Jeden den Ivana Děnisoviče

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Tato částečně autobiografická povídka popisuje jeden den v pracovním táboře na Sibiři. Hlavní hrdina Ivan Děnisovič Šuchov byl zajat německou armádou, podařilo se mu utéct, ale byl odsouzen jako špión na deset let v pracovním táboře. I přes tvrdý režim, nelidské zacházení a krutou zimu si zachovává lidskou tvář a raduje se z toho nejmenšího, co mu dovoluje peklo pracovního tábora, nestěžuje si. Na závěr je u Šuchova vidět rezignace. Klesá pod břemenem, ale neprotestuje, nenaříká a dokonce nachází jisté potěšení v útrapách....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/54_/543/jeden-den-ivana-denisovice-9qR-543.jpg 4.21185
Žánr:
Literatura světová, Novely
Vydáno:, Academia
Orig. název:

Один день Ивана Денисовича, Odin den (1962)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (138)

Kniha Jeden den Ivana Děnisoviče

Přidat komentář
Tebby
18. května

Jedna z knih povinné četby, ke které jsem se dostala až x let po maturitě. Některé pasáže se mi četly hůře - převážně dialogy, ale i tak jsem knihu zvládla za jediný den. Každopádně si myslím, že znova ji asi číst už nebudu.

prochajda
14. května

Zajímavé a kruté čtení...když jen pomyslím, že ta země byla náš "vzor"... hrůza, co se tam dělo.

Drgajda
05. května

Konecne jsem se dostala ke klasicke svetove literature, doporucovane uz v cetbe k maturite. Chapu, ze pro nekoho muze byt popis jednoho jedineho dne obycejneho politickeho trestance v gulagu akorat dvousetstrankova nuda, ale ja musim rict, ze jsem se od cteni nemohla odtrhnout a cely ten den jsem prozila se Suchovem, dokonce jsem mela pocit, ze ona strasliva Sibirska zima na me dycha z kazde stranky... Ze me jedine plny pocet hvezd, doporuciji precist ;-)

kuky921
03. května

Překvapivě čtivá kniha. Sice jsem jí po dvaceti stránkách skoro odložila, ale nakonec vše dobře dopadlo a pěkně se to "rozjelo".

jakub2199
30. dubna

Jeden den... byla jedna z těch knih, které jsem chtěl přečíst, když pro nic jiného tak pro její reputaci, ale které jsem se zároveň bál. Ne tak jak se člověk bojí Tolstého a jeho Vojny a mír (četba, která si od čtenáře vyžádá jisté odhodlání), obava z toho, že kniha nenaplní očekávání, které do ni člověk vkládá. Naštěstí mohu prohlásit, že se obava nenaplnila. Kniha je opravdu povedená. Četl jsem ji takříkajíc jedním dechem. Což vzhledem k rozpracované matérii je co říci. Četba dostává úplně jinou rovinu, když si čtenář uvědomí, že to co čte není fikce, tedy alespoň ne v tom smyslu jak se běžně chápe. Co čtenář čte se někomu stalo a to za okolností a způsobem jaký je popsán. A to hrůzné vědomí, že to bylo možné a bohužel nejspíš stále je možné dodává četbě úplně nový rozměr. Podobně jako při četbě Deníku Anny Frankové, když knihu dočtenou odložím zpět do police, tak se nemohu ubránit a v hlavě se mi víří řada myšlenek a otázek a nevím jestli bych i na polovinu z nich chtěl znát odpověď. Pro ty čtenáře, kterým se kniha zalíbila mohu doporučit knihu Král Krysa, taktéž z vězeňského prostředí, tentokrát ovšem z prostředí Japonských vojenský táborů. Rozhodně lze mezi těmito knihami spatřit mnoho paralel.

Greenfingers
27. dubna

Život hlavního hrdiny a jeho souputníků z pracovního tábora na daleké Sibiři představuje každodenní boj o přežití. Trestanci jsou zde zbaveni své lidské důstojnosti a postupně ztrácí i víru v lepší budoucnost. Jedinou útěchou a radostí se jim stávají drobné maličkosti: dvojitá porce šlichty, kousek chleba navíc, špetka tabáku,apod.
Autor popisuje běžný pracovní den "kárance"Šuchova, který jako jeden z mnoha tisíců jemu podobných má tu smůlu, že se znelíbil sovětské moci a byl odeslán na nucené práce. Zdánlivě jednoduchý příběh,avšak jaksi mezi řádky si uvědomujeme krutost a zrůdnost stalinistického režimu, smutek a beznaděj, které byly jeho průvodními jevy.

Motorhead
21. dubna

Solženicyn nenávidí socializmus a tak píše. Z gulagu, kde samí nevinní. A rôzne desy besy o svojej vlastnej krajine. Ale basa v Mexiku je iné kafe, páni, a sovieti ju nespravujú.
Inak príbeh nič moc. Náčrt dňa vo výkone trestu. Solženicynova noha sa rozmáchla k hroznému kopancu do sovietska...no a zaluftila, ako sa to tak neliterárne povie. Prečítať sa to dá, samozrejme. No sporná spravodlivosť nie je problémom Sovietskeho sväzu. Je problémom sveta. Aj demokratického. Však, páni Berdychovia, McCarthyovia, a ďalší a ďalší. Tisíce sú ich. A cudziu bolesť necítiť. Tu v novele cítiť hlavne to ako Solženicyn nenávidí sovietsky socializmus. Možno ani nie o moc horší než akékoľvek demokratická veľmoc, hovoriaca lži a páchajúca násilie. Trocha doma, hojne vo svete. Takže posolstvo pre mňa nezaujímavé; literárne dielko priemer.

kolacky
06. dubna

Až kupodivu - aspoň pro mě - příjemné čtení! Každodenní problémy, které by se našinci zdály banální, dostanou najednou úplně jiný rozměr...