Solaris

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Solaris je vrcholné dílo Stanisława Lema, jednoho z mála neanglicky píšících spisovatelů, kteří pronikli do absolutní špičky autorů science fiction. Příběh se odehrává na vzdálené planetě Solaris, osídlené živým oceánem, který projevuje inteligenci, ovšem tak odlišnou od všeho, co znají lidé, že jejich pokusy o navázání kontaktu se nejen nedaří, ale vedou k naprosto nečekaným efektům. Oceán totiž dokáže zhmotnit nejskrytější lidské myšlenky, vytvořit kopie dávno zemřelých lidí, což ovšem vede k duševnímu rozvratu pracovníků, kteří se výzkumem oceánu zabývají. Lemovo přesvědčení o nemožnosti kontaktu mezi zcela odlišnými inteligencemi, v tomto románu spojeného s hlubokými sondami do lidského nitra, přitahuje nejen čtenáře, ale i literární kritiky a umělce jiných žánrů. Známý je zejména film ruského režiséra Andreje Tarkovského z roku 1971. Film Solaris režiséra Stevena Soderbergha v produkci Jamese Camerona měl premiéru 27. listopadu 2002....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11526/big_solaris-pvy-11526.jpg 4.1894
Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi

Vydáno: , Knižní klub
Originální název:

Solaris, 1961


více info...
Nahrávám...

Komentáře (178)

Kniha Solaris

palladium
21. dubna

Jedno z nejlepších sci-fi co jsem četl. Poutala mě celá kniha. Akorát jsem bohužel nepochopil některé věci, až po přečtení doslovu. Možná bych doporučil přečíst si ho jako první.

maky.orel
15. dubna

Solaris není univerzálně líbivá kniha - kombinuje sci-fi, horor, fiktivní historický román s romantickým příběhem. Je dost komplexní - dotýká se problematiky nerealizovatelných vztahů, vyrovnávání se s emocemi čelícími realitě faktu, až po fyziku, chemii, vesmírné formy života i otázku lidského býti a významu našich snažení. Byť ze začátku působí jako jednoduchý strašidelný příběh osudu polozapomenuté výzkumné stanice s posádkou ve zvláštním celkovém psychickém rozkladu, začne kniha pokládat čtenáři náměty a otázky na docela hluboké zamyšlení.
Pro mě je kniha složitá hlavně na představivost díky velmi bohatému popisu fiktivních dějů fiktivní planety. Místy se i trochu vleče - hlavně v druhé části, kde se přelívá spíše do zamyšlení, než že by stavěla moc akční děj, který zpočátku aktivně buduje. Ale tento postup má v této knize smysl. Dává jí zvláštní tempo, které se hodí k více otevřenému konci.
Děj na výzkumné stanici, kde se dějí echt podivné věci, se střídá s vysvětlením podstaty Solaris nebo spíš toho, jak o ní lidé přemýšleli. Lem dost výstižně buduje fiktivní vědeckou komunitu zabývající se výzkumem planety Solaris a postupně jí nastavuje vlastně docela ironické zrcadlo. Takže je to zajímavé čtivo, pokud máte osobní zkušenost s akademickou půdou. Navíc jako i jiná Lemova díla nabízí originální představu toho, jak by mohl vypadat život v kosmu a to navíc v rozpracované variantě založené z části na reálných poznatcích přírodních věd.
Takže pokud chcete jednoduché akční sci-fi z vesmíru s jasným koncem vítězství dobra nad zlem a pár střílečkama... tak toto do ruky neberte.


MarqueeMoon
09. dubna

Táto kniha bola ako slušná fľaša whiskey, no potom som to zamiešal s najlacnejšou borovičkou z Kauflandu (ten asi 20 stranový opis) a tak ma to "rozbilo", že som už nemal chuť piť (čítať), no ešte som teda dopil (dočítal) tú whiskey, s ktorou som začal večer, no už s nechuťou a so závratmi v žalúdku, nesústrediac sa.

jozik_v_tumane
08. dubna

Nejsem žádným velkým milovníkem Lema, ale tohle je podařená kniha. Některé pasáže popisující oceán a jeho útvary byly ubíjející.

los
23. března

téma "jiného" inteligentního života výborné, ale děj k uzoufání nudný a motivace postav nevěrohodné (protagonista a vypravěč je povoláním psycholog a chová se takto?)

asi v polovině knihy jsem si vzpomněl, že jsem to kdysi dávno viděl zfilmované (a že mě to taky nebavilo)

martin6849
21. března

Nebavilo mě to... Nevím, co bylo horší - nekonečné popisy nebo nesmyslné dialogy. Z počátku byla historie zkoumání Solaris zajímavá, pak už jen nekonečná a nudná.

A přitom v těch vzácných chvílích, kdy se objevil nějaký děj, to nebylo špatné. Jen je škoda, že ho v těch zhruba 230 stranách bylo tak maximálně 10 %. Po proškrtání by z toho mohla být celkem zajímavá povídka.

Ziriath
19. března

V posledních letech zjišťuji, že mnohé sci-fi klasiky nejsou pro mě, dalo by se říci, že z důvodu určité morální zastaralosti, která se v případě této knížky projevuje tak, že...řekněme, že moderněji píšící autor by do knihy nevkládal takto rozsáhlou infoskládku (infonálož?) toho, čemu se v knize říká solaristika.
To by ovšem až tak nevadilo, kdyby ta infonálož byla nějak provázaná s dějem, kdyby se ji čtenář dozvídal postupně a nenásilně v průběhu knihy. (Proč se dozvídáme fakta tak, že hlavní postava na stanici čte knihy? Je to vědec, uvedené věci by přece měl už znát). Kdyby děj uvnitř stanice byl bezprostředněji ovlivněn tím, co můžeme vidět venku.
Co se tohoto týče, útržkovité dialogy zvláště s ostatními vědci vypadaly jako absurdní drama, jejich jednání zkratovité a nevysvětlené. Spíše než vědce schopné postavit se k problému čelem a rozebrat je a řešit, připomínali školáky, které maminka přistihla s pornáčem v ruce.
Dávno mrtvá girlfriendka byla vzhledem ke způsobu, jakým kdysi sešla ze světa, zřejmě na hlavu už coby živá předloha, takže její kopie ve mně zrovna nevzbuzuje hrůzný pocit z rozdílnosti a odcizení, a vlastně mě nijak nezajímala, ne když jsou venku symetriády.
Přitom popis jevů na planetě (symetriády, mimoidy, celá ta planeta jako jeden organismus) je fantastický (nicméně jsem ráda, že mám k ruce internet a můžu si vyhledat, jak který ten uvedený matematický útvar vlastně vypadá, číst to dřív, moc si to nepředstavím) a bylo mi až líto, že takto dobré a nevyužité nápady jsou uvnitř tak, promiňte, špatné knihy.

Voliarty
15. března

Nebudem tvrdiť, že som pobral všetko, čo Stanislaw Lem vo svojej knihe uvádza. Preto spíšem ako na mňa toto dielo vplývalo. Možno budem jediný, kto bude mať tieto pocity, možno nie.

Čakal som od tejto knihy prudko filozofické dielo, ktoré bude plné myšlienok. Preto ma prekvapilo, že to má aj príbeh, že to nie len sleď myšlienok, ako to bolo v prípade Obrazu Doriana Gray (možno nie najlepšie dielo na porovnanie, ale iné ma nenapadlo).

Zo začiatku som mal pocit, ako keby som čítal horor. Takmer prázdna stanica, zvláštne správanie posádky, nepochopiteľné udalosti. K tomu som cítil strach z neznáma. To ,,neznámo“ je prezentované práve Solarisom. (SPOILER: Páči sa mi, že Lem nepríde s nejakým riešením Solarisitckého problému, ale necháva to v podstate nevyriešené. Tak ako to bolo na začiatku knihy, tak to bolo i na konci. KONIEC SPOILERu).

Príbehová časť knihy sa mi dobre čítala. Problém mi robili opisy mimoidov a procesov, ktoré prebiehali na Solarise. Tie ma až tak nebavili.

Z druhého odseku to znie, ako keby tu neboli myšlienky. Nie je to tak. Toto dielo má určité myšlienky. O nás, našom mieste vo vesmíre, o stretnutí s neznámym, nepochopeným. A sú to myšlienky, ktoré ma bavili.

Nebudem klamať, ale hlavná postava Krisa mi nebola vždy sympatická, i keď dokážem jeho správanie pochopiť.

Som spokojný s týmto dielom. Síce nie všetky jeho prvky môžem hodnotiť kladne, tak pozitívny pocit pretrváva. A teraz ,,šup“ na nejaké jej filmové spracovanie. Som zvedavý, ako sa s niektorými pasážami popasovali.

1 ...