Tajemná řeka

Zajímavá kniha. Hodně depresivní, temná, s velikou dávkou psychologických zápletek.
Zpočátku mi kniha připomínala Spáče. Pachatele jsem začala tušit zhruba od poloviny, jen ten motiv jsem neodhadla správně. Závěr byl zdrcující. Sledovat, jak kvůli rodinným tragédiím roste zlo, nenávist, nepříčetnost, to bylo hrozné.
Je to román, o kterém budu ještě dlouho přemýšlet.

Tři kamarádi z dětství - policajt, mafián a kluk, co utekl vlkům ( bohužel jim tak úplně neunikl, celý život si zážitek nosil v sobě). Hlavní zápletka, která znovu rozvibruje vzájemné, léty utlumené, vztahy - zmizení a drastické nalezení dcery jednoho z nich. Skvěle napsané a konec ještě umocní dojem z celé knihy.

Jedna z nejlepších detektivek, které jsem kdy četl. Neuvěřitelně zajímavý příběh tří chlapců, později mužů se čte jedním dechem. Tedy, takovým způsobem čtou ti, kteří jsou schopni se čtivé knihy zbavit během dvou, tří dnů. To není můj případ. Já si tyhle knihy vychutnávám, tedy šetřím. Dokážu v nejlepším přestat a těšit se na pokračování další den.
Viděl jsem i filmové zpracování. Také velmi dobré. Už dlouho se chystám si od autora přečíst něco dalšího.
Ale. Když ono je toho k přečtení tolik: Někdy snad určitě....

Knižná lahôdka o priateľstve troch chlapcov, ktoré nevydržalo a o jednej vražde, ktorá týchto troch, medzičasom už mužov, opäť zblížila. Bohužiaľ nie tak, ako by chceli.

Knihy Dennise Lehanea jsou u nás prakticky nesehnatelné, proto považuji za skutečný zázrak, že mi Ježíšek Tajemnou řeku nadělil.

Jedná se o velmi kvalitní detektivku. Číší z ní temná a špinavá atmosféra, má perfektně vystavěný děj, velmi dobře vykreslené prostředí, psychologii postav a nečekanou pointu. Zároveň musím pochválit vynikající překlad Roberta Křesťana.

Filmové zpracování jsem viděl před mnoha lety. Totožnost pachatele jsem tedy spíše jen tušil, většinu ostatních podrobností, souvislostí a motivů jsem si nepamatoval. Díky tomu jsem se při četbě necítil nijak ochuzený a nemohl jsem se od čtení odtrhnout.

Tajemná řeka u nás vyšla pouze jednou, a to v roce 2004. Nechápu, proč se u nás tato kvalitní literatura stává téměř nedostupnou komoditou, na rozdíl od nepřeberného množství literárního braku.

Už od začiatku na mňa táto kniha pôsobila veľmi zvláštne. Celý čas mala veľmi ťažkú, dusivú atmosféru. Spočiatku som si myslela, že sa kniha bude venovať únosu, ale po pár kapitolách sa presunieme o 25 rokov neskôr k jednej vražde mladého dievčaťa. A ono sa tam toho viac nestane, ale napriek tomu som sa od knihy nemohla odtrhnúť. Tá atmosféra... už dlho som nečítala takú knihu, možno nikdy. Nútilo ma to čítať jednu stranu za druhou. Postavy neboli vyložene sympatické, ale každá jedna mala niečo do seba a každá bola silný charakter so zaujímavými myšlienkami. Aj keď kto je vrah je nám podsúvané od začiatku, tak človek má silné pochybnosti o tom, či je to on a či za tým predsa len nebude niečo iné. No a záver je dosť prekvapivý. Akože čítalo sa to skvele, aj keď nejaké drobné muchy to malo. Je to príbeh, na ktorý minimálne nasledujúcich pár dní budem určite často spomínať.

Nečekala jsem, že zrovna u této knihy budu mít slzy v očích. U takového žánru bych to nečekala. Je to mistrovsky vystavená detektivka, jejíž výsledek je opravdu nečekaný - nevěřím, že by si někdo tipl, o co vlastně nakonec půjde. Celou dobu jsem byla zmatená, stejně jako Sean. Ale musím říct, že mě to zasáhlo. Téma zneužití a jeho následky pro život je opravdu působivé. Přežil jsem peklo, skvělé, ale jak s tím teď žít. Dechberoucí kniha, přečteno na jeden zátah, jinak to nešlo.

Zatekla do duší. Rozvodněná. Zařekla se. Vtáhla do proudu osudí otupené utopené, "neotužilce bytí." Jantarová pára, která z ní utíká do ovzduší. Ve svých splývavých (p)ramenech, kadeřích nese zanesené časy, bažinné řasy, které omotaly tamní nářeky nábřeží. Temné.

Tak dotčeno a celou dobu si říkám, co napsat. Četla jsem jako eknihu, takže nevím, zda díky tomu byl překlad tak divný. Výrazy mnohdy vůbec neměly s češtinou nic společného a s nespisovnou češtinou v knize mám vždy problémy. Celá kniha ve mně zanechala dost deprimující pocit, prostě mi nesedla a tím pádem ani nenadchla.Pokud ostatní autorovy knihy vypadají stejně, tak do nich nejdu. Tři hvězdy jsou za mě až moc.

Skvěle stupňované napětí, mimořádně dobře napsané. Nedýchala jsem od začátku do konce a naprosto nechápu, že ji hodnotilo tak málo čtenářů. Denis Lehane umí a na jedné, dvou stránkách dokáže rozvinout postavy víc, než se jiní snaží na padesáti. Doporučuji.

Člověku se občas dostane do ruky kniha, u které si potvrdí, že někdy prostě svoje požadavky na kvalitu nemusí omezovat a hledat si alespoň části, které by vyzdvihl. Ač (jen) detektivka, způsob, jakým byla napsaná, byl opravdu řemeslný a šel do hloubky. Některé pasáže myšlenek, úvah a vzpomínek jsem upřímně obdivovala, takové knihy si zaslouží být vydávány, u nich si člověk uvědomí ten rozdíl mezi spisovatelem a pisálkem, kterých je v současné době tolik a jejichž výtvory psané bez umu se houfně vydávají. Příběh byl uvěřitelný, i popsané policejní vyšetřování, i když pachatele jsem si tipla už zhruba v polovině knihy a jak se ukázalo, správně. Určitě si vyhledám další autorovy knihy, tuto moc doporučuji.

Kniha pro mě nebyla čtivá natolik, že bych ji přečetla za pár dnů, ale četla jsem ji několik měsíců. Děj se mi líbil a závěr byl pro mě překvapením. Určitě na ni dlouho nezapomenu.

Mám nutkavou touhu hned zkraje podotknout, že toto je recenze veskrze chválící do nebes a hned vzápětí dodávám, že knihu jen tak neseženeš.
Boston 1975/2000
Tři nerozluční přátelé z dětství, jejíž cesty se rozdělí, aby je osud zase spojil. Ok, slyším, jak strojeně to zní a jak všechny slova, co mě napadají, nezachytí to kouzlo knihy. Ta sžíravá beznadějná bolest, ale i láska v mnoha podobách.
Od určitého okamžiku se tu táhne hmatatelné napětí a hustá atmosféra.
A ty vidíš démony na každé straně.
Hlavní linka je vyšetřování zločinu a alfou a omegou knihy je depka dvakrát podtržená.
Nicota a smutek, které si na sebe nabalíš v dětství a už je nesetřepeš -to by mohl být podtitul jak vyšitý.
Dialogy jsou opravdu filmového charakteru a není divu, že nezměněné putovaly do adaptace z rukou Eastwooda. Co to znamená?
Že si opravdu připadáš jak při policejním výslechu. Dynamika slovních přestřelek tě uhrane.
Otočíš stránku a jsi u osudové pomsty a sotva lapáš po dechu s děsivým poznáním, že už to nejde zvrátit.
Pro mě to je knížka mj. o tom, jak si je člověk v sám sobě schopný okecat i to největší zlo, aby se nezbláznil. Jak mizí poslední špetka svědomí a viny v nicotě a ty přemýšlíš, jestli v té dané postavě vlastně kdy byla.
Ty postavy tou knihou opravdu v mých očích ožily a dlouho na ně budu vzpomínat. Na vůní jablek a kluka, který utekl vlkům a dospěl.

P. S. Celou tu dobu jsem vzpomínala na první čtení Kmotra od Puza a Zelené míle od Kinga. Pro mě stejně na dřeň díla, které taky automaticky putovaly do osobní top 10.

Zajímavá kniha ,emotivně napsaná . Jak osudové setkání zamíchá životy několika obyvatel Bostonu .
Tento osudový den se jako nit proplétá celým dějem až k dramatickému vyústění .
Kniha je napsaná velice čtivě a pravděpodobně .
Největší dramata vznikají nedorozuměním , nevyřčením skutečností .
Líbila se mi .

Vyborné! Drsný příběh z drsného prostředí. Událost z dětství, po které už nikdo nebyl stejný. Vyrovnávání se s výčitkami svědomí, že se dalo něco udělat, že se osudu dalo zabránit. A taky spousta tajemství a potlačovaných traumat. Postavy jsou propracované, dialogy skvělé, atmosféra temná a hlavně citlivé a velmi emotivní vykreslení rodiny zasažené ztrátou milované osoby. Tuhle knížku si budu pamatovat.

Temná řeka - superlativum pro zážitek drsného kalibru.
Je v něm vše,, co život poznamená jak z cituplné stránky, tak i té hořké a kruté.

Citace:" Mučil se momentkami ..viděl ji jako batole, jak mu pláče v náručí půl roku poté , co se vrátil z vězení a ptá se , kdy se vrátí maminka. Viděl jak vřeští ve vaně a jak se vrací na kole ze školy. Viděl ji usměvavou i nafrněnou, s tváří svraštělou zlostí a zase zmatkem, jak sedí na houpačce s rovnátky.. Viděl ji jak ječí a uráží se a hádá se s ním v dospívání, a přesto mu ty obrázky byly dražší než ty roztomilé, rozzářené.
Viděl Katie, Katie a zase Katie, a stejně nemohl plakat.
To přijde, šeptal mu klidný hlas uvnitř hrudi. Seš akorát v šoku.
Až to pomine, budeš něco cítit.
Už něco cítím.
To je žal, říkal hlas. To je smutek.
To není žal. To není smutek. To je vztek.
Ten budeš trošku cítit taky. Ale přejde tě.
Nechci, aby mě přešel."

Další skvělé rezonující dílo.

Příběh tří chlapců, jejichž životy se dvakrát osudově spojily. Nespravedlivě opomíjená kniha, která zaujme tématem, jazykem a v neposlední radě i překladem. Vyzdvihuji mistrovsky napsané dialogy, vykreslené postavy, závěr, ke kterému vše neodvratně směřuje a který nelze dostat z hlavy.

Kniha měla velkou sílu, celou dobu co jsem ji četla mě bylo úzko, ta ponurá nálada, těžká témata, únos dítěte, zneužití, vražda...no, mělo to úplně všechno, nebylo žádné hluché misto na oddych. V průběhu čtení jsem zjistila, že je kniha zfilmovaná. Doporučuji, nejen knihu, ale i film, který je i skvěle obsazen.

Když jsem vzala knihu do rukou a zjistila, že se jedná o detektivku, skoro jsem ji vrátila do regálu. Pak jsem ji otočila a přečetla si slova jejího překladatele Roberta Křesťana, která mě na četbu navnadila. A jsem ráda. Přestože jsem dávno věděla, jak to dopadne, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Po dočtení ve mně zůstal smutek.