Jeden den Ivana Děnisoviče

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Tato částečně autobiografická povídka popisuje jeden den v pracovním táboře na Sibiři. Hlavní hrdina Ivan Děnisovič Šuchov byl zajat německou armádou, podařilo se mu utéct, ale byl odsouzen jako špión na deset let v pracovním táboře. I přes tvrdý režim, nelidské zacházení a krutou zimu si zachovává lidskou tvář a raduje se z toho nejmenšího, co mu dovoluje peklo pracovního tábora, nestěžuje si. Na závěr je u Šuchova vidět rezignace. Klesá pod břemenem, ale neprotestuje, nenaříká a dokonce nachází jisté potěšení v útrapách....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543/big_jeden-den-ivana-denisovice-9qR-543.jpg 4.21480
Žánr:
Literatura světová, Novely, Historické romány

Vydáno: , Academia
Originální název:

Один день Ивана Денисовича, 1962


více info...
Nahrávám...

Komentáře (202)

Kniha Jeden den Ivana Děnisoviče

Andrea864
28. listopadu

Kniha se mi líbila. Je dobré přečíst ji ,, na jeden zátah ,, . Dějová linka je zajímavá mimo jiné i tím, že se opravdu jedná o prožití jednoho dne a vše je řečeno jen jako mimoděk.

meluzena
14. listopadu

Není to kniha, která by popisovala hrůzy gulagu hrůzně. Člověk je musí skoro hledat mezi řádky a domýšlet si je, protože Ivan Děnisovič si nestěžuje, žije, aby přežil.
Je to vlastně moc pěkná a laskavá knížka o tom, že lidskost je možné si zachovat i v takových podmínkách, tolik let.
---
„Šuchov usínal úplně spokojen. Tolik věcí se mu dnes poštěstilo: nezavřeli ho do korekce, partu nevyhnali na Socměstečko, v poledne ulil kaši, parťák dobře sfoukl výkaz, zdilo se mu jedna radost, pilku mu u prohlídky nenašli, navečer si přivydělal u Césara a koupil si tabáček. A nerozstonal se, zahnal nemoc.
Minul den, ničím nezkalený, skoro šťastný.
Takových dní bylo v jeho trestu, od zvonění do zvonění, tři tisíce šest set padesát.
A že jsou přestupné roky - o tři dny víc...“


helena8303
07. listopadu

Dokonalé, stejně jako celé Solženicynovo dílo.
Na rozdíl od jiných autorů, kteří se věnují podobným tématům, mám u S. jednu příjemnou jistotu. Že není jenom spisovatel, ale i pečlivý badatel. A tak má všechny reálie pečlivě odzdrojované.
Z jeho knih cítím, že mu mohu věřit. Bez příkras, padni komu padni, je to poctivec. A takoví to nemají lehké v žádném režimu.

Felidae
23. října

Klasika lágrové literatury, stále aktuální, výborně napsaná. V současném zaplavení trhu děsivě napsanými příběhy z koncentračních táborů, kdy reálie nejsou reálie, příběh je naivní a doslova působí medvědí službu - v prvé řadě obětem, v další řadě opravdu skvostným literárním dílům - je Jeden den Ivana Děnisoviče nebeský úkaz.

Jodys.63
11. října

Jeden den I.D. a maximálně Matrjonina chalupa, zbytek titulu mě doslova nebavil až nudil. ale bylo to symbolické B-) protože shodou náhod jsem se o víkendu dočkal při posledních stránkách po letech chvile, kdy je "bolševik" mimo politický parlamentní vliv...to jsme se načekali , že ??

Hobo
01. října

Co já vím, vymysleli je Britové...

ddkk
01. října

Sovětské pracovní tábory byly fakt hnusárna. Musel je vymyslet pomatený psychopatický mozek, jemuž na nějakém tom lidském životě moc nesešlo. Zcela podle hesla " один человек неважно, нас много" (na jednom člověku nesejde, nás je mnoho). A k tomu všudypřítomný stihomam, možnost vyřídit si s jinými vlastní účty, využít situace...

Dneska už o tom, co byly gulagy a co se v tehdejším SSSR skutečně dělo, víme hodně, Jeden den Ivana Děnisoviče dobře zapadá do mozaiky podobných děl. Jenže Solženicyn byl první, kdo se odvážil o tom všem napsat a nést vlastní kůži na trh. Bylo to nepředstavitelné a šokující. A i proto stojí zato si jeho knížky přečíst.

Doporučuju.

Venny345
13. září

Dlouhá, nekonečná, rovná silnice. Žádné kopce ani prohlubně, prostě ideální přistávací plocha. Tak přesně takhle mi připadala tato kniha. Příběh, ač byl velmi krátký, vůbec neubíhal, nedělo se zde nic zajímavého, v podstatě žádná zápletka. Chápu, četla jsem svědectví z gulagu, kdy pobyt zde lze přirovnat k těm nejtemnějším nočním můrám. Ovšem i takové svědectví se dá podat trochu "záživněji" tak, aby se čtenář nemusel do čtení nutit, což byl bohužel můj případ.

1 ...