Solaris

Prvých sto strán som išiel úplne pohltený dejom. Manželka sa ma prišla na niečo spýtať, vybehol som po nej ako vyšinutý /samozrejme, neskôr som sa ospravedlnil/.
Jedno z nenahraditeľných, originálnych diel sci-fi klasiky, ktorému sa nedá nič vytknúť.

Dobré, ale mohlo to být lepší. Vzhledem k vynikající celkové myšlence její zpracování pokulhává za možnostmi, které se nabízely, a za mě je to škoda. Ke knize jsem přistupoval s velkým očekáváním, které místy a v některých pasážích bylo naplněno, ale většinou jsem měl dojem, že potenciál setkání s pro nás nepochopitelnou civilizací tak nějak vyšuměl.

Těžko budete hledat podobnou knihu. Když dorazí hlavní hrdina na místo, připadal jsem si, jako když sleduji cestu nějakého schizofrenního člověka. Když si pak společně s ním pročítáte historii zkoumání planety, nejste o nic chytřejší. Ale to nejsou ani lidé obývající stanici, ani ti, co se tam vydali v dřívějších dobách. Čtenáře to všechno nutí mít vlastní teorie, ale hlavně to šroubuje představivost na maximum. Protože popisy procesů se snaží být co nejvíc detailní, ale spousta asociací musí být obyvatelům Země cizí a nepředstavitelná, tudíž i definice jsou dost těžkopádné a vyžadují velké soustředění. Nečekejte příběh na odlehčení, počítejte s hutnou, psychologickou knihou, která vás bude nutit přemítat o různých povahách lidství, našeho nepochopení procesů vesmírů a života celkem. A v neposlední řadě vám nechá v mysli vytanout myšlenku, jaký spolubydlící by byl vytvořen pro vás.

Občas si zopakuji některou v mládí nedotknutelnou klasiku, došlo i na Lemův superoceán. Začátek plný teoretizování, brzy se ale začaly hrnout přívaly autorovy originální fantazie, podpořené systematickými (pseudo)vědeckými poznatky. Silné SCI-, stejně silné -FI. Autor exceluje znalostmi z biologie, psychologie, kosmologie, filozofie. Opravdu těžká váha, o čemž svědčí i čtyři filmy a několik dokumentů. Dva filmy jsem viděl, ten z roku 2002 jsem hodnotil plným počtem. Po letech knize jednu hvězdu ubírám: originální, upovídané, popisné, polopatické, fantaskní, občas monotónní, plné filozofických úvah a diskuzí.
Audiokniha: perfektní Richard Honzovič, nahrávka z roku 1995.
85 %, před lety 100 % (zatím 1160 hodnocení s průměrem 80 %).

Nastavování zrcadel par excellence.

Kniha se špatně četla a konec je dost nejasný.

Bohužel nijak skvěle se mi to nečetlo, spíše jsem to "zvládla", ale četbu jsem si opravdu moc neužila. Má na to samozřejmě vliv i to, že nejsem fanoušek sci-fi žánru, ale některé sci-fi za sebou mám a dalo se to zvládnout mnohem lépe. Námět je určitě zajímavý, ale zpracování mi nějak nesedlo. Možná ještě zkusím filmové zpracování.

Tato kniha má neuvěřitelný potenciál, kterého bohužel zcela nedosahuje.

Jejími zásadními nedostatky je ohromné množství infodumpingu a poměrně velkých plot holes, které Vás u čtení budou rušit a rozčilovat. Nápad autora byl naprosto geniální, ovšem zcela ho pohřbil uvnitř popisů o Solaristice, které vlastně můžete přeskočit.

Přesto některé scény mají tak silný horrorový nádech, že s Vámi zůstanou. Pro fanoušky Cosmic horroru je kniha povinností.

Nečekejte vesmírné přestřelky ani chytré roboty. Solaris není sci-fi pro fanoušky technologií, ale spíš pro ty, kdo se nebojí zírání do temnoty – a toho, že něco (nebo někdo) začne zírat zpátky. Lem místo vesmíru prozkoumává člověka. Planeta, která vytváří „hosty“ z vašich nejhlubších vzpomínek, není hororový prvek – je to zrcadlo. A co v něm vidíte, to už je na vás.
Čtení může být náročné, filozofické pasáže místy zadrhávají, ale když se necháte vtáhnout, zjistíte, že nejtajemnější není planeta Solaris, ale lidské vědomí.

Lemův styl mi opravdu sedne. Je velká radost jeho texty číst a i když je Solaris tématem a laděním jiná než skvělé Příběhy pilota Pirxe , má hodně co do sebe. Dodnes jsem viděl jen poslední film podle knihy natočený a byl jsem velmi příjemně překvapen, že má v sobě originál ukryto mnohem víc témat a dominantní nejsou zdaleka jen ony známé kopie. Výzkum celoplanetárního organismu v Lemově pojetí je víc než vědecký a člověk by až věřil, že solaristika je reálná. Navíc stejně jako u Pirxe, i tady jsou popisy řádně rezavé, ušpiněné desetiletím provozu, plné olejových skvrn, různých zápachů, světel a nepořádku z dlouhodobé lidské činnosti. Tak, jak to oproti "čistým" sci-fi filmům v realitě opravdu bývá... Jediná věc, která snad na Solaris nemusí úplně všem sednout, je nedokončení všech linek a ponechání některých otázek i nadále ukrytých ve stínech. Nemusím mít vysvětlení všech dějů, o to snad ani v knize nejde, ale dozvědět se trochu víc by mi nevadilo. Přesto, kvůli atmosféře prýštící z každé stránky, kniha Solaris za přečtení určitě stojí.

Po dočtení knížky jsem měl divný pocit. Ten pocit byl, že někdo napsal velmi dobrou delší povídku či kratší novelu a pak se rozhodl, že z toho udělá román. Ale měl málo textu. Tak na některé části textu vychrlil stránky slov, které nemají vůbec žádnou vazbu na zbytek textu knihy a když byste je vynechali, tak byste si toho jako čtenáři vůbec nevšimli. Tento doplněný text odhaduji tak na 70 - 80 stran, které jsou opravdu navíc a zbytečné.

Lemův dnes už klasický nadčasový a mnohovrstevný román se silným filozofickým podtextem z autorova vrcholného tvůrčího období. Příběh líčí nelehký pokus o kontakt a komunikaci lidstva se živým oceánem nadaným zvláštním druhem inteligence (tolik odlišným od lidské) právě na vzdálené planetě Solaris. Román se dočkal rovněž filmového zpracování. Doporučuji k přečtení nejen skalním fanouškům sci-fi.

Jiné světy, a přesto víc než srozumitelné. Fantastická kniha, která mě týden provázela chvílemi před usnutím. Tryskání inteligence a fantazie, tak bych knihu popsala.

Solaris je definícia science fiction literatúry

Solaris od poľského autora Stanisɫawa Lema sa právom radí medzi najlepšie diela sci-fi literatúry.

Kniha sleduje prílet psychológa Krisa Kelvina na planétu Solaris, ktorá ostáva pre ľudstvo jednou z posledných neznámych. Planétu totiž tvorí ucelený oceán, ktorý je v skutočnosti jeden žijúci organizmus.

Kelvin prichádza na vedeckú základňu, kde okrem troch ďalších vedcov nachádza aj svoju bývalú priateľku Harey. Tá je však iba manipuláciou planéty samotnej.

Kelvin spolu s kolegami hľadajú odpoveď na to, prečo Solaris reprodukuje tajné sny a želania návštevníkov.

Je to snaha o komunikáciu?
Je to prejav dobrej vôle?
Alebo len snaha odhaliť slabé miesto ľudskej psychiky?

Genialita Solaris spočíva v tom, že prostredie cudzej planéty využíva na preskúmanie najhlbších myšlienok ľudstva ako takého. V individuálnej rovine autor bravúrne podáva témy akceptácie vlastnej identity, odpustenia si a opustenia snov a predstáv.

V kontexte ľudstva však rezonuje myšlienka, že ľudstvo nehľadá iné svety, ale len rozširujeme hranice Zeme.

(SPOILER) Nejhorsi sci-fi, co jsem mela moznost cist. Absolutne zbytecne pasaze (popis utvaru oceanu nebo popis historie solaristiky-proc proboha, kdyz se to nikde nepouzilo?!), neligicnosti v deji. Dej nesouvisly a konec vylozene trapny. Napr. proc se Kelvin nepokusil ziskat prvni Harvey (na obezne draze) zpet a misto toho trapne cekal az, a zda vubec, se objevi dalsi?! Nebo ten magnetofon, co nahral Gibarian? Proc si ho Kelvin nikdy nepustil? Nebo Harvey se od Kelvina nemohla vzdalit a pak najednou byla schopna kout pikle se Snautem? A co “hoste tech dalsich dvou? Kelvina to nezajimalo? Tri lide ve vesmiru a nevedi, co kdo dela? Nebavi se spolu? A takovych blbosti tam bylo nepreberne. Do cca pulky ta kniha usla. Druha pulka byla blizko odpadu. Docetla jsem ji v bolestech vetsich jak porodni.

Naprostá klasika, s chutí jsem si ji připomněl. Století výzkumu Solaris - a nic nevíme, i když byly potištěny tuny papíru. Nádhera.

Další pro mne velmi rozporuplná kniha. Na jedné straně skvělé téma kontaktu s inteligentním oceánem sulcu. Nádherně temně zpracované. Líbilo se mi, jak výzkumníci, kteří měli oceán testovat se sami stali zkoumanými. Skvělá byla i atmosféra izolované výzkumné stanice. Líbily se mi i spekulace a pasáže o tom, jak je ona inteligence tak fundamentálně odlišná od té naší. Úplně jsem v příběhu nenacházel nějaké důležitější vazby na potlačenou sexualitu, kterou zmiňoval doslov.
Co naopak knize velmi ubírá na atraktivnosti jsou sáhodlouhé popisy struktur, které oceán vytváří a zejména pak popis historie jeho zkoumání. To je de facto jen slovní průjem smyšlených jmen a názorů, které mi nepřipadaly ani trochu podstatné. Výsledkem je, že vše dobré, co kniha nabízí je naprosto rozmělněné v kaši nedůležitých poznatků, což bohužel u mě vedlo k nudě. V mnoha aspektech mi tohle dílo připomělo Clarkovu Vesmírnou Odysseu, která měla také velmi zdlouhavé pasáže popisující vesmírné jevy a velmi zpomalený děj. Právě šnečí tempo děje, velmi ploché postavy a zdlouhavé popisy historie zkoumání mi brání udělit vyšší hodnocení.
Celkově tedy dávám průměrné 3/5 za skvělý nápad, ale bídné zpracování. Myslím, že z tématu kontaktu s odlišnou inteligencí a psycho prvků, kterými působí na výzkumníky se dalo vytáhnout o mnoho více. Ale hlavně na tyhle náměty měl být napsán dějem i postavami lepší příběh. Samotná hloubka obsahu někdy nestačí a je potřeba to obalit trochu zábavnější formou.

Tolik vrstev, že člověk neví, na kterou se soustředit. A mnoho myšlenek nebo spíše témat k přemýšlení jsem vůbec nepobral.
Bavila myšlenka reverzního prvního kontaktu. Zkoumáme my něco a najednou to ono zkoumá nás. Potlačované sexuální touhy (kniha napsána v roce 1961, takže potlačované a popsané tak trochu na půl huby) pomohou vybrat a vytvořit objekty a najednou jsou z astronautů pokusné myšky.

Uspěje náš druh? Jsme hodni?

Skromne krátke, no nadčasové, hĺbavé, filozofické sci-fi, klaňajúce sa ako pred desivou veľkosťou nekonečného a nepatrným ľudským mozgom nepochopiteľného kozmu (V ktorom nachádza človek iba odraz seba samého - a najhlbších hlbín svojho podvedomia. Tam, kde chce skúmať vesmír, skúma vesmír jeho.), tak i pred "malými"-veľkými ľudskými tragédiami jednotlivca. Fucking heartbreaking - niekoľkokrát mi zvlhli oči.