Jeden den Ivana Děnisoviče

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Tato částečně autobiografická povídka popisuje jeden den v pracovním táboře na Sibiři. Hlavní hrdina Ivan Děnisovič Šuchov byl zajat německou armádou, podařilo se mu utéct, ale byl odsouzen jako špión na deset let v pracovním táboře. I přes tvrdý režim, nelidské zacházení a krutou zimu si zachovává lidskou tvář a raduje se z toho nejmenšího, co mu dovoluje peklo pracovního tábora, nestěžuje si. Na závěr je u Šuchova vidět rezignace. Klesá pod břemenem, ale neprotestuje, nenaříká a dokonce nachází jisté potěšení v útrapách....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/54_/543/jeden-den-ivana-denisovice-9qR-543.jpg 4.31140
Orig. název:

Один день Ивана Денисовича, Odin den (1962)

Žánr:
Literatura světová, Novely
Vydáno:, Academia
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (126)

Kniha Jeden den Ivana Děnisoviče

Přidat komentář
marimari
07. února

Klasika. Každý by ji měl číst zvlášť v dnešní době, když tolik lidí projevuje nespokojenost se svým životem, jak hlavní hrdina přežíval v podmínkách, které si nikdo z nás neumí ani představit a jak málo stačí člověku, aby prožíval pocit štěstí.

nooble
05. února

Mé první seznámení se Solženicynem. Ukázka toho, jak existenciální vypjetí zbystřuje smysl upnout se k drobnostem, které člověku pomáhají překonat další mrazivý den v drsných podmínkách sibiřského vyhnanství. A ten pocit, kdy po dlouhém čtení při ranní jízdě vlakem vystoupíte na nádraží do vánice a kolem se povalují kupy sněhu ... Jakoby se člověk najednou pročetl až do Šuchovova příběhu.

Chingiz
03. února

Ťažko k tejto knihe zaujať stanovisko. V prvom rade je desně proti-režimná, až z toho úsilia působí trocha upotene. Je to o výkone trestu za sovietskej éry kdesi na sibíri. Čiže basa. No predsa máte dojem, že je to tam samý nevinný - a tomu by hádam ani najzarytejší chartista neveril. Má to byť o Ivanovi Denisovičovi, ale nedozviete sa o ňom zbla nič, na konci knihy ho poznáte sotva o trochu lepšie než na začiatku. Proste snímka dňa vo výkone trestu v drsnej base. Nasilu politická a nasilu hrozostrašná. No vo svete sú aj drsnejšie basy, a ani ich nezriadil sovietsky establishment. I dnes. Tak neviem. Tuctová novelka od literárneho disidenta, vybavujúceho si účty s režimom. Pre mňa nič moc.

Rihatama
27. ledna

Žádná filozofie, žádná povznášející beletrie, žádné hluboké drama, žádné potěšení. Více než jeden den jednoho vězně v jednom gulagu se mi před očima odvíjí psychologický obraz člověka. Člověka v extrémních podmínkách, kde vše je relativní. Čas, pohodlí, štěstí... Tady platí trojnásob teze "jak málo člověku stačí ke štěstí". Přežít jeden den, neonemocnět, nepřijít o kůrku chleba či o válenky, nezůstat na mraze... Jen morálka a charakter člověka je neměnná a jediná důležitá. Jen ta dá člověku přežít bez ztráty lidství a důstojnosti v krutých a nespravedlivých podmínkách nastavených režimem, utužených jeho služebníky a šikovně využívaných vykutálenými spoluvězni. Ne vždy ale stačí prostě jenom přežít. Rozhodně zajímavé čtivo. Souostroví Gulag čeká...

"Hlavně nehladovět a vydržet."

frantisek0724
14. ledna

Útlá knížka,tak akorát na jeden dlouhý zimní večer. Jeden den v gulagu,bez příkras a zbytečného filozofování. Poučení? Člověk může zůstat člověkem i v těch nejkrutějších podmínkách. A chleba si vážím zase o trochu víc..

vmatusko
05. ledna

Prvé stretnutie so Solženicynom. Musel to byť ťažký život, v takej zime, pri ťažkej práci a takmer žiadna nádej dostať sa von z týchto táborov.
Mali by sme si viac vážiť každodennú slobodu ktorú máme.

Edice
03. ledna

Kniha se četla poměrně dobře už od začátku. Až na to, že nejdřív jsem si říkalo, že to jde a půjde, že i kdyby nic jinýho tak se to čte dobře. Ale pak mi stočtyřka přirostla k srdci a už to frčelo. A nakonec... On to přece jen byl vydařenej den.

Zarganwar
02. ledna

Velice čtivá knížka. Rád se k ní ještě někdy vrátím.

Alinka2
03.11.2018

Kniha mě nezaujala. Autor volí pochmurné téma, s pro mě omezenou slovní zásobou, takže jsem některá slova musela vyhledávat nebo se někoho zeptat, a fakt, že jsem to četla v ruštině, to ještě víc ztěžoval. Ke konci jsem se musela hodně přemáhat, abych to vůbec přečetla. Po knize podruhé dobrovolně nesáhnu.

kacaabba
25.10.2018

K vlastní knize se přímo vyjadřovat nebudu, ale zaujalo mne průvodní slovo audioknihy, kdy interpret vyjevil takovou myšlenku, že to, co se v knize popisuje bylo hrozné a že se snad už nic takového neděje a dít nebude... Navedl ho někdo?? Žije v izolaci??? Každému, kdo má podobné dojmy z tohoto světa, lze zcela jistě doporučit v prvé řadě začít číst běžný tisk a za druhé řadu knih. Já za všechny doporučuji knihu Nebeský muž.

jfialova
14.10.2018

Drsný popis jednoho dne vězně v pracovním táboře v Rusku. Drsný ve smyslu, co vše je schopen vydržet lidský jedinec v drsných, naprosto beznadějných podmínkách. Pro mě skvělá příprava na celou sérii Souostroví Gulag. Skoro se nechce věřit, že to všechno se opravdu stalo a co vše je schopen udělat člověk člověku... Když jsem to četla, najednou jsem si uvědomila, jaké mám štěstí že ležím v teplé posteli. A jak dlouho bych asi v těch podmínkách sama vydržela.

tlllk
09.10.2018

Po tejto knihe má ovládol pocit z 1984, bože nech sa to deje iným nie mne. Asi treba z času na čas okoreniť život štipkou beznádeje, aby si človek začal vážiť bežné veci.

heliiinka
08.10.2018

Bavilo mě to, nedokázala jsem si představit, myšlenky a jednotlivé úkony pracovního vězně. A jsem velmi překvapená, jak čtivá kniha se nachází v povinné četbě. Nenásilné a přesto oči otevírající.

mi-380
06.10.2018

... Kilgas dostal pětadvacet let. Před časem bylo jedno takové šťastné období: to linýrovali všem deset jako podle pravítka. Ale od devětačtyřicátého přišla nová etapa – všichni bez rozdílu dostávali pětadvacet. Deset let se ještě dá utáhnout a nechcípnout, ale pětadvacet – ať to někdo zkusí.
... Podle papíru zavřeli Šuchova za velezradu. Tak taky vypovídal – ano, je to pravda, dal se zajmout, protože chtěl zradit vlast, a ze zajetí se vrátil proto, že plnil úkol, kterým ho pověřila německá výzvědná služba. Ale jaký to vlastně byl úkol, to si nedokázal vymyslet ani Šuchov, ani vyšetřovatel. Tak to nakonec nechali – prostě úkol. Šuchov uvažoval jednoduše: nepodepíšeš – kabátek z prken, podepíšeš – aspoň chvíli si tu ještě pobudeš. A podepsal.
... Ve skutečnosti to bylo takhle: v únoru ve dvaačtyřicátém roce obklíčili na Severozápadní frontě celou jejich armádu. Z letadel jim neshodili kouska žrádla, ostatně žádná letadla ani nebyla. Došlo to tak daleko, že lidi ostrouhávali kopyta z koňských zdechlin, máčeli tu rohovinu ve vodě a jedli ji. A do pušky ani patrona. Tak je Němci postupně schytali po lesích a hnali do zajetí. V jedné takové zajatecké skupině si Šuchov pobyl pár dní a ještě tam, v lesích, jich pět zas uteklo. A znova se začali schovávat po lesích a po bažinách – až se nakonec zázrakem dostali ke svým. Jenže dva složil na místě samopalník, třetí podlehl zraněním, a tak došli jenom dva. Kdyby byli bývali chytřejší, byli by řekli, že bloudili v lesích, a nic by se jim nestalo. Ale oni se přiznali, že jako jdou z německého zajetí. Ze zajetí? No počkejte, vy děvky! Kdyby jich bylo pět, možná by si srovnali výpovědi a uvěřili by jim, ale dvěma, kdepak: s tím útěkem, to prý se, lotři, smluvili.
... Zase jedna tvrdá lekce o realitě totalitního režimu: 100% (1048 hodnocení, z toho průměr 85%).

Nestorkea
03.10.2018

Dobře napsaná kniha o hrozných věcech. Jeden den mi bohatě stačil, muselo být hrozné prožívat takových stovky, tisíce... Na rozdíl od Souostroví Gulag se četla sama.

Vesmich
02.10.2018

Čas od času je nutné opláchnout slovanskou duši ruským autorem, neboť to nikdo jiný tak dobře neumí. V těžkých podmínkách se život redukuje na základní potřeby, radost přináší úplné drobnosti a tváří v tvář vší té beznaději vydrží jen ti psychicky nejodolnější.

freejazz
17.09.2018

viem, že to bola pre nás bomba, objaviť túto knihu. priniesol ju spolužiak a na konci 70. rokov to bolo ako svetlo v dobe absolútneho temna. navyše to zaváňalo problémami, takže sme ju všetci poctivo a radi prečítali. a potom už mohol súdruh Brežnev hovoriť naozaj hocičo a s Honeckerom mohli urobiť aj 69, pochybujem, že im ešte niekto veril...

Damato
20.08.2018

Víceméně jsem se ke knize vrátila, když jsem si s již dospělými dětmi u kávy povídala o ruské literatuře - jakou mají kliku, že jim tohle čtení nikdo násilím nenutil a mohli si ji přečíst sami a dobrovolně, bez patosu a s vědomím MUSÍŠ.
Kniha se četla sama a mám z ní pocity... Samozřejmě, že doba byla hrozná, to víme, ale tohle je prostě tak dokonale napsáno- začtete se hned a až bezútěšná doba- čtení podlehnete hned.

MCGinger
11.08.2018

Aby se pořád nepsalo a nečetlo jen o německých lágrech...

Vaceda
01.08.2018

Jeden den, jeden dlouhý, nekonečný, bezútěšný den. Jeden další zmařený život, díky rozhodnutí jednoho člověka. Jeden velký pocit marnosti, jeden velký pocit Zmaru. A jen jeden cíl - přežít.

Ctv
19.07.2018

Knihu jsem si vzala jako čtení na dovolenou, což uznávám, že to nebyla úplně dobrá volba :-). Nicméně knížka se mi četla dobře, téma mě celkově zajímá a líbí se mi, že autor se opravdu věnoval popisu banálních a jednoduchých každodenních činností, které ale v důsledku pro člověka znamenají v daném místě přežití. Takové drobnosti, jako boj o misky s jídlem, o radost z vítězství když člověk získá dvě porce, o schovávání kůrky chleba do slamníku a o té radosti když ji tam člověk večer najde .... to tu hrůzu z představy daného místa jen umocňuje.

Péťa1950
11.07.2018

Četla jsem v roce 1967. Tenkrát pro nás byl šok, že kniha vyšla a chvíli se dala i koupit. Jedno z prvních seznámení s hrůzami, které se děly.

patrik0816
20.06.2018

Čekal jsem dost ostrou kritiku celého režimu a něco hodně temného, jako Deník Anne Frank v komunistické verzi, ale to vlastně Jeden den Ivana Děnisoviče vlastně ani není. Ano, ukazuje to na tu pakárnu a šílené podmínky, ale zároveň i na to, jak ti lidé prostě žili a dělali, co se dalo, tím více je to ale realistické.

Tady se ještě daleko více ukazuje, co všechno jsou lidé schopni přežít a tímhle je konečné sdělení skoro až pozitivní. Zatímco totiž Anne Franková bohužel nepřežila, Děnisovič žil sice v bídě ale přežil. Jakoby to byl Solženicynův zdvižený prostředníček, kterým vzkazuje: Represe jsou zbytečné, my přežijeme všechno.

aardvarka
14.06.2018

Jednička na poli lágrové literatury. A zároveň jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec.

domino1701
05.06.2018

Kniha je originální svým příběhem, hlavní hrdina Ivan Děnisovič Šuchov popisuje svůj běžný den v ruském gulagu. Kniha je inspirována skutečnými událostmi protože sám autor se ocitl v gulagu.

Zikus
05.04.2018

Takřka bezobsažná a natahovaná nuda. Čekal jsem popisy mrznoucích, nemocných, hlady umírajících vězňů a ono nic. Dokonce jsem si v průběhu četby říkal, že mám možná nějaký špatný překlad. Ale asi ne, měl jsem ten Machoninův..

Tak moc mě to nudilo.

SSTknihy
26.03.2018

Ivan Děnisovič popisuje svůj den v pracovním lágru daleko na Sibiři klidným, až skoro smířeným jazykem, soustředí se na drobné detaily, drží se svých pracně vydobytých jistot, nepřemýšlí nad tím, proč tu je ani se neupíná ke konejšivé vidině konce svého trestu. Skoro by se mohlo zdát, že život mukla v gulagu nebyl až tak hrozný a dalo se to vlastně celkem přežít. O to děsivější je sama podstata tohoto příběhu. Ten jeden zdánlivě obyčejný den, popisující důsledky mocenské zvůle a děsivý způsob nespravedlnosti a pošlapání lidské důstojnosti. I když jsou knihy, které zasáhnou detailním líčením podobných hrůz mnohem víc (např. Krvavé jahody), tahle kniha by určitě měla patřit k základní povinné četbě.

martunka
03.03.2018

Skvěle napsaná kniha, přečetla jsem ji jedním dechem. I když ti lidé žili v hrozných podmínkách, někteří si zachovali lidství a nezlomeného ducha. Klobouk dolů. Za mě doporučuji.

veronika431
17.02.2018

Přečetla jsem jedním dechem a přes neveselé prostředí ve kterém se děj knihy odehrává autor svým spisovatelským umem dokáže čtenáře doslova připoutat ke stránkám a příběhu. Kniha je v mnohých ohledech skvělou záležitostí a zanechá ve čtenáři hořko-sladký, ovšem ne nepříjemný dojem.

Allla9
14.02.2018

Nevinný člověk a tak krutý život v nelidských podmínkách.