callahanh komentáře u knih

Uznávám světový význam téhle klasiky a svým způsobem chápu, proč se do ní tenhle román zařadil. Bohužel ale musím říct, že vědecká část knihy šla úplně mimo mě a přišla mi zdlouhavá a chvílemi zbytečná, i když respektuju, že Lem ji tam prostě chtěl mít, aby si trošku zafilozofoval. Docela mě to mrzí, protože potenciál knihy a ústřední nápad jsou opravdu výborné a především atraktivní - oceán, který zhmotňuje představy a sny a dělá z člověka blázna, je vskutku originální nápad. K mojí škodě je v knize spousta popisů a děj tu prakticky neexistuje, což by ani nevadilo, kdyby se tu alespoň pracovalo s psychologií postav a více rozvíjel onen motiv zhmotněných snů. Jelikož ale Lem dal přednost mnoha vědeckým teoriím, které měl evidentně promyšlené, kniha mě bavila jen v několika pasážích a jinak šla dost mimo mě a opravu mě to upřímně mrzí. Otevřený konec sem sice zapadne, jen mi u něj chyběla větší působivost, něco trošku šokujícího, případně nějaké alespoň malé vyústění osudu hlavní postavy. I přes poměrně dost výtek a jen lehce nadprůměrnému hodnocení jsem rád, že jsem si Solaris konečně přečetl, abych si udělal obrázek také o jiném druhu sci-fi literatury, kterou jinak moc nevyhledávám. Pro někoho, kdo miluje různé teorie, rozsáhlé popisy fungování planet a života v kosmické lodi, musí být toto dílo skoro Biblí. 60%

5 02.04.2015

Moje četba byla ovlivněna tím, že jsem před ní viděl filmovou adaptaci, tudíž nemohu dost dobře zhodnotit, jak moc je kniha předvídatelná, když jsem znal pointu. Nicméně mě potěšilo, že předloha je lepší a není tak nevýrazná jako samotný film. Watson tu pracuje s hodně zajímavou premisou, z níž vychází solidní příběh, který je psán čtivě a je především prodchnut takovou atmosférou nejistoty, kterou prožívá i hlavní hrdinka. Tempo je docela svižné a děj má spád, což je důležité. Autor si viditelně dává pozor, aby tu neměl moc nesmyslů, takže některé potenciální nelogičnosti doslovně vysvětlí, což vůbec nevadí. Přesto si myslím, že při zevrubnější analýze by se možná na pár nesmyslů přišlo, ale to je podružné. Before I Go To Sleep je příjemná oddechovka, která je naštěstí lepší a chytřejší než unylá filmová adaptace, netrpí množstvím zbytečných postav a vedlejších linií, ale je přímočará a dost čtivá. Původně jsem chtěl dát jen tři hvězdičky, ale za ten otevřený konec, který nabízí dvě varianty možného vývoje a do kontextu knihy parádně sedne, přidávám jednu hvězdu a deset procent. 70%

1 26.03.2015

Naprosto brilantní psychologická studie a vlastně takový Zločin a trest po francouzsku. Zolova pozdější díla jsou sice trošku jinde, Tereza Raquinová je ale zřejmě nejpřístupnější, protože není tak rozsáhlá. Autor tu precizně vykresluje psychologii dvou vrahů, kteří si uvědomí, že po spáchaném zločinu ztratil jejich vztah náboj a vzrušující pečeť tajemství a také to, že s tím, co provedli, musí nějakým způsobem žít, což se jim moc nedaří. Prakticky dokonale je tu vystižena destrukce jednoho vztahu a smutný úděl člověka, který díky nemoci nemůže cokoli udělat. Jediné, co bych vytkl, je to, že i přes nevelký rozsah, je to všechno někdy dost monotónní a chybí tu jakýsi sociální přesah, který je přítomen v autorových pozdějších románech. Pro někoho může být negativem (stejně tak ovšem i pozitivem) i fakt, že až na výjimky pasáží z márnice tu není příliš naturalismu a syrově popsaných výjevů. Jinak je ale Tereza Raquinová perfektní kniha, která je nadčasová a i skeptiky přesvědčí o tom, že některá klasika se dá v klidu číst i dnes a člověk se do ní nemusí nutit. 90%

4 20.03.2015

Tři vyvolení jsou o třídu výš než trošku rozpačitý Pistolník, na němž je znát, že jde o úvod ságy a že ho přeci jen psal King v poněkud mladém věku. Tady už je to o něčem úplně jiném a jeho propojení jakéhosi bezčasí s výrazným nádechem westernu a "současných" linií funguje naprosto dokonale a v jeho podání vypadá dost jednoduše. Je tu přítomna ona potřebná atmosféra dávno minulých časů a zároveň drsné současnosti, přestřelka s drogovým dealerem je absolutním vrcholem knihy. King tu mistrně představuje tři klíčové charaktery (snad) celé ságy, který je každý jiný, každý je osobitý, zajímavý a společně tvoří netradiční, ale fungující tým a tím pádem je radost číst každé jejich další dobrodružství. Je taktéž fascinující sledovat, jak má King ságu promyšlenou, jak pracuje s motivem tajemna a jak divákovi velmi nenápadně nastoluje další a další otázky ohledně Věže, minulosti světa, který se hnul a postavy Pistolníka, čímž ho láká k četbě dalších dílů. Jediné, co musím vytknout, je trošku zdlouhavější začátek, v němž jsem se těžko orientoval. Jelikož fantasy moc nemusím, série Temná věž jsem se docela bál, Tři vyvolení mě ale přesvědčili o tom, že asi není čeho a že bych měl definitivně číst dál. 85%

19.03.2015

Knihy Nesboho nečtu postupně (ale ne za sebou, takže mi drobnosti unikají a zapomenu je, takže nemám problém s minispoilery), tudíž už mám zkušenost s jeho pozdějšími romány, za nimiž Švábi o trochu zaostávají. Stejní jsou v atraktivním a neotřelém námětu, který těží z politického zapletení a exotického prostředí, Hole je samozřejmě pořád charismatická a zajímavá postava, jejíž vývoj a pochody je radost číst a jeho cynismus je dokonalý. Příliš rozdílů není ani ve svižnosti a čtivosti dílka, které jsou pořád hodně vysoké, takže se kniha dá přečíst hodně rychle. Atraktivnost zvyšují i nejednoznačné a do jedné zajímavé postavy, z nichž žádná není úplně normální, ale tak to má asi v tomto případě být. Problém pak nastává jednak v orientaci v severských jménech (za to ale pochopitelně nemůže autor) a hlavně pak u samotného závěru, který je v kontextu předešlého děje dost překotný a šíleně překombinovaný, takže se odhalení musí číst několikrát, aby si to čtenář tak trošku přebral a srovnal v hlavě, navíc je až zbytečně akční, což já v knihách moc nemusím, ale chápu, že je to asi úlitba modernímu čtenáři odkojenému filmy. Trošku mě zamrzela i zcela nepodstatná erotická chvilka, která neměla větší význam a být tu opravdu nemusela. Oproti pozdějším dílům (zejména Sněhulák a Levhart) Švábi přece jen ztrácejí, pořád je to ale velmi dobrá moderní severská detektivka, která má co nabídnout a jako kvalitní oddechovka splní svůj účel. 70%

2 07.03.2015

Druhý případ oddělení Q je v podstatě srovnatelný s tím prvním. Adler-Olsen má dar psát jasně, stručně, přitom čtivě a napínavě tak, že ačkoli má kniha přes čtyři sta stránek, je přečtena dost rychle. Další nespornou výhodou je fakt, že i když rezignuje na klasický moment překvapení a vraha odhalí hned na začátku, na působivosti to nikterak neubírá. Je to dáno jednak tím, že případy staré několik let mají své kouzlo a atraktivitu a tím, že čtenář ví, že pachatel pobíhá po svobodě, je to možná ve výsledku ještě napínavější, než kdyby vraha(y) neznal, a jednak i tím, že Carl Morck a Asad jsou skvěle vymyšlená dvojka a sledovat jejich rozvíjející se vztah i to, jak jeden druhého ovlivňuje, je opravdu radost. Navíc právě tyhle momenty (a od této knihy také postava svérázné Rose) dodávají příběhu potřebný cynický a jemný humor, který vše v pravý čas odlehčí a ukáže, že Morck není úplný nelida. Taktéž i jeho snahy o dobytí srdce jeho psycholožky a slovní přestřelky se synem a podnájemníkem stavějí knihu do jiného světla. Zabijákům se tak dají možná vytknout určitá klišé spjatá s politikou a bohatými lidmi (bohatí a mocní musí být vždy zkažení a mít nějakou úchylku), pár nelogičností a hlavně zbytečně akční závěr, který působí dost tuctově. Toto ale do značné míry vyvažuje skvělý popis jednotlivých obsesí, lovu zvířat i naprosto chladnokrevných vražd a následného promyšleného jednání. Zabijáci jsou ve výsledku napínavá a strhující kniha, která čtenáři nedá spát. 85%

4 03.03.2015

Čtivá a velmi slušná kniha, která poskytuje jiný náhled na trilogii Milenium a prakticky naláká k jejímu dalšímu přečtení, tentokráte už trošku "hlubšímu" a analytičtějšímu. Je moc fajn, že autoři tu velmi stručně a přitom jasně podají Larssonův životopis a odhalí motivace, které při psaní knih měl a je až fascinující, jak moc paralel bylo v životě jeho a jím vymyšlených postav a jak se vlastně dá věčně text zkoumat z různých hledisek. Oceňuji také, že je tu Švédsko popsáno věcně, částečně je demytizováno jakožto spravedlivý sociální stát, přesto ale z knihy nečiší nějaká prvoplánová kritika některých tamních zákonů, takže čtenář si může udělat vlastní názor a přemýšlet, co je dobré a co tak úplně ne. K nejlepším částem knihy patří jednak upozornění na naprosto odfláknutý anglický překlad, který zcela měnil vyznění některých dialogů a událostí a jednak to, že se autorům podařilo i přes fakt, že Larsson prokazatelně zemřel na infarkt, snad v každém probudit hlodavého červíčka pochybností a konspiračních teorií, že to vlastně mohlo být jinak a okolo jeho smrti existuje až moc podezřelých náhod. Vytknout ale musím možná zbytečné množství rozhovorů s jinými severskými autory, které mi nepřišly až tak objevné a důležité, protože vlastně nejsou o Larssonovi, ale o těch autorech samotných. Trošku vadí i to, že některé informace se tu opakují, což je ale dáno kompilačním stylem psaní, takže se to dá odpustit. Pro všechny, kterým Milenium učarovalo, by tohle měl být takový příjemný dozvuk a trochu jiný než subjektivní náhled. 70%

25.02.2015

Opravdu nadčasový a svým způsobem smutný román, protože člověk se za jedno století vůbec nikam neposunul. Tolstoj tu evidentně čerpá ze svých právnických zkušeností a velmi otevřeně kritizuje soudobou společnost, což nemohlo být příjemné vůbec nikomu. Pokrytectví tzv. vyšších vrstev a jejich absolutní pohrdání lidmi z těch nižších a určitá generalizace, které podléhají (máš jiný názor = jsi blázen, nebo komunista), jsou zobrazeny výborně a věřím tomu, že i dnes se něco podobného děje. Obě klíčové postavy mají svou hloubku a hlavně Něchljudov je hodně tragický charakter, protože "prohlédl" a uvědomuje si svou chybu, kterou chce napravit, jenže to prakticky není možné. Je tu spousta jemného humoru i hodně silných scén, které zapůsobí a mnohdy vypoví víc než stovky dalších stránek. Suverénně nejčtivější je první díl, který je svižný a ústřední zápletku mistrně odvypráví během čtyřiceti stránek, v dalších dvou částech už něco přebývá a je to trošku zdlouhavé, pořád ale relativně čtivé. Je také pravda, že kritika je většinou zbytečně doslovná a závěrečné náboženské vyznění a apel rozhodně nesednou každému. I po více než sto letech má ale Vzkříšení čtenáři co nabídnout, dá se nad ním dlouze přemýšlet a je hodně inspirativní, což oceňuji ze všech nejvíc. 80%

2 19.02.2015

Velice solidní žánrovka, která mě mile překvapila. Dlouho se mi do ní nechtělo, nakonec jsem se do ní konečně dal a nelituju. Wilson získává body tím, že poněkud neoriginální téma vypráví deníkovými záznamy, střídá vypravěče i styly vyprávění, čímž to celé osvěžuje a notně oživuje, takže to plyne rychle dopředu. Příběh je sice strohý, ale je plný zajímavých nápadů a bohužel ne nemožných vizí, které by se brzy mohly vyplnit. Wilson píše stejně úsporně, ničím se moc nezdržuje a čtenáři sděluje jen to nejnutnější, což je ku prospěchu věci, protože ten se pak nikdy nenudí. Je pravda, že tu vlastně až na výjimku "Koumáka" neexistují až tak zajímavé charaktery a žádná postava nemá dostatečnou hloubku a Wilson příliš neumí prodat myšlení robotů. I závěr mohl být možná víc strhující a trošku rozsáhlejší, protože není až tak působivý, jak by si možná téma zasloužilo. Ve výsledku je ale Robokalypsa dost slušná sci-fi, která má co nabídnout a její zfilmování, které se zatím posunulo na nedohledno, by nemuselo být úplně marné. Vracet se k ní ale určitě nebudu. 70%

4 07.02.2015

Kafka se velkého světa hodně bojí a Nezvěstný je výsledek tohoto strachu a nutno říct, že i když je román skoro sto let starý, je hodně nadčasový v mnoha rovinách. Chování lidí se za tu dobu moc nezměnilo a Kafka tu skvěle vykresluje pocity člověka, který je ztracen v obrovské zemi, potácí se od ničeho k ničemu a krutě doplácí na svou naivitu. Je možná příjemný fakt, že Nezvěstný není tak depresivní, jak by člověk od Kafky čekal a vlastně nikdy neskončí hlavní hrdina úplně beznadějně. Z dostupných fragmentů je poznat, že román měl být mnohem rozsáhlejší a je veliká škoda, že ho Kafka nedokončil, protože by bylo zajímavé sledovat, kam až Karla dovede a jaký další osud mu nachystá. V této nedokončené podobě jde vlastně jen o velmi dobrou úvodní část, která přináší několik napínavých momentů, je poměrně čtivá a disponuje hodně zajímavou pasivní hlavní postavou, které nelze přát nic špatného. Rozhodně je dobře, že záznamy nebyly spáleny, jak to Kafka chtěl a kniha nakonec vyšla, jen opravdu mrzí, že toho nestihl dopsat víc a takhle si můžeme jen domýšlet, co se dělo dál. Oproti jiným kafkovým knihám tu chybí zapamatovatelný moment a něco, co by čtenáře nějak fyzicky "dostalo", jinak opravdu nemám co vytknout. 75%

1 30.01.2015

Důležité info u téhle knihy je, že jde o NEOFICIÁLNÍ biografii skupiny, takže čtenáře čekají spíše výtahy z různých studijních prací, rozhovorů, promo materiálů apod. Pro ty, kteří nejsou zarytými fanoušky Rammstein a nemají doma kompletní diskografii, jde o zajímavé dílko, které o členech leccos prozradí a tak nějak utřídí, jak které album vznikalo a v čem spočívá jeho výjimečnost a oblíbenost. Za jednoznačné pozitivum považuji oživení v podobě kapitol věnovaných rozhovorům s bývalým hudebním publicistou, hudebním sociologem a čtyřmi fanoušky skupiny, které nabídnou trochu jiný náhled na tvorbu skupiny. Psané je to naštěstí dost svižně a ne moc odborně, takže se to čte poměrně rychle. Problémem může být ovšem to, že ten, který o skupině dost ví, se tu nedozví nic moc nového, některá témata tu jsou jen nakousnuta (počty dětí), hodně informací se zbytečně opakuje, aniž by se nějak rozvedlo a hlavně tu chvílemi zoufale chybí nějaký pohled samotné skupiny a ne jen výňatky z rozhovorů. I když biografie není úplně dokonalá a chvílemi připomíná rozsáhlejší absolventskou práci, je dobře, že vznikla, protože nezaujatým posluchačům nabídne možnost, jak na Rammstein nahlížet a dá i tipy na to, jaké písně si poslechnout. 70%

23.01.2015

Tek. Nevím, jak to má King s vírou, každopádně z celé knihy jsem získal dojem, že procházel obdobím jakési krize osobnosti a možná i víry, proto měl potřebu napsat něco podobného. Desperation je výborná kniha plná silných momentů a rozhodně není jen o víře, nicméně chápu ty, kteří ji odsoudí kvůli nadměrným dialogům o Bohu a o tom, jaký je. Je pravda, že jich je tu zbytečně moc a některé proměny postav jsou laciné, King chtěl ale zřejmě ukázat, že ať věříme, nebo ne, vždy si musíme vlastně pomoci sami, i když třeba cítíme, že je to Boží vůle. První polovina je mnohem vydařenější než ta druhá, protože scény, kdy policista chytá nic netušící cestující, jsou fantastické a napínavé. Celé to má navíc skvělou atmosféru odlehlé pouště a osamělost hlavních hrdinů je znát z každé stránky. Duchařský motiv ke Kingovi tak nějak patří, tady je navíc dobře vysvětlen, takže není nač si stěžovat. S blížícím se koncem tempo malinko upadá a závěr nemá asi takovou sílu, jakou by měl mít a úplně tu chybí chvíle, kdy by lezl mráz po zádech a měli bychom větší strach o postavy. Jako celek je ale Desperation velmi dobré čtení a řekl bych, že je o úroveň výš než rozpačití Strážci zákona. Tek en leh. 80%

3 16.01.2015

Poea mám rád, ale přiznám se, že jsem ho v tomto románu moc nepoznával. Některé pasáže tedy byly naprosto výborné (chlapík uzavřený v kajutě, boj se psem, kanibalismus - to je asi naprostý vrchol knihy) a dost sugestivní, měly skvělou atmosféru a hlavně úžasně pracovaly s psychologií postav. Pak tu ale byly pasáže úmorně zdlouhavé (líčení cest, popisy ostrovů), které se mi osobně četly hodně těžce a musel jsem se k nim vracet, abych v nich měl jakž takž pořádek. Opravdu mě to mrzí, protože jde vlastně o jednohubku, ale nečetla se úplně snadno a z dnešního pohledu vyžaduje docela dost tolerance, protože popisů je tu moc a moc a Poeovi asi tak úplně nejdou. Je určitě škoda, že za život nestihl víc románů, protože nápadů měl evidentně dost a věřím, že by ještě mnohé ukázal. Milovníci cestopisů a námořnictví asi budou hodnotit lépe než já, já ale s těžkým srdcem musím zůstat u 60%.

1 08.01.2015

S každou další knihou je Harry Hole sympatičtější a sympatičtější a i přes mnoho jeho nedostatků mu zkrátka nelze nefandit. V tom spatřuji obecně největší sílu Nesboho knih, protože Hole je opravdu výtečně napsaná postava, která má nějaký vývoj a nepostrádá motivaci, navíc je velmi fikaně veden jako jediný odborník na sériové vrahy v Norsku, proto není prakticky možné, aby byl z nějakého případu odstaven. Levhart je klasická "nesboovka", která je skvěle vymyšlená, dobře a rychle se čte, hlavně je plná napětí a troufám si říci, že i ten zkušenější čtenář má velké problémy s odhalením vraha, protože Nesbo vždy to nejzásadnější odhalí až na poslední chvíli, kdy to dojde i čtenáři, takže potenciálních vrahů existuje několik. Kniha disponuje pořádně hutnou severskou atmosférou s občasnými odskoky do Afriky, opravdu zvrhlým pachatelem (a pořádně bizarním vražedným nástrojem), zajímavými vedlejšími postavami a nezbytným napětím. Je možná škoda, že po odhalení vraha následuje ještě zhruba sto stran, které už nejsou tak skvělé jako ty předchozí, nýbrž "jen" velmi dobré. Zamrzí nejspíš i to, že z Holea už je ke konci malinko superman, který přežije všechno a všechny zachrání na poslední chvíli. Nebýt protahovaného závěru a tohoto faktu, možná bych šel i na plný počet. Ale na Přízrak se stejně těším hodně. 85%

4 01.01.2015

S každou další knihou King dokazuje, jak moc talentovaný je a že opravdu dovede napsat jakýkoli žánr. V Panu Mercedesovi se pustil do detektivních vod a popral se s nimi na výbornou. Nejde tedy v té klasické linii, kdy odhalujeme pachatele spolu s detektivem, ale soustředí se, pro sebe typicky, na psychologickou rovinu, kdy střihovou formou sleduje střídavě vyšinutého mladíka plánujícího velký zločin a policistu v důchodu, který cítí šanci dokončit jeden velký rest. Tento způsob je dost strhující a je zajímavé sledovat pochody jednotlivých postav a skládání souvislostí dohromady. Oba hlavní hrdinové jsou dost silní a zajímaví na to, aby "utáhli" celou knihu, takže není problém s tempem ani samotným velmi silným příběhem, který je až mrazivě reálný. Potěší také dva netradiční pomocníci detektiva ve výslužbě, kterým nelze nefandit, i když jsou každý jiný, mají svých starostí dost a je mezi nimi velký věkový rozdíl. Na druhou stranu tu takřka úplně chybí typické Kingovy minispoilery, které vysloveně nutí číst dál a až na poslední třetinu románu také větší napětí. Je ovšem pravda, že závěr to částečně vykompenzuje, protože je napínavý dost a dost. Pro ty, kteří nemají Kinga tolik načteného, jde jednoznačně o vynikající román, pro jeho fanoušky sice taky, ti ale vědí, že King napsal i lepší díla, a ačkoli Panu Mercedesovi objektivně není co zásadního vytknout, nemá tu atmosféru, kterou mají starší Kingova díla. Je ale možné, že ho plně doceníme až po přečtení celé trilogie, která je v plánu. 70%

5 25.12.2014

Vynikající Lehane, který se opravdu se čtenářem nemazlí a představuje mu realistickou a syrovou detektivku, která se dá fyzicky prožít. Jedinou zásadnější výtkou je snad jen pomalejší začátek a občasný zmatek v postavách, který jsem měl, ale jinak je tu všechno dokonalé. Po Sbohem, baby zatím nejlepší příběh dvojice Kenzie - Gennaro, který je vlastně esencí Lehaneho. Je to hodně temné, depresivní, bezvýchodné a postavy jsou postaveny před takové úkoly a dilemata, že byste s nimi neměnili ani za nic. Je moc fajn, že nejsou klasickými nesestřelitelnými a nezničitelnými detektivy, ale jsou vykresleny jako zranitelné a lidské existence, které chtějí dojít ke spravedlnosti, i když je to bude stát strašně moc a mnoho věcí už se neopraví. Nejsilnějším momentem je rozhodně kapitola s návštěvou vězení, kde sedí psychopatický vrah. Toho se autorovi povedlo vykreslit naprosto bravurně a už jen z toho krátkého úryvku je znát, že s ním není legrace a že by možná zasloužil celou knihu o svých zločinech. Nechybí tu ani strach o některé hrdiny, takže je tu vlastně vše, co má ve správném thrilleru být a ještě mnoho věcí navíc. Darkness, Take My Hand je čtivý a napínavý román, který v tom nejlepším připomíná legendární díla z tzv. drsné školy a má jen minimum chyb. 90%

7 13.12.2014

Vůbec se nedivím, že román je bestsellerem, protože Zlatan je světovou superstar, takže se dá čekat, že jeho paměti zajímají mnoho lidí. Přiznám se, že jsem od nich moc nečekal, o to víc jsem byl ale překvapen výsledkem. Kniha je úžasně čtivá a opravdu do značné míry přesahuje rámec sportovní biografie, protože hlavně zpočátku ukazuje, jaké je soužití Švédů s přistěhovalci a jak vlastně vypadá život v ghettu. Román je dost upřímný, což je až zarážející, v tom ale zároveň tkví jeho největší síla. Zlatan je sebekritický a dokáže uznat některé chyby, které ve svém životě udělal a zcela otevřeně popisuje, že v mládí nebyl žádný svatoušek. Tyto pasáže patří k nejsilnějším a jsou naprosto strhující. Stejně tak stojí za zmínku i naprostý kontrast chování jeho jakožto Srbochorvata (nejen) v chladném Švédsku, kde nejsou zvyklí na tak bouřlivé a emocionální jednání. Přínosem je také to, že po přečtení pochopíme, že některé "hvězdné manýry" jsou v podstatě nutností, protože jinak by takhle slavný člověk nemohl fungovat a odvádět stoprocentní výkony. Je samozřejmé, že pořád musíme ke knize přistupovat jakožto k autorskému počinu, takže nesmíme ztrácet z mysli to, že Zlatan mluví o některých situacích tak, jak je viděl on (zejména jeho konflikt s Guardiolou) a druhá strana by je určitě podala trošku jinak. Mohl se možná také víc věnovat některým důležitým zápasům, gólům a mohl dát více nahlédnout do mysli útočníka světové extratřídy při důležitém zápase, takže z hlediska psychologie nelze čekat zázraky, to je ale vlastně jediná zásadnější výtka, kterou k téhle knize mám. Naprosto výborná biografie, která je skvěle přeložená a je na ní vidět péče vydavatelů, protože je v ní minimum (jestli vůbec nějaké) překlepů a pravopisných chyb. Vřele doporučuji i těm, kteří fotbalu moc nefandí. 90%

7 06.12.2014

Ačkoli na fotce na zadní stránce knihy vypadá Gillian Flynn křehce, dokáže napsat hodně zvrácený a strhující příběh, o němž se dá delší dobu přemýšlet (poslední minikapitolka je IMHO parádní). Na knize se mi nejvíce líbí to, že tu je minimum vaty a celá je vlastně o rozvíjení hodně zajímavého incidentu a hlavně o nestandardních vztazích v jedné dost zvláštní rodině. Flynn má dar, že dokáže všechno vtipně glosovat, i když hodně drsnými slovy a někdy také černým humorem, tenhle přístup se mi ale líbí, takže s ním problém nemám. Je pravda, že musíme přijmout premisu, že ve Wind Gap neexistuje jediný "normální" občan a všichni jsou tam více, či méně divní a zvrácení a hlavní hrdinka je dost labilní, nicméně je to psáno svižně a hodně čtivě. Ačkoli vrah lze odhalit už v polovině knihy, stejně tu je pořád hodně hutná atmosféra, která ji de facto nedovolí odložit. Je možná škoda, že samotné odhalení není nijak šokující a je lehce uspěchané, to ale na kvalitách ubírá jen málo. Jako debut Sharp Objects bez problémů obstojí, a i když některé popisy jsou trošku toporné, chybí tu moment většího překvapení a některé věci (zejména prakticky neexistující uzávěrka článku, až příliš dobrý vztah šéfredaktora ke své zaměstnankyni) jsou trošku naivní a nereálné, čte se jedním dechem a docela navnadí na další práce na pohled něžné spisovatelky. 80%

3 29.11.2014

King už několik let cítil potřebu vrátit se k osudům malého Dannyho z Osvícení a letos mu to konečně klaplo. A je možná škoda, že Doktor Spánek není psán jako jeho těžký boj s následky toho, co se dělo v hotelu a alkoholismem, protože v těchto pasážích je román nesmírně silný a čte se prakticky sám. Pak se ale rozdělí do tří vesměs samostatných rovin, které se posléze protnou a to už je malinko problém. Přiznám se, že osudy "duchových lidí" mě až tak neoslovily, a ačkoli byly čtivé, nějak tomu zkrátka něco chybělo. Ona vůbec celá kniha postrádá typicky kingovský strach a hutnou atmosférou a v závěru pak už spíš než o thriller s hororovými prvky jde o fantasy, což mi tak úplně nesedí. Na druhou stranu tu máme Abru, která je sympatická a má obrovský potenciál na další román a tak nějak ji nejde nefandit. Nechybí tu také zajímavé momenty a nápady (komunita přebývající v karavanech s neomezeným zdrojem peněz, atraktivní myšlenka "páry" unikající z obdařených dětí). Je pravda, že konec by potřeboval být údernější a emočně silnější, rozhodně ale není špatný. Doktor Spánek určitě není ta nejlepší Kingova kniha za poslední roky a ten, kdo ho má načteného, určitě vypozoruje, že všechny motivy už kdysi použil jinde, pořád ale jde o slušnou jednohubku, která má svou cenu hlavně v tom, že rozvíjí osudy jedné z autorových nejznámějších postav. 70%

7 27.11.2014

Těm, kteří jsou fanatickými fanoušky DM, tahle kniha nic nového nepřinese a je určena spíš těm, kteří skupinu buď neznají vůbec, nebo jen velmi povrchně. Baker tu sice odhalí několik zajímavých věcí a neznalým upřesní rozdíl ve zvuku jednotlivých alb, celá kniha je ale psána jakoby z rychlíku, protože většina událostí je tu odbyta dost rychle a spíš mimochodem a hlubší vhled jim bohužel chybí. Celé to chvílemi působí jen jako velmi dobrý kompilát z několika zdrojů, rozhovorů a ohlasů. Nečekejte tedy žádné zásadní pikantérie ze života rockerů, spíš takový stručný přehled o nejzásadnějších okamžicích v životě legendární kapely. Škoda, že některé věci nejsou jasněji řečené (ani po přečtení knihy vlastně nevím, kolikrát byl Gahan ženatý...), protože pak to celé působí dost zmateně. Oceňuji naopak přehledné zařazení diskografie na konec knihy, stručné vysvětlení motivace a vzniku jednotlivých alb a nastínění komplikovaných vztahů dvou hlavních osobností kapely. Opakuji, že pro zarytého "depešáka" tahle kniha smysl nemá, pro ty ostatní slouží víc než co jiného jako "předkrm" k nějaké rozsáhlejší biografii. 60%

13.11.2014