betička komentáře u knih

Od Kinga jsem přečetla již knihu Osvícení a tento příběh mi přijde variace na totéž.
Knihu bych rozdělila vlastně do dvou částí - tou první by byl životní příběh Johnyho a tou druhou život politika Grega Stillsona.
Příběh mladíka Johnyho byl tak nějak melancholicky smutný. Johnyho maminku bych někdy nejraději "zarazila", ale i takovým směrem se někdy může víra zvrtnout.
Naopak z Grega mi místy přecházel mráz po zádech ... jako bych četla knihu popisující nedávnou českou politickou situaci - nechodí v obleku, aby zapadl mezi obyčejný lid. Na volebních mítincích zaplatil v hospodě pivo všem, kdo si ho přišel poslechnout, podepsal se jim a tím je měl v hrsti ...

4 16.02.2023

Stavbu elektrárny Temelín a stávky proti její dostavbě si pamatuju (jako malá holka) ze zpráv. Je pro mě dost zajímavé podívat se na toto očima místných obyvatel ...
Líbí se mi, že zde autor neukazuje jen zapřísáhlé nepřátele výstavby, ale jsou zde popsány různé druhy přístupů k tomuto problému.
Zajímavé je jak autor popisuje jednotlivé fáze vystěhovávání, co všechno to způsobuje za překážky obyvatelům (pošta, autobusy, lékař,...).
Místy mi Hančina neoblomnost a snad až přehnané (pro mě) trvání na tom zůstat v domě určeném k demolici lezlo krkem...
Oživením pak byla životní změna z Hanky studentky, aktivistky, holky která chce být mámou a manželkou, na o zhruba 20 let starší Hanku cestovatelku, ženskou, která se snad "bojí" někde zapustit kořeny.
Pro mě příjemné čtení o osudech a propojenosti lidí (jak s půdou, tak vzájemně mezi s sebou) na venkově.

5 13.02.2023

Tak jsem si vlastně uvědomila, že to všechno mohlo dopadnout úplně jinak ... a protože mě v roce 1989 bylo teprve 12 let, tak jsem tenkrát vlastně všechno kolem brala jako normální, že to tak má být, tak jak to pak brala hrdinka románu Lenka. A zřejmě bych i tak brala i ten další posun v dějinách, těžko říct ... je moc dobře, že se nad tím můžeme jen zamýšlet a rozumovat :-)
Děj mě dost zasáhl. Obdivuji Marii jak vlastně se ctí a bez zášti prošla životem s tak špatně rozdanýma kartama. Ta bolest ze ztráty dětí musela být příšerná a co teprve to prázno v srdci Lenky, která udělala krok v před, ale pro sebe a svou matku už pozdě ....
Zaujala mě jedna myšlenka - Nesvoboda byla cena, kterou platila za pochybnou jistotu, že pokud se přizpůsobí, stát se o ni postará. Jako pán o psa přivázaného k boudě.

18 13.02.2023

Velmi silný příběh. Ač vlastně malá a docela útlá knížečka, tak jsme ji asi 3x odložila a potřebovala minimálně jednodenní pauzu, abych se nadechla a mohla pokračovat ve čtení. Podobných příběhů a osudů už jsem četla několik, ale tady si člověk uvědomí, že to byl vlastně malý kluk (16 let), který šel o víkendu na čundr ... a nějaký "..." si potřeboval honit triko a pak odůvodnit svoje noční běsnění. Opravdu se mi místy zvedal žaludek nad tou nespravedlností, bezmocí, hyenismem a sadismem. Ta hrůza té matky (o které se tu vůbec nepíše) musela být příšerná.
A konečně to, že vlastně nikdo z těch zrůd nebyl, tady na tomto světě, potrestán ....

15 06.02.2023

Čtivá kniha, která popisuje jak je člověk ztracen, když je sám, bez možnosti někomu opravdu věřit a spolehnout se. Jak majetek a schopnost člověka se o sebe postarat v mnoha případech vůbec nestačí, pokud se někdo rozhodne vás zničit.
Zajímavá kombinace spiknutí, poporodní deprese, léků a nevyřešených stresových situací z mládí.
Skoky v čase jsou naprosto jasné a dodávají knize originalitu. Není to jen jednolitý příběh.
Ke konci mi pár situací přijde malinko přitažených za vlasy.

3 24.01.2023

Běhá mi mráz po zádech ... dost realistické čtení o mladých klucích, kteří si vůbec ničeho neváží, myslí si, že na vše mají nárok už jen protože je to napadlo a že oni to chtějí ... jejich rodiče jen tak vlají ... Mladíci se neustále odvolávají a přísahají na život svojí mámy, ale přitom své rodiče neposlouchají, pohrdají jimi. Hlavně Nikolas ( vůdce paranzy) pohrdá svým otcem obyčejným učitelem, který to podle něj nikdy nikam nedotáhnul, protože nevydělává pořádný prachy. Jejich směšné iniciační rituály (dle filmu, který znají zpaměti) ukazují, že jsou to ještě děti, ale bohužel tomuto nevyvynutému potěru někdo dal zbraně ... kéž by to byla jen autorova spisovatelská invence.

3 15.01.2023

Příjemné odpočinkové čtení. Hodně se mi líbí popis života na irském venkově v 60.letech.

2 08.01.2023

Pár zajímavých myšlenek - Ježíš důsledně a otevřeně provokuje nabouráváním zdánlivě posvátných tabu, mimimalizuje přikázání nebo je nahrazuje jinými.
Ježíš nikdy netrestá a nezostuzuje žádné provinilce. Jedinými hříšníky, na které se očividně hněvá, jsou ti, kteří trvají na tom, že nejsou hříšníci.

1 31.12.2022

Z knihy na mě dýchla zvláštní lehce depresivní nálada. Taková vlastně dvojitá bezmoc - Tomáš a Tereza nemůžou žít spokojeně spolu, ale ani bez sebe. Navzájem si ubližují, ale nedokážou se opustit. To stejné pak oba hrdinové a lidé kolem nich prožívají i ve spojistosti s režimem v Československu - nemůžou v něm žít, mele je to, nejsou spokojení, ale nemůžou z toho kolotoče vystoupit aniž by to někomu neublížilo ...

6 30.12.2022

Neuvěřitelně silná knižka.
Zajímavé jsou ty momenty, kdy lidé říkají, že je vlastně nenapadlo, že je špatné, že jsou kontrolováni na každém kroku, že nemůžou nikomu věřit, nemají kamarády, že jsou lidé rozděleni na třídy, že umírají hlady atd. To vše tu už v průbehu staletí bylo ... nic z toho není úplná novinka v dějinách, ale děsivé je to, že se to všechno děje dnes a na jednom místě.
Něco mi přijde tak strašně absurdní a nereálné, ale pak si člověk uvědomí, že oni když nic jiného nepoznali, tak neví, že se může žít jinak ... pravidelná kontrola bytů a domů; když najdou šaty, které při minulé kontrole nebyli, tak hned jsou konfrontováni, kde je vzali; k obrazu vůdce dostanou bílé rukavice, aby mohli kontrolovat jeho vyleštění; informace v médiích, že 2 jídla denně stačí pro zdraví severokorejského lidu a jako důkaz video s mužem, který když snědl oběd, tak zemžel; muž, který byl zaměstnán jako opravář strojů a přitom to nikdy nestudoval, nic o tom nevěděl ....

9 09.12.2022

Líbí se mi, že i díky těmto knihám se člověk učí brát život s humorem, nadhledem. Ne všechny rady musíme brát vážně, ale je prima se nad nimi zamyslet, představit si to, zasnít se a zasmát se.

21.11.2022

Úžasná kniha, nějak nevím co mě zaujalo víc, jestli kniha vyprávěná Smrtí, která není zlá a zákeřná, ale jen trpělivě vykonává práci, která jí přísluší a pozoruje svět a s určitým odtupem a dokonce někdy i zaujetím sleduje lidské osudy.
A nebo osudy malé Liesel a lidí okolo ní, které jsou úžasně promyšlené, lidé jsou zde reální, takoví i makoví. Vlastně všichni se snaží jen o jedno - přežít. Nejsou tu žádné hluboké filozofické myšlenky, ale úplně obyčejný život, ubyčejných lidí, kteří chtějí projít životem podle "svého nejlepšího" vědomí a svědomí.
Hodně se mi líbí vykreslení vztahu a jeho vývoj mezi Liesel a jejími pěstouny, mezi ní a její "první láskou", starostovou ženou ke které si chodí krást knížky ...
Je zvláštní napsat u knihy z 2. světové války, že to je takové pohlazení na duši, ale vlastně je to tak.

23 11.11.2022

Úžasná kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem. Kdyby byly tímto způsobem zpracovány i jiné události z historie, tak věřím, že by se dějepis učil jedna radost.
Líbí se mi, že jsou zde lidi vykresleni ve všech odstínech šedi, protože nikdo z nás není jen dobrý a nebo jen zlý. Ne vždy je možné se rozhodnout jen pro něco velkého a krásného ... spousta rozhodnutí je velmi těžká a ovlivňuje mnoho dalších osudů.
Více takových knih...

15 01.11.2022

Úžasné čtení ... moc mě bavilo číst toto zpracování historické události, která byly velmi důležité v naší historii, ovlivnila mnoho lidí a chodí se kolem ní stále jen po špičkách.
Možná kniha zasáhne více lidi, kteří v církvi žijí a ty co jsou otevření některým "nepřirozeným" událostem. Jsem moc ráda, že se zde jemnou, ale neodbytnou formou dávají otázky, které si myslím, že jsou stále v katolické cirkvi velmi ožehavým tématem, ale je třeba si je klást a odpovídat na ně.
Je tu opět vidět jak tato doba křivila lidské bytosti, učila je ohýbat a uhýbat.
Pár myšlenek, které mě oslovily:
Ale prosím vás, vzala její slova vážně Marie, tomu jsou přece všechny ty malicherné ciráty kolem kněžského svěcení žen úplně fuk. Bůh je především milující a velkorysý, ...
Současný křesťan by neměl stát a se založenýma rukama pozorovat kosmos, nýbrž ... hájit pravdu a právo ...

20 25.10.2022

Kniha mě asi nejvíc vtáhla popisem života v Laponsku. Moc mě baví pokud v knize může člověk alespoň trochu nahlédnout do života lidí pro mě dost vzdáleného.
Líbí se mi propojení historie a současnosti. Vysvětlení některých tradic atd.
Člověk jen žasne jak je v nás hluboce zakořeněna nenávist k něčemu čemu nerozumíme, k jinému náboženství, k jiné rase, jiným tradicím ...

1 14.10.2022

Útlá knížečka, kterou jsem si půjčila od dcery, která ji četla jako povinnou četbu.
Je to pěkné čtení, i když pojednává o těch nejsmutnějších věcech.
Život je zde přirovnáván k pohádce. Pohádka má však svá pevně daná pravidla a jestliže chce kdokoliv do pohádky vstoupit, tak ty pravidla musí dodržovat.
Zaujalo mě tu i několik myšlenek:
Jestliže se rozhodneš žít, zároveň tím souhlasíš s tím, že jednou zemřeš.
Je horší něco drahého ztratit, než to nikdy nemít.
Snít o něčem nepravděpodobném má své jméno, říká se tomu naděje.

5 12.10.2022

Na stará kolena jsem se rozhodla doplnit si vzdělání v klasické literatuře.
Moc příjemné čtení, líbí se mi Dickensův popis postav a děj, který je zajímavý, ale není překombinovaný.
David bere svůj život, tak jak je, nevrací se do minulosti a nehledá problémy tam kde nejsou. Je pravdou, že viktoriánská Anglie byla ve spoustě ohledů zcela jiný svět než známe my dnes. Vyšší společnost byla svázaná konvencemi, které nám dnes přijdou absurdní, ale přesto jak jsem již psala nic není přitažené za vlasy.

4 12.10.2022

Poslouchala jsem jako audioknihu.
John Irving má pro mně velmi specifický styl vyprávění. Vše popisuje velmi květnatě, mnohy (dle méno vkusu) až moc zdlouhavě.
Samotný příběh mě však velmi bavil. Malý, uzavřený svět sirotčince St.Clouds (u nás v St. Clouds ... a ve zbytku světa ...). Příběhy jednotlivých protagonistů jak v sirotčinci, tak i v sadu/ moštárně byly zajímavé a uvěřitelné.
Ano, těch potratů tam bylo docela dost, ale myslím si, že v tu dobu to bylo opravdu důležité téma a problém kolem kterého se točil život skoro každé ženy.

4 29.09.2022

Knížku jsem četla nejprve jako asi 12letá holka a teď skoro po 30 letech znovu (díky výzvě). Je to moc hezké a příjemné čtení. Nevím jestli příběh o nezištném přátelství stále ještě in, ale pro mě to bylo pohlazení po duši :-)
Ráda jsem se nechala zavést do kanadské divočiny a četla si o dobrodružství bez toho aniž bych za každým rohem čekala podlost a snahu někomu ublížit.
Ano, je to naivní a dětinské, ale užila jsem si to :-)

3 29.09.2022

Knihu jsem četla již v roce 2017 a tenkrát jsem si říkala, je fajn, že je to jen román ve stylu Johna le Carré.
Teď jsem knihu vytáhla znou a ze zcela jiných pohnutek. Lehké mrazení z toho, že vše se nás týká víc než bych si ráda připouštěla.
Na pozadí politických událostí se odvíjí milostný vztah, který je hned od samého začátku odsouzen k ne zrovna romantickému konci.
Člověk si tu dost tvrdě uvědomí jak jsou některé věci dané a nezmění se. Pan Žantovský se dlouhou dobu pohybovat ve vysoké politice a diplomacii a tak moc dobře věděl, že je bohužel jen otázkou času, kdy jeho kniha nebude pouze fikcí .... I když už teď jsou některé texty jako okopírované z dnešních novin ....Současná krize je důsledkem arogance a hniloby Západu, který si osobuje vnucovat své hodnoty a postoje zbytku světa, aniž by předtím řádně zajistil blahodyt a potřeby vlastních občanů...
...Lidských práv se nenajíme, provolával dav. Demokracií nezatopíš...

5 29.08.2022