koupit knihy

Jaroslav Rudiš

česká, 1972

Nahrávám...

Přidat citát

Citáty (13)

Člověk na tom není ani hůř, ani líp než vlak, který vjíždí do nádraží, protože ani vlak, ani člověk se nemůže rozhodnout, na jakou kolej zrovna pojede. To řídí někdo jiný.


Čumím do krajiny, kde nic není. Jak někdo může bydlet v rovině, to nechápu, mně by z toho hráblo. Já potřebuju mít před očima kopce a představovat si, co je za nima. Ale v rovině si představíš leda tak placatý hovno.


Helmut ale říká že na Polácích říkali že Pistole byli vždycky jen na prachy a že byli vymyšlený jedním chlápkem co se jmenoval Malcolm co na nich chtěl vydělat taky jenom prachy ale možná to jsou jen komančský kecy ale je fakt jak řek Helmut že by se ty navoněný pankáči z Anglie posrali kdyby žili opravdovej pank v ČSSR kde no future je fakt no future.


Honimír je stav duše.


Jeho vášní sice byla hudba, ale největším koníčkem píchání.


La petite mort. See you somehow, somewhere...


Občas se ptám, proč jsem tady, když bych měl být tam. Ale já nevím, kde mám být. Možná bych měl být někde jinde. Co když ale tady?


Tys měl taky kapelu. No, měl. Jenže to nebyl žádnej uměleckej projekt. To byla kapela, chápeš? Projekt je kalkul. V okamžiku, kdy se z kapel začaly stávat projekty a z písniček tracky, jsem pochopil, že to je všechno v prdeli.


Viděl tenhle jejich zápas a najednou ho hrál. Cítil, jak napíná svaly. Jak mu buší srdce. Jak se potí. Jak kope do míče a rozehrává. Jak šturmuje. Jak pálí na branku a zároveň jak brání a chytá. Jak se stahuje. Jak formuje hradbu kolem brankáře, kterým je nakonec on sám. Ole hrál sám na své straně a zároveň i proti sobě a chápal, že tak to je v životě vždycky, a proto nikdy nemůžete vyhrát, protože vám nakonec vždycky dojdou síly.


Vytáhl cigarety a zapalovač. Napadlo ho, že život je čekání na to, že vám někdo zapálí, že někdo škrtne a posune vás někam dál. Když okolo nikdo není, musíte to zkusit sami. Petr je sám.


Vzpomínky jsou kaše, někdy řídká, jindy hustá. Nikdy ne celé věty, ale jen poztrácená písmena na dně talíře, kde nakonec číhá vždycky jen vlastní rozsypaný a překvapený obličej.


Zůstat stát bolí vždycky míň než běžet.


Žirafa má černý jazyk, dlouhý 70 centimetrů a žádné hlasivky. Žirafa nám nemá co říct. Jen tak si tu žirafí.