Dívka s pomeranči

od:

Dívka s pomeranči

Hrdinou této knihy je Georg, kterému zemřel otec, když byl hodně malý. A teď se najednou najde jeho dopis adresovaný synovi. Napsal ho krátce před smrtí, protože věděl, že mu chtěl předat některé své myšlenky a poselství, kterým by tehdy malý Georg nerozuměl. Tento emočně nabitý příběh vypráví o nemoci a marném boji, ale také o naději. A samozřejmě tady najdete pár filosofických otázek....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/86_/868/divka-s-pomeranci-Wn8-868.jpg 4.3660
Originální název:

Appelsinpiken (2003)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Albatros
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (101)

Přidat komentář
hermína14
12. září

Ona to bude závist; chtěli bychom taky, aby se nám naši svěřili o tom, jak o sebe krásně stáli....nebo aby jednou o nás někdo vyprávěl jako o té pravé dívce s pomeranči:)...

lucy.sankova
04. září

Dlouho jsem čtení této knihy odkládala, ovšem po přečtení pár listů jsem ji nedokázala odložit.. doporučuji všem, co si potřebují urovnat své myšlenky a na chvíli se zastavit :)

Ersie
19. srpna

Dojemná knížka, která mě však nedokázala dojmout. Autor chytře navnadil čtenáře, že na konci položí důležitou otázku,díky tomu jsem knihu přečetla do konce. I když je o vážných tématech- o smyslu života, smrti, lásce-a má asi přimět čtenáře k zamyšlení- u mě nezanechala žádnou stopu.

lushi
21. července

Ústředním motivem je příběh o lásce, který je podán skoro až pohádkově, vypráví ho otec hlavní postavy a ten má skutečně neobyčejný pohled na svět. Celým příběhem prostupuje láska k životu a konec člověka naťukne k přemýšlení o smrti.
Kniha mě ale nijak zvlášť neoslovila, ani nezasáhla. Je opravdu krásně napsaná, milá, ale celkově ve mě nezanechala silný dojem.

000nugatovej
02. července

Kniha o tom, co je v životě nejdůležitější: o lásce, o životě a smrti, "o odvaze a radosti z života a smrti", o tom, že jsme součástí úžasné štafety... Ač chvílemi trochu dětinské, což mi ani při čtvrtém čtení nevadilo (ono je to primárně určeno dospívajícím), neskonale moudré.

mirka71
30. června

Odposlechnuto jako audiokniha...brečela jsem od druhé kapitoly... Krásně pojato... umírající otec nechá dopis pro syna, v té době maličkého, aby mu mohl sdělit to, o čem by si s ním vyprávěl někdy za patnáct, dvacet let, kdyby tu možnost měl...
Proto mluvme se svými nejbližšími, dokud můžeme...

TerezaJágrová
07. června

Nádherná kniha. Skvěle se čte a je opravdu dojemná. Na konci mi pár slz ukáplo. V této knize je spoustu myšlenek,nad kterými je potřeba se zamyslet. Knihu doporučuji.

jengibre
09. května

Dojemný příběh plný zajímavých myšlenek a existenciálních otázek podaný s takovou jednoduchostí a lehkostí, s jakou to umí jen Jostein Gaarder. Mé druhé a určitě ne poslední setkání s tímto autorem.

hakunamatata
19. února

Zvláštní čtení.
Příběh chlapce mi byl velmi blízký - brzká smrt otce. Chvílemi mi bylo velice úzko.
Již od začátku je zcela jasné kdo je ona dívka s pomeranči. První polovina se četla krásně lehce, druhá už obsahovala zdlouhavé, nudné pasáže.
Věřím, že ve věku 12 let (pro děti od 12 let) je kniha schopna dát podnět k zamyšlení. V mém případě již ne.

bh69
10. ledna

Jako kniha by mne to asi moc nezaujalo, ale audiokniha, resp. spíš dramatizace je hezky udělaná.

slunicko1958
05. ledna

Pubertu už mám dávnou za sebou, přesto jsem si tuto knížku se zájmem přečetla. Nelituji. Pravda, nejedná se o stoprocentně romanticky laděný příběh, setkáte se zde i s filozofickými úvahami. Autor je naštěstí podal tak, že osloví i ty puberťáky. To tvrdím z vlastní zkušenosti, často jim toto dílo půjčuji.

Chytuš
23.12.2017

Smutné, dojemné, filozofující (to jsem čekala), ale také neskutečně romantické a poetické (to jsem nečekala) vyprávění o životě, smrti a lásce. Trochu mi vadilo příliš materialistické pojetí (jsme tu jen hosté na krátký čas, smrt je pojatá jako definitivum, život jako výhra v loterii...), rozvláčnost celého vyprávění Jana Olava a pubertální výlevy Georga - nakonec tedy jen průměrné hodnocení... Nelituji, že jsem si knížku přečetla, zároveň ale vím, že se k ní vracet nebudu.

Anička.pa
16.12.2017

Jednoduché čtení, plné lásky. Mnoho zajímavých myšlenek :-) Určitě doporučuji

dedliipf
01.12.2017

Můj táta jednou umíral. Jenom umíral, protože pak na to táta přišel, řekl to doktorům a ti se mohli přetrhnout, aby jim přestal umírat. Takže vlastně ke mně Gaarder promlouval známým jazykem. Asi vidíme svět trochu podobně, trochu podobně jako Georg a trochu podobně jako jeho mrtvý otec. Jen mě děsně rozčilovalo, jak je jeho otec upovídaný, pohrouží se do pomatených myšlenek, unáší daleko od hlavní linie, podobně jako jeho syn, i když se to nakonec vysvětlí a vše dává smysl.

Ale trochu jsem přeskakovala. Navzdory tomu jsem brečela. Mrzí mě, že jsem to nečetla třeba ve 13 letech, protože je tam dost zajímavých informací, pokud jste je ještě díky svému věku nepoznali, ale já se o knize doslechla až v 18 a od té doby jsem pořád četbu odkládala. Vlastně jsem ji (možná spíš sebe) nechala projít datem spotřeby.

Taky by mě zajímalo, jestli tu knihu vůbec čtou mladí kluci. Jestli to není vůbec celé pro holky, ačkoli dopis byl pro kluka.

yaoiyuri
13.11.2017

Gaarder je povoláním učitel a filozof. A nejraději učí a filosofuje skrze příběhy… Avšak zatímco v případě Jako v zrcadle, jen v hádance ještě dokázal vybalancovat tenkou hranici mezi citlivě podaným vyprávěním o smrti a naději a filosoficko-náboženským přesahem nutícím čtenáře k zamyšlení, u Dívky s pomeranči se mu to už tak nepodařilo.
Oproti Hádance tu mnohem ostřeji vystupují otázky (ne)bytí a účelu lidské existence, zde navíc Gaarder (skrze postavu Jana Olafa) rezignoval na polemiky, co nás čeká po smrti, prostě žijeme jen jednou a pak se rozplyneme. Ani samotný příběh o dívce s pomeranči zase tak závratné rozuzlení či poselství nepřináší, což mě docela zklamalo. Styl vyprávění skrze dopis komentovaný odrostlým adresátem byl zpočátku zajímavý, ale později už spíš jen únavný. Georg se navíc nechoval jako „normální“ puberťák. Na jednu stranu je tak zvláštně vyspělý a na druhou tak hrozný spratek, který svými slovy a skutky cíleně zraňuje matku i otčíma, a přitom se schová za „filosofické“ otázky bytí a jsoucna.

HaniFialka
04.11.2017

Zajimavá knížka. Na jednu stranu úplně obyčejná a docela nudná, ale na druhou tak zvláštně jednoduchá a naivní, že ji člověk musí dočíst. První polovina byla opravdu čtivá a zajímavá, ta druhá už byla zdlouhavá a některé pasáže byly naprosto o ničem. Knížek jako tyto jsou tucty, tato byla spíš takový lepší průměr. Gaarderovy knížky nejsou můj šálek kávy, tahle nebyla špatná, ale ani nijak nevybočovala.

Daenerys.Tar
22.10.2017

Nemůžu si pomoci. Příběh ve mě nevzbudil žádné větší emoce. Přijde mi strašně naivní a jednoduchý.

MOu598
31.08.2017

Četla jsem v březnu 2016. Podle mých poznámek:
Střídá se v ich formě vyprávění kluka a části dopisu otce. Ze začátku hezké, zajímavé, napínavé.
Druhá polovina již není tak hezká.
Ale dobře se čte.

PolarBee
06.08.2017

Začátek tedy sliboval asi něco víc, než jsem se obával, že tuším. Bohužel to bylo přesně takové. Velice jednoduchý příběh.

angloumene
30.07.2017

Dívka s pomeranči aneb příběh o lásce, který obdrží mladý Georg od svého zesnulého otce. Milostný příběh samotný je relativně zajímavý a čtivý, i když až neuvěřitelně naivní. Děj odehrávající se v současnosti s mladým Georgem už je ale dost nudný a samostatně nepříliš dobře fungující. Kniha sama mi dost připomínala autorovo předcházející dílo Sofiin svět. Jenže tentokrát se mu nepodařilo dětem poodhalit kousek z tajemství světa dospělých a skloubit jej dohromady s hravostí světa dětského.

marca_m
29.07.2017

Opravdu krásná, dojemná kniha o té nejopravdovější podobě lásky. Dívka s pomeranči je i přes celkem těžké téma napsaná velmi lehkým stylem, což považuji za opravdové umění. Při čtení jsem ani neměla pocit, že čtu dětskou knihu, z čehož mám vždy lehce obavu a dětskou literaturu ani young adult nevyhledávám. V Josteinu Gaarderovi jsem doufám objevila další skvost severské literatury a přidávám další jeho knihy na seznam.

hellena1523
23.07.2017

Pěkný, poetický příběh. Vyznání lásky mě opravdu dojalo. Ale asi jsem čekala trochu víc. Že bych se nad tím příběhem nějak extra rozplývala, nebo se k němu vracela, to si nemyslím. 3,5*

Ivan F
04.07.2017

Knihe škodí jeden nezmysel: načo bol dopis schovaný tam, kde sa mohol kedykoľvek stratiť? Inak roztomilé ľahučké čítanie a krásne vyznanie lásky.

morava
01.07.2017

Tak se mi dostala do ruky zase knizecka, ktera se po vcerejsim dni, kdy jsem si uzivala nadherne myslenky a prozivala nadherne pocity , stala tou knihou, ktera se radi mezi me srdcove zalezitosti :-) Obklopena vesmirem, pomeranci a laskou jsem si uzila nadherne cteni a jsem rada za to, ze i ja jsem jedna z tech, ktera vyhrala loterii :-)

Malachime
16.06.2017

Gaarder, má láska. Zamilovala jsem se v Sofiině světě a v Dívce s pomeranči bylo dokonáno :-) tuhle knížku už jsem četla několikrát a ještě víckrát ji půjčovala přátelům. Je to nádherné vyznání lásky a předání dalším generacím. Norský film byl moc pěkně udělaný, ale na knihu rozhodně nemá.

Ildi
12.06.2017

Nádherná kniha , našla som tú, ktorú by som si zobrala na pustý ostrov. Plná emócii, krásnych slov a musím sa priznať, že som ju mala problém cez slzy dočítať. Vrelo ju odporúčam.

Karcoolka2210
03.06.2017

Krásny príbeh lásky. Toť vše. Odporúčam :)

BlaniVan
30.05.2017

Tahle kniha je naprostá pecka. Krásný a čtivý příběh. Moje druhá kniha od Gaardera co jsem přečetla a moc se těším na další...

esma
27.04.2017

Velkým třeskem nevznikl pouze náš vesmír, ale i čas. Jeho běh spíše nevnímáme, ale pak se něco stane a my si najednou uvědomíme jeho jedinečnost a hlavně nevratnost. A náš život dostane úplně jiný rozměr. Právě to lze vyčíst v tomto pomeranči provoněném příběhu spolu se sdělením o důležitosti každé jednotlivé minuty našeho života, protože je tady pouze jednou...

PS/ Nějak jsem nepochopila tu "hru" schovat dopis, bylo to riskantní, co tím chtěl básník říci ?

Mánička178
01.04.2017

Myslím, že Jostein Gaarder má v oblibě promlouvání k lidem prostřednictvím dopisů :) Už v Sofiině světě tento prostředek komunikace hojně užíval, což mě teď znovu trochu rušilo. Ale obsah tento maličký rušivý element výrazně převyšuje.

Příběh o smiřování se s tím, co nemůžeme změnit, o ztrátách, ale i o naději, kterou by člověk neměl ztrácet. Jen mě po celou dobu čtení mrzelo, že můj otec mi žádný takový dopis nenapsal... :)

"S námi lidmi je to někdy tak, že je horší něco drahého ztratit, než to nikdy nemít..."