozervanost a hudební entuziasmus projektoval do death metalové kapely, kde jsem sjížděl hmatník kytary od zhora dolů a naopak. Byl jsem prostě metalák. To jsou totiž mnohem lepší kytaristi, než punkáči... :-)
60%

Inozuka
Inozuka
24.12.2019 5 z 5

Má osobní zkušenost osciluje mezi Olem a jeho dcerou, tedy asi spíše k té dceři, a tak tahle kniha nemohla v mém čtenářském žebříčku propadnout. I když musím přiznat, že přibližně do půlky jsem si říkal, že zatím od Rudiše nejslabší, a pomyslel si něco o vyčerpaném stylu. Ale pak se děj rozjede a ve finále jsem chrochtal blahem. Zarámování příběhu koncertem pro Olafa Palmeho v Plzni 1987 super nápad (mimochodem ta druhá německá kapela byli industriální Einstürzende Neubauten a v Plzni si ani nevrzli, záznam koncertu i s následnými nepokoji: https://www.youtube.com/watch?time_continue=2765&v=qtJLGLr4tNI&feature=emb_logo), stejně jako dělení vyprávění mezi starého, unaveného německého punka a deník pubertální punkerky, která se musí probíjet nástrahami socialistického zřízení i nepochopením svého okolí. A umně rozvinuté konstatování, že jestliže státní socialismus tzv. komunistického bloku stál za houby, ani v kapitalismu není život žádná selanka ...

gaspoda
gaspoda
27.10.2019 3 z 5

v Punkovejch letech tedy jako teenage by me srdce plesalo ale s odstupem času 20let aha hmm. neříkam že je špatná jen to protnutí postaf bych dal o něco drív.

dainny
dainny
30.08.2019 5 z 5

četla jsem ji vícekrát. Čte se skvěle a moc mě bavila :)

TrendPetr
TrendPetr
27.08.2019 4 z 5

Skvěle napsané hovorové pasáže obou hrdinek.Příjemná připomínka toho proč nezapomenout že jsem byl někdy dříve pankáč.

twigxi
twigxi
07.08.2019 5 z 5

Miluju tento styl psani. Svezi, ctive a hlavne verohodne.

Libi se mi vykresleni postav a hlavne to, jak autor pracuje s jejich jazykem. Pro me timto uplne vystupuji z knizky a vidim je jako by stali prede mnou. Bavi me s nimi prozivat jejich osudy.
Navic to nevyzniva naplano, protoze nakonec se vsechno hezky propoji, vsechno dava smysl a myslim, ze prave proto si tuto knizku velice rada nekdy prectu znova.

jiri77
jiri77
12.05.2019 5 z 5

Rudiš mě vždy hodně bavil ,a stejné je to i s touhle knihou. Skvělé nakouknutí na punkovou generaci ,pomocí dvou dějových linek. Hodně dobrá kniha ,která mě hodně bavila.

harena
harena
09.05.2019 5 z 5

"Vzpomínky jsou kaše, někdy řídká, jindy hustá. Nikdy ne celé věty, ale jen poztrácená písmena na dně talíře, kde nakonec číhá vždycky jen vlastní rozsypaný a překvapený obličej."

To je moje první knížka od Rudiše a těší mě, že se mi dostala do ruky. Melancholické vzpomínky na mládí, plného vzpoury, deziluze, naděje, prášku proti smrti, hezkých lidí, punku, holek a toluenu. Taky mě donutila vzpomínat.

str.187
"Pěkně zkurvená doba."
"Ale stejně bych ji chtěla zažít. Bylo tam podle mě nějaký napětí, nějaký jasně definovaný nebezpečí. A taky dobrodružství. A moh si emigrovat."
"Jo jasně, to tedy bylo úplně snadný."
"Nebo si aspoň moh snít o emigraci."
Ole natáhnul a pomyslel si, zase ty její holčičí sny, to nikdy neskončí.
"Moh jsi o něčem pořádným snít."
"A o čem jako?"
"O všem. S kapitalismem veškerý sny skončily. Kapitalismus je jen tvrdá realita, jen výkon, boj. A taky tam podle mě aspoň byla nějaká naděje, že to skončí, že se to zlepší, že se něco změní. Ne jak teď."
"Bylo tam hovno. A byla to depka."
"A teď je jako co? Taky depka. Stejně jde všechno do hajzlu. Po kapitalismu už nic nepřijde. Leda čínskej komunistickej kapitalismus."

Štítky knihy

punk vzpomínky vzpoura subkultury

Autorovy další knížky

Jaroslav Rudiš
česká, 1972
2021  83%Winterbergova poslední cesta
2002  78%Nebe pod Berlínem
2013  76%Národní třída
2010  87%Konec punku v Helsinkách
2018  74%Český ráj

Kniha Konec punku v Helsinkách je v

Právě čtených8x
Přečtených881x
Čtenářské výzvě64x
Doporučených84x
Knihotéce194x
Chystám se číst260x
Chci si koupit38x
dalších seznamech3x