Dívka s pomeranči

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Hrdinou této knihy je Georg, kterému zemřel otec, když byl hodně malý. A teď se najednou najde jeho dopis adresovaný synovi. Napsal ho krátce před smrtí, protože věděl, že mu chtěl předat některé své myšlenky a poselství, kterým by tehdy malý Georg nerozuměl. Tento emočně nabitý příběh vypráví o nemoci a marném boji, ale také o naději. A samozřejmě tady najdete pár filosofických otázek. Dotisk v r. 2008....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/868/big_divka-s-pomeranci-Wn8-868.jpg 4.2958
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Albatros (ČR)
Originální název:

Appelsinpiken, 2003


více info...
Nahrávám...

Komentáře (170)

Kniha Dívka s pomeranči

Inugoya
18. ledna

Jostein píše velice chytré a zajímavé knihy, které se sice tváří, že jsou určeny dětem, ale přitom by je měli číst spíš dospělí čtenáři.

Dopis táty synovi, kterého nikdy neuvidí vyrůstat, totiž rozhodně není žádné jednoduché ani veselé čtení. Navíc děti se obvykle konečností své existence ani nezabývají. Žijí tady a teď.

Dospělým ale kniha může nabídnout hodně. Kromě milého příběhu lásky i zamyšlení nad životem a trochu nadčasový, lehce "ezo" pohled: Vybrali bychom si se sem narodit a zažít všechny ty obyčejné zázraky, kdybychom věděli, že o ně jednou zase přijdeme?
Přijali bychom dar života, kdybychom věděli, že ho zase budeme muset odevzdat?
A jak s ním vlastně zacházíme?

V knize také najdeme dvě autorova oblíbená témata: Jednak důraz na to, že život sám o sobě je neuvěřitelný zázrak a není třeba hledat okolo sebe (v ufounech,... dnes bychom možná řekli v andělech, Plejáďanech, Atlantidě...).
A jednak připomínku, že chybělo málo, aby v dlouhém řetězci našich předků něco nenastalo, a my bychom tu dnes vůbec nebyli.

"Život je gigantická loterie, v níž jsou viditelné jen vítězné losy. Ty, jenž nyní čteš tuto knihu, jsi takový vítězný los."

Určitě si přečtu i další knihy autora.

Maky78
12. ledna

Příjemné čtení.
Myslím si, že některé děti pro než je kniha určena nepoberou myšlenky v knize obsažené.
Téma jako smrt blízkého člověka. To že nemůžeme vlastnit minulost lidí, kteří jsou pro nás důležití. Je dobře si o tom občas přečíst v každém věku.


MoonR
27.10.2022

Veľmi príjemné čítanie.. ako stvorené na jeseň/zimu a šálku horúcej čokolády :P. Utkvela mi jedna myšlienka, čo som si aj zapísala "Nemôžeme vlastniť minulosť toho druhého, otázkou je či nás čaká spoločná budúcnosť." Dôležitá otázka na syna je dosť náročná, ale zase môže mať veľmi cennú transformačú hodnotu (aby sa tá odpoveď už nemusela opakovať-v prípade ak je negatívna). Tiež som si o tom popremýšľaľa, občas na to znovu pomyslím. Bolo to pre mňa čítanie, ktoré mi aj niečo cenné dalo.. :)

LussyP
18.10.2022

- "My" - jako by se uzavřel kruh. Jako by celý svět splynul v nějaký větší celek. -

Musím přiznat, že jsem čekala něco trochu jiného... Knížka je prolínáním dopisu od tatínka a vstupy syna, který buď dodává své myšlenky, nebo odpovídá na tátovi otázky. Tatínek vypráví, jeho slovy, napínavý příběh, ale já bych ho asi napínavým nenazvala. Chvílemi mi připomínal spíše vyprávění člověka s ADD nebo ADHD (sama  jsem "obdařena"). Příběh je o hlavně o lásce, o lásce k dívce s pomeranči, k životu, k přírodě a vesmíru. Vidím tam ovšem veliký potenciál zklamání, pokud bychom vycházeli z toho, že láska má vypadat takto, protože to tak být nemusí. Vykreslení vztahu takto může překroutit budoucí vnímání toho, jak by měl vztah a komuniakce, chování v něm vypadat. Každý vztah je jiný, každý lásku projevuje a vnímá jinak a nejde vše mít bez špatných stránek věci. Knížka určitě stojí za přečtení, v dnešní době mi ovšem často počínání tatínka přišlo úplně za všemi hranicemi a dalo by se považovat za trestný čin.

@ctenislaskou

betička
12.10.2022

Útlá knížečka, kterou jsem si půjčila od dcery, která ji četla jako povinnou četbu.
Je to pěkné čtení, i když pojednává o těch nejsmutnějších věcech.
Život je zde přirovnáván k pohádce. Pohádka má však svá pevně daná pravidla a jestliže chce kdokoliv do pohádky vstoupit, tak ty pravidla musí dodržovat.
Zaujalo mě tu i několik myšlenek:
Jestliže se rozhodneš žít, zároveň tím souhlasíš s tím, že jednou zemřeš.
Je horší něco drahého ztratit, než to nikdy nemít.
Snít o něčem nepravděpodobném má své jméno, říká se tomu naděje.

Janizoun
18.08.2022

Ke knížce jsem se dostala náhodou, má starší dcera jí dostala k Vánocům a dodnes jí nečetla :-( Já se do ní před časem ze zajímavosti pustila a je škoda, že ležela tak dlouho v knihovně. Je to velmi pěkná, čtivá kniha. Také si myslím, že je správně určená pro mládež. I mně jako dospělé se knížka velmi líbila.

Bustedka
08.07.2022

Představte si, že se najednou objeví dopis určený přímo vám. Od blízkého člověka, kterého jste ale neměli šanci pořádně poznat. Protože on, váš táta, zemřel před 11ti lety. Byla to nádhera. Víc takových knih.

V recenzích mě nejvíc zaujal názor, že tohle téma není vhodné pro děti, respektive pro mladší čtenáře, kterým je kniha primárně určena. A je to přesně ten názor, který nesdílím. Nemoci, smrt, ale i násilí, jsou věci, které se dětí dotýkají víc než si myslíme. A tvářit se před nimi, jak je svět růžový mi v pořádku nepřijde.

marketa3815
23.06.2022

(+ SPOILER) Tohle je jedna z těch věcí, které by si měl člověk poslechnout, ještě než umře. Smutný "pohádkový" příběh se k nám dostává zprostředkovaně - dopisem (jak jinak u J.G.),
příběh o tom, že svět lze vnímat jako pohádkové místo a život prožívat jako pohádku. Příběh o lásce, smrti a paměti. Každý z nás prožívá (prožil) podobně pohádkový příběh lásky, někdo si třeba jen neuvědomil, že musel "plnit úkoly", "luštit hádanky" a dělat správná rozhodnutí. Na cestě každého z nás jsou i špatná znamení a smrt je nevyhnutelným zakončením našeho příběhu, hodně lidí snáší umírání špatně a často dokonce negují předešlý krásný, pohádkový život, zvlášť když naděje na nějakou smysluplnou existenci po smrti je mizivá. Ale to není nutné, člověk zůstává součástí vesmíru i po smrti, jen změní formu. Každý z nás je (byl) dívkou s pomeranči a každý z nás je (bude) i umírajícím tatínkem. Když zvládli umřít jiní, my to taky zvládneme.
Dalším podstatným motivem je paměť, člověk jako by podruhé umíral, když se vytratí z paměti pozůstalých. Krásný příběh o tom nejpodstatnějším a připravte si kapesníčky.
Kniha je doporučena dětem středního školního věku (11 – 14 let), přemýšlela jsem nad tím a své dceři bych tu knížku tak brzo ke čtení nedala, puberta je věk přecitlivělosti a děti nemají potřebný nadhled, navíc mi ten dopis od tatínka připadá krutý v tom, že v něm popřel smysl své existence a ještě nutil dítě k zaujetí stanoviska. Pokud se děti musí konfrontovat se smrtí, mělo by to být provedeno mnohem citlivěji.

1 ...