Rakovina přehled
Alexandr Isajevič Solženicyn
Román vypráví o osudu mukla a věčného vyhnance Olega Kostoglotova, který se v polovině padesátých let přichází léčit na taškentskou onkologickou kliniku. Je to v době, kdy Stalin je již dva roky mrtev, Berija popraven a kdy se začínají objevovat první nesmělé náznaky změn. Na onkologické klinice se setkávají členové strany i vyhnanci, národy, které sem Stalin vysídlil, i původní obyvatelé, lékaři i pacienti. Jejich společným nepřítelem je rakovina: nemoc, smrt, konec života... V blízkosti smrti padají všechny dosavadní jistoty, všechny plány, všechna privilegia. A v tomto světě rozehrává Solženicyn příběhy svých hrdinů, jejich lásek a nadějí. Nádory, sarkomy a metanoblastomy jsou nejen krutou skutečností, s níž se potýkají hrdinové románu i lékaři, ale i metaforou pro rakovinu lži, přetvářky, násilí a útlaku, která metastázuje do všech vrstev ruské společnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1991 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Rakovyj korpus, 1967
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Rakovina. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (26)
(SPOILER)
Taškent, rok 1955. Onkologická klinika. Tohle není místo, na kterém by se člověk chtěl octnout. Jenže míst specializovaných na léčbu nádorových onemocnění není v Sovětském svazu příliš mnoho a to je důvodem, proč se zde schází pestré společenství lidí, které neradostný osud svedl dohromady. Postupně se před námi rozkrývají příběhy několika pacientů (a také lékařů). Kromě své nemoci každý ještě bojuje s odkazem své minulosti. A není to jen teoretická otázka individuálního svědomí. Je to přesně dva roky od smrti Stalina, staré pořádky se hroutí, doba je nejistá, nikdo neví, co čekat. Jen jedno je jasné, věci už nebudou jako dřív.
Ač sledujeme osudy několika postav, hlavním protagonistou románu je Oleg Kostoglotov. Nese částečně autobiografické rysy autora. Bojoval ve Druhé světové válce, na jejím konci byl zatčen a poslán do pracovních táborů Gulagu a po odpykání trestu poslán do doživotního vyhnanství v pustinách Kazachstánu. Na kliniku se dostává v tak bídném stavu, že sem v podstatě přichází zemřít. Je mu nasazena léčba, která je však velmi úspěšná a Oleg se brzy začíná zajímat o to, co se děje kolem něho. Navazuje vztahy nejen se svými spolupacienty, ale i s personálem nemocnice. Zvláště blízký vztah si vytvoří s mladou medičkou Olgou, kde jde spíš o fyzickou přitažlivost a s lékařkou Věrou, ženou jeho věku, ve které kromě její krásy nachází i duchovní spříznění. Zlom ale nastává v okamžiku, kdy mu Olga prozradí, že injekce, kterými ho léčí, jsou hormonální terapie a že způsobují impotenci. Tohle ale není cena, kterou je Oleg ochotný zaplatit. Ač to nikdo nedokáže pochopit, tak po všem, čím si prošel je tohle ten poslední zbytek lidské důstojnosti, který mu ještě zbyl. To, co ho ještě dělá celým člověkem. Už od začátku léčby po svých zkušenostech nedůvěřuje systému, který o něm chce autoritativně a bez jeho vědomí rozhodovat. Tvrdí, že nechce být zachráněný za každou cenu. Lékaři to nechápou, nezapadá to do určených schémat. Ale Oleg je už rozhodnutý. Sebrali mu už polovinu jeho života a teď mu chtějí vzít i tu druhou tím, že z něho udělají mrzáka. A tak Oleg uplatní jedinou svobodu, která mu ještě zbývá a rozhodne se ukončit léčbu, i když ještě není úplně uzdraven a opouští kliniku.
Kniha se zabývá i dalšími palčivými problémy, jako je otázka vztahu k minulosti a odpovědnosti za své činy. Pokoj kliniky se tak stává světem ve světě, kde se setkávají lidé všech třech „stavů“ – tyrani, zrádci i vězni. Povaha totalitního režimu je všeobjímající. Nikdo se mu nemůže vyhnout a je kontaktem s ním pošpiněn, ať chce nebo ne. A tak se současná situace každého nějakým způsobem dotýká a každý se s ní musí vypořádat ve vztahu ke své minulosti.
Klinika se stává obrazem společnosti i v jiných ohledech. O člověku rozhodují anonymní autority bez jeho vědomí. Člověk je zredukovaný na číslo a kolonku ve statistikách. Ale člověk, který se začne ptát a projeví vlastní úsudek je podezřelý. Léčí se za každou cenu. I když se jednou v budoucnu může ukázat, že na první pohled úspěšné postupy vedou ke zhoubným důsledkům. Léčí se i za cenu tělesného zmrzačení. Ale jaká je cena života? Kolik se za něj může zaplatit? Ztrátou své vlastní důstojnosti? Život zredukovaný na materiální tělesnou stránku a fyziologické procesy ztrácí svůj smysl, a pokud člověku vezmou duchovní svobodu, učiní z něj mrzáka, je to příliš vysoká cena za život. Jde o svobodu a lidskou důstojnost, která může být cennější než samotný život. Přesto se svoboda po všem co prožil, ukazuje jako iluzorní. Vše, co se stalo, se hluboko otisklo do lidí a do celé společnosti. Zlo metastázuje jako rakovina a možnosti jsou pouze smrt nebo ztráta lidské důstojnosti. „Člověk umře, když je prorostlý rakovinou – jak tedy může žít země, prorostlá lágry a vyhnanstvím?“ Jeden z nejsilnějších románů o lidské touze po svobodě.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Rakovina v seznamech
v Právě čtených | 11x |
v Přečtených | 248x |
ve Čtenářské výzvě | 9x |
v Doporučených | 28x |
v Knihotéce | 132x |
v Chystám se číst | 121x |
v Chci si koupit | 25x |
v dalších seznamech | 9x |
Štítky knihy
stalinismus nemocnice, špitály Sovětský svaz existencialismus
Autorovy další knížky
2000 | Jeden den Ivana Děnisoviče |
2011 | Souostroví Gulag: 1918–1956 |
1990 | Souostroví Gulag - 1. díl |
1991 | Rakovina |
2004 | Dvě stě let pospolu. Díl 1, Dějiny rusko-židovských vztahů v letech 1795-1916 |
Stalin je 2 roky po smrti a metastázemi stalinismu je prolezlá celá společnost, v jedné pasáži ho nazval Solženicyn velký Lidožrout a to je velmi trefné. Hned od začátku knihy my lezl na nervy kádrový pracovník Rusanov, který se také léčil na klinice a hned začal uplatňovat svoji stranickou nadřazenost, jak bývá u komunistů zvykem museli mít vše, hned a přednostně, jiný názor neuznával jen strany a ostatní názory byly ideologická diverze. V knize skvěle popsán stav sovětské společnosti, zdravotnictví v té době, prolínající se z osudy pacientů a personálu na klinice. Pro zajímavost, v knize je zmínka o březové houbě, jde o čágu ( ruský lidový název houby) , česky rezavec šikmý - Inonotus obliques, roste nehojně na bříze i u nás. Nejstarší zprávy hovoří o léčbě nádorů čágou v ruské lidové medicíně od16. století, objev jejich účinků byl učiněn na základě pozorování, že domorodí obyvatelé bývalého SSSR, kteří z ekonomických důvodů pili pravidelně náhražkový čaj z čágy, nikdy netrpěli rakovinovými nádory. Dnes jsou léčivé účinky čágy potvrzeny vědecky a používá se jako podpůrný prostředek při léčbě rakoviny. Tak jsem si zase vzpomněl na komunistu Rusanova, který se rozčiloval , že překupníci prodávají 1 kilogram čágy za 15 rublů na černém trhu a nejradši by je nechal zavřít, kdyby znal Rusanov dnešní ceny čágy za 1kilogram tak by dostal infart....