Jaroslav Rudiš

česká, 1972

Nová kniha

Návod k použití železnice

Návod k použití železnice - Jaroslav Rudiš

Literární cesta po kolejích celé Evropy. Autor, od dětství fascinovaný světem železnice, své poutavé vyprávění o dějinách prokládá brilantními historkami z mnoh... detail knihy

Související novinky

Holly, Stříbrné hrdlo a další knižní novinky (20. týden)

Holly, Stříbrné hrdlo a další knižní novinky (20. týden)
Na druhou polovinu května si vydavatelé připravili velké množství knih, které se nově objeví na pultech obchodů. My jsme pro vás opět vybrali ty nejzajímavěj... celý text

Populární knihy

/ všech 18 knih

Nové komentáře u autorových knih

Návod k použití železnice Návod k použití železnice

Cestovat vlakem je může být skvělé, nádherné, parádní. Kniha mě jednoduše bavila.
radimch


Návod k použití železnice Návod k použití železnice

Poslouchal jsem jako audioknihu namluvenou samotným autorem. Příjemně jsem si u poslechu knihy odpočinul a současně se dozvěděl spoustu nových věcí o železnici a tak vůbec ;o))... celý text
bazyk21


Moře a pláž Moře a pláž

Přečetla jsem na pláži na Thassosu za jedno odpoledne. Nejlepší povídky byly od Petry Soukupové. Ostatní povídky byly ale docela smutne, bez nadšení z dovolené u moře.Naprosto bez humoru a radosti z prázdnin a volných dní.Škoda,vracet se k nim určitě nebudu.... celý text
Monika1717



Winterbergova poslední cesta Winterbergova poslední cesta

„Šílené, všechno je to šílené. Nedá se to překolejit.“ Rozpaky. Vždycky jsem měl na příbězích Jaroslava Rudiše rád monology a dialogy, měl jsem pocit, že i když se v jeho románech třeba nic zvláštního neděje, přebývá se mi v nich dobře pro tu autentickou atmosféru, kterou postavy přirozeně vytváří svými promluvami a interakcemi. Tenhle román je pro mě hodně jiný právě v tom, že číst nekonečně dlouhé a neustále se opakující výlevy starého Winterberga pro mě bylo za trest. Měl jsem pokušení je přeskakovat, opravdu jsem se musel dost nutit k tomu, abych to nedělal – jednak proto, že od pana Kundery už dávno vím, že román je promyšlená symfonie a když se opomine nebo podcení jedno slovo, celá stavba se zhroutí (tak nějak si to pamatuju, doufám, že mistrovu myšlenku příliš nedeformuju), a pak jsem se taky bál, abych nepozorným čtení toho polohypnotického blábolení nepřišel o nějakou důležitou indicii, která by mi pak scházela při pochopení autorského záměru. Takže jsem se trápil, trápil … až jsem nakonec v nějaká fázi zjistil, že už se netrápím, že už jsem se k putování těch dvou podivínů nějak vnitřně připojil a cestuji s nimi s potěšením. Přesto vnímám Winterbergovu poslední cestu jako to zatím nejméně oslovující z Rudišova psaní.... celý text
mirektrubak


Potichu Potichu

Přečteno, ale za měsíc nebudu vědět o čem to bylo, za rok si ani nevzpomenu, že ta kniha existuje. Takže za mě - nic moc, spíš nic...
citronie