Dotek temnoty
Dennis Lehane
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/160278/bmid_dotek-temnoty-6Vy-160278.jpg
4
87
23
Patrick Kenzie & Angela Gennarová série
< 2. díl >
Druhý román z volné série od současného mistra americké detektivky, podle jehož knih byly natočeny filmové hity jako Prokletý ostrov, Tajemná řeka či Sbohem, baby. Nejnovějším klientem Patricka Kenzieho a Angely Gennarové je prominentní bostonský psychiatr, který je na útěku před pomstychtivými bostonskými Iry. Oba soukromí vyšetřovatelé mají ale s chladnokrevnou odvetou zkušenosti. Vyrostli v drsných ulicích dělnického Dorchesteru, a tak velmi dobře znají temnotu ukrytou v srdcích nešťastných lidí. Nyní se však chystá udeřit zlo, na něž nejsou připraveni ani oni, vynořují se tajemství pohřbená v minulosti a spouštějí řetězec brutálních vražd, který zanechá skvrnu na všem – včetně pravdy.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2014 , Epocha (ČR)Originální název:
Darkness, Take My Hand , 1996
více info...
Přidat komentář
Oproti prvnímu dílu, nám autor přidal o něco více stránek, rozvětlil příběh a dost přitvrdil.
Vše ku prospěchu věci.Baví mě to.
Název nelže, je to temný díl. Až tak, že nadhled a vtipnost jsou překryté tragičností a vážností. Sice rozumím, ale tím víc mi tenhle díl připomněl všechny přečtené thrillery se sériovými vrahy, vychutnávajícími si brutalitu (tady opravdu výraznou) svých vražd. Takových knížek je jako letos komárů. Přestože Dennis Lehane píše skvěle, vystavění příběhu a styl jsou přesně to, co hledám, ubírám tentokrát hvězdu za to, že mi tenhle díl svou podstatou splyne s desítkami jiných, napsaných autory, do jejichž klubu by DL asi ani nechtěl patřit.
Druhá kniha série mě ujistila v tom, že tato série mi prostě nesedí. Dvojice detektivů je moc sympatická, ale... Mám intenzivní pocit, že na rozdíl od klasiků opravdové drsné románové školy to ostatní působí falešně a nejde autorovi od srdce. Phil Marlowe a Lew Archer to v sobě mají až do morku kosti. Jejich příběhy ale byly psané v jiné době a v jiném světě. Doba se posunula a svět změnil, a tak i autoři by si měli najít jiné cesty. Přes občasné dobré suché hlášky působí kniha strojeně a rozvlekle. Hodně komentujících zmiňuje, že některé další knihy autora jsou lepší, ale chuť dát autorovi další šanci už nemám.
Další díl ve skvělém stylu "drsné školy".
Citace:"Má vzácnou schopnost s člověkem jednat tak, že on či ona má pocit, že je jedinou lidskou bytostí na planetě...měli jste pocit, že právě setkání s vámi, ať z jakéhokoli důvodu, představuje středobod jeho života."
"Nebyl příslovečně prázdná nádoba. Ztělesňoval zlo. Jeho prostoduchá tupost se vyznačovala schopností do nekonečna absorbovat zlo.
Ještě dobrou minutu tam stál, hypnotizoval mě pohledem,. To stačilo, abych si připadal pokořený, poskvrněný, špinavý a potřísněný po celém těle."
Už ne černo-bílá, ale mstivě zákeřná, enormně vyšinutá posedlost je v hledáčku obrazu americké společnosti.
Superdílo.
Dobře zpracovaný příběh ve stejném stylu jako předchozí kniha...přesně tak ,jak to u dobré knihy má být ...propletené,...vztahy mezi jednotlivými záporáky nejasné,....mrtvol akorát a na konci to do sebe zapadá ...dal bych 4,5 *
Pokud jsem byl u Černé nenávisti nadšený, nevím jak svoje pocity popsat u druhého dílu. Přibylo napětí, které šlo někdy až na hranu, možná za hranu, násilí a syrovosti a ubylo vtípků, protože hlavní postavy už nemůžou trousit hlášky s takovou frekvencí, protože se začnou pořádně bát. To dilema a ptaní se sebe sama, jestli má cenu se pořád hnát za spravedlností, když všude kolem je jen násilí, násilí a násilí, mě na tom baví nejvíc a Lehane v tomhle díle svoje postavy vyždímal až úplně kost, některé fyzicky, ale tu psychickou stránku zvládl na jedničku s hvězdičkou. Dost možná nejlepší krimi román, který jsem kdy četl.
V druhém románu ze série případu soukromých oček Kenzie a Gennaro se Dennis Lehane posunul mílovými kroky v před. Jednoznačně dokazuje, že je naprostým králem moderní drsné školy, protože na rozdíl od jiných se nesnaží své slavné vzory napodobovat, ale vytváří nová pravidla tohoto subžánru detektivky. V moderní drsné škole nenajdete sympatičtější a uvěřitelné postavy jako je Kenzie a Gennaro. Potýkají se se svými zcela civilními problémy a přitom narážejí na tu nejodpornější spodinu. Líbí se mi, jak Lehane dokáže pracovat se sociálním kontextem, snaží se vykreslit svět a lidi takové, jací doopravdy jsou, bez zbytečného pozlátka či klišé. V tomto románu dokonce umně propojil drsnou školu s kriminálním thrillerem a napětí leckdy žene až na samou hranu únosnosti. Prostě parádní kniha...
Je zajímavé pozorovat, jak se Lehane přibližuje svému majstrštyku Sbohem, baby. Od Černé nenávisti zase postoupil o krok dál. Zápletka je mnohem propracovanější, ubral i na Patrickových komentářích, které už působí mnohem přirozeněji. Až se zbaví Lehane ambicí řešit sériové vrahy a obrátí se jen k zločinům vyrůstajícím z temného městského podhoubí, v němž přežívají alkoholici, dealeři nebo pedofilové, bude jeho román mnohem sugestivnější a ve finále i děsivější, protože psychopatů sekajících lidi na kousky naštěstí moc není, ale matek alkoholiček, narkomanů, dealerů atd. bohužel až moc.
Jak je u tohoto autora zvykem, opět koncepčně postavil svůj román jinak, než ten předchozí. Pro Dotek temnoty využil atraktivní téma honu na sériového vraha a to vše zabaleno pěkně v krabičce drsné školy i s mašličkou. Funguje to dokonale - děsivé, syrové, drsné. Tam, kde jiní spisovatelé sklouzávají k vykonstruovanosti až kýčovitosti efektu pro efekt, Lehane se pohybuje s jistotou a grácií. Přestože má kniha dobrých čtyři sta stran, ani na chvilku jsem neměl pocit, že by se dostávala v ději do úzkých či přešlapovala na místě. Naopak, vír událostí žene hrdiny z jedné adrenalinové situace do druhé, až se často pohybují na samotné únosnosti napětí. Vše zde má své místo, svůj důvod, svůj smysl. Tvůrce přesně ví, co dělá a jak zasáhnout čtenáře na tom nejcitlivějším místě. Klidně mě polijte benzínem, zapalte a shoďte do ropného vrtu, ale nic to nezmění na tom, že Dennis Lehane zůstane v mých očích jedním z nejtalentovanějších autorů moderního thrilleru pro dvacáté a jednadvacáté století.
Nelíbily se mi rozvleklá souvětí, dialogy; celkově styl psaní hrůza na druhou. Takže jsem se s ní nezdržovala; zůstává u mě nedočtená.
Myslela jsem, že Sbohem, baby je nejlepší kniha tohoto autora, ale opravuji, tahle je lepší. Možná i proto, že jsem si mezitím přečetla ostatní knihy - až na Prokletý ostrov, ale to chci napravit - a zamilovala jsem si dvojici detektivů Patricka a Angie. Líbí se mi jejich humor i nasazení. Chápu i jejich nesmírné vyčerpání z práce, kterou dělají a z prostředí, ve kterém se pohybují. I tu beznaděj, kterou vidí kolem. Je to sonda do té horší části společnosti, kde zbytečně umírají děti a vládnou zákony bezohlednosti a právo silnějšího. Pro mne jeden z nejlepších literárních zážitků tohoto roku.
Vynikající Lehane, který se opravdu se čtenářem nemazlí a představuje mu realistickou a syrovou detektivku, která se dá fyzicky prožít. Jedinou zásadnější výtkou je snad jen pomalejší začátek a občasný zmatek v postavách, který jsem měl, ale jinak je tu všechno dokonalé. Po Sbohem, baby zatím nejlepší příběh dvojice Kenzie - Gennaro, který je vlastně esencí Lehaneho. Je to hodně temné, depresivní, bezvýchodné a postavy jsou postaveny před takové úkoly a dilemata, že byste s nimi neměnili ani za nic. Je moc fajn, že nejsou klasickými nesestřelitelnými a nezničitelnými detektivy, ale jsou vykresleny jako zranitelné a lidské existence, které chtějí dojít ke spravedlnosti, i když je to bude stát strašně moc a mnoho věcí už se neopraví. Nejsilnějším momentem je rozhodně kapitola s návštěvou vězení, kde sedí psychopatický vrah. Toho se autorovi povedlo vykreslit naprosto bravurně a už jen z toho krátkého úryvku je znát, že s ním není legrace a že by možná zasloužil celou knihu o svých zločinech. Nechybí tu ani strach o některé hrdiny, takže je tu vlastně vše, co má ve správném thrilleru být a ještě mnoho věcí navíc. Darkness, Take My Hand je čtivý a napínavý román, který v tom nejlepším připomíná legendární díla z tzv. drsné školy a má jen minimum chyb. 90%
Kniha se četla jedním dechem,oba detektivové nezklamali,ovšem jednu hvězdu za konec.Takhle pitomě by se agenti FBI určitě nezachovali.
Detektivky tohoto autora jsou drsné a plné násilí, ale líbí se mi v nich autorova snaha odhalit kořeny - v tomto díle kořeny zla, hněvu, pocitu všemohoucnosti.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Prokletý ostrov |
| 2004 | Tajemná řeka |
| 2016 | Pod rouškou noci |
| 2023 | Sbohem, baby |
| 2012 |  Černá nenávist |
Kniha Dotek temnoty je v
| Přečtených | 106x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 106x |
| Chystám se číst | 34x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 3x |
81%
Bezvadná temná a syrová detektivka, která rozhodně patří do americké drsné školy. Angii a Patricka mám moc ráda a mrzí mě, co se jim tentokrát přihodilo. Popis mnoha mučení a vražd je tady velice podrobný a velice surový. I tak je v kniz místo na trochu černého humoru.
Chci ještě upozornit na nedostatek na obalu knihy, na který už si někteří čtenáři stěžovali. U Angie jsou mnohokrát popisovány její kudrnaté černé husté vlasy. Angie na obalu má hladké blond vlasy nebo to není Angie.
Doporučuji, ale není to nic pro slabé povahy.