callahanh komentáře u knih

Co si budeme povídat, zhlédnutí filmu ubírá knižnímu zážitku, protože čtenář už má konkrétní představy o podobách hlavních hrdinů a také atmosféra knihy není tak hutná jako ve filmu. Harris ale píše dost filmově, takže není divu, že Mlčení neminula adaptace. Román je psán velice stroze, sleduje zároveň několik situací, mezi kterými přeskakuje, tudíž je v nich vždy jen to nejnutnější a autor se ničím ostatním nezdržuje. Tento přístup k tomuto stylu naprosto sedí, takže kniha je čtivá, napínavá a má hodně zajímavé charaktery. Nejzajímavější je samozřejmě Hannibal Lecter, z něhož už přes papír vyzařují ohromné charisma a respekt na jedné straně a strach na straně druhé. Dialogy mezi ním a Clarice patří k vrcholům díla a i přes zmiňovanou úspornost nemá čtenář problém pochopit, proč zrovna ji Hannibal uznává a chce s ní hrát své hry. Ztvárnění Buffalo Billa je potřebně děsivé a "vyšinuté", z čehož pramení napětí a bizarnost některých momentů. Přiznám se, že v akčních chvílích jsem byl trošku zmaten, protože ty popisy mi přišly takové prkenné, ale to je prakticky jediná výtka, kterou ke knize mám. Možná kdybych neviděl film, hodnotil bych ji ještě lépe. 80%

5 08.11.2014

Je dost znát, čí syn Joe Hill je. Celá zápletka upomíná k jeho otci v nejlepších letech a v tomhle případě to není na závadu, spíš naopak. Zajímavě rozehraný příběh a poměrně originální nápad s rohy, které berou člověku zábrany a on říká, co si myslí, oceňuji a prakticky po celou dobu baví. Charaktery jsou výborně propracované, nepostrádají motivaci a titulní Ig je řádně tragický hrdina a nepostrádá ani pořádného, i když možná malinko očekávaného a šablonovitého záporáka. Toho ovšem Hill dovedl vykreslit tak skvěle, že to vlastně nevadí a opravdu mu přejete jen to nejhorší. Příběh temně romantické lásky je strhující, a ačkoli známe rozuzlení, také nesmírně působivý. Ke kladům musím připočítat i některé cynické hlášky a černohumorné momenty. Kniha bohužel ve druhé polovině trošku ztrácí dech a Hill se IMHO malinko ztrácí v popisu všemožné akce a vrší taky dost klišé a někdy i prapodivných náhod. Zakončení asi nemohlo být o moc jiné, takže s tím problém nemám. Horns asi není dílo, k němuž by se člověk vracel vícekrát, ale jako originální cynický thriller funguje hodně dobře. 70%

2 31.10.2014

Instantní a oddechová kniha, která je pro mě bohužel dost povrchní a ve své podstatě o ničem. Musí se nechat, že Lauerová má osobitý a zajímavý styl, který ozvláštňuje kapitálkami, emotikony a zvýrazněním písma, což mnohdy stereotypní děj dost oživuje. Kladem je i to, že kniha i přes dějovou plytkost odsýpá a sem tam nabídne zajímavé momenty (suverénně nejlepším je rituál). Zásadní problém jsem měl bohužel s hlavní postavou, která mi byla extrémně nesympatická a absolutně nevěděla, co chce, navíc se chovala jako poblázněná puberťačka, což mi přišlo vzhledem k jejímu věku někdy malinko směšné. Přiznám se ale, že romány s podobnými hrdiny, kteří jsou bohatí a rozmazlení a zoufale se nudí, moc nemusím, což mohlo mé hodnocení dost ovlivnit. Popisy dokonalého mužského těla mi po chvíli přišly dost povrchní až primitivní a už jsem tak nějak toužil po obyčejných hrdinech a ne po dokonalých supermanech. Zřejmě nejsem "cílovka", takže spokojen úplně nejsem, na druhou stranu si to odstřelit úplně nezaslouží, protože je mezi řádky poznat, že autorka má nepochybně talent. Jen by zkrátka tahle kniha nemusela být tak povrchní a potřebovala by lepší a zajímavější příběh. 50%

4 25.10.2014

Mrtvá zóna se mi hodně líbila, skvělé prolínání skutečných postav s těmi fiktivními. Zvláštní je, že ač Zóna není horor, má tak neskutečně smutnou a depresivní atmosféru jako snad žádný z mistrových hororů. To se mi na knize líbí asi nejvíc, Johna Smithe mi bylo strašně líto, osobně ho považuji za jednoho z nejsmutnějších hrdinů moderní literatury a jestli jsem někdy snil o tom, jaké by to bylo vědět, co se stane v budoucnu, tak po přečtení Mrtvé zóny mě to přešlo. Knihu všem doporučuji, doporučuji i těm, kteří Kingovy horory nečtou, protože tato kniha hororem opravdu není. 90%

11 18.10.2014

Přiznám se, že název knihy mě trošičku odrazoval, ale poté, co jsem si přečetl názory ostatních, jsem přece jen po Řbitovu v knihovně sáhl a půjčil si ho - jak dobře jsem udělal. Strhující od začátku do konce, vynikající charakterová propracovanost postav, skvělý nápad na knihu. Co je ale vůbec nejlepší, je to, jak nenuceně se celou knihou táhne filozofická nit v podobě úvahy o tom, jestli by měl mít člověk moc nad smrtí. Po přečtení zjistíte, že opravdu, ale opravdu ne a myslím, že je to dobře. Naprosto strhující je i konec, který je opravdu dost silný, ale přesto neodtrhnete oči od stránek, hltáte každé písmenko. A i přesto, že se mi jednou zdálo o chlapci se skalpelem v ruce, který křičel: "Jdu si pro tebe", knihu vřele doporučuji a sám si ji určitě časem přečtu ještě jednou. 100%

7 18.10.2014

Zelená míle je jedna z nejlepších knih, které jsem kdy vůbec četl. Postavy, které nemají chybu (obzvláště úžasně zlý a sadistický Percy), skvěle gradovaný příběh prokládaný ještě vyprávěním z domova důchodců, geniální paralela mezi Percym a ošetřovatelem v domově, roztomilá malá/stará myška, prostě all the best. Smutný osud Johna Coffeyho otvírá úvahu o věčné otázce trestu smrti. Ano, či ne? King nám ukazuje, že nikdy není jistota..... Nejvíc mě ale zasáhl (kromě úžasně vylíčené a popsané scény nepovedené popravy chudáka Delacroixe) dojemný, ale ne přeslazený konec, kdy Paul vzpomíná, jak mu zemřela manželka. To je opravdu síla...a přiznám se, že ač jsem muž, tak zelená míle je jediná kniha v životě, u které jsem opravdu plakal a nestyděl se. Zelená míle je zároveň knihou, kterou může číst opravdu každý, i ten, kdo Kinga vůbec nezná. Každý komu jsem ji půjčil byl nadšen a jen chválil.....nezbývá než vřele doporučit všem. 100%

9 18.10.2014

Další z vynikajících Kingových děl. Skvělá atmosféra, kterou spisovatel drží i přesto, že v románu v podstatě vystupují pouze dva lidé! Kniha je naprosto realistická a při čtení mě dost mrazilo při představě, že takoví fanoušci na světě opravdu existují. Celou dobu jsem přemýšlel, co bych dělal, kdby se mi přihodilo to co Paulu Sheldonovi, raději snad nepřemýšlet. SPOILER: Když na konci Paul zabil svou trýznitelku a pečovatelku v jednom, strašně se mi ulevilo, byla to hrozná "baba". KONEC SPOILERU! I když se jí musí nechat její vynalézavost, jak zabila policistu, který se přišel podívat, jestli u ní není Paul, to byla opravdu síla. Rozjet ho sekačkou, no kdo z nás by to vymyslel? Mě by to tedy nenapadlo. Knihu tedy opět vřele doporučuji.....prostě King is the king. 100%

3 18.10.2014

Přiznám se, že Strážci zákona patří k tomu nejhoršímu, co jsem od Kinga (Bachmana) v poslední době četl. Námět je strašlivě zajímavý, o čemž svědčí i první stránky, které navnadí na to, co se bude vlastně dít, nechybí tu typicky kingovské minispoilery a hutná atmosféra. Často je tu znát, že kniha má být jakousi poctou Samu Peckinpahovi a jeho filmům, které svou brutalitou a líčením některých scén Strážce skutečně připomínají. Bohužel postupem času se čtenář začne ztrácet ve velkém množství postav, které jsou více než z poloviny zbytečné, nemají dostatečně rozvinuté osudy a vlastně jsou na Kinga až překvapivě nezajímavé. To, že knihu vydal pod pseudonymem, naprosto chápu, protože jde o román brutální, násilný a bezvýchodný, což je typickým znakem Bachmana. K nejlepším momentům knihy určitě patří osudy tety a autistického chlapce a překvapivě prakticky všechny doplňky klasických kapitol v podobě různých dopisů a deníkových záznamů (výborná pasáž o cestě do opuštěné šachty), kterým nechybí napětí a jsou výborně a výstižně napsány. Jen ty udrží úroveň ve čtivé a nadprůměrné rovině. Nápad s oživením seriálových postav je rozhodně velmi dobrý, jen lehce nevyužitý. BTW - pokud je na některé knize znát, že King byl při její tvorbě na drogách, je to rozhodně tahle. 70%

6 18.10.2014

Adler-Olsen píše čtivě a svižně a celému tomu nechybí potřebná severská atmosféra, což je jedině dobře. Výhodou Ženy v kleci je to, že se může opřít o zajímavé postavy - Carl Morck je svým způsobem sympatický, i když někdy děsně protivný, hlavním trumfem je ale Asad, který dodává nadhled a vtip a díky němu se čtenář nejednou zasměje a skutečně pobaví nad některými jeho průpovídkami. Tajemno kolem jeho charakteru je velmi atraktivní a přiznám se, že mě bavilo si domýšlet potenciální verze toho, kdo to vlastně je. Jelikož jsem viděl nejdřív filmovou podobu (která je mimochodem dost osekaná a ne tak sarkastická a vtipná), nemůžu mluvit o brzkém odhalení pachatele. Jeho motivace je tu každopádně vysvětlena dostatečně a nepůsobí moc křečovitě (na rozdíl právě od filmu), a i když jsou v jeho činu i tady někým zmiňované logické trhliny, v zážitku mi to absolutně nevadilo. Perfektní je i paralelní sledování osudů uvězněné političky, které se Adler-Olsenovi povedly na výbornou a jsou strhující a napínavé a místy je opravdu fyzicky cítit její utrpení. Hvězdičku musím ubrat za závěr, který doplácí na to, že autor moc nezvládá popis akce a některé pasáže jsem musel číst vícekrát, abych se zorientoval. Otevřený konec mi vůbec nevadil a tak nějak k předchozímu ději vlastně patřil. Každopádně mám další sérii a autora, které budu bedlivě sledovat. 80%

5 09.10.2014

Výtečná publikace pro všechny milovníky vyhrocených fotbalových zápasů. Je vidět, že Lowe má nastudované reálie a skvěle uvozuje el classico do historických souvislostí, které umožní neznalým fanouškům plně pochopit, jak moc je rivalita mezi Barcelonou a Madridem vyhrocená. Místy hodně strhující čtení opravdu skvěle ujasní, proč je ve Španělsku zápas těchto dvou víc než jen fotbalem. Je taky dobře, že to psal někdo nijak speciálně zaujatý a s odstupem a pokouší se objektivně zhodnotit všemožné křivdy, které byly způsobeny jednotlivým klubům. Pozitivem je, že autor vše píše chronologicky, a když náhodou přeskočí několik let, okamžitě uvede důvod, proč to udělal. Tím pádem je pak všechno působivější a jasnější. Objasní tu i důvody, proč někteří věhlasní trenéři neměli takový úspěch, jak se čekalo a proč třeba Mourinho nemohl nikdy získat fandy Realu úplně na svou stranu. Příjemné je, že se mimoděk dozvíte něco z pohnuté historie Španělska, o které se u nás moc nemluví a více pochopíte, proč se Katalánci tolik snaží o samostanost. Vskutku jde o jednu z nejlepších knih (nejen) s fotbalovou tematikou, kterou jsem v poslední době četl. K dokonalosti jí chybí snad jen přehlednější začátek, který by více vtáhl do děje. 90%

1 04.10.2014

Spíše než román o narcismu, jak je často Obraz Doriane Graye prezentován, jde podle mého o nadčasový román o tom, že lidská společnost vlastně nehledí, jaký je člověk uvnitř, ale spíš na to, jak vypadá zvnějšku. Wilde tohle evidentně zesměšňuje a opravdu ukazuje krutou pravdu, která ve své době nemusela být přijata úplně bez problému (o to víc, když je tu plno skrytých homosexuálních narážek). O to větší je škoda, že dnešnímu čtenáři bude činit velké problémy se knihou "prokousat", protože popisných částí je zbytečně moc, ačkoli chápu, proč je sem Wilde dával a oněch monologů a dialogů taky. Pokud ale tohle překonáte, odměnou by vám mělo být velice zajímavé a stále platné dílko o tom, že krásná tvářička není vše a mnohdy se za tím nejkrásnějším zevnějškem skrývá zákeřná bestie. Za zásadní chybu románu tak považuji snad jen to, že s blížícím se koncem autor najednou přeskočí několik let, aniž by uvedl, co vlastně Gray dělal lidem špatného a čím je ponižoval. Samotný konec už je ale strhující, mnohoznačný a dá se vykládat všelijak. I přes určité výtky a paradoxně i kvůli tomu, že to celé není o pár desítek stran delší, tak dávám 70%.

2 20.09.2014

Čtivý a zajímavý životopis Stephena Kinga udělá čtenáři i jeho fanouškovi pořádek v tom, jak to vlastně s tím jeho dílem a inspirací je. Rogak se docela daří atraktivně a jasně zmínit všechny zásadní momenty jeho života a pokud opravdu nepatříte k zarytým fanouškům, kteří opravdu vědí úplně všechno, dozvíte se tu poměrně dost užitečných věcí, které trošku změní náhled na Kingovu tvorbu. Oceňuji i to, že autorka se nevyhýbá kontroverzím spojeným s "ukradením" některých děl a nesnaží se Kinga obhajovat ve věci jeho drogové a alkoholové závislosti. Co tu ale zásadně chybí, je pohled samotného Kinga, s nímž se Rogak nikdy nesešla a jen čerpá z některých rozhovorů a článků. Postrádal jsem tu taky alespoň částečný pohled těch, kteří jeho tvorbu nemusí a považují ji za komerci, škoda, že autorka neocitovala některé negativnější recenze a kritiky, které se nepochybně objevovaly. Poslední výtku, kterou mám, je ta, že místy se kniha opravdu mění v pouhý výčet faktů a o některých románech a filmech se tu mluví jen povrchně, což je dost škoda. Jelikož je to ale celé čtivé, svěže napsané a pořád je tam dost a dost zajímavých informací, hodnocení je vysoce nadprůměrné. 80%

2 18.09.2014

V podstatě reportážní román, který zcela záměrně bez jakýchkoli emocí zachycuje jediný den v životě vězně sovětského kulaku. Solženicyn nechce šokovat, nechce vzdělávat, nechce poučovat, chce jen napsat pravdu o tom, jaké podmínky měli lidé, kteří se nebáli říci pravdu, nebo měli tu smůlu, že za války sloužili na špatné frontě. Popis podmínek, které už si dnes naštěstí nedokážeme ani představit, je místy opravdu mrazivý a zejména momenty, kdy si Šuchov musí schovat kůrku od chleba, aby měl s čím vytřít misku a aby měl vůbec co do pusy, patří k tomu vůbec nejsilnějšímu v knize. Velice zajímavé a vydařené je zpodobnění táborové hierarchie, kdy nejdůležitější slovo neměli dozorci, ale vůdci jednotlivých part, kteří zajišťovali stravu a dobře si pamatovali, jak kdo pracuje. Je pravda, že je to všechno přes krátký rozsah knihy trochu zdlouhavé a některé pasáže se "špatně" čtou a zhýčkanému čtenáři zvyklému na polopatické vysvětlování a rychlé vyprávění nebudou vhod, přesto tahle kniha má i dnes svůj význam. Solženicyn sice není úplně přístupný a oddechový, jeho dílo má ale obří hodnotu a už jen kvůli mrazivé realističnosti a nepřikrášlování se vyplatí si minimálně Jeden den Ivana Děnisoviče přečíst. 70%

7 11.09.2014

Po tuctové a nezajímavé Paganiniho smlouvě jde rozhodně o posun vpřed, i když tvorbu Keplera tak nějak nejde přijmout bez výhrad. Uznávám, že oba manželé umí psát tak, aby mělo všechno spád a příliš nenudilo, což je jejich zásadní výhoda. Ve Svědkyni ohně rozehrávají zajímavý a zpočátku tajemný příběh, který skvěle dotváří atmosféra dívčího ústavu, kde se dějí hrozné věci a čtenář se nemůže dočkat, jak bude vše pokračovat. Oceňuji také to, že dokáží stručně, jasně a výstižně popsat vše potřebné a číst popis místa činu v jejich podání je naprostá lahoda. Horší už je to s akcí, která je v jejich podání lehce vykalkulovaná a troufnu si říci, že zbytečně přehnaná, protože k celkové atmosféře se to tak nějak moc nehodí. On ostatně celý Joona Lina je takový až moc prvoplánově hollywoodský a romány s ním vlastně víceméně dodržují strukturu řemeslně vydařeného hollywoodského thrilleru. Co mi malinko pokazilo zážitek, byl fakt, že jsem vraha odhalil po chvíli, co se v příběhu objevil a na konci jsem si to jen potvrdil. Nevím úplně přesně, zda je to tím, že je to špatně napsané, nebo jsem jen zkušený čtenář, každopádně když moje teze ukázala jako pravdivá, docela mě to rozčarovalo. Škoda posledních zhruba šedesáti stránek, které už s titulním případem neměly co dělat a byly spíše velkým (na konci obřím) cliffhangerem na příběh další. Nevím úplně, zda podobné věci do knih patří, na druhou stranu do Keplerova stylu docela sedí. Přes veškerou kritiku ale Svědkyně ohně není ztrátou času, protože se dobře čte a má několik výborných momentů, jen je prostě dobré vědět, že Keplerův sloh je dost filmový a některé věci jsou v něm dost přitažené za vlasy a vykalkulované. 70%

04.09.2014

Kniha, kterou plně docení jen ti, kteří se golfem trošku zabývají a znají jeho názvosloví. Musí se ale nechat, že i pro golfové analfabety napsal Frost knihu čtivou a zajímavou, která je svým způsobem napínavá. Jakožto absolutní golfový negramota jsem nejvíc ocenil pasáže z historie sportu a o osudech jednotlivých hráčů, které umožnily skvělý náhled do fungování sportu v dobách, kdy profesionalimus nebyl zdaleka na takové úrovni jako dnes. Frost vše popisuje výstižně a atraktivně a velmi dobře zachytil rozvoj golfu jako takového a jeho přirozený vývoj. Samozřejmě, že pro negolfistu jsou některé pasáže zdlouhavé a jen těžce představitelné a bodování toho Zápasu stejně nepochopí, přesto ale tahle kniha má co nabídnout, i když uznávám, že už se k ní vracet nebudu, pokud tedy nezačnu někdy hrát golf a plně nepochopím, o čem tenhle sport je. Každopádně číst si o rozdílných osudech čtyř lidí, pro něž se golf stal vášní i záhubou, se rozhodně vyplatí a není to ztráta času, jen musí být čtenář fsanouškem sportu jako takového. Je ale vidět, že pro Frosta je golf srdeční záležitost a přesně takové autory mám rád. 70%

28.08.2014

Rozhodně nejzajímavější kniha, kterou jsem za poslední roky četl. Fascinující je především formální stránka, která je svým způsobem originální a nutí trpělivějšího čtenáře zůstat až do konce, aby se dozvěděl, jak do sebe vše zapadne. Navíc je každý ze sexteta příběhů psán úplně jiným stylem, což je nesmírně zajímavé a hlavně osvěžující. Chvíli mi trvalo se do knihy začíst, protože deníkové záznamy mladého amerického notáře na lodi do Austrálie mi zpětně přijdou jako nejslabší příběh z celé knihy, ačkoli skrývají zajímavé poselství a jejich zařazení na začátek a konec knihy je tím pádem zcela logické. Osobně se mi nejvíce líbily příběhy nakladatele Cavendishe, které byly vtipné a odlehčily celou knihu, Luisy Rey, která sice chvílemi působila jako superžena, protože přežila úplně všechno, její vyprávění má ovšem spád a je napínavé a poté také příběh Roberta Frobishera, jemuž nechybí osobitost a zajímavá zápletka. Vzájemné propojení příběhů bylo občas opravdu násilné, nicméně ústřední myšlenka o převtělení jedné duše se pochopit skrze ně dala, jen na můj vkus možná mohli všichni vzájemně ovlivnit své osudy o hodně víc, když už jsou společně v jedné knize. Ve výsledku ale Atlas mraků za přečtení stojí, i když vyžaduje zkušenějšího a trpělivějšího čtenáře, protože nabídne opravdu dost podnětných myšlenek a alespoň trošku donutí se zamyslet nad způsobem, jakým se svět vyvíjel a vyvíjí. V neposlední řadě se také vyplatí přečíst i proto, že úplné pochopení velmi dobré filmové adaptace bez jeho znalosti není prakticky možné. 80%

5 22.08.2014

Co všechno je člověk ochoten udělat pro věc, bez které opravdu nemůže být? Jaké to pro něho a pro ostatní může mít následky? Přesně tímhle tématem se zabývá King v Nezbytných věcech a je to opravdu děsivá vize, která se ale může klidně stát. Samozřejmostí románu jsou skvěle propracovaný příběh, detailně popsané charaktery osob, což už je u Kinga tak nějak normální. Mistr dokáže udržet napětí zhruba na šesti stech stranách, neztratí se v příběhu, děj skvěle graduje, prostě paráda. Nejmrazivější ze všech osudů lidí z Castle Rocku mi přišel osud chudáka malého Briana Ruska, hned za tyto osudy bych řadil smutný příběh tělocvikáře Lestera Pratta a jeho milé. Jediné, co bych románu vytkl, je závěr, který je na můj vkus možná až moc protahovaný; tu bitku křesťanů s baptisty si mohl mistr klidně odpustit. Přesto jsou Nezbytné věci jedním z nejlepších románů, které jsem zatím od Kinga četl. 90%

4 08.08.2014

Tahle kniha je přesně jako to auto - pomalu se rozjíždí, ale když se rozjede a dostanete se dovnitř, naprosto vás uchvátí a pohltí. Skvěle zobrazená proměna jednoho ušlápnutého teenagera v neovladatelné a zlé monstrum. Kniha je plná děsivých momentů, např. jak se auto před Dennisovýma, ale i Arnieho očima samo opravuje. Závěr je naprosto strhující, čte se jedním dechem, navíc je doplněn o skvělý epilog, který celou knihu dokresluje v ještě hrůzostrašnější příběh. Mráz bude spolehlivě po zádech běhat a k plnému počtu opět není daleko. Ale přece jen kousíček chybí. 90%

7 08.08.2014

Čtyři roční doby jsou další z vynikajících knih Stephena Kinga, a i když se vymykají jeho tvorbě, stojí za přečtení. První tři novely jsou vynikající, dechberoucí, zejména Nadaný žák je neskutečně děsivý a vede k zamyšlení, kde končí fascinace a začíná posedlost. Poslední novela Dýchací metoda je velice zvláštní, líbila se mi, ale nebylo to ono, první část novely mi přijde poměrně nudná a zbytečná, druhá má sice spád, ale pořád to ještě není ono, prostě zvláštní novela. Jinak je kniha opravdu skvělá a nezklame ani příznivce a myslím, že má šanci zaujmout i lidi, kteří Kinga nemusí, "protože píše horory a to jsou samozřejmě blbosti." Jo, a pokud dáte na přebal alba a nechcete knihu, protože jí King označuje za "přirozeně šťastnou", nebojte se, přirozené štěstí vypadá podle Kinga jinak než podle jiných autorů a mnoha lidí. K plnému počtu tahle kniha zkrátka nemá daleko. Třeba příště... 90%

5 08.08.2014

Z buicku 8 je dalším čtivým dílem od Stephena Kinga, sice už to není to, co to bývalo dříve, ale pořád je kniha dostatečně děsivá. Ze začátku má sice čtenář problém s postavami, kterých je tu asi až příliš, ale od první bouře buicku se kniha stává opět strhující a děsivou. Dobře působí i střídání časových linií a osob vypravěče, což působí dojmem, že společně s policisty sedíte na kuřácké lavičce a posloucháte tajemný příběh. Možná, že to mistr trošku přehnal s vytvořením těch oblud z neznáma a možná popustil uzdu své fantazii víc, než by měl, ale to až zas tak nevadí. Co bych ale knize vytknul a za to King nemůže, je úroveň překladu. Zbytečně vynechané značky uvozovek a chyby v rodech při řeči vypravěčky knížku zbytečně sráží dolů a činí ji mnohdy nepřehlednou, protože díky vypuštěným uvozovkám si musíme domýšlet, co je řeč a co si postava myslí. Škoda. 80%

2 08.08.2014